Moldaublick a Bärenstein, trek s výhledy na Lipno
vydáno 2. září 2013 – napsal Rony – žádný komentář
Pomalu dokončujeme mapování šumavského pohraničí. Po vydařeném přechodu Smrčiny a Plechého se zaměříme na odvrácenou stranu Lipenské přehrady. Využijeme k tomu přívoz v Horní Plané a autem se přesuneme do Sonnenwaldu, přímo k Schwarzenberskému kanálu. Hřebenová partie pro nás začne výstupem na rozhlednu Moldaublick a bude pokračovat Rakouskem na Bärenstein s impozantní skalní vyhlídkou.
Zpět naše kroky povedou přes přechod Igelbach/Ježová a kolem Lipna přes vrch Kozí stráň.
Uniknout před vedrem do hor je jistě správné rozhodnutí, ale pokud si při tom nesete na zádech mnohakilogramový bágl, nemusí to znamenat žádnou úlevu. Nejen proto volíme výjezd autem co nejblíž hřebenu. K tomu nám dobře poslouží přívoz v Horní Plané a přechod v Zadní Zvonkové. Schöneben, kam přijíždíme, je obec přímo na hřebeni mezi Smrčinou a Moldaublickem, ale to by pro nás znamenalo vystoupat poslední den v poledním žáru od Lipna až sem a tak raději sjíždíme o poznání blíž, do Sonnemwaldu u Schwarzenberského kanálu. Tady necháváme auto před prvním dřevěným domkem, u kterého je otevřena i malá hospoda.
Moldaublick
Jen malou chvilku si užíváme rovinky starého Swarzenberského kanálu a už nás značky ženou do kopců. Ty naštěstí po chvilce zapadnou do smíšeného lesa a tak nám milosrdný stín trochu uleví od všudepřítomného vedra. I tady na Šumavě jsou rekordní teploty znát a když k tomu přičteme docela svižné stoupání, ona úleva je jen iluzorní. Potíme se a funíme ostošest.
Když jsme uhnaní nejvíc, přicházíme k směrové ceduli Moldaublick 20 min. Shazujeme ze zad odpornou zátěž a sedáme si na zem. Odpočíváme a čekáme deset, dvacet minut. Po půl hodině už nám začíná být divné, že ještě nejsme u rozhledny. Asi mají na ceduli nějakou chybu. Zvedáme proto svá těžká těla a pokračujeme po směru šipky.
Po necelé půlhodince jsme konečně nahoře u chaty, která slouží jako hospoda a kde kupujeme lístky na rozhlednu. Ta stojí pod vrcholem hory Sulzberg (1 041 m n. m.) a z její vrcholové plošiny přehlédneme podstatnou část Lipna. Nově je na opačné straně kopce ještě druhá rozhledna Alpenblick. Ta je vzdálená přes tři kilometry a tak její výhledy oželíme. Alpy jsou vidět i z Moldaoblicku, ale dnes jen velmi nezřetelně.
Moldava, česky Vltava, se kdysi kroutila v hlubokém údolí pod námi a dnes ji překryla stříbřitá hladina naší největší přehrady. Ještě dlouho a důkladně zkoumáme okolní krajinu hluboko pod námi, nedaleký Bärenstein, kam se po svých zanedlouho vydáme, i vzdálené a v oparu ukryté vrcholky Alp.
Od rozhledny jdeme podle předem připraveného plánu a vytisklých mapek, tentokrát z www.cyklomapy.cz, protože na mapách.cz ještě nestihli doplnit všechny trasy za našimi hranicemi. To je jistě velké mínus těchto, jinak výtečných webových stránek, které při svém plánování často používám. Pískem vysypaná cesta nás lesem pohodlně vede k jihu, pod vrchol Bärensteinu.
Přívoz v Horní Plané.
Hned vedle přívozu je pláž. Docela nás láká, ale my se jdeme potit jinam.
...
Na přívozu ve vozu.
Sonnenwald a Schwarzenberský kanál.
Pohled k Pestřici. V pozadí hřeben Želnavské vrchoviny.
Moldaublick.
Masív Smrčiny a Zvonková
Horní Planá z rozhledny.
Za Lipnem je vidět kaple Panny Marie Bolestné nad Frymburkem.
Totes Gebirge s nejvyšším vrcholem Gross Prielem.
V pozadí je Bärenstein, cíl další cesty.
Zvonkovský vrch a Horní Planá.
PP Házlův kříž, v pozadí Hůrka a Černá v Pošumaví.
PP Račínská prameniště, Pestřický vrch, v pozadí Radslav.
PP Pestřice, Pestřický vrch (842 m n. m.), v pozadí Dolní Vltavice.
...
Moldaublick
Bärenstein (1 077 m n. m.)
Jsme na modře značené stezce, ze které vede na vrchol hory červená odbočka. Těžba dřeva se zde podepsala na cestě, po níž jdeme. Dnes je sucho a tak problém není, ale dovedu si živě představit jak to tu vypadá v době deštů. Těžká technika kamenitou cestu hodně poškodila, zůstaly po ní hluboké nevzhledné koleje.
Již před samotným vrcholem se objevují v lese skryté skály. Několik z nich odcházím fotit, netuše, co nás čeká.
Odbočkou totiž vystoupáme kamenných chodníkem mezi skály, kde je nejen hezká plošina s lavičkami, ale především pokračující výstup na vrchol vysoké skály, která jakoby z oka vypadla vysokým jizerským vyhlídkám, kde jsme před pár dny byli. Znovu pod sebou vidíme Lipno, blízký Vítkův Kámen i rakouský Sternstein, kterým vlastně končí Šumava. Vrcholový kříž s pamětní deskou na sousední skále tvoří dokonalou kulisu. Skoro se nám z vyhřátých kamenů ani nechce slézat.
Pod vrcholem Bärensteinu je několik dalších skal.
...
Sucho posledních týdnů odneslo nejvíc borůvčí na kamenech, které uschlo.
...
Bärenstein.
...
Rozhledová růžice k jihu.
A pohled k jihu.
Radslav.
Vrcholový kříž Bärensteinu.
...
...
Za jednou z vrcholových skal je dokonce připravené dříví na oheň.
U samot Grünwaldu je pomník vysídlených obcí a samot Dolní Vltavice (Untermoldau) a okolí.
Igelbach/Ježová
Poslední dnešní úsek cesty vede k samotám Grünwaldu. Ten sice lesem podchází značená stezka, my přesto dáváme přednost horní cestě s parádními výhledy k Dolní Vltavici. Ne nadarmo je zde z popsaných kamenů vytvořena malá skalka. Čteme jména obcí a samot, ze kterých se po 2. světové válce museli původní obyvatelé odstěhovat. Válka si zde takto vybrala svoji krutou daň.
Pozvolna klesáme k Oberhaagu a zkoumáme Švédské šance, vojenské opevnění z doby třicetileté války (1618-1648). Využijeme pro chvilku oddechu zdejší lavičku s dalekými výhledy k jihu.
Znovu se noříme do hlouby lesa a dobře značenou cestou přecházíme potůček Igelbach pramenící z menší slatě. Konečně dosahujeme hranic. Na přechodu Igelbach/Ježová se několikrát za rok pořádá akce plavení dříví a tak se ani moc nedivíme dvěma mobilním WC budkám, ani vedle nich složeným lavicím a stolům.
Moje představa, že k přespání využijeme otevřenou turistickou chatku na rakouské straně, bohužel vezme za své. Lavice jsou příliš úzké a podlaha je pouhou ušlapanou zemí. Pro večeři je místo přímo ideální a tak se rozvalujeme po lavicích a vychutnáváme přinesené dobroty.
Slušné místo pro bivak nalézáme nedaleko potoka Ježová, ve který se po překročení hranic potok proměnil.
Švédské šance u Oberhaagu.
Švédské šance.
Igelbach, nebo-li Ježová nás dovede k hraničnímu přechodu a Schwarzenberskému kanálu, který jsme opustili v Sonnenwaldu.
Igelbach/Ježová.
...
...
Schwarzenberský kanál je zde využíván přibližně jednou měsíčně pro ukázku splavování dřeva.
...
Lipno a Kozí stráň
Na to, jak bylo ve dne vedro, přišla noc překvapivě chladná. Díky lehkému spacáku jsem vyklepal pěknou kosu. Ráno jsem ji před snídaní vsunul do podkroví chatky, mezi podobné nástroje, viditelně sloužící k popohánění polínek po líném proudu Schwarcenberského kanálu.
Díky tomuto línému proudu jsou naše první kilometry příjemnou procházkou. Na rozcestí U Korandy se s rovinkou kanálu loučíme a sledujeme cyklostezku dolů k Lipnu. Cílem je najít u jezera slušné místo a část horkého dne jen tak proflákat. Protože jsme pohrdli značenou trasou lesem, stáváme se obětí nenasytných rojů dotěrných hovad. Z každého, byť sebemenšího paloučku se jich na nás vrhají stovky. Stovky jich také zůstávají ležet za námi na rozehřátém asfaltu. Masakr pokračuje až k Lipnu.
Snad i proto se nakonec stane, že u Lipna ani žádné místo k lenošení nehledáme a bez problému se domluvíme na zkrácení vandru na dvoudenní. Čeká nás tak ještě slušná porce pochodu.
Nudnou cestu kolem Lipna zpestří jen zastavení u zálivu, který končí u hranic s Rakouskem a kam se za dob socialismu nikdo živý nedostal. Fotíme si z jezera vykukující pařezy stromů a pozorujeme loďku proplouvající pod mostem k nejvzdálenějšímu cípu zálivu.
Pohled do mapy odhaluje možnost zkrátit si cestu zpět k Sonnenwaldu přes Kozí stráň a vyhnout se dalším únavným kilometrům. Když to už vypadá, že cestu mokřady nenajdeme, přece jen se na nás usměje štěstí. Krásnou lesní cestou se dostáváme přes dráty. Totiž přes místo, kde Železná opona v roce 1968 nově vystřídala původní dvojitý drátěný plot z padesátých let. Její součástí se stalo i vybudování strážních věží, většinou dřevěné konstrukce, pomocné budovy pro pohraniční stráž, různá terénní stanoviště, cvičiště pro psy a také cesty tyto objekty spojující. V některých oblastech byly dokonce pokládány miny. Tyto nám snad již zde nehrozí.
Stačila dvě desetiletí a rozpadající se dřevěné kůly zarostly mechem, čtyřmetrový rozorávaný pruh země zarostl hustě stromky tak, že zanedlouho úplně splyne s okolím. A za sto let již naši potomci tato místa v lesích ani nenajdou.
Hned za těmi dráty je mech tak hustý, že nezbývá než do něho na dlouhou chvíli upadnout. Celou hodinu jen podřimujeme a posloucháme ticho lesa. Je dokonalé...
Intuice a kvalitní mapka nám nakonec pomůžou bezpečně dorazit k hranici. Jsme ve smíšeném lese, trochu ponurém a rozhodujeme se jít dál po hranici vlevo. Je to tady trochu jako "babo raď" a tak chvíli pendlujeme sem a tam, než se přece jen chytneme správné cesty.
Je pískem vysypaná, kvalitní a my po ní míříme podle hranic přes několik odboček a několik potoků rychle k cíli. Tím se stane opět úsek Schwarzenberského kanálu nedaleko Sonnenwaldu.
U auta se převlékneme rovnou do plavek, což se u přívozu v Bližší Lhotě ukazuje jako dobrý tah. Na převoz tady čeká tolik aut, že se do první várky na loď nedostaneme a stihneme tak spláchnout pot v nezvykle teplé vodě Lipenské přehrady.
Nově opravený úsek kanálu na Korandu.
Památník rekonstrukce Schwarzenberského kanálu u Korandy.
...
...
Perleťovec stříbropásek.
Mapka celého úseku Schwarzenberského kanálu.
Od mostu přes záliv Lipna je dobře vidět pařezy zatopeného lesa.
...
...
Záliv byl dříve dokonale hlídán, protože zasahuje až na rakouské území a tak zde chyběly jinde obvyklé signální dvojité ploty.
...
...
Jdeme příjemnou lesní cestou kolem bývalé signálky k vrchu Kozí stráň.
Bezpečně docházíme k česko-rakouské hranici.
...
Zpět v Sonnenwaldu.
Anketa
Lipno zná dobře kde kdo. V dosahu jsou ale i cíle našeho vandru. Byli jste již někdy na nich?
315 26% Pouze na rozhledně Moldaublick.
228 19% Jen na Bärensteinu.
189 16% Ano, byl(a) jsem na obou.
209 17% Ne, znám jen Lipno.
276 23% Nikdy jsem nebyl(a) ani na Lipnu.
Hlasovalo 1217 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Půltucet (duben 2022) - příběh fotografie
- Půltucet (květen 2024) - příběh fotografie
- Podzimní putování po šumavských tisícovkách
- Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím
- Co se skrývá v trávě ll.
- Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku
- Jihočeské cyklotrasy V.
- Toulky kolem Strakonic
- S krosnou do slovenských hor / ll. Slovenský kras, Muráňská planina
- Půltucet (prosinec 2021) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Železné hory a Posázaví ll.
- Český les - pohraničím na Havran
- Ostrovy přírody Českého středohoří lll.
- Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie
- Kost a okolí
- Šumavské toulání nejen hřebenem Trojmezné
- Putování za Santinim lll.
- Daleko na východě - ll. Bukovské vrchy - výstup na Kremenec
- PF 2015
- Českokrumlovské náhledy