Nahlédnutí k vypuštěné Orlické přehradě

Nahlédnutí k vypuštěné Orlické přehradě

Vypuštění Orlické přehrady odhalilo části osad, které byly po dostavbě v roce 1960 zaplaveny a ztratily se hluboko pod vodní hladinou Vltavy v délce šedesáti kilometrů. Projeli jsme si některá zajímavá místa nejen u Orlíku a strávili příjemný den v stále ještě podřimující přírodě.

Mileský klášter

Naše courání se začneme u Milevského premonstrátského klášteru, který byl založen mezi lety 1184 a 1187. Jedná se o nejstarší klášter na jihu Čech a jednu z nejhodnotnějších památek, které byly postaveny v románském slohu.

Již jen z tohoto výčtu je jasné, že otevřená železná brána skrývá mnoho vzácností. Nechápu proto, že přátelé dali přednost kávičce a posezení v nedaleké cukrárně. Já mezitím stihnu dvě revizní prohlídky ve školách i procházku po klášterním areálu, kde ostatní chvilku marně hledám.

Milevský klášter...

Viz i Nový nález v klášteru.

...

V areálu Milevského klášteru...

...

No nic, jedeme dál. Podruhé jim žádnou příležitost odmítnout nabídnotou atrakci nedám. Vyhazuji je nekompromisně z auta nedaleko Husovy kazatelny, obřímu viklanu, jenž já měl možnost shlédnout již dvakrát. To, že vyzařuje negativní energii jim zapomenu pro jistotu sdělit.

Viklan Husova kazatelna...

...

Mezitím si odskočím do lomu Skoupý a opravou starých píchaček - pardon plechových docházkových hodin, které dnes uvidíte jen ve starých filmech, si vydělám na dnešní výlet.

Nezdá se, že by u balvanu nějakou negativní energii pochytili. Courají se po lese tak dlouho, že jim musím jet po loučce naproti. A jak se mi to jeví, naopak mezi balvany našli nějaký zbytek energie pozitivní. Tak to na výpravách s Jíťou ale obvykle bývá.

Louky u Husovy kazatelny jsou poseté balvany. Ne nadarmo se Petrovicku říká krajina kamenů.

Onen Svět

V tomhle bujarém rozpoložení ihned všichni tři schvalují malou zajížďku na Onen Svět. U horské chaty to vypadá jako po vymření. Však kdo by se také koncem února k samotě na hřebínku vydával. Ani Langova rozhledna v zimní dobu moc nenaláká.

Když už se chystáme k odchodu, vyleze z hospody pan domácí, aby si s námi pokecal, za malý úplatek padesátikoruny na osobu zapůjčil klíč od rozhledny a daroval jako vstupenku reklamní pohlednici. Holky se hned chytly a vypadá to, že se hodlají brzy do chaty Inen Svět vrátit a na pár dnů ubytovat. Láďa si pochvaluje nabídku neomezeného pití a jídla u víkendového pobytu za 3 tisícovky pro dva. Mám vážnou obavu, aby ji po jeho návštěvě nezrušili.

Na Onom Světě končí nejen lidský život, ale i nejdelší turistická naučná stezka, začínající Semencem, rozhlednou u Týna nad Vltavou. Jak příznačné názvy. Vymýšlím si, že až se ubytují, přijedu za nimi na elektrokole. V plánu to totiž opravdu mám, byť zde jsem zažil poslední víkend s expřítelkyní Lenou. Chvíli si o tom povídáme, protože právě Jitce mohu být vděčný, že jsem rozchod nějak přežil. Čas docela letí, bude to již 5 let.

Langova rozhledna.

Výhled z Langovy rozhledny k západu.

...

Chata Onen Svět.

Vyhlídka na Orlík

mapa Orlík

Konečně se dostáváme na dohled k Orlické přehradě. Je opravdu dost upuštěná a nabízí díky tomu nové pohledy a možnosti. Mnohá místa, která by stála za návštěvu, tak úplně neznáme, a vybrali jsme si namátkově víceméně ona profláknutá.

Prvním z nich je Orlík, zámek na ostrohu skály, který se před námi vynoří zpoza pískového valu, když slezeme hřebínkem k vodám nádrže. Očekávaný pohled ze skal se od Kovářova nekoná, ten je možný z druhě strany řeky, kde k nebi ční vysoké skály. Však i jimi jsme kdysi procházeli při jednom ze setkání přátel Šlápot. Slunkem neosvětlený zámek je pouhou kulisou pobřeží, které nyní lemující staré pařezy, uvízlé jinak hluboko pod vodou přehrady.

Kovářovský ostroh nese známky kempu, ale známější je Radava, která je nedaleko.

...

...

Orlík je bez dobrého světla.

...

...

...

Žďákovský most

Cestou k Zvíkovu přejíždíme Žďákovský most, neobyčejně krásnou stavbu. Procházíme se po něm a Maruška dole hledá nějaké sudy. Myslím, že ty už byly dávno všechny vyloveny. Pamatuji se, jak mě film Sametoví vrazi znechutil.

Na mostem zastavíme v restauraci Staré Sedlo, protože nám pořádně vyhládlo. Do restaurace Zvíkovskému pivovaru je ještě daleko a kručení žaludků pomalu přehlušuje tichý bzukot motoru bárky Leony.

Díky dobrému obědu máme novou sílu projít se po Ochozu, malé vísce utopené mezi lesy nad Orlickou přehradou, z které Maruška pochází. Jde jen o krátkou zajížďku z Varvažova před prohlídkou hradu Zvíkov, která bude zlatým hřebem večera.

U Ochozu.

Žďákovský most je technicky unikátní, více než 540 m dlouhý, silniční most přes řeku Vltavu v místě vodní nádrže Orlík byl dokončen v roce 1967. Se svou výškou 90 m nad dnem údolí a 50 m nad vodní hladinou je dosud nejvyšším mostem v ČR. Pojmenován je podle zatopené obce Žďákov. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

Zvíkov

mapa Zvíkov

Jeho hradby vypadají nedobytně, naštěstí je i v zimním období otevřena hlavní brána. V klidu a bez davů se proto můžeme procházet po hradním nádvoří i sejít k přístavišti, které se ocitlo na suchu.

Královský raně gotický hrad Zvíkov byl založený v 13. století Přemyslem Otakarem I. Z období gotiky se zachoval palác s arkádovým nádvořím, Hlízová věž a kaple s nástěnnými malbami. Nejcennější částí hradu je kaple sv. Václava.

Z výhledu fotím skály Kopanin a pokecám si s podobně postiženým starším pánem, který je z Kamýku a vypuštěný Orlík už prošel a odfotil téměř celý. Téměř hodinovou prohlídku zakončíme dotekem Markomanky, kamenů s vytesanými runovými znaky, dodnes vyvolávajími údiv a nadšení mysticky zaměřených jedinců. Jistě mnohá tajemství tento starý a krásný hrad skrývá.

Pohled ze Zvíkovského mostu na Otavu...

...

Těžbu lesů si odskákalo i okolí Zvíkovského hradu.

Tajtrlík.

...

Výhled z hradeb hradu je malebný...

Zvíkov...

...

...

Otava.

...

...

...

Soutok Vltavy s Otavou.

Nad hlavami nám létá dron. Shora se objeví podobné obrázky, jako na této fotce. Vynikne úžasný tvar ostrohu na soutoku velkých šumavských řek Vltavy a Otavy.

...

U Markomanky

Znaky či symboly v kameny tesané

čas jimi propadne, s ním všichni svatí

kámen než omládne i světlo se ztratí

Vltava.

...

V přístavu...

PR Kopaniny.

...

...

...

...

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Také jste se shlédli vypuštěnou Orlickou přehradu?

50%Ano.

50%Ne.

Hlasovalo 201 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.