Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Medvědí stezka - ráj turistů, Schwarzenberský kanál - ráj cyklistů

vydáno 26. dubna 2010 – napsal Rony – 2 komentáře

Na atraktivních místech Šumavy je to dnes jasně patrné. Pěší a cyklisté se na stejných trasách spolu míjejí s nevolí a jedem druhému i překážejí :-!. A tak je jistě dobré rozmyslet si kam vyrazit a neutrpět přitom újmu na zdraví. Medvědí stezka sa zákazem vjezdu kol je jako dělaná pro putování pěšmo, okolí Schwarzenberského kanálu je díky frekventované cyklostezce pro změnu rájem bikerů. Pěší turista se zde, ale i jinde na Šumavě, může cítit právem utiskovaný a z cesty si odnést tak akorát velké znechucení>:o. Často je značkami vyznačena cesta jak pro peší, tak i pro cyklisty. A to i na úzkých stezkách. Přitom většinou by šlo vyhnout se tomuto střetu turistickou značkou mimo asfaltové trasy. Bohužel kompetentní a zodpovědné úřady, které mohou a mají tento gordický uzel konečně rozetnout a něco v zájmu všech návštěvníků Šumavy udělat, stále mlčí. Možná se čeká na první mrtvé ...

Medvědí stezka

je nádherná, ještě neporušená část šumavské přírody.

Medvědí stezka

je nejstarší naučnou stezkou Šumavy. Její trasa vede mezi železničními stanicemi Ovesná (asi 3 km západně od Nové Pece) a Černý Kříž.

Celá trasa je 14 km dlouhá, ale dá se využít i její kratší verze mezi osadami Ovesná a Jelení. Turistická trasa vede šumavskými lesy s množstvím zajímavých skalních útvarů a také zastávkou u Schwarzenberského plavebního kanálu. Na jednom místě, mezi Jelení a Černým Křížem, lze spatřit památník posledního šumavského medvěda, podle kterého nese stezka i své jméno.

Co všechno můžete na své pouti spatřit?

Skalní útvary na Perníkovém vrchu

kde se na jeho svahu se nachází žulové skalní město s řadou zajímavých a romantických skalních útvarů, které vznikly zvětráváním žuly. Na stezce narazíme na útvary pojmenované např. Dračí tlama (v zimě se v ní tvoří rampouchy, které vypadají jako dračí zuby), Skalní hrad, Perníková skála, Soutěska lapků, Skalní vyhlídka (výhled do údolí Vltavy a na přilehlé vrchy Špičák a Knížecí stolec), Lovecká jeskyně, Hřib, Viklan, Mechová pyramida (skalisko porostlé mechorosty), Kamenná kráska, Obří kostky, Medvědí vyhlídka (větráním žuly se vytvořila tzv. okna, odtud je pěkný výhled na Jelenskou horu a Stožec).

Celý úsek Medvědí stezky od zastávky Ovesné až po Černý Kříž vyznačuje žlutá turistická značka. Je dobré nechat si na její zdolání celý den. V Jelení jsou možnosti občerstvení, je zde i parkoviště a zajíždí sem v letních měsících, z Nové Pece, eko-autobus.

Jelení jezírko

je uměle vybudovaná retenční nádrž pro zvýšení stavu vody Schwarzenberského kanálu. Stojí za shlédnutí a ani ji žlutá značka, při sestupu z Perníku, nemine.

Schwarzenberský plavební kanál

v délce několika desítek kilometrů sloužil k plavení dříví z nepřístupných šumavských míst až do Vídně. Dnes je celý významnou technickou památkou.

Podél Medvědí stezky prochází podzemní tunel kanálu, který je u osady Jelení uzavřený z obou stran kamennými portály, které samy o sobě mají historickou hodnotu. Horní portál je v novogotickém slohu, dolní, u Jelení, je empírový. Škoda, že není průchozí. To by byla teprve turistické lákadlo. No, třeba to někoho časem taky napadne...

Bärenstein

je žulový kámen na památku posledního šumavského medvěda, který byl v těchto místech zastřelen 14. 11. 1856. Medvědici prý zastřelil syn schwarzenberského hajného ve chvíli, kdy se snažila rozsápat čtyři honce. Dostanete se k němu z Jelení postupem svahem Jelenské hory k vlakové zastávce Černý Kříž. Vycpaná medvědice je dnes jedním z exponátů zámku Hluboká nad Vltavou.

Jeden z prvních kamenných útvarů, ke kterému dojdete ze směru od Ovesné, je Hřib.

Další, Soutěsku lapků, můžete dokonce projít.

Na jiné zase jde bez problémů vylézt.

Asi nejsnáze zapamatovatelný a možná i nejpopulárnější ..je Viklan...

Tenhle útvar by se měl jmenovat Babky, přiznám se ale bez mučení, že všelijakých názvů je na stezce mraky a je dost těžké správně vše přiřadit. A tak by Babky klidně mohla být i Kamenná kráska...

Nejvyšším bodem Medvědí stezky je vrchol hory Perník. Se svými 1 049 metry je i dobrým rozhledovým bodem.

Pokud jste ještě neměli možnost Medvědí stezku projít, neváhejte. Vašeho jistě velmi drahocenného času nebudete litovat ...

Schwarzenberský plavební kanál

odkaz na mapu

Plavební stoka začíná na česko-německé hranici u osady Nové Údolí na severním svahu Třístoličníku v nadmořské výšce 916 m. Až k osadě Jelení, kde prochází 389 m dlouhým podzemním tunelem, vede trasa kanálu převážně východním směrem.

Tunel sám je rovněž technickou památkou. Vstup do něj uzavírají z obou stran kamenné portály - novogotický a empírový. Od tunelu vede trasa plavebního kanálu východním směrem po svahu Plechého a přibírá zde vody Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera.

Na soutoku je postavena dřevěná Rosenauerova kaplička z roku 1818. Nedaleko obce Zvonková opouští kanál území ČR a vstupuje na území Rakouska. Pod zříceninou hradu Vítkův kámen se nakrátko vrací na naše území a pak již překračuje hlavní evropské rozvodí a vlévá se do řeky Mühl, která je levým přítokem Dunaje.

Celková délka kanálu dosahuje 44 km. Zděné břehy mají vzdálenost 3,5 - 4 m a v obloucích jsou vyloženy žulovými plotnami. Průměrná hloubka koryta je l m. Dopravovaly se jím klády dlouhé až 24 m a oblouky musely být postaveny o takovém poloměru, aby nedošlo k vzpříčení dřeva. Na kanál navazuje několik bočních vodních smyků, které ho napájely vodou a také se jimi plavilo dřevo.

Svému účelu dnes již kanál neslouží, zůstal však zachován jako významné dílo vodní techniky.

A ještě pár fotek a popisných informací.

K Schwarzenberskému kanálu se můžete dostat z víc míst. Jednou z možností je okruh začít a ukončit v Nové Peci. Jedete tady po zvlněné rovině přes Ovesnou, Pěknou, Černý Kříž a Stožec až do Nového Údolí, odtud ke kanálu a podél něho přes Jelení Vrchy dále k Peci. Cesta se dá libovolně zkracovat a i když celková délka je okolo 50km, ujede ji každý bez nejmenších problémů.

Nové Údolí je osada založena až začátkem 19. století knížetem Schwarzenberkem, sídlo finanční stráže a četníků. V roce 1910 byla otevřena železniční trať Volary - Nové Údolí - Passau, ale po druhé světové válce byl provoz ukončen. V činnosti zůstalo pouze nákladní nádraží pro překládku dříví do NSR. Na původním náspu dnes funguje 105 metrů dlouhá přeshraniční dráha, v historických vagonech je instalováno muzeum pošumavských železnic. Foto: potok Světlá

Stavba Schwarzwnberského kanálu postupovala velmi rychle. Během prvního roku byl postaven 29,3 km dlouhý úsek kanálu od potoka Zwettelbach k potoku Rasovka (Hefenkriegbach), který ústí do Vltavy u obce Hory. V roce 1791 byl kanál doveden až k Jezernímu potoku, který vytéká z Plešného jezera, jež se stalo nádrží k vypouštění vody pro potřebu plavby. V roce 1793 bylo koryto kanálu prodlouženo až k Jelenímu potoku u osady Jelení Vrchy. Tím byla dokončena celá první část kanálu, nazývaná později "starý kanál", v celkové délce 39,9 km. Dobrý odbyt dříví a jeho stále větší spotřeba vedly k myšlence dokončit stavbu kanálu podle původního projektu a zpřístupnit tak další oblasti lesů pro těžbu dřeva. Druhá část kanálu od Jeleního potoka k bavorským hranicím pod Třístoličníkem, včetně 419 m dlouhého tunelu nad Jelením, byla postavena v letech 1821 - 1822. Stavbu provedli podle Rosenauerova projektu ředitel správy schwarzenberského panství Arnošt Mayer, inženýři Josef Falta a Jan Kraus. První plavba "novým kanálem" se uskutečnila v roce 1824. Celková délka vodní cesty po spojení obou částí kanálu, dosáhla od ústí řeky Mühl do Dunaje po potok Světlá Voda vzdálenosti 89,7 km. Kanál byl napájen vodou z 21 potoků. V roce 1835 byla pro zlepšení stavu vody vybudována nádrž Jelení jezírko, později Rosenauerova nádrž a nádrž Říjiště. Do kanálu ústily tři vodní smyky, Jelení smyk dlouhý 1,3 km, Jezerní smyk dlouhý 0,9 km a Koňský smyk dlouhý 1,4 km. Celé rozsáhlé vodní dílo doplňovalo 87 mostů a můstků, 80 vodních propustí, 78 vodních příkopů a 22 stavidel.

Návrh na zřízení plavebního kanálu vypracoval inženýr Josef Rosenauer (1735 - 1804), zaměstnanec vrchnostenské správy schwarzenberského panství se sídlem v Českém Krumlově. Tento stavitel předložil v roce 1775 plán na vybudování vodní cesty, kterou by se splavovalo polenové dříví z lesních porostů v okolí sv. Tomáše, Želnavy a Stožce.

Památník stavitele kanálu Josefa Rosenauera je nedaleko provalené Rosenauerovo nádrži pod vrchen Špičák.

Pamětní deska - detail.

Nová vodní cesta umožnila splavování polenového dříví ze Šumavy a jeho dopravu až na odbytiště ve Vídni, čímž se podařilo hospodářsky využít lesní bohatství dosud nepřístupných šumavských hvozdů.

Foto části Schwarzenberského kanálu.

Křížení kanálu se Stockým potokem. Samotný kanál je zčásti již bez vody, hodně zarostlý a zdevastovaný časem, jinde ale nově upravený a u Jejeních vrších a u Ježové využívám v letních měsících i k turisticky atraktivnímu plavení dřeva.

Most přes jeden z mnoha menších potoků napájejících v minulosti kanál vodou.

Nedaleko Srnčího vrchu je i dobře využitelná veradna pro případný nouzový nocleh.

Kdysi tady bylo zřejmě stanoviště Vojenských lesů. Vodu si přiváděli důmyslným žlabem rovnou pod nos. Škoda, že se už dílo rozpadlo.

Křížek pod Srnčím vrchem.

Gabriel Stein.

Velká zajímavost je u Jeleních Vrchů, kde jde kanál pod vrcholem hory. Horní portál je novogotický.

K Plešnému jezeru cyklostezka samozřejmě také vede a lze ji jen doporučit.

Nahoru k Stifterovu památníku, již těsně pod vrcholem Plechýho, vede strmý výstup. Výhledy na jezera (nejen Plešné, ale i nepříliš vzdálené Lipno) stojí za námahu. Tato fotka ještě zaznamenává zelený les v okolí, dnes postupující kůrovec odhalil již jiné pohledy.

Od Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané, jsem četl povídku Hvozd. Ta poprvé vyšla v roce 1842 a větší část se odehrává v domku u jezera, kam se před válkou se Švédy ukryla schovanka pána z Vítkova Hrádku. Zájem čtenářů i dnes budí také líčení krás šumavské přírody. Slavnostní odhalení 14,5m vysokého památníku se konalo 26. srpna 1877.

Od tunelu vede trasa plavebního kanálu východním směrem po svahu Plechého a přibírá zde vody Jezerního potoka vytékajícího přímo z Plešného jezera.

Zde, na soutoku, je postavena dřevěná Rosenauerova kaplička z roku 1818.

Voda z Jezerního potoka vede smykem přes kanál.

Menší část koryta kanálu byla používána ještě ve 20. století. Želnavským smykem putovalo dříví až do roku 1962, kdy kanál definitivně přestal sloužit svému účelu. Od roku 1963 je Schwarzenberský plavební kanál veden v seznamu nemovitých kulturních památek technického významu.

Na místě zvaném U říjiště lze i občerstvit. Obnáší to ale trochu odbočit od kanálu směrem k Plešnému jezeru.

Informační tabule.

U Zadní Zvonkové je penzion, kde se můžete občerstvit. Výhledy směrem k Lipnu jsou fantastické...

Kostel v Zadní Zvonkové. Odtud je již blízko hraniční přechod a kanál vede dále upraveným korytem směrem k Ježové. Stejně kvalitní je i cesta kolem něho.

Ježová - Iglbach, dnes se již nemusíte obávat "odchytu", překročit hranice jde už nejen na tomto turistickém přechodu.

Rozcestník a modrá značka vás zavede až k Dolní Hraničné.

Dále se můžete vydat buď na Svatý Tomáš, nebo k Lipnu a přívozu Dolní Vltavice - Kyselov, či Frymburk - Frýdava.

My jsme byli donuceni okolnostmi přespat přímo u břehu Lipna. To se stane, když vám prodají nové kolo se skrytou vadou. Pak máte o zábavu se spravováním duší do večera postaráno. Pošesté už se sundavá plášť i duše snadno a rychle...

A když došly lepicí fleky, ukončili jsme přejezd ve Frymburku.