Nejkomentovanější články 46. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Křížem krážem Slovinskem část druhá

Křížem krážem Slovinskem část druhá

Mít to štěstí a podívat se za levno do krásných míst se poštěstí jen málokdy. A Slovinsko opravdu stojí za to, aby nebylo opomíjeno, vždyť bylo hospodářskou chloubou bývalé Jugoslávie.
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Pastýřská stěna, Bastei, Lilienstein

Národní park Saské Švýcarsko
přitahuje návštěvníky svojí malebnou krajinou plnou stolových hor, úžasných skalních měst a hlubokých temných roklin. Od NP České Švýcarsko ho odděluje pouze státní hranice a proto se pro celé území ujal název Českosaské Švýcarsko.
Z bohaté nabídky turisticky atraktivních lákadel jsme si pro první den vybrali Bastei, s kamenným mostem překlenující propast Mardeltelle, a výstup na stolovou horu Lilienstein, nepřehlédnutelnou dominantu kraje.

Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část druhá

Expedice Norsko 2015, část druhá

Série článků o našem cestování po Norsku pokračuje druhou částí. Po přenocování ve městě Otta poprvé vyrážíme do norských hor, konkrétně do národního parku Rondane.
Pokračovat ve čtení...

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Island, část II.: vandr mezi ledovci

Konečně odjíždíme z Reykjavíku na jih Islandu do Skógaru, odkud budeme stoupat mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull a cestou potěšíme své oko pohledem na četné vodopády. Islandská příroda nás začíná okouzlovat. Další den sestoupíme stezkou s krásnými výhledy do Thórsmörku, Thórova lesa, kde skutečně rostou stromy, dokonce i o poznání vyšší než člověk.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část šestá

Expedice Norsko 2015, část šestá

Během dvou nabitých a uježděných dnů jsme se dostali z oblasti národního parku Rondane velkou oklikou až do blízkého okolí slavného Geirangerfjordu. Dnes máme v plánu náš okruh téměř uzavřít, o dalším programu pak rozhodnou hlavně povětrnostní podmínky, které bohužel momentálně nejsou nejlepší.
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část jedenáctá

Expedice Norsko 2015, část jedenáctá

Úterní výpravu na Trolltungu nám překazilo počasí ještě dříve, než vůbec začala, ve středu se tedy k jednomu z nejznámějších turistických cílů Norska pokusíme vyrazit znovu. Počasí by nám tentokrát mělo přát, takže doufáme v úspěch; případné odložení o další den by znamenalo zásadní změny v připraveném harmongramu.
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály

Poznávání tvrdosti slovenských hor chceme začít rozumně. Proto před Roháče a Chočské vrchy zařazujeme Strážovské vrchy, kde z pozůstatků korálových útesů dávného mělkého moře vytvořily stamiliony let úžasné kulisy dramatického divadla, ve kterých diváci oněmí.
Manínská a Zákostelecká tiesňava, stejně jako slepencové Sul'ovské skály, jsou pomyslnou vstupní branou na Slovensko, země plné přírodních krás, nevšedních zážitků a milých lidí.
Cestu tam si zpestříme prohlídkou Květné zahrady v Kroměříži.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.