Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Nejenštejn: zřícenina Jenštejn a zámek Ctěnice

vydáno 2. dubna 2015 – napsal Paulie – žádný komentář

Praha je jako velkoměsto úžasná v tom, že se lze běžnou městskou MHD dostat do lesoparků se skalami, kde by člověk nevěřil, že je ještě uvnitř města. My se jen za pomoci pražské "lítačky" a vlastních nohou vypravili vloni v červnu skrz krásné parky na severním okraji Prahy na zříceninu hranu Jenštejn a potom na zámek Ctěnice.

K výletu nás inspirovala trasa šifrovačky Po škole, která ze začátku vedla malými obcemi na severovýchodním okraji Prahy a krásně se vinula různými parky. (Pro ty, kdo neznají šifrovačky, tak jde o hru týmů typicky po 5 lidech, jež chodí ze stanoviště na stanoviště a na každém luští polohu dalšího stanoviště ze šifry. Šifra je nějak zakódovaná zpráva, třeba může jít o morseovku. Aby měly tyto hry správnou atmosféru, často se odehrávají v noci.)

Pouhý týden po šifrovačce jsme se na severovýchod Prahy vypravili s Lídou a strejdou Jarou znovu. Autobus číslo 186 nás dovezl pohodlně na zastávku Satalická obora, jež se nachází hned u zdi Satalické bažantnice. Tento zdí obehnaný les o výměře asi 15 hektarů pochází z 18. století a tehdejším majitelům sloužil k chovu jelenů a daňků, které zde s oblibou lovili.

Mapa Bažantnice v Satalicích

Po žluté značce jsme prošli středem bývalé obory, kde nelze přehlédnout pěknou malou mýtinu. Právě na ní týden před tím startovala šifrovačka a na trávě pod mohutnými duby polehávala stovka týmů, tedy necelých 500 lidí. Dál jsme pokračovali lesní pěšinkou lesem, poté alejí mezi poli, na jejímž konci jsme se doslova zanořili do dalšího lesoparku na okraji Prahy.

Vinořský park, nyní přírodní rezervace, dříve sloužil jako zámecká zahrada u zámku Vinoř. Nicméně ještě mnohem dříve, totiž v 11. a 12. století, stálo na ploché vyvýšenině hradiště, o čemž svědčí mnohé nálezy keramiky. Jak tvrdily tamní tabule, území bylo osídleno již v době halštatské, tedy před příchodem Slovanů.

V parku, tvořeném malým údolíčkem vyrytým v okolní víceméně rovinaté krajině, najdeme pískovcové skalky a dokonce i jednu celkem prostornou jeskyni. K ní je potřeba odbočit ze značky zhruba v jejím ohybu téměř o 180 stupňů (nebo někde poblíž) a kousek vyjít. Jeskyně se nachází jen pár metrů pod rozhraním rovného pole a zalesněného svahu údolíčka. V parku bývala i vodní jeskyně splavná na člunu, nicméně tu za druhé světové zavalili, aby se v ní nemohl nikdo ukrývat.

Podél skály u severního okraje lesa jsme prošli až do Vinoře. Tato vesnice je překvapivě stará, první zmínka o ní je již z roku 1088. My se ocitli na jejím jihovýchodním okraji a ulicí V Podskalí jsme pokračovali. Brzy jsme se dostali k rybníkům Malá a Velká Obůrka, za nimiž skály pokračují a kde by se našlo pár moc pěkných míst na táboření, tedy až na blízkost vesnice.

Jeskyně ve Vinořském parku

Vstup do jeskyně obklopený lesem

Všude okolo je spousta pískovcových skal

Obyvatelé nebo středověcí poustevníci do skal vyryli okénka, zřejmě na křížovou cestu.

Pěkně viditelné skalní bloky

Rybník uprostřed Vinořského parku

Další rybník na okraji parku

Klenba můstku přes přitékající potůček z parku

V ulici V Podskalí ve Vinoři se skutečně bydlí pod pískovcovými skalami

Rybník Velká Obůrka ve Vinoři

Lesíkem v údolíčku Vinořského potoka jsme se ubírali od Vinoře dál, takže jsme se poměrně příjemnou cestou dostali do Jenštejna k hlavnímu cíli, zřícenině tamního hradu. Zcela bez povšimnutí jsme též přešli do Středočeského kraje.

S pěkným výhledem na věž Jenštejna jsme prošli stejnojmennou vesnicí až k podhradí, tedy do ulice V Podhradí. Přišlo mi to jako moc pěkné a zajímavé místo. Zřícenina se tyčí na malém pahorku, okolo nějž vede zmíněná ulice, dříve tam však byl hradní příkop. Na severní straně je navíc tato malá ulička sevřená z druhé strany skalami, na něž jsou nalepené domy.

Hrad založil v první polovině 14. století Jencem z Janovic, po němž stavba dostala jméno (z německého Jenczenstein, tedy "Jencův kámen"). Až skoro do konce 16. století hrad střídal majitele (vlastnil ho například i Prokop Holý, radikální husitský kněz), nicméně pak začal chátrat a navíc ho roku 1641 zpustošili Švédové. Postupně z hradu zbyla jen věž obydlená chudinou.

Jencen založil hrad původně jako vodní, přičemž příkop okolo se dal v případě potřeby naplnit vodou z okolních rybníků. Dnes z hradu zbyla pouze věž, zatímco přilehlá stavení a hradby zřejmě rozebrali potomci obyvatel dřívějšího podhradí na stavební kámen. Ostatně, na místě hradeb dnes stojí pár domů. Věž se však až na střechu zachovala celkem dobře a působivě se tyčí do výšky 22 metrů.

Více o historii hradu se lze dočíst třeba na hrady.cz

Do zříceniny jsme po koupi vstupenek v bývalém strážním domku vešli pěkným obloukem. Hned u vstupu do věže nás uvítala první z pár expozic o historii hradu. Po prostudování nástěnek jsme stoupali po úzkém točitém schodišti. Cestou jsme potkali další expozice včetně výstavy erbů dřívějších majitelů a také věžní kapli. Nahoře se nám naskytl vskutku nádherný výhled do rovinatého okolí.

Kříž na skalce v zarostlém svahu nad červenou značkou

Věž zříceniny Jenštejn ze stejnojmenné vesnice

V podhradí vyrostlo na troskách hradu pár domů nalepených na sebe.

V bývalém hradním příkopu vede ulice okolo hradu s domky nalepenými na jedné straně na skálu, na druhé straně na zříceninu.

Věž zespoda

Erby na hradební zdi

Obloukem vcházíme ke věži

Kromě věže zbyly z hradebních budov jen hromady kamenů a několik zdí.

Detail opravované zdi věže

Proměny hradu v dějinách, vlevo do roku 1368 (období Jence z Janovic) a vpravo mezi lety 1368 a 1390 (období pánů z Vlašimi a Jana z Jenštejna). Názory na podobu hradu se různí, nahoře je jedna možná podoba a dole dva pohledy na jinou možnou podobu.

Pod pevným sklem se nachází hladomorna.

Vstup k úzkým točitým schodům

Bývalá hradní kaple

Pohled z věže k Praze, (maličké) paneláky uprostřed tvoří sídliště Ďáblice, nad nímž se tyčí kopec Ládví (uprostřed)

České středohoří a Milešovka (asi)

Hned pod hradem je i rybník.

Říp

Pohled na sever na České středohoří

Bezděz

Model hradu v bývalém strážním domku

Po pauze a posilnění palačinkami jsme sešli dolů a ještě si prohlédli v bývalém strážním domku expozici archeologie Jenštejna a okolí včetně světnice ilustrující život chudiny v první polovině 19. století. Pak jsme se vydali dál na sever po červené s nejasným cílem v hlavě. Myslím, že jsme chtěli dojít do Brázdimi a pak se vrátit do Prahy, nebo možná někde zabočit do Brandýsa. Značka vedla nemastně a neslaně po silnici či cestě mezi poli s výjimkou malého lesíku před Cvrčovicemi. Takže asi naštěstí jsme v malé osadě Cvrčovice omylem uhnuli na jih po silnici do Podolanky.

V Podolance se nám nechtělo vracet, tak jsme se vydali po polní cestě do Přezletic, kde vykrystalizoval další cíl: zámek Ctěnice, přiléhající k západnímu okraji Vinoře (takže už se nachází v Praze).

Zámek Ctěnice byl v polovině 16. století přestavěn z původní gotické tvrze asi z 2. poloviny 14. století na renesanční zámek, hlavně úpravou vstupní věže. Současně přibyly okolo bývalé hradební zdi hospodářské budovy. Stejně jako na Jenštejně, i ve Ctěnicích se často střídali majitelé. Žili zde třeba Házmburkové, Valdštejnové a Windischgrätzové, kteří nechali v 2. polovině 18. století zámek barokně přestavět v podstatě do dnešní podoby. Za 2. světové války byl zestátněn a potom připadl Praze.

Obešli jsme zámecký park obestavěný zdí a vešli hlavním vchodem ze západu. Chvíli jsme si prohlíželi budovy, ale nikam dovnitř jsme už nešli. Místo toho jsme se trochu prošli v zámeckém parku, načež jsme usoudili, že už jsme si užili výletu dosyta. Od zámku nám naštěstí zbývalo jenom kousek cesty na zastávku, odkud nás brzy odvezl autobus zpět do víru velkoměsta.

V areálu zámku

Samotná bývalá tvrz předělaná na zámek

Park okolo zámku

Příkop okolo zámku

Z jízdárny je udělané muzeum kočárů

Kočár vystavený venku

Přilehlá stavení

Zámek

Příkop okolo zámku

Ctěnický potok protékající zámeckým parkem pramení nedaleko

Zámecký park

V dolní části parku

Stromy obrostlé břečťanem