Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...

Runinské setkání

Jaké to bylo překvapení, když jsme kdesi daleko na východním Slovensku potkali člověka, kterého osud zavál k nám na Šumavu.

Možná si k nám v rusínské Runině přisedl při jejich slavnostech schválně. Vždyť u jiných stolů ještě bylo dost místa. To naše čeština ho k nám přitáhla a my se tak z jeho potrhaného vyprávění dozvěděli, že pobýval v pár měsíců v Červeném Dvoře. Jistě tomu bylo již dávno, neboť se mu z paměti vytratil i název nedalekého městečka, na které si nemohl vzpomenout. Krumlov, Kájov, ne Chvalšiny!

Stačilo pár pokusů a byli jsme na správném místě. To stačilo vyslovit rovnou "Červený Dvůr" a bylo vše jasné. Tedy známý "Červeňák", kam občas do protialkoholní léčebny jezdím dorovnat hodiny jednotného času. Ty totiž musí chodit na vteřinu přesně, protože dochvilnost a přísný režim je základem léčebné kůry, kterou ne každý vydrží.

Mám stále v paměti ten zvláštní pocit, když jsem procházel sálem při právě probíhající terapii a obcházel malý půlkruh zde se léčících lidí.

Je škoda, že nebyl čas vyslechnout si celou anabázi našeho spolusedícího, jak se vlastně na zámečku v Červeném Dvoře ocitnul. Z jeho náznaků vyplynulo, že si mnohé "užil". Alkohol je metla lidstva, která smete kde koho.

Připili jsme mu na zdraví Hanáckou vodkou, pojedli vynikající guláš od našeho runinského hostitele, krčmára Mirka a jéchali dál směrem k Dunajci.

Toto krátké setkání mne přece jen namotivovalo k sepsání krátkého povídání a k dokončení článku o Červeném Dvoře, jenž zůstával druhým rokem pozapomenut v přípravném chlívečku článků Šlápot.

Červený Dvůr

Pozdně barokní zámek byl přetvořen z původního renesančního letohrádku a nelezneme zde řadu hodnotných interiérů, především čínský sál s malbami Františka Jakuba Prokyše z roku 1756.

Nedávná velmi zdařilá rekonstrukce zahrnovala i novou obnovu stropních maleb.

V současnosti zámek slouží jako protialkoholní léčebna. V době, kdy již byly vyčleněny peníze na demolici chátrající budovy (1965), navrhl nové využití MUDr. Vl. Řezníček, první ředitel léčebny osob závislých na alkoholu a drogách. Návrh zaujal a po složitých vyjednáváních byl v roce 1966 zahájen provoz v jednom z křídel budovy. Pacienti v rámci pracovní terapie pomáhali řemeslníkům při rekonstrukci budovy, která byla dokončena v roce 1970.

V léčebně.

Jistou zajímavostí je, že tehdejší doba byla krátce příznivá i terapeutické aplikaci LSD. Vedle „skálovského“ terapeutického systému podstupovali pacienti také arteterapii, tedy léčení prostřednictvím obrazu a výtvarných aktivit.

Zámecký park

V blízkém okolí zámku vznikl více než 100 ha zámecký park, jehož hranice tvoří na jihozápadní straně silnice Český Krumlov - Chvalšiny, na jihovýchodní straně potok, na severovýchodě areál lesní školky a na severozápadě místní komunikace.

Celý zámecký areál leží na území Chráněné krajinné oblasti Blanský les.

Zahrada zámku Červený Dvůr je poprvé připomínána v r. 1598, kdy se zde z popudu Petra Voka z Rožmberka chovali bobři, bažanti, koroptve a křepelky.

Archivní záznamy dokládají, že nejstarší plán je z roku 1766 a zobrazují pravidelnou francouzskou zahradu lichoběžníkového půdorysu, ohraničenou zdí. Cesty se rozbíhají hvězdicovitě od středové kašny a rozčleňují velký prostor zahrady.

Naučná stezka

Zámeckým parkem prochází naučná stezka, kterou jsem měl možnost si projít. Otevřena byla v červnu 2005 a zájemcům o historii zámečku i parku nabídne krásné a klidné prostředí, jako stvořené k hlubokému rozjímání.

Já jsem se parkem procházel sám, jen se svými myšlenkami, a snažil se do sebe vstřebat sílu upravené krajiny s mnoha mohutnými starými stromy, které ji zdobí.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

7. prosince 2019 14:24

azave říká

Nojo,,Cervenak,,,  rikali jsme tomu kdysi davno ,,vodmastovna,, . Tam tenkrat zadna naucna stezka nebyla, ale stezky meli ti odvykaci do Chvalsin na pivo a panaka ... Ani ten park nebyval tak upraveny, byl spis neupraveny ... Doba se zmenila, ted uz nejen ,,chlast,, je metla lidstva. 

Pekny prevanocni cas vsem ... .. . 

Mirka

8. prosince 2019 10:57

Mirka říká

Nádherný zážitek byla pro mě letos na konci listopadu Hubertova jízda v Červeňáku, kdy pod podzimne zarivymi stromy skákalo a cvalalo 44 koni za zvuků jezdeckých fanfár zameckych trubacu z Hluboké. K tomu obcerstveni(nealko), ohen, country kapela, ale hlavne pohled na ty kone. Vypadali malincí pod temi obrovskymi stromy. Prostě krasny den.
Rony

8. prosince 2019 11:38

Rony říká

To muselo být úžasné, Mirko. Vůbec nevím, že se tam něco takového koná. Mohl jsem přidat pár fotek. Mrknu se, jestli bývá Hubertova jízda každý rok. @azave: Dnes si vše v rámci terapie upravujjí pacienti. Nebo se jim již říká "klienti"?

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Rony

8. prosince 2019 11:47

Rony říká

Našel jsem z Hubertovy jízdy na You Tube hezky udělaný záznam: https://youtu.be/xcwOgtMdJf8

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Mirka

20. prosince 2019 22:20

Mirka říká

Díky, ráda jsem se podívala na video. Spousta pěkných fotek je tady https://www.zonerama.com/SisPhotos/Album/5752771?fbclid=IwAR04vvVv4hHBVm7Tl8MqUtTfBW-lFRaImzC41ODcPh_s2I0Fs7VM4Zz6yCA 

 

 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.