Na Svatou Horu u Příbramě
vydáno 29. prosince 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Jedno z nejznámějších mariánských poutních míst ve střední Evropě stojí na kopci nad Příbramí. Areál Svaté Hory je barokní architektonický skvost, kterému rádi věnujeme čas. Původní kapli z 14. století zde v roce 1647 přebudovali jezuité na obdivu hodnou svatyni. Je zimní slunovrat sobota 21.12. a my jedeme na místo, kde očekáváme krásné zážitky.
O zimním slunovratu
Pro naše pohanské předky byl zimní slunovrat velice důležitý. Slavil se pod různými názvy. Zatímco severské germánské kmeny ho nazývaly Jule, jméno stále používané v skandinávských jazycích a v angličtině, Keltové nejčastěji Meán Geimhridh nebo Alban Artuan a Slované Kračun. Zimní slunovrat má být dnem, kdy ze zemských hlubin na světlo vylézají démoni a skřeti. Prostor mezi světy se otevřel a duchové předků mohou navštívit svět živých. Zvířata mohou mluvit a máme-li víru, lze se jich zeptat na otázky, které by jinak zůstaly nezodpovězeny. Slunce dosáhlo svého nejnižšího, nejtmavšího a nejchladnějšího bodu a bůh světla a slunce chřadne a stárne, moc temných sil naopak roste.
Zimní slunovrat trvá dvanáct nocí, kdy se slaví návrat boha slunce zrozeného z temnoty lůna matky Země. V tuto dobu naši předci pozorovali přírodu a předvídali z ní budoucnost. Dvanáct dní bude čerstvě narozenému bohu slunce trvat, než získá svoji sílu a bude moci nad všemi znovu bdít. Dvanáct dní pro nás znamená zastavení, jednotu a naději, ale též pozorování a vnímání dějů kolem nás.
Je slunná sobota 21. prosince, kdy v 10:20 h středoevropského času nastavá zimní slunovrat s ním astronomická zima. Na severní polokouli bude dnes nejkratší den a nejdelší noc v roce a slunce vstoupí do znamení Kozoroha. Od zítra se znovu začnou zvolna prodlužovat dny, a to až do letního slunovratu 21. června. V české kotlině ho nejvíce slavili Keltové, ale významným svátkem byl též pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce - Dažboga neboli Božice.
Domlouváme se dopoledne na výletu po nově otevřené dálnici D4 na Svatou Horu u Příbrami. Pro auto jdu právě když nastal zimní slunovrat. Sraz u Nové hospody máme v 10:45 h, kde s Janou a Monikou přestoupíme do auta k Mirkovi s Andreou. Díky tomu máme možnost se společně hodinu bavit, což již v areálu poutního místa nebude moc možné. Blíží se Vánoce a tak je čas i na tiché rozjímání. Byly to právě oslavy zimního slunovratu, které později nahradily Vánoce. Křesťané převzali některé prastaré zvyky, rozkrajování jablíčka, lití vosku nebo olova či zdobení příbytků větvičkami jmelí.
Svatá Hory u Příbrami
Počátky známého poutního místa jsou opředeny mnoha pověstmi. Není známo, kdy byla postavena původní kaplička, jejíž zdivo je zřejmě částečně součástí dnešní baziliky. Traduje se, že ji nechal postavit v 13. století rytíř z rodu Malovců jako poděkování Panně Marii, která vyslyšela jeho prosby a ochránila ho před loupežníky. Slavný český historik 17. století Bohuslav Balbín však vznik kaple datuje do počátku 16. století, do doby krále Vladislava II. nebo do prvních let panování Ferdinanda I. Nejstarší známý půdorys Svaté Hory pochází z roku 1658. Určuje místo ústřední svatyně opisující půdorys původní kaple.
Z parkoviště pod Svatou Horou to k chrámu baziliky máme kousek. Zastavíme se u Svatováclavského dubu, který patří k nejvýznamnějším památným stromům u nás vůbec. Jeho mohutný a dnes již dutý kmen je sepnutý dvojicí železných obručí. Podobně ošetřena je celá koruna stromu.
Vstupujeme do areálu a procházíme ambity s lunetovými obrazy a dalšími architekturními prvky, na kterých se podílela celá řada řezbářů a řemeslníků, jako malíř P. Brandl či sochař J. Brokoff. V rozích ambitů se nachází čtyři osmiboké uzavřené kaple. Mezi skvosty můžeme zařadit oba vstupní portály nejvýznamnějšího tehdejšího architekta Kryštofa Dientzenhofera. Jeho syn Kilián Ignác před rokem 1727 pro Svatou Horu navrhl monumentální dvouramenné schodiště navazující na krytou chodbu se schodištěm klesajícím do Příbrami. Touto chodbou se vydáme po naší prohlídce dolů do města.
Svatohorský dub.
Svatá Hora u Příbrami...
...
...
Raně barokní sloup z roku 1661. Jeho vrcholek zdobí pozlacená soška Panny Marie Svatohorské.
Vstupní portál...
...
...
Ambity areálu...
...
Na začátku 20. století byla svatyně povýšena papežem Piem X. na baziliku minor, titul získala jako první v tehdejším Rakousko-Uhersku. Barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, byl postavený podle projektu italského stavitele Carla Luraga, v oné době nejvýznamnějšího architekta působícího na našem území. Jeho chloubou je tepaný stříbrný oltář, u kterého chvilku tiše postojíme. Do jeho středu je umístěna soška Panny Marie Svatohorské. Zapalujeme zde svoje svíce, byť tyto jsou již pouze elektrické.
Bazilika nanebevzetí Panny Marie...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Uvnitř baziliky...
...
...
...
...
...
Stříbrný tepaný oltář.
Asi po hodině a půl sestupujeme krytým schodištěm do města. Schodů je zde stejně jako dnů v roce, tedy 365. Procházíme si náměstí T. G. Masaryka k původně gotickému kostelu sv. Jakuba z 13. století, který byl několikrát přestavován. Kostel mimo duchovního poslání měl též obrannou funkci. V kostelní věži jsou proto stále viditelné zazděné střílny. Současná podoba kostela pochází z roku 1869 a zajímavostí je i to, že barokní zařízení pochází z dříve zrušeného kláštera v Mariánské Týnici. Ano, z té Mariánské Týnice, u které jsme v létě začali naše "Putování za Santinim" po západních Čechách.
Velmi rádi se zahřejeme v restauraci Plzeňka Zlatý Soudek, kde si dáme polévku a něco k pití. Pak nás znovu čeká výstup na Svatou Horu. A jde o výživné stoupání. Zdá se, že nejméně vadí trénované Monice, jež se do nich rozběhne.
Obcházíme zvenku areál, kde u křížové cesty na jižní straně svatohorskému komplexu u Toufarovy loučky stojí Mariánská studánka. Její zázračná voda kdysi mohla stát za zdejším slavným poutním místem. Jeden z prvních zázraků se zde stal v červnu 1632, kdy se Janu Procházkovi z Nymburka zázračně vrátil zrak. Sláva Svaté Hory začala stoupat, když krátce poté navštívil Svatou Horu císař Ferdinand II. se svým synem. Celkem zde mělo dojít k více než 4 500 zázrakům, z nichž stovka je zobrazena na malbách v ambitu. A další se prý stále dějí.
Před svatohorskými schody k Svaté Hoře.
Stoupáme na kalvárii kousek nad studánkou, kde dochař Matěj Huber v roce 1692 vytvořil z jednoho kusu kamene barokní pískovcové sousoší. Centrální kříž s Ježíšem a postavou klečící sv. Maří Magdaleny. Po stranách kříže pak stojí sochy Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty. Ze Svaté Hory odcházíme s tím, že se na ni znovu vrátíme. Rádi bychom si vyslechli komentovanou prohlídku, ale možnost zde je i vystoupit na svatohorskou zvonici či naopak sestoupit na prohlídku svatohorského sklepení, z něhož se ani dnes démoni a skřeti na světlo boží nedostali. Nebo jsme je jen přehlédli?
Osmiboká barokní kaple s cibulovou střechou z roku 1673 skrývá mariánskou studánku se zázračnou vodou.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1262 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
850 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
612 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2724 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Letní sběr zapomenutých tisícovek Železnorudska
- Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta
- Hory Slovenska: l. Manínská tiesňava a Sul'ovské skály
- Alpy z Boubína a Basumský hřeben
- Výlet na Moravu a do Slezska II.
- Jihočeské cyklotrasy XIV.
- Středověká města střední Itálie - Bologna a Arezzo
- Půltucet (říjen 2021) - příběh fotografie
- Vítkovické železárny
- Zápisky z cest II. (Matterhorn...)
