Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Na špičkách Dolomit

vydáno 5. dubna 2009 – napsal Paulie – 3 komentáře

Někdo jezdí na dovolenou k moři, někdo na Lipno a někdo si nejraději odpočine vysokohorskou turistikou. Já se hlásím k té poslední skupince, a tak se každý rok těším na týdenní pobyt v Alpách. V roce 2007 jsme byli s prachatickými turisty v Dolomitech.

Po krásné noci strávené v autobuse nás brzy ráno přivítalo městečko Brixen. Rozespallýma očima jsme zhlédli dům K. H. Borovského (co mi to jméno jen připomíná...) a pokračovali dále absolvovat první výšlap na plochý vrchol M. Telegrapho.

Tak do této krásná krajiny odvezli našeho Havlíčka.

Pohled na Brixen cestou na Telegrapho.

Plochý vrchol Telegrapha.

Na ubytování v Canazei nás pak překvapili bohatou večeří, která nám vždy dodávala sil na příští den. V neděli na nás čekala krásná vyhlídková trasa okolo skupiny Sasso Lungo.

Sedlo Sella Joche a vysoké skály skupiny Sasso Lungo.

Takových nádherných panoramatickách výhledů jsme měli cestou kolem skupiny Sasso Lungo mnoho.

Ani nepotřebujeme samospoušť, abychom se dokázali vyfotit.

Další den jsme poznali drsné skály skupiny Rosengarten. Tam jsem také zjistil, že vypití piva ve dvou tisících metrech nad mořem pořádně zamotá hlavu :).

Chata Ciampedie v Rosengartenu.

Mohutný masiv Kesselkogelu.

Cestou dolů z vrcholů Rosengartenu. Zleva Sasso Lungo, skupina Sella a Pitz Boé.

V úterý pro nás Standa Šťastný vymyslel trasu, díky níž jsme poznali, jak se dělaly zákopy za první světové války v Alpách, a to dokonce i na vrcholu Cima Bocche. Počasí už sice nebylo tak ideální jako předchozí dny, přesto to stálo za to. A aspoň si člověk rád připomene Faradayovu klec, když se blíží bouře a on je v lanovce.

Počasí vždy vlídné nebylo, při výšlapu na Cimu Bocche se blížila bouřka.

A v sedle foukal prudce vítr.

Ačkoliv byl odpočinkový den s volným programem, my s taťkou jsme nelenili a vydali jsme se od našeho bydliště na vrchol Col Ombert. Bylo asi nejlepší počasí, obloha po bouřce vyčištěná, škoda toho nevyužít. A konečně se mi podařilo udělat 360° panorama.

360° panoramatický snímek vyfocený z Col Ombertu. Zleva Pitz Boé a skupina Marmolady a další vrcholy už si nepamatuju.

Už byl čtvrtek, ale po únavě ani stopy. Tento den jsme byli vyvezeni lanovkou na měsíc. Nebo aspoň se nám to tak zdálo, protože cesta na vrchol Cima di Fradusta vedla přes velkou bezútěšnou náhorní plošinu, kde téměř nic nerostlo a všude byla jen suť.

Chata Rosetta v měsíční krajině.

Pod vrcholem Cimy Fradusty se ještě z posledních sil drží ledovec.

Poslední dolomitskou tůru jsme absolvovali ve skupině Latemar. Tam jsme poznali, že ne každý vrchol se dá zvládnout téměř bez výbavy a radši jsme šli s ostatními na Cima di Valbona.

Nádherné jezírko cestou na Latemar.

Madona ve skalách v Latemaru.

Ano, i na tuto osamělou skálu půjdeme.

Stejně jako příjezd měl zpestření, i odjezd podstatně protáhla návštěva rozlehlého jezera Lago di Garda, kde to bylo skoro jako u moře (jen ta voda nebyla slaná). Vykoupaní, ale stejně přehřátí z vedra jsme jeli domů, kam jsme dorazili těsně po půlnoci.

Poslední den jsme se měli jako u moře. Jen ty vlny byly trochu menší.

S Alpami se rozloučím fotkou naší skupiny a krásnou alpskou květenou.

Naše skupina ještě nabitá energií před dlouhou túrou.

Alpská kytička ve skalní škvíře.