Malá Fatra (8.05)
vydáno 20. dubna 2009 – napsal Rony – žádný komentář
Z penzionu ve Štefanové se daly podnikat túry nejen na hřebeny, ale i malebnými, úzkými soutěskami. A právě ty byly pro mne tím největším překvapením.
:-[
První den se jdeme projít do blízkých soutěsek. Nedaleko od nich je i tato koliba.
Dolné Diery střídají Nové Diery, žebřík další žebřík a pozor, klouže to.
A protože i fronta střídá frontu dáváme vale horám a jedeme do Oravskýho podzámku.
Uvnitř se předpokládá sucho a snad i teplo a tak vzhůru do hradu.
Jeden pohled nazpět na nádvoří.
A další z nejhornější, na docela exponovaném místě postavené části.
Celý den je promáčený na kost a mlhy se válí po celé Malé Fatře.
Ani Jánošíkovi u Terchové není moc do řeči, ale on už je na leccos určitě tady na kopci zvyklý.
Malá Fatra není jen hlavní a turisticky profláklý hřeben, ale i další významné vrchy a strže.
A mlhy se stále válí a převalují...
Jen nahoře na Sokolie je profouknuto a slušný rozhled do Vrátné doliny.
Slepá cesta pro odvážné.
Pro odvážné je i sestup do sedla, kloužeme festovně a občas i po zadku. Všechny sestupy i další dny budou vypadat podobně.
Další den nás vypekla lanovka na Chleb, dlouhodobě nefunkční, a tak jsme se dali cestou na Grúň. Po obědě na chatě jsme se přece jen vyšplhali pekelným stoupáním až na hlavní hřeben.
Pohled na Stoh nás utvrdil v tom, že se vrcholu (já už potřetí) vyhneme a traverz do sedla Medziholie nás zachrání.
Sestup byl opět krutě kluzký...
A brzy ráno vyrážíme všichni na dlouhou cestu tiesňavou k vrcholům obou Rozsutců.
Žebříky střídají lehčí místa.
Stoupáme k výšinám.
Ta podobnost se Slovenským rájem je tady velká.
Potok si razí cestu a uhnout se dá jen na málo místech.
A další závěrečný výstup a jsme pod sedlem Medzirozsutce.
Chvilku se rozkoukáme a hurá nahoru na Malý Rozsutec.
Z vrcholu se dá pohlédnout do nitra Oravské Magury, která je tady pokračováním Malé Fatry.
A na západě je někde hluboko dole Terchová...
Zasloužený odpočinek s kulisou zdolaného M.Rozsutce.
Dál jdeme raději spodem, lesem a vrchol Velkého Rozsutce vynecháváme. Za to jsme odměněni krásnými loukami pod sedlem Medziholie a touto fotečkou.
Pohled na Rozsutec je fascinující.
Poslední den ve Fatře dáme jako oddychový. Lanovka a chata Na Grúni to potvrzuje.
Nakonec nám to ale nedá a odpoledne ještě jdeme prozkoumat průchod Dolnými Dierami do Terchové.
Úzké průchody mezi vysokými stěnami stojí za to.
Snad jen kontrast světla a stínu je pro fotky příliš výrazný.
Jde se téměř jeskynním prostorem.
A dole za ním vše končí neuvěřitelně rychle. Najednou je kolem obyčejná řeka a les.
Počkáme si na vláček a ten nás zaveze až do Štefanové.
Kostel v Terchové navštěvujeme až při odjezdu.
A jak máme naplánováno, cestou ještě vyšplháme na vrchol Velké Rači. Tedy po výjezdu na hřeben lanovkou.
Půl vrcholu je Polský.
A když to jde, ještě si sjedeme rychlodráhou. A pak už rychle domů...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.
- S báglem - Nový Zéland
- Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie
- Bílou stopou z Božího Daru
- Cesty po New Jersey a USA z pohledu Čecha
- Půltucet (září 2020) - příběh fotografie
- Půltucet (srpen 2018) - příběh fotografie
- Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu ll.
- Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina l.
- Poledník - mrazivé trápení
Jaký typ výletů preferujete?
1240 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
840 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
598 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2678 čtenářů Archiv anket