Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

vydáno 22. června 2009 – napsal Rony – 2 komentáře

Co je realita a co jen sen? Kde zůstaly všechny naše šlápoty? Kdo jsem já a kdo jsi ty? Esence geniality ...

... aneb, jak cejtit abstrakt v padesáti.

PESTROSTI KVĚTŮ jak je vidíme my. Jak ale vidí barvy včelky? Nejspíš jen jako přistávací dráhy...

30 VTEŘIN OD MARSU by se možná poštěstilo uvidět něco podobného... chvilku předtím, než by vznikl další kráter.

CESTA DO CHŘTÁNU KOSATCE NĚMECKÉHO, v dávno zaniklé vísce Rovence, vede po krásné dvouproudé silnici...

NA SEVER až někam k pólu, kde hrozí setkání s medvědy ledními, vede cesta v třeskuté zimě i přes Bezdrev...

APOKALYPSA našich srdcí, ta zase vede přes vyprahlé, rozpukané pláně, v nichž již není místa pro život.

LESNÍ SVATBA je malým nahlédnutím do světa, kde platí jiné zákony a řád, než ty lidské...

OSAMĚNÍ PROVAZOLEZCE, jen letmý dotek lůna přírody...

PODZIMNÍ VÁNEK zahnal poslední z listů javoru do spleti usínajících siločar šedivého dne.

BLACK AND WHITE jako koktejl světla a stínu, dobra a zla, jinu a jangu...

ZÁVRAŤ která vábí, závrať která láká, vznést se tam, ke korunám postříbřených buků a výš, do nebes...

NO RASISM! V Americe to maj teď dobrý, ale vidíte co se děje v českém lese?

ŽABÁK jen skok z kamene na kámen...

PREKAMBRIUM doba dávno minulá, kdy pomalu vznikal život, kde pomalu vznikali jsme my...

SMARAGDOVÉ TICHO, svět klidu a míru ukrytý hluboko v lesích, pod zelenými výhonky kapradin...

TANEC KOBŘÍCH TĚL, zmítajících se v prvních hřejivých paprscích jarního slunka, je dokonalý, jako příroda sama.

LEHKOST KŘÍDEL motýlích, má v sobě každý z nás. Stačí jen zavřít oči a vplout do barevného světa letních vánků a rozkvetlých, vonících luk.

V MRAZIVÉM OBĚTÍ se ocitne ten, co neunese tíhu světa a zadá si s prvními stíny noci, v hodině mezi psem a vlkem...

PROKLETÍ DÁVNO MINULÁ prorostlo pravěkými porosty buků a zjevilo se v nezvyklé podobě osamělým poutníkům po horách Slovenského rudohoří.

IGNIS SACER je oheň, který zraňuje. Ignis Sacer je oheň, co ochraňuje...

KAPÉNKOVÁ NÁKAZA, neškodná v čistém zrcadlení, kde každá jednotlivá kapka dokáže zobrazit celý nekonečný svět...

PAVOUČÍ TEMNOTY šálí zraky a zvou k ledově chladným hrátkám, ve kterých se snoubí krása i lhostejnost, život i smrt.

SLUNEČNÍ VÍTR pronikl z vesmíru zemskou atmosférou, aby se zastavil o zelený list a tykadla malého broučka.

KRY odkrývají chlad v našich srdcích a bortí všechny předsevzetí...

DOŽÍNKY PIJÁKŮ ABSINTU v nekonečně dlouhých dnech i nocích absorbují v sobě veškeré neřesti a nepravosti tohoto světa...

OČI STARÝCH ŠKEBLÍ se proměnily v podivné ďábelské portréty a pozorují všechny naše činy...

PAPRSKY UMÍRAJÍCÍHO RÁNA se nedočkají večera. Jde jen o malou zlomyslnost chladné noci, která nemá nikdy dlouhého trvání.

PODZIMNÍ MOTÝLCI se vznáší prostorem a svojí barevností ruší listopadovou šeď.

PRAMENY ZNÁMÉ, NEZNÁMÉ jsou všude okolo nás, stačí je vnímat a oni nám vtečou do našich myslí, jako horské bystřiny...

PROČ STROMY PLÁČÍ nevím, snad je to proto, že nikdy ve svém dlouhém životě nepotkaly Stromovouse...

:-*