Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Mikroregion Porta Bohemica

vydáno 18. října 2023 – napsal Rony – 1 komentář

Krušné hory opouštíme, abychom na žádost Václava odjezdový den věnovali okolí Velkých Žernovic a Českému středohoří. Předtím ještě za jedeme k bunkru v Radešíně, kde vzniká muzeum starých časů.

Túra kolem Velkých Žernosek

5.etapa (17.září 2023)

mapa vyhlídka Tři kříže

Velké Žernoseky - Malíč - vrch a zřícenina hradu Kamýk

Ještě než začneme vlastní 5. etapu ve Velkých Žernosekách, jedeme s řidičem do obce Radešín a podíváme se do bunkru, kde mohl fungovat v případě nějaké mimořádné krize štáb civilní obrany v dobách před rokem 1989. Zatímco návštěva Muzea českého granátu v Třebenicích v 1. den putování mně vysloveně nadchla, v případě bunkru je tomu spíše naopak. Nehledě k tomu, že jsem na našem území již dvakrát podobné zařízení navštívil. Vydržím ale do konce vyprávění, což se nedá říci o mém šerpovi Romanovi, který vydrží jen do poloviny akce a následně vyjde na zdravý vzduch. Mimořádně vsunutá akce trvá dosti dlouho, takže s výše uvedenou etapou začínáme v době téměř polední, kdy začíná být velké horko.

Necháme se z auta vysadit na autobusové zastávce Velké Žernoseky - bytovky, čímž zkrátíme trasu asi o půl km. Neuvidíme proto v obci barokní zámek vzniklý po roce 1667, ani kostel sv. Mikuláše, jež byl vystavěn v gotickém stylu na počátku 16. století. Vydáváme se po modře značené trase po Zlaté stezce Zemí hradů. Po 1,5 km procházíme obcí Malíč (189 obyvatel), kde nás zaujme dřevěná socha anděla z roku 2002. Zde také poprvé odpočíváme, neboť je příšerné vedro s teplotou určitě nad 25 stupňů. Po 2 km za stálého stoupání dojdeme do obce Kamýk (151 obyvatel), kde míjíme novorenesanční zámeček z druhé poloviny 19. století. V budově zdejšího obecního úřadu se nachází pamětní světnička, jež připomíná svatební cestu Bedřicha Smetany a jeho druhé ženy Betty, kteří strávili na Kamýku několik dnů. Můj šerpa mi v obci sděluje velmi příznivou zprávu, že v obci je otevřena hospoda.

Přednost ale dostává půlkilometrové stoupání na zříceninu hradu Kamýk, ležící na kopci vysokém okolo 360 metrů nad mořem. Od Velkých Žernosek jsme tak vystoupali přes 210 výškových metrů. Zbytky hradu pocházejí ze 14. století a jsou viditelné po celou dobu stoupání po cestě z Velkých Žernovic, stejně jako vrch Strážiště, nacházející se vlevo od Kamýku. V roce 1632 byl hrad zničen saským vojskem. Nejvýznamnější částí této menší zříceniny je torzo hradní věže. Od hradu máme vynikající výhled na známé vrchy Českého středohoří. Být v lepší kondici, určitě bych ještě přidal vrch Plešivec (510 m n. m.), nacházející se 1,5 km severovýchodně od Kamýku. Horko a nahromaděná únava z předchozích čtyřech dnů tyto úvahy naprosto vylučují. Vracíme se do obce Kamýk, kde jsme prvními hosty zdejšího hostince. Později se hospoda zaplní, takže si k nám přisedne manželská dvojice z Drážďan, jež si naše České středohoří oblíbila. Půjčují mi německou knihu o Českém středohoří, ve které je kolem 40 nejdůležitějších vrcholů v pohoří. Ty prý mají úspěšně za sebou. Říkají nám, že tak krásné pohoří ve SRN namají. Já, který jsem při mnoha výpravách zdolal 53 vrcholů v tomto pohoří, musím nad jejich aktivitou žasnout.

Strážiště - Přírodní rezervace Kalvárie - Tři kříže - Velké Žernoseky

Po vychutnání znamenité plzeňské dvanáctky pokračujeme po zeleně značené trase 1,5 km úpatím vrchu Strážiště (362 m n. m.). Na jeho případné zdolání již není dostatek sil. Po dalších 2 km dojdeme ke kapli svatého Huberta. Jde o zděnou kapličku s výklenkem krytým ozdobnou mříží. Nedaleko od ní stávalo hradiště poblíž vrchů Hrádek a Kalvárie. Osídlení na tomto hradišti pamatuje doby kamenné, bronzové, železné i ranního středověku. Od kaple sv. Huberta ujdeme asi 0,5 km a ocitáme se na známé vyhlídce Tři kříže. Na vyhlídce je mnoho lidí, také další manželská dvojice z Drážďan, která chválila malebnou českou krajinu. Z vyhlídky je totiž skvělý výhled na Bránu Čech (Porta Bohemica), což je kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří.

Vzhledem k tomu, že zbývající členové výpravy požadují náš brzký návrat k přívozu Velké Žernoseky, nejdeme ani na vrchol Kalvárie (245 m n. m.), nalézající se v přírodní rezervaci Kalvárie. Než se dostanu na cyklostezku po klesání o 90 výškových metrů, zbývá mi 1,2 km ujít po cyklostezce podél řeky Labe k výše uvedenému přívozu. Samozřejmě jdu sám rychlostí asi 1,5 km za hodinu, protože na mého šerpu již není spolehnutí. Asi 0,5 km od přívozu přijíždí Jirka na svém motorovém kole. Domnívám se, že pro urychlení odjezdu domů mi kolo půjčí a sám rychle dojde po svých. To se však náramně mýlím, přišel se jen přesvědčit, zda jsem živý nebo mrtvý. Zcela utahán a dehydratován (2 litry tekutin bylo v horkém počasí málo) nakonec celou trasu v délce přes 9 km zdolám. V kiosku na přívozu si pak kupuji plzeňskou dvanáctku jako závěrečnou odměnu za zdolání šedesáti km za celých 5 dnů.

Závěrečné bilancování

Cestou domů si skutečně uvědomuji, že vícedenní pěší trasy se pro mne stávají minulostí. Ani případné jednodenní pěší výlety kombinované s motorovými koly již ani nechci realizovat, protože nejsem příznivec těchto strojů. A několikrát jsem se přesvědčil, že zkloubit činnost cyklistů a pěších je někdy i problematické. To se v posledních dvou letech také projevilo i ve snížení četnosti našich výprav. Jen pro zajímavost, v roce 2023 jsme realizovali jen akci v NP Podyjí (4 dny) a nyní současnou akci v září (5 dnů). Pro srovnání já jsem absolvoval s bratrem, synovcem, případně sám letos 16 dalších jednodenních výletů, které hodlám při dobrém počasí zaokrouhlit na 20.

Přesto bych rád poděkoval za 12 let turistiky s Romanem Hradeckým a Romanem Veselým, zejména v českých pohořích. Především jejich zásluhou jsem poznal významnou část České republiky a prožil mnoho radosti i nejen na horách. Za zmínku stojí, že bez jejich snahy a spolupráce se mnou bych nikdy nezdolal všech 396 hlavních tisícovek v našich krásných horách. A že jsem celkem zdolal 1 025 různých hor včetně hor zahraničních, to je rovněž jejich velká zásluha. Krásné byly také návštěvy jeskyní, muzeí a prohlídky mých oblíbených klášterů, kostelů a kapliček. Nerad bych zapomněl na Luďka Honsu z Kamenného Újezdu a jeho manželku. Děkuji jim za spolupráci například v pohořích Rychlebské hory, Orlické hory, v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku. Kouzelné byly i jednodenní výlety podél řeky Malše na okolní zříceniny hradů. Velké uznání a dík patří i Jirkovi Janochovi z Borovan zejména za spolupráci při výletech podél řeky Sázavy (Světlá, Ledeč, Lipnice nad Sázavou), ve Vizovických vrších, V MS Beskydech a Slezských Beskydech, v Českém lesu, v Krkonoších a ve výše uvedených akcích roku 2023. Popřál bych na tomto místě mému šerpovi Romanovi, aby k sobě dostal kvalitního pěšáka, tak aby nemusel stále říkat jeho oblíbené věty (např. "Dnes jsem se zase vůbec nezpotil" resp. "Snadno bych si na ten vzdálený vrchol odskočil"), které zrovna mně sebevědomí nezvyšovalo. Rád budu činnost turistické skupiny sledovat na www.slapoty.cz a pokud se zúčastním nějakého pěkného výletu, rád se o něm na Šlápotách zmíním. Do dalších let přeji turistické skupině, která mi hodně dala, mnoho a mnoho úspěchů.

(napsal Václav)

∆ ∆ ∆

Cyklotrasa Českým středohořím

Bunkr v Radešíně

Odjezd z Krušných hor, kde jsme strávili hezké dny plné hodnotných zážitků, okořeníme návštěvou bunkru v Radešíně, nedaleko Ústí nad Labem. Tady vytváří muzeum vojenství a snad také jednotného času přítel Darius, u kterého jsme naše putování severem začali v třebovickém kostele - muzeu českého granátu. Sraz máme v 10 hodin, abychom ještě stihli turistickou trasu Venci u Velkých Žernosek a my s Jirkou cyklotrasu tamtéž.

Asi hodinového zdržení nikdo z nás, kromě Venci, kterému již viditelně došly veškeré síly, nelituje. Naopak se dobře bavíme při prohlížení všelijakých památek z dob dávno minulých. Dostává se nám odborného výkladu a můžeme si vyzkoušet třeba ruční ventilaci, jež v bunkru zůstala nepoškozena. Více snad napoví vložené fotky, které mluví sami za sebe.

V bunkru Radešín...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Jednotný čas bude součástí muzejní sbírky...

...

...

...

Od Labe mezi kopce Litoměřicka

mapa cyklotrasy Stopař

Z Velkých Žernosek jedeme s Jirkou trasu kolem Labe na Litoměřice a upřímně řečeno, tato část se moc nepovedla. Zajížďka k Žernoseckému jezeru se ukazuje jako zbytečná, protože hladinu jezera se nám spatřit nepodaří, navíc neodbočím na stezku cyklotrasy kolem Labe a po hlavní jedu dál na Litoměřice. Docela otráveně pak sledují, že se na ni přes železniční trať už nedostaneme. Ani průjezd hezkými Litoměřicemi není bez problémů a kočičí hlavy Mírového náměstí nejsou jejich hlavní příčinou. Začíná mě z toho bolet hlava.

Žernosecké jezero.

Nedaleký Lovoš.

Radobýl byl problém vůbec vyfotit, stále něco překáželo ve výhledu.

Náměstí Litoměřice a kamenné kočičí hlavy.

Morový sloup.

První zmínka o nejstarším klášteru ve městě se datuje k roku 1233. Byl založen pražským biskupem Janem II. při tehdejších hradbách jako klášterní kostel mnichů františkánů - minoritů (tzn. menší bratři, kteří stejně jako dominikáni byli žebravým řádem, žili z almužen a působili jako kazatelé mezi městskou chudinou). Po jeho zničení v průběhu třicetileté války ležel dlouho v ruinách. Klášter i kostel byl nově budován jako pozdně barokní v letech 1730-40 Octavio Broggiem. (www.mapy.cz)

Novogotický kostel, zvaný též červený kostel, byl dokončený r. 1902. Původně byl pro potřeby Německé evangelické církve augsburgského vyznání, jejíž činnost byla na území republiky zakázána v r. 1945. Dnes jej využívá Bratrská jednota baptistů. (www.mapy.cz)

Kostel sv. Petra a Pavla v Žitenicích. Nejstarší částí svatyně je gotická hranolová věž z období kolem r. 1300. Současný kostel byl postaven kolem r. 1650. V polovině 19. stol. byly provedeny úpravy, při kterých byla také zvýšena věž. Podélná jednolodní stavba s odsazeným půlkruhovým závěrem, při jehož severním boku se nachází věž a sakristie. Při jižním boku je předsíň. Hlavní oltář je barokní, po jeho stranách se nacházejí zlacené sochy sv. Floriána a sv. Leopolda. (www.mapy.cz)

Až ve stoupání na Žitenice a Pohořany se zklidním, přesto zde trasu zkrátím, když se mi nechce znovu kamsi klesat. Jirka moje dnešní vrtochy snáší bez řečí. Vzpomenu si, že hlava mě již před dvěma dny takhle bolela a přestala, když jsem si upravil upínací umělohmotné pásky pod přilbou. A opravdu to pomůže. Pokroucená páska mi tlačí na nějaký nerv a bolest se přenáší až do dolní čelisti. Když tuto lapálii odhalím, hodně se mi uleví.

Možná zbytečně zavrhneme cyklotrasu stoupající k Panenskému vrchu lesním masívem a pokračujeme po kvalitních cestách přes Staňkovice a Rýdeč. Odměňují nás dokonalé výhledy na vrcholky Českého středohoří, Trojhoru, Pannu, Kalich a vzdálenější mohutné Sedlo.

Přes Babiny do kaňonu Porta Bohemica

U Ovčárny, kde již jsme dost vysoko, odbočíme po cyklotrase k Babinskému vrchu, pod nímž právě několik chlapů kosami seče trávu. Nedaleká přírodní památka Babinské louky chrání vlhké podhorské louky s pestrou květenou. Naleznete zde zvonovce liliolistého, kosatece sibiřského, prstnatce májového, hadí mord nízký, tolii bahenní, vstavače mužského nebi oměje pestrého. Spatřit můžete modráska bahenního nebo chřástala polního. Naše pohledy upoutají především stovky ocúnů, kterými je nyní na podzim poseta louka o kousek výš.

Klesáme na Lbín, abychom se nad Litoměřicemi stočili k Sebuzínu. Otevře se pohled na Labskou nížinu i vrcholky středohoří. Teplé dny však znamenají velmi špatnou viditelnost a tak se z výhledu moc neradujeme. Dlouhý a rychlý sjezd údolím Tlučeňského potoka končí až u Labe. Napravo od nás pozorujeme Červenou a Havraní skálu, z kterých musí být dokonalý výhled na údolí největší české řeky. V Sebuzíně se u otevřeného krámu dáváme do řeči s místním, který nám slibuje pohodlnou cestu zpět do Velkých Žernosek. Kupuju si pití a něco k snědku, protože jsem od rána nejedl. Jitka je zvyklý hladovět, ale tatranku neodmítne.

Výhledy od Staňkovic.

Sedlo (726 m n. m.).

Panna, Kalich a Trojhora.

...

Pod Babinským vrchem

Ocún.

...

Milešovka s Kletečnou.

České středohoří poskytuje mnoho neobvyklých pohledů.

Litoměřice.

...

Kamýk (Malé Hradiště).

Těsně k Labi se dostáváme u Církvic. Když se před námi objeví občerstvení U plavčíka, znovu zastavujeme, abychom si pochutnali i na dobré bagetě. Za Libochovany projíždíme kaňon Porta Bohemica a když se nad námi objeví kříže vyhlídky u Kalvárie a na skále pár postav, volám Romanovi, kde jsou. Oznamuje mi, že před pár minutami odešli z vyhlídky Tři kříže a sestupují k Labi. Nečekáme dlouho, přesto se naše odpolední aktivity protáhly.

Sjíždíme k Labi.

Církvice.

Kostel narození Panny Marie v Libochovanech. Zbudován v letech 1893-95 v pseudogotickém slohu. Jednolodní podélná stavba s průčelní hranolovitou věží, se dvěma transepty, s polygonálním presbytářem a přízemní sakristií. Po obou stranách věže je objekt mírně rozšířen o schodiště na kůr a boční kapli. Oltářní obraz a obrazy na bočních oltářích jsou signovány J. Heřman 1894. (www.mapy.cz)

...

Vyhlídka Tři kříže.

...

...

Porta Bohemica.

K domovu odjíždíme kolem půl páté a já budu muset kluky rozvézt po Jihočeském kraji. V autě si poté vyslechneme konečný ortel Václavův, který s náročnější vícedenní turistikou končí. Derniéra byla snad povedená, byť se mu všechny jeho sny jistě nesplnily. Tak to ale v životě často bývá. Pokud jedete v partě, musíte se naučit i ustupovat a přizpůsobit se ostatním, nejen prosazovat své cíle. Uvidíme, jestli se ještě někdy přidá, nebo jestli zkusí vyřešit své stupňující se problémy s kyčlemi. Myslím, že by mu dnes doktoři pomohli. A jeho rozhodnutí, opovrhovat elektrokoly, které právě pomahají starším lidem se zdravotními problémy podnikat i více fyzicky náročné výlety v horách naší krásné vlasti, již nechápu vůbec. Jak utrousil Jirka: "Kdyby se na elektrokolo jednou posadil, už z něho taky nesleze."

(napsal Rony)