Mezi daňky v Blatné

Mezi daňky v Blatné

Zámek Blatná, který byl vybudován na ostrůvku uprostřed řeky Lomnice patří společně s Červenou Lhotou mezi nejvýznamnější vodní zámky v Čechách. Obklopuje ho prostorná zámecká obora plná mohutných, starých dubů a také pozůstatky zlatokopeckých sejpů.
V zámeckém anglickém parku se natáčela pohádka Šíleně smutná princezna a nás do něho nalákalo především stádo několika desítek daňků, kteří jsou zvyklý brát lidem chleba přímo z ruky. Díky tomu se zde dají pořídit zajímavé fotky.

Procházku Blatnou zahajujeme na náměstí, kde stojí za zmínku z památek Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten je jednou z nejcennějších staveb pozdní gotiky u nás. Projdeme-li jeho branou, spatříme bývalou hřbitovní Kapli sv. Michala. Na dohled od kostela stojí uprostřed náměstí mariánský sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem a s růžencem na půlměsíci. Můj objektiv se zaměřuje i na několik empírových domů.

Kousek pod náměstím, v blízkosti zámku, stojí budova cukrovaru, přestavěná v roce 1885 na Parostrojní lihovar. Zde se před druhou světovou válkou vyrábělo blatenské pivo. Dnes se budova vrátila původním majitelům a také svému původnímu účelu. Blatenské ovocné destiláty se tak těší stále velké oblibě.

Mapka Blatné

ZÁMEK BLATNÁ

Malá skalka, vystupující z močálů u řeky Lomnice, se stala základnou pro zdejší hrad Blatná. Ten tvořil palác s kaplí a malý dvorek obehnaný hradbou. Dochovaný je dnes jen fragment apsidy kaple a suterén pod ní, zaklenutý čtyřmi poli křížových kleneb se středním sloupkem v románském slohu. Později dostalo kamennou hradbu i předhradí a areál tvaru nepravidelného oválu tak dostal svůj dnešní tvar. Další větší přestavby prováděli jeho majitelé, páni z Rožmitálu. Tak vznikla i hranolová branská věž, jejíž fresková malba datuje její vznik do roku 1480. Brána pod věží byla přístupná po mostě, jehož poslední část byla padací. Pasivní opevnění se spoléhalo na okolní bažinatý terén a snad i na nasypaný val, který sloužil v případě potřeby pro dělostřelecké postavení. Na konci 16. století nechal Václav z Rozdražova zvýšit věž o hrázděné patro a proti kapli vybudoval dvoupatrový renesanční palác a upravil také starší Rejtův palác. Po požáru, který propukl v roce 1763, nechali Serényiové zámek přestavět barokně. Tyto úpravy se dotkly nejvýce rozdražovského paláce. Počátkem 19. století došlo za Hildprandtů k velké újmě na objektu, kdy byl zbořen starý románský palác s kaplí. Další změnou bylo nahrazení vstupního padacího mostu kamenným.

V letech 1850 – 1856 byla Blatná restaurována a regotizována podle projektu německého architekta B. Gruebera.

V interiéru, kam jsme se bohužel nedostali, protože do 15.5. je zámek otevřený pouze v sobotu a neděli, jsou nejhodnotnější středověkou památkou nástěnné malby s figurálními, ornamentálními a heraldickými motivy v komnatě branské věže, které pochází z roku 1480. Zámecké interiéry jsou vybaveny cenným nábytkem, obrazy, tapisériemi, sklem, porcelánem, cínovým nádobím a lustry. Zajímavý je jistě i lovecký sál s trofejemi a také zbrojnice s historickými zbraněmi.

ZÁMECKÝ PARK Zámecký park má rozlohu 42ha a můžete se v něm procházet dosytosti. Veřejnosti je totiž trvale přístupný. Původní oboru nechal v přední části upravit ve stylu anglického parku František Hildprandt. Zádní část parku je v původní podobě se sejpy dávných rýžovišť zlata a staletými stromy. Velkou atrakcí zámeckého parku je pak stádečko daňků skvrnitých, kteří se zde volně pohybují mezi věkovitými duby a jsou velmi krotcí. Proto je i my můžeme krmit přímo z ruky a fotit "z očí do očí...".

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste již zámek Blatná?

39%Ano, byl(a) jsem uvnitř zámku.

29%Ne, byl(a) jsem pouze v parku u zámku.

32%Ne, Blatnou a její zámek jsem zatím jen míjel(a).

Hlasovalo 897 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.