Na Luzný z Finsterau
vydáno 25. září 2018 – napsal Rony – žádný komentář
Šumavský Luzný vymodeloval ledovec k dokonalosti. Na hřbetu si nese odkaz doby ledové a je tím jedinečný a nezaměnitelný. V posledních letech se pro mne stává nejnavštěvovanější horou. Poprvé však na ni vystoupím od německého Finsterau.
Vůbec nevadí, že se pod horu dostáváme až před polednem. Délku trasy odhaduji na deset kilometrů, ale ze zkušenosti tuším, že to bude o něco víc. Akorát tak na pohodový vandr. Přátelé Tonda, Petra a Dany přijali moji nabídku dělat jim horského průvodce a já byl za to rád. Poslední dny pěkného počasí koncem srpna by byla škoda promrhat flákáním se na chatě.
Z malého lesního parkoviště u říčky Reschbach vyrážíme vzhůru podél potůčku Schreiende Siege a rychle nabíráme první výškové metry. Míjíme opušténý kamenný viadukt a smíšeným lesem se dostáváme na Tumellplatz, odkud je to jenom skok na kamenný vrchol Hohlsteinu (1 196 m n. m.). Poprvé spatříme vrchol Luzného, byť odsud jeho špice není až tak atraktivní, jako z jiné strany. Není daleko. Hluboko pod námi zůstaly vísky Finsterau, Heinrichsbrun, Hohenröhren a Zwölfhäuser, které se rychle za sebou řadí od Mauthu k Bučině.
Mapka okolí Luzného.
Viadukt staré cesty.
...
Tummelplatz.
Skalky Hohlsteinu...
Luzný.
Petra ladí Apple.
Pohled k Finsterau.
Vzdálený Boubín s Bobíkem.
...
...
Obcházíme Sulzriegel a pohodlně se mladými smrky zarůstající pěšinou dostaneme k Sagwasseru. Z potůčku si doplním vodu do pet lahve, když jsem litr v teplém dni již vypil, a v prudkém stoupání funím Petře na záda. Ta zrovna kouká do nějaké městské aplikace, která vypočítává do jakého patra již vystoupala. Už je to pěkný mrakodrap s téměř devadesáti patry.
Než vylezeme na širokou cestu, docela se zapotíme a já si pak musím od Tondy vyslechnout pár nejapných "tenisových" poznámek. Na kurtu mu to jednou spočítám.
Výše se otevřely výhledy k Mokrůvce a na kamenné moře Steinfleckbergu, kde jsme před třemi roky nouzově přespali pod nepatrnou stříškou lovecké chaty, při jednom z našich nezapomenutelných vandrů. Pod vrcholem zajdeme do chaty Luzenschutzhaus na jedno pivko, radler a hladovci i na chutnou hustou gulášovou polévku za 5,50€.
Jdeme zmlazenou bučinou. To je výhoda Bavorského NP proti NP Šumava, sevřeného především smrkovými porosty.
...
...
Steinfleckberg.
Luzný...
...
V Luzenschutzhauské restauraci.
Stoupáme po obřích kamenech v nejrozsáhlejším kamenném moři na vrchol, který zavdal příčinu k mnoha pohádkovým pověstem.
Nejznámější z nich říká, že v nedaleké soutěsce Teufelsloch (česky Čertovy jámy) přebývají poslové pekel, vrhající po kolemjdoucích rozžhavené smrkové šišky.
Samotná hora vznikla tak, že pekelník převrhl povoz s obřími balvany, když jimi chtěl přehradit v Pasově Dunaj. Chtěl vyvolat povodeň a zabít všechny jeho obyvatele. Z dálky však uslyšel kostelní zvon, ztratil svoji sílu a vysypal veškerý náklad na místo dnešního Luzného.
Obrovské žulové balvany Luzného (1 373 m n. m.) opravdu budí obdiv. Zelenkavá barva mechů je hezky zbarvuje a muziku tvrdí načervenalé borůvčí. Vyhříváme se na slunci a já bezpečně pojmenuji okolní vrcholy. Blatný vrch, Roklan, Velká Mokrůvka, Steinfleckberg, Siebensteinkopf, v dáli Boubín s Bobíkem a hřeben Trojmezné s Hochsteinem. Pod námi se klikatí Luzenský potok a stará Česká cesta, kterou se stále na Luzný z Čech nesmí.
Nadávat na praktiky NP Šumava a odpovědných politiků již ani nemá cenu. Spousta turistů již rezignovala a jako my chodí na nepřístupné hraniční vrcholy z Německa. Vzdálený Březník jako by sám žaloval, že důvod zákazu ochrany - tetřev hlušec je pouze zástupný problém. Hlušci jsou spíš oni lidé, kteŕí turisty na české straně nechtějí.
Na vrcholu Luzného jsem snad po desáté.
...
Světlá stezka se jmenuje Sommerweg a vede k skleněné arše, kde drží obří dřevěná dlaň loď. Dílo šikovných rukou šumavských řezbářů Tomáše Indry a Libora Kuzďase více než jakákoliv slova symbolizuje nabídku ke spolupráci, vstřícnost, partnerství.
Mokrůvka a hraniční hřeben.
Jsou místa, která se vám navždy vryjí do paměti. Luzný je bez pochyby právě takovým místem...
...
Blatný vrch a vzdálený Roklan.
Pohled k hranici na Markplatz...
...
Český Březník.
...
Kamenná moře Steinfleckbergu.
Sestupujeme kamenným mořem s výhledem na Markfleckl, kde historický kámen pamatuje doby, kdy byl trojmezím mezi Pasovským duchovním knížectvím, svobodným státem Bavorsko a Českým královstvím. Stezka se prodírá kolem Kleiner Schwarzbachu a rychle strácí nadmořskou výšku. Srovná se teprve za soutokem s Grosser Schwarzbachem, kolem kterého se dostaneme velmi pěkným údolím zpět k autu. Krásný den jsme si spolu pěkně užili.
Markplatz. Zde se hranice lomí do pravého úhlu a pokračuje přes Mokrůvky k pramenům Vltavy.
Sestupujeme od Markplatzu.
...
U potoka Kleiner Schwarzbach.
...
...
Jedině zde je vše kříšťálově čisté...
...
...
...
Reschbach...
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
