Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Národní park Podyjí l. - Nový Hrádek

vydáno 14. června 2023 – napsal Rony – žádný komentář

Národní park Podyjí je s rozlohou 63 km² našim nejmenšíím ze čtyř NP. Na rakouské straně na něj navazuje NP Thayatal. Nejvyšším bodem je pohraniční Býčí hora s nadmořskou výškou 536 m a nejnižší bod leží v údolí Gránického potoka na úrovni 207 m n.m. Hluboké údolí řeky Dyje zde tvoří kaňonovité údolí, které zůstalo lidmi nedotčené. Žije zde mnoho vzácných rostlin i živočichů

Národní park Podyjí - Nový Hrádek

mapa

Na čtyřdenní návštěvu NP Podyjí přijíždím po 58 letech. Tehdy jsme v roce 1965 jako žáci 9.ročníku základní školy ve Zlivi byli na prohlídce zámku ve Vranově nad Dyjí a projeli se na lodi po vodní nádrži Vranov nad Dyjí. Červnový výlet bude pro mne prakticky první letošní větší turistickou akcí po dlouhodobé rehabilitaci nemocných zad a kyčlí. Doprovázet mě na něm bude můj věrný šerpa Roman ze Strakonic a Jirka z Borovan. První etapu přizpůsobuji podle plánu svému zdraví a předpovědi deštivého počasí. Bude dlouhá asi 8 km. Startujeme v Lukově, v městysu v okresu Znojmo, kde žije kolem 260 obyvatel. K zdejším pamětihodnostem patří farní kostel svatého Jiljí, postavený v roce 1749. V blízkosti kostela se nachází kamenný pranýř, jež je s kostelem chráněn jako národní kulturní památka. K obci lze vidět i sochu svatého Floriána, patrona hasičů. K Lukovu náleží další národní památka, a to zřícenina hradu Nový Hrádek, k němuž se dostaneme po 3,5 km. V podstatě je to zřícenina dvou hradů. Starší hrad byl postaven v druhé polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem, mladším bratrem Karla IV. jako dolní gotický hrad. V letech 1420 - 1516 vlastnili nemovitost rakouští Elzingerové, kteří ve 3. čtvrtině 15. století stavebními úpravami vybudovali horní neboli mladší renesanční hrad. Za zmínku stojí, že v období třicetileté války byl nedostatečně chráněný hrad obsazen vojsky pod vedením švédského generála Torstensona a částečně pobořen. V letech 1799 - 1925 patřil hrad polskému hraběcímu rodu Mniszků.

Počátkem 19. století byla jejich zásluhou přední část hradu upravena jako lovecký zámeček. Se jménem Mniszků se lze v Podyjí setkat na několika turistických místech (např. Mniszký kříž na Křížovém vrchu u Vranova nad Dyjí). Po vzniku Československa byl hrad Mniszkům konfiskován a pronajat Klubu českých turistů. V 50. létech 20. století se zřícenina hradu ocitla v zakázaném hraničním pásmu, do něhož měli přístup jen vojáci Pohraniční stráže. Od roku 2002 byla hradní zřícenina prohlášena za národní kulturní památku. Popis jednotlivých částí hradů zde asi není na místě. Mně se líbilo propojení hradu a přírody a famózní vyhlídka z výšky kolem 370 metrů nad mořem na meandry řeky Dyje. Po absolvování prohlídky nám sympatická paní průvodkyně poskytla mnoho dalších zajímavých informací o NP Podyjí. Cesta zpět k Lukovu trvala o mnoho déle, neboť předpověď počasí bohužel vyšla a my se museli před deštěm ukrýt. Musím však dodat, že já i moji turističtí kolegové byli s první etapou spokojeni.

(Václav)

Nový Hrádek.

Výhlrdy k Dyji.

...

Ještěrka zelená je k vidění v NP Podyjí často, ale na snímek nečeká.

Fotografický zajímavou knihu jsem si mohl prolistovat.

...

Cyklotrasa Podyjím na Nový Hrádek

mapa cyklotrasy - Stopař

Pokud chcete poznávat pohodlněji větší část NP, nezbývá vám než přesednout na kolo. Terén NP Podyjí je náročný, vyplatí se horské kolo či rovnou e-bike. Protože Jirkovo kolo potřebuje servisní opravu, budu po parku a jeho blízkém okolí jezdit sám. Tedy sám, jak se to vezme. Už na startu našich tras potkáváme desítky postarších bikerů, jež mají podobný cíl jako já. Poznat co nejvíce z pestré krajiny v okolí Znojma a Vranova nad Dyjí.

Z Lukova odjíždím k Čížovu po cyklotrase, která nekopíruje červenou turistickou značku, ale jde po své vlastní ose. To je pro obě pohybové aktivity přínosné, neboť se vzájemně nemusí ohrožovat. Hned první úsek trasy dává vzpomenout předchozím dešťům, které pokropily vysychající českou i moravskou zemi. Proplétám se mezi loužemi po cyklotrase EV13, jež spojuje Vídeň s Prahou. Cesta se brzy zlepší a k Čížovskému rybníku již jedu pohodlně. Užívám si klidu a volnosti, nikam nespěchám. Vnímám chlad a vlhkost listnatého lesa, kde převažují duby. Dýchá se mi opravdu dobře, jako bych byl v nějaké jeskyni. Kolem se shlukují mraky, ale pršet má až odpoledne.

Když vystoupám po cestě do Čížova, pokračuji vzhůru k vrcholu Větrníku (510 m n. m.). Za ním se vlevo odpojuje jistě zajímavá cyklotrasa Mlynářská a míří kolem Dyje k Vranovu. Já dojedu do Lesné, abych se po rovně střižených komunikacích přepravil co nejsnáze do Mašovic, kde znovu vjedu do lesního terénu. Takto si užívám očím otevřenou a trochu nudnou krajinu a upaluju směrem k Znojmu. To zajímavé leží trochu nížeji. Projedu několik vesnic, abych znovu vstoupil do hlubin lesa u Andělského mlýna. Okamžitě mne znovu pohltí mohutná katedrála, kde zní ze všech stran chorál zpěvných ptáčků a nebe je zakryto klenbou neprůhledné zeleně. Snadno podlehnete dojmu, že jste se ocitli v ráji. Přede mnou odletí mezi stromy mladý strakapoud, který je zde doma. Lehce vystoupám k vrcholu Klinky, za nímž projedu Mašovické nivky. Informační cedule ukazuje malé stádo koní, ale louka je nyní prázdná. Dočtu se, že pastva koní má v lokalitě Mašovické střelnice zabránit zarůstání suchých trávníků náletovými dřevinami, jež ohrožují vhodné životní podmínky pro chráněné živočichy a rostliny.

Jedu dál a dle názvů vystřídám v rychlém sledu Sady, Písky a Kopaninu. Přitom se mi zdá okolí stále stejné. Cestu zdobí růžově rozkvetlé květy šípku. Míjím plně obsazenou hospůdku U rybníku, u které se právě cyklisté posilňují před dalšími kilometry. Je poledne, ale hlad necítím. Nasytil jsem se vůní luk a lesů, kterými jsem projel. Znovu vjíždím do Národního parku Podyjí. Mířím k Novému Hrádku, ale cestou musím překonat ještě několik překážek. Jednou z nich je zářez Žlebského potoka, kde objedu stejnojmenný lesní rybník. Pokud nenahlédnete do mapy, mohli byste si ho splést s Dyjí, ale k té se jen tak nepodíváte. Mimo značené trasy se chodit ani jezdit nesmí a klid zóny je zde dobře chráněn. Ani já si mapu moc nekontroluji, protože mám v mapách.cz spuštěnou hlasovou navigaci své trasy. Proto se mi stane, že čekám odbočku k hradu a místo ní k němu rovnou dorazím.

Od Lesné se lesů vzdálím a vrátím se do nich až u Maršovic.

...

...

Andělský mlýn.

Mašovické nivky.

Hospůdka U rybníka.

Samé cyklotrasy...

Žlebský rybník.

Překvapivě zde stále lelkují kamarádi, které snad uhranula svým pohledem příjemná a znalá průvodkyně. Ostatně její sbírky mladých užovek - stromové a podpalmaté, i brouků, zde vystavené na odiv, svědčí o mnohém. Jsme stejné krve a tak se i já posléze rozpovídám o své první a jediné návštěvě Podyjí. Někdy před třiceti lety jsem procházel lesním masivem se svojí budoucí ženou a spolupoutníky Mirkem a Ájou. Ostatně právě s nimi často projíždím na kole krajinu Jižních Čech i dnes. Trvalé přátelství zde potvrzují i Roman s Jirkou, kteří byli těmi dalšími blázny, co na záda hodili každý týden bágl a šlapali "čundrem" neznámo kam.

A tehdy na Novém Hrádku, kdy nás tehdejší průvodce protáhl nahoru ruinami hradu na vyhlídku k meandrům Dyje, mi prochladla propocená záda tak důkladně, že jsem druhý den ráno u Hnanic nemohl vůbec vylézt ze spacáku. Každý pohyb byl problém. Utrpení další tůry Rakouskem do Hardeggu k zaparkovanému autu mám stále v paměti. Možná mě tehdy poprvé tělo varovalo, že ne vše zvládne. Dnes o tom mohu dlouze vyprávět.

Procházím si pobořený hrad a znovu pohlížím shora na zvlněné zelené lesy i vody Dyje, které zůstávají hluboko pod mými nohami. Kluci odcházejí zpět k Lukovu a já se ještě zakecám s průvodkyní, která zde prodává turistům lístky a rozdává psaný text. Chodit s nimi po hradu nedává smysl. Kdo chce, přečte a nejde vše.

Když přijíždí parta bikerů, začne lehce pršet. Zatáhlo se a já budu muset vyrazit k autu do Lukova. Cestou předjedu naši pěší trojici a pak ještě dost dlouho čekám ukrytý před deštěm v hospodě u grepového Birellu, než kamarádi uráčí zvednout zadky z turistického přístřešku. Jedeme se ubytovat do Znojma a pršet ještě má. Okolo se černají mraky opravdu zlověstné.

Přivítání na Novém Hrádku...

Nový Hrádek je zakrytý vegetací.

Dyje se proplétá ku Znojmu smaragdovým údolím.

Místo činu, tedy mého housera.

Svatá Trojice na pochodu.

Kostel sv. Jiljí v Lukové.

Večer již nemáme po dalším dešti dostatek času na prohlídku Znojma, kterou si také nesmíme nechat ujít. Ještě na ní máme tři další dny. Na večeři jdeme do restaurace U divadla, kde máme společné Menu: hovězí líčka na červeném víně se šťouchaným bramborem a Plzeň. A na závěr Venca a poté i Roman objednávají Jägermeistera, jak jsme již zvyklí. Venca proto, že první den přežil, Roman z radosti, že zase může po nějakém času bezstarostně utrácet.

(Rony)

Čtyřkřídlý neoklasicistní soudní palác vznikl v letech 1913-1919. Byl navržen trojicí architektů Johannem Ungerem, Klementem Prinosilem a Franzem Svobodou. (mapy.cz)

Monumentální čtyřpatrová budova v těsném sousedství historického centra města vznikala v letech 1907 až 1908 podle návrhu architekta Franze Svobody. Jedná se o první i poslední stavbu nově vznikajícího Vídeňského předměstí, jehož výstavba dále nepokračovala kvůli vzniku Československa. (mapy.cz)