Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Národní park Podyjí lll. - Vinice Šobes a vyhlídky na Dyji

vydáno 23. června 2023 – napsal Rony – žádný komentář

Třetí den věnujeme jihovýchodní části NP Podyjí. Péší trasu přes Sealsfieldův kámen naši turisté zvládnou bez potíží a zbyde jim dost času i důkladně prozkoumat Znojmo. Moje cyklotrasa povede mezi vinice k Šatovu, abych se od nich pokorně znovu vrátil do hlubokých lesů národního parku.

Cyklotrasa k vinicím Znojemska a vyhlídkám Dyje

mapa cyklotrasa - Stopař

Nedělní ráno ani nemůžeme dospat a znovu se pouštíme do krásné a inspirující přírody Podyjí. Kámoši odjíždí již po sedmé do vísky Popice, aby vystoupali na Sealsfieldův kámen a poté sešli po žluté značce Trauznickým údolím k Dyji, odkud je stezka odvede zpět do Znojma. Budou mít čas na prohlídku města, podobnou jakou jsem včera večer podnikl já.

Je jasno, po nebi se potuluje několik zářivě bílých beránků, zatímco vlci v podobě včerejších děsivě černých mračen od Znojma nadobro odtáhli. Jedu po cyklotrase k Dyji, abych z jejího pravého břehu mohl sledovat postupně se měnící panorama znojemských pamětihodností z podhledu. Kostel sv. Mikuláše, starý pivovar, rotunda sv. Kateřiny, Znojemský hrad i vzdálenější kostel sv. Jana Paduánského na Hradišti zde vytvořily pěknou kulisu děje. Za Cendelínovo studánkou začínám stoupat na Kraví horu. Pro zdejší kraj je obvyklé, že se v lese či poli zničeho nic objeví samotná socha na podstavci. Na Kraví hoře je to Panna Marie s děťátkem, jehož jméno jistě budete dobře znát. Míjím Špalkovu vyhlídku a před Konicemi další opuštěnou sochu, tentokrát sv. Antonína Paduánského. Jeho okolí právě začínají monitorovat dva hledači pokladů pomocí detektorů kovů.

Trojlodní dvouvěžová bazilika byla vybudována na začátku 13. století ještě v pozdně románském slohu. V době husitských nepokojů byl kostel roku 1425 značně poškozen. Po rekonstrukci bylo kněžiště kostela trojnásobně zvýšeno a doplněno o dvojici věží s komorními kaplemi v gotickém slohu. V období renesance byla přestavěna hlavní loď chrámu a v 2. polovině 17. století bylo upraveno vstupní průčelí ve stylu raného baroka. ( mapy.cz)

Dyje z mostu u Sedlešovic.

Znojemský hrad, rotundy a pivovar z pravobřežní cyklotrasy u Dyje. V pozadí Hradiště s kostelem sv. Antonína Paduánského.

Kostel sv. Mikuláše.

Panna Maria s děťátkem u Kraví hory. .

Sv. Antonín Paduánský stojí u Konic.

...

Projíždím Konice a mířím k Popicím, před kterými odbočím do lesů nad Dyji. Kousek výš leží plochý Sealsfieldův kámen s hezkou vyhlídkou na hluboké údolí Dyje ponořené do vln zelených lesů. Toto místo je jedním z hlavních cílů Václava, jenž si kdysi přečetl asi 50 stránkový román tohoto spisovatele a moc se mu líbil. Takže mu zde musí vzdát hold. Mě zajímá spíš cesta, která je cílem. Kodrcám se k vyhlídce na Dyji a odtud zase zpět stezkou prošlapanou mnoha poutníky. Potkávám několik mladých žen, které také musely docela brzy vstávat. Okruhem se vracím k Havranickému vřesovišti s keříčky vřesu. Je domovem teplomilných rostlin a živočichů, a proto se stal součástí I. zóny národního parku Podyjí.

Část vřesoviště si mohu prohlédnout z malé vyvýšeniny s výklenkovou kapličkou sv. Cyrila a Metoděje. Když opustím toto hezké místo projedu Havraníky a vydám se k Šatovu. To už se kolem rozprostírají rozlehlé vinice. Míjím chráněnou teplomilnou lokalitu Skalky u Havraníků, kde na jaře vykvetl chráněný koniklec velkokvětý a kosatec nízký. Na svazích roste také lomikámen cibulkatý, smil písečný či divizna brunátná. Území přiléhá do Ptačí oblasti Podyjí a můžete zde spatřit strakapouda jižního nebo pěnici vlašskou. Po bylinkách v létě poletují otakárci fenykloví a ovocní.

Sealsfieldův kámen.

Výhled do kaňonu Dyje...

...

Nad Havraníky.

Výklenková kaple Cyrila a Metoděje.

Vřesoviště Havraníky.

Havraníky.

...

Kostel v Havraníkách.

Vzdálené Podyjí.

Šatov mne vítá rudým polem zřejmě vlčího máku, které však ukrývají střechy domů. Projíždím kolem kostela sv. Martina a mířím mezi vinice k česko-rakouské hranici. Tu zde hlídal pěchotní srub Zahrada, který je dnes součástí Areálu československého opevnění Šatov. Když dorazím na hranici, zaseknou se mi v mobilu mapy.cz. Nevozím si již papírové mapky a proto mi vyvstal problém, jestli pokračovat dál po cyklotrase Rakouskem k rozhledně u Schatsbergu, či zvolit jistotu a obrátit se k přechodu u Hnanic. Logika mi velí nezkoušet bloudit neznámou zemí. Vracím se pokorně od Unterretzbachu k Mitterretzbachu a jedu opět na Moravu. Tam před Hranicemi resetuju mobil. Překvapivě tím neztrácím záznam své trasy ve Stopaři a mapy.cz opět fungují. Jen si již pro jistotu nedávám hlasovou navigaci, což zřejmě byla příčina blokace.

Trable hážu za hlavu a předjíždím velkou skupinu cyklistů. Mířím k mostu přes Dyji, kde jsme se kdysi při vandru vykoupali. Očista po celodenním pěším trmácení se Podyjím z Hardeggu do Hnanic byla namístě. Most zde stojí nový, ten původní zničila povodeň. Je totožný, postavený na stejném principu. A tak se na něm houpu při každém kroku. Problém se vzájemně vyhnout mají cyklisté, což si hned párkrát vyzkouším.

Vinice u Šatova.

Šatov.

Sousoší sv. Jana Nepomuckého.

Kostel sv. Martina.

Pěchotní srub Zahrada...

...

Na hranici.

U Hnánic.

...

Sjezd k můstku přes Dyji.

Dyje.

Lávku využívala pohraniční stráž.

...

Stoupám k vinici Šobes, která leží na ostrohu řeky Dyje. Spíš jde o vyvýšený poloostrov, který řeka celý obkrouží, než se vydá dál k Znojmu. Z dostupných informací se dočtu, že na jižním svahu skalnatého ostrohu v meandru řeky Dyje nalezneme jednu z nejstarších a nejlepších vinic v Evropě. První vinici zde údajně vysadili již římští legionáři. Víno z této vinice putovalo na stoly českých králů a knížat, ale také na císařské stoly ve Vídní. V letních měsících zde je možné navštívit vinici a ochutnat vína v překrásném prostředí. Vinicí prochází mezinárodní cyklistická trasa Greenway a červená turistická značka.

Stánek opravdu funguje a tak ochutnávám Moravské vínko, byť si vyberu Chardonnay z Hustopečí. Možná jsem měl ochutnat něco z místní vinice, která leží stranou od všech dalších v okolí, ale na Chardonnay jsem si poslední dobou zvykl na hospodských kvízech. Dál stoupám až k vyhlídce nad Devíti mlýny, kudy zajímavě prochází odbočující modrá turistická značka. Asi právě tam kráčí nejen dvojice žen, kterou opakovaně předjíždím. Mne vedou cyklotrasy Znojemská, GW Praga-Vídeň a také Národním parkem k odbočce na vyhlídku Železné schody, kterou míjím. Škoda, to ta vypnutá hlasová navigace, v plánu jsem ji měl.

Mířím dolů k rozcestí u Milíře a k Podmolí, kde zajedu k hospůdce U rybníka. První den jsem ji kolem poledne nevšímají minul, dnes si zde dávám pauzu na bramboráky a malé pivo. Kus cesty v protisměru opakuji páteční trasu k Andělskému mlýnu. Objíždím přejetou užovku, která doplatila na svoji délku a nepozornost cyklisty. Občas je v parku při sjezdech upozornění na hady a ještěrky, jež zde žijí. Já k Dyji sjížděl ohleduplně, pomalu a opravdu se díval pod přední kolo. Náladu mi zvedne krátké zastavení se na lavičce pod borovicí blatkou. Vítr mi z ní neustále na hlavu shazuje šišky, jako by si se mnou hrál. Možná mě chce odehnat.

Vinice Šobes je jednou z nejstarších v Evropě.

...

Řeka Dyje vytvořila pro vinici Šobes ideální podmínky.

Pohled do údolí k Devíti mlýnů.

Zde stojím. .

...

Hospůdka U rybníčku mne zastaví k polední siestě.

Staré šišky mi ve větru borovice shazuje na hlavu, zatímco mladé je rychle nahrazují.

V lese za Mašovickými nivkami potkávám starého známého. Mladého strakapouda, který mne opět zdraví několikerým mávnutím svým křídel než zmizí mezi stromy. Jeho bílé pruhy připomínají znaky straky. Když jsem vynechal vyhlídku Železné schody, další na Královo stolci rozhodně neminu. Odbočím do lesů, u Čertova mlýna se protáhnu bujnou zelení a vystoupím na plošinu altánku s dalším skvělým pokoukáním se na meandry údolí Dyje. Přemýšlím, jak barevný sen musí z krajiny pode mnou vytvořit mistr podzim. Ostatně několik takových fotek jsem si vyhledal v na www.mapy.cz a jsou okouzlující. Cyklotrasa Nad Královým stolcem vede zpět na kraj lesa, odkud mířím do Hradiště. Včerejší večerní spektakulární sjezd Gránickým údolím si tak mohu zopakovat a tentokrát již se k Dyji dostanu bez problémů.

Vyhlídka Králův stolec odhalí kaňon Dyje z jiného úhlu pohledu.

...

...

Rozcestí Nad Královým stolcem.

Polňačkou k Hradišti.

Dnes již se v tmavém Gránickém údolí fotit dá. Pokud udržíte delší čas expozice.

...

U Muzea motorismu se leknu, že na mne chce ze skály skočit nějaký pomatený biker, ale zdá se, že je celý kovový a dobře ukotvený. Pár fotek zde stojí za zastávku, jako malá ochutnávka muzea mi stačí. Jedu kolem Dyje až ke kempu Znojmo a poté vystoupám kolem kostela sv. Václava zpět k penzionu Linda.

Odpoledne jdeme do putyky, kde mi unavená vrchní odmítne usmažit sýr s hranolky a tak okusuju spolu s kluky utopence od Dyje. Důležitější se pro nás stává velkoplošná obrazovka a finalový boj Djokoviče na Roland Garros. Jeho 23 titul z grandslamů rádi slavíme.

Zkratkou od hradu přijíždí k Dyji další cyklista.

U Muzea motorismu se chvíli zdržím. Některé stroje můžu shlédnout i v sousedství muzea.

...

Vláček zanedlouho vystoupá do centra Znojma.

...

...

...

Kostel sv. Mikuláše je dominantou města.

Dyje.

...

Most dlouhý 220 m byl ve výšce téměř 50 m nad řekou Dyjí postaven podle projektu J. Brika v roce 1871, jako součást bývalé Severozápadní dráhy z Vídně. Původní nýtovanou konstrukci musela kvůli jejímu havarijnímu stavu v roce 1992 nahradit provizorní montovaná. V roce 2009 pak proběhla kompletní rekonstrukce v podobě uložení nového ocelového mostu na stávající pilíře. (mapy.cz)

...

7. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky.

Sochař Lubo Kristek vytvořil v letech 2005-2006 výtvarně-filozofickou trasu poutních míst z Česka od pramene Moravské Dyje přes Rakousko až na Slovensko k soutoku Dyje a Moravy, na které se nachází 11 zastavení. (mapy.cz)

Zajímavá budova pod kostelem sv. Václava chátrá.

Kostel sv. Václava od náhonu.

Stereo finále na Roland Garros. Djokovičovi jsme fandili všichni. Nejen ta jeho úžasné výkony sportovní, ale i za jeho kvality lidské.