Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice

vydáno 9. července 2019 – napsal Rony – žádný komentář

Extrémně náročný terén vojenského výcvikového prostoru Boletice i dobře udržované cesty nabídnou vyžití všem vyznavačům cykloturistiky. Abyste do něho nahlédli, musíte tak trochu zabloudit. Ne všechny cesty jsou turisticky proznačeny, ne vždy je vstup či vjezd po nich povolen. Mimo volné dny se velmi často z vojenského prostoru ozývá střelba a vstup či vjezd do něho není radno riskovat.

Odkazy na Stopaře (www.mapy.cz) prozrazují mnohé. Vojenský újezd Boletice sice trochu před lety zmenšil svoji plochu, přesto zahrnuje velké území, které sahá od Ktiše a Chvalšin téměř až k Horní Plané.

Mnozí si jistě pamatují, že s trochou drzosti šlo autem projet jeho část mezi Křišťanovem a Záhvozdím. Znalci si tím podstatně zkracovali trasu k Lipnu. Dnes je možné ve volných dnech a o státních svátcích proniknout ještě hlouběji do nitra přírodně a krajinářsky unikátního území, které každého okouzlí svojí pestrostí a zachovalou přírodou. Těžká vojenská technika zde paradoxně pomáhá udržet biodiverzitu na bezlesém území.

Turistické stezky jsou vyznačeny k Chlumu, na vrchol Knížecího stolce, kolem hornoplánského Špičáku, který je již nově mimo vojenský prostor, i jinde. Stejně tak lze využít značené cyklostezky, kopírující většinou okraj vojenského prostoru. Je to dobrý počin a krok správným směrem. To, že byste někde šlápli omylem na minu dnes opravdu nehrozí. Vždyť se díky rozšíření kůrovce i zde na mnoha místech těží. První by do vzduchu vyletěli dřevorubci. Přesto je jistý díl opatrnosti a odpovědnosti na místě.

Tři níže popisované trasy, které samozřejmě nejsou jedinými možnostmi, jak vojenský prostor projet, ale snad poskytnou případným následovníkům pár užitečných informací.

1. Kolem Velkého Plešného k pramenům Blanice

Trasa: Ktiš-Velký Plešný-Ondřejov-pramen Blanice-Arnoštov-Chlum-Tisovka-Ktiš

Musím se přiznat, že jsem tentokrát v terénu při určování trasy se svojí modrou tečkou v mobilu totálně zklamal. Samotný výjezd od Třebovic k Velkému Plešnému (1 088 m n. m.) je zabijácký. Když k ještě tomu přidám svůj omyl v sedle mezi Malým a Velkým Plešným, je na malou ostudu zaděláno.

Dovedu si představit všelijaká oslovení, směřující na mojí hlavu od Mirka, který jediný využívá v prudkých stoupáních pouze svou sílu. Mně ani Áji se bloudění až tolik netýká, neboť přídavný elektromotorek umí divy. Přepnete na "turbo" a hned se vám zdá, že místo na kole jedete na motorce. Alespoň se shodneme na tom, že jedeme krásnou přírodou a potěší nás i výhledy na nedalekou Kleť, které nyní čerstvě zelená barva bučin dodává svěží mladost.

Podrobnější popisy tras tentokrát vynechám, protože na rozdíl od pěší túry je vše jaksi zrychlené. A pokud se nemohu zastavit u mraveniště vedle cesty, či přičichnout k rozkvetlé květince, psaní postrádá dynamiku a smysl.

Ta dynamika však zůstává ve stylu, kterým ukrajujeme kilometry.

Přejíždíme Ondřejov a s vyhlídkou na makety aut sjíždíme po panelce k pramenům Blanice. U nich spatříme pasoucí se stádo divočáků s desítkami mláďat, sotva převyšujících vysokou trávu bývalé vísky Zlatá. O sto metrů dál se scénář znovu opakuje.

Věřím tomu, že pokud bychom šli pěšky, stihne černá zvěř utéct, než se k ní na dohled přiblížíme.

Podobný prožitek s plachou zvěří učiníme ještě dvakrát. U Blanice při úžasném sjezdu krásným údolím, na který se vždy nejvíc těším, vyplašíme čápa černého. Snad zde nelovil vzácné a vymírající perlorodky, které chrání NPR Prameny Blanice.

Dalším milým zvířátkem pak byla nebojácné kuna, lovící v lese nad Puchéřským potokem, podle kterého stoupàme k rozcestí pod Chlumem (1 190 m n. m.). Kola i elektrokola mají jednu výhodu. Jsou tichá a rychlá, proto z nich můžete spatřit zvěř, jinak před lidským zrakem vždy dobře skrytou.

...

...

Ktiš.

Stopař č.1

☆ ☆ ☆

2. Okolo a přes VVP Boletice

Trasa: Markov-Arnoštov-Maňávka-Hodňov-Polná-Boletice-Chvalšiny-Ktiš

Nejistý dojezd elektrokol v kopcovitém terénu pro jistotu vyřešíme startem z Markova, který leží v slušné nadmořské výšce 950 m. První část trasy se díky tomu příjemně vezeme. Čeká nás okruh kolem celého VVP Boletice a šetřit baterii musíme.

Za Křišťanovem fotím pratury a bizony s pozadím Bobíku a Boubína. Bílé mráčky ideálně domalují krajinku. Vlevo se objevil Knížecí stolec, korunovaný svojí bytelnou dřevěnou rozhlednou.

První výjezd nás čeká až za Arnoštovem, kde se cesta vojenským újezdem přehoupne přes Dlouhý hřbet a prudce znovu klesne k Záhvozdí. Tady cyklostezka obtáčí skalnatý vrchol Černého lesa (1 007 m n.m.). Ten má podobnou výšku, na kterou se brzy dostaneme my. Vytěžené plochy lesa poskytují krásné výhledy. Rychle se mění úhel pohledu. Vrchol Stožce, hraniční hřeben Trojmezné hory, kde jsou v Jezerní stěně stále vidět zbytky sněhu a nakonec mohutná Smrčina. Hluboko pod námi zeje Mrtvý luh.

Hornoleskou cestou podjedeme Hvězdu (1 145 m n. m.), kde atakujeme tisícimetrovou vrstevnici. Opět krásným rychlým sjezdem padáme Novou cestou dolů nad Lipno k Maňávce. Mimo krátkého úseku pod Černým lesem, kde se těží kůrovcem napadené smrčiny, jedeme stále po dobrých cestách, téměř výhradně asfaltových.

Za Hodňovem zabočíme vlevo cyklostezkou na Otín a míjíme tak vrchem rybník Olšina.

Poté širokou cestou přizpůsobenou těžké vojenské technice projíždíme postupně Polečnici, Polnou a Boletice, kde se cesta zlomí vlevo k Chvalšinám. Před námi se objevuje hřeben Blanského lesa a Kleť. Otevřená, mírně zvlněná krajinka nenudí, výhledy se opět střídají a cesta nám rychle ubíhá.

V Chvalšinách si dáváme v horku pivo, a ač je to pouhá desítka, ihned se obsah alkoholu projeví na naší jízdě. Již je jasné, že bychom celý nezkrácený okruh kolem VVP Boletice zdolali bez nutnosti dobíjení a tak na úžasně barevné louce plné kytek mohu bez obav využívat turbo. Ještě poslední výjezd od Střemil k Třebovicím a Březovíku, kde již vysoko položený ktišský kostel signalizuje blížící se kolem trasy.

Pratuři na Kříšťanově...

Bizoni či zubři?

...

...

Pratuří býk.

Bobík s Boubínem.

U bývalého Vyšného...

...

...

Lysá a Knížecí stolec.

...

U Arnoštova.

Záhvozdenský potok.

Slepýš.

Krokodýl nad Jeleními vrchy.

Plechý.

Pod Korunáčem.

U Maňávky...

...

...

U Hořiček.

Kostel sv. Mikuláše je románská stavba z druhé poloviny 12. století a je považován za nejstarší sakrální památku Jižních Čech. Nachází se na vyvýšenině zvané Olymp nedaleko bývalé vesnice Boletice, které byla po začlenění do vojenského újezdu zbourána. Samotný kostel postupně chátral, ale dnes probíhá jeho částečná rekonstrukce. (www.mapy.cz)

Chvalšiny s Bulovým.

Velký Podvořský rybník.

Blanský les.

Stojí zhruba uprostřed protáhlého náměstí při starodávné silnici mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi a je zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Díky znamenitým objevům restaurátorů v devadesátých letech našeho století při odkrývání a obnovování maleb v kostele jsme se o něm dozvěděli mnohem víc, než bylo donedávna známo. Současný kostel je už druhou stavbou tohoto druhu v obci, neboť již před ním tu stál jiný kostelík, zasvěcený stejné světici. (www.mapy.cz)

Chvalšiny.

Stopař č. 2

☆ ☆ ☆

3. Z Arnoštova ke Knížecímu stolci

Trasa: Arnoštov-Svatá Magdaléna-Chlum-Záhvozdí-cesta Knížecí stolec-bývalá Zlatá- Arnoštov

Do třetice všeho dobrého vyjedeme do prostoru VVP - tentokrát z Arnoštova. První část vede kolem Blanice k samotě, za kterou se musíme popasovat s nepříjemným stoupáním a rozbitou lesní cestou. Ani sjezd od kostela sv. Máří Magdalény roztrhanou asfaltovou cestou není o moc lepší.

Až cyklostezka č. 1155 od Zbytin cestu zklidní. Podjíždíme hřeben Větrného, Doupné hory a Křemenné s ojedinělými výhledy na Volary.

Na cyklostezce zjišťuji, že jsem si omylem v Arnoštově stopnul Stopaře. Zaznamenávat proto naši cestu začínám pozdě. Ta hlavní část v Boletickém VVP se však již načte správně.

Na chvíli se dostaneme dlouhým sjezdem na hlavní od Volar, abychom z ní zmizeli Magistrálou. Takto honosně se jmenuje lesní cesta, která míří nahoru ke Korunáči (920 m n. m.). Jeho skalnatý vrchol těsně míjíme a po kvalitní asfaltce tryskem sjíždíme až k Záhvozdí. Za Uhlíkovem vybereme nám již známou cyklostezku k Perneku, ale pak podle Uhlíkovského potoka nádherným údolím dlouze stoupáme až pod Umrlčí hlavu (1 144 m n. m.). Užíváme si neznámá místa trasy a ani další stoupání pod Knížecí stolec (1 236 m n. m.) nás nerozhodí. Elektrokola jedou tvrdě na "turbo" a Mirek si přehodil o kolečko na lehčí převod. Docela si tady mákne. Mně by se určitě úplně zablokovala záda.

Na nedokončené cestě, která již je roky dokončená, ztratíme rychle, co jsme vzhůru vyšlapali. Zastavíme se až u krásně položeného jezírka před Zlatou a pak ještě jednou kvůli laním s mládětem. Dlouhý a příjemný šestikilometrový sjezd okolo mladé Blanice do Arnoštova, kde se nemusí šlapat ani brzdit, už také známe.

Dvojdomí.

...

Kostel sv. Magdaleny.

U Kokše.

U Kokše...

...

Pod Knížecím stolcem.

Gamsau.

Nádrž u Zlaté.

Pohled do údolí Borskěho potoka.

Laně.

Ruina na Zlaté.

Stopař č. 3

☆ ☆ ☆