Maďarská soutěska Rám, pohori Pilis

Maďarská soutěska Rám, pohori Pilis

Maďarsko má většina z nás v paměti, jako rovinu když střelí, klobásy, uherák, Balaton a nákupy módy v Budapesti z dob socialistického cestování. V poslední době je známé a oblíbené diky termálním lázním a koupalištím. Dalnice vedou jinudy a tak Pilis málo kdo zná. Kdo by také čekal takové kopce v Maďarsku, že? 

Pohoří Pilis leží asi 25 km od Štúrova na jižním břehu Dunaje. Je jižní částí národniho parku Duna - Ipoly. Rokle Rám je asi jeden kilometr dlouhá a když teče hodně vody v potoku, který roklí protéká, je to "hodně zajímavé" a chce to boty s "vyšším ponorem...." Měl jsem štěstí, dlouho nepršelo, bylo kolem 38 stupňů ve stínu a tak stačily trekové sandály. Ale i tak jsem si dvakrát šlápl do velmi "výživného" bahýnka.....Zdejší bahno a jíl je skutečně "držák".

Výchozím bodem pro výšlap Rámem jsem zvolil, po dohodě s všelijakými mapami a chytrými internetovými bedekry, vesnici Dömös, ležící na břehu Dunaje. Pohodlně tam lze zaparkovat u místního koupaliště, asi 2oo metrů od kostela, kde je rozcestník. Pár míst na parkování je také u tohoto kostela.

Tady je značení jasné i v maďarštině, na šipkách je napsáno Rám Szkadék. Jít se dá buď po místní asfaltce anebo lesem po zelené, je to asi 2 kilometry. Oboje vede k výchozímu místu, louce, kapličce, pramenu a dřevěnému odpočívadlu a lavičkám se všemi uherskými svatými.

Dál se pak pokračuje po zeleno-bílém pruhu. Z počátku je údolí širší, postupně se zužuje, až je to skutečná rokle nebo soutěska. Stěny mají výšku kolem 30 metrů. Stezka přeskakuje potok sem tam, místy je zábradlí a občas i žebřík. Za většího průtoku v potoce se musí potokem. Všechno zábradlí i žebříky jsou antikorové a hlavně neukradené ....

Po asi zhruba kilometru soutěska končí na planině v lese, kde se lze vydýchat, vstřebat zážitek na lavičkách. Komu tohle stačilo, má možnost se po žluto-bílém pruhu vrátit na louku, odkud vyšel. A pak tou samou cestou do vesnice.

Kdo se chce ještě projít po hřebenu nad stráněmi strmě spadajícími do údolí k Dunaji má možnost. Stezka je je značena buď červeným pruhem anebo zeleným třičtvrtěkruhem na bílém poli. Vede do vesničky nebo chatové osady Dobogókö, cesta trvá zhruba hodinu a kus. Záleží na tom, jak dlouho se budete kochat výhledy na Dunaj, známé město Nagymaros (tam měla být a třeba bude přehrada na Dunaji), hrad Visegrad, kde byla podepsána známá Visegradská smlouva začátkem devadesátých let.

Tady je mimo jiné osvěžovna, kde vyvařují, prodávají limo i pivo a to vše i za eura. Jen domluva a jídelníček je v maďarštině. Ale obsluha sesnaží a docela dost.

Kousek od osvěžovny je vyhlídka na údolí k Dunaji a výše popsaná místa. Tady je opět možnost výběru kudy pokračovat a kam. Buď to dolů k Dunaji, nebo dál po hřebenech třeba až na Visegrad. Já jsem zvolil po dohodě s mapou a navigací červený trojúhelník, který vede zase zpátky do vesnice Dömös. Stezka vede ještě kus po hřebenu kolem lanovky a sjezdovky (asi tady občas lyžují) k vysílači mobilních operátorů a televize, a pak už jen z kopce na louku před rokli Rám. Ke kostelu jsou to pak ještě dva kilometry. Navigace mně ukázala, že jsem ušel kolem 22 kilometrů.

Prostě pěkná túra pro toho, kdo má rád kopečky, přírodu a jako bonus pěkná panoramata na Dunaj ....

Přikládám on-line turistickou mapu Maďarska, mělo by se do ní přihlašovat, ale klikáním na plus a mínus, potahováním myší se dá ledacos najít ..... http://turistautak.hu/maps.php?id=magyarorszag&image=raster

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Dunaj u Dömös, asi 25 km jižně od Štúrova jak jinak se tady mají jmenovat ulice než Dunajská podle znalců umí ve zdejším kraji lépe víno než pivo buď to po asfaltce a nebo terénem
tohle je cesta terénem kostelík na louce, výchozí bod do rokle nádherně vyřezávané lavičky jsou tady kolem ve stejném stylu je i altán s vyřezávanými maďarskými svatými
mala ukázka - král Matyáš král Attila za šipkou po zelené dlouho nepršelo, výhoda pro mně
ale bahýnko tam je stejně začíná to být trošku jako rokle a trošku náročné tento úsek je nejhezčí
podle bedekrů se tady jindy leze v řádném vodopádu a tady mělo byt tak 30 cm v potoce je veliké sucho, i tady to je vidět i tohle za větší vody musí být hodně zajímavé
poslední úsek "rokliny" závěrečné schody, kterými končí rokle Rám volím pokračování směrem na Dobogókö panoramata na Dunaj,
hřebenová cesta je pohodlná asi v půlce cesty je vyhlídka na údolí Dunaje, dole je vesnice Dömös skály nad Dunajem a Nagymarosem horský hřbet, na kterém stoji hrad Visegrád
pohled z hřebene do údolí Dunaje průhled na řeku nejen panoramaty je člověk živ i pitný režim se musí dodržovat, zvláště pak ve vedru jaké zrovna bylo
mapa pohoří Pilis strojovna lyžařského vleku - že by tady bylo tolik sněhu na lyžování ? lyžařský vlek zdejší sjezdovka
bezejmenný potok je skoro bez vody opět v Dömös zdejší kostelík Dunaj za deště a bouřky, ale voda na koupání byla příjemná, jen jako vždy velmi silný proud a tak jsem si vzpomněl na JIrku Schelingera

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

15. října 2012 10:39

psaroslav říká

Díky za tip na zajímavé výlety. Do Maďarska jezdíme docela rádi hlavně kvůli termálním lázním a výtečné kuchyni. Tohle je z jiného soudku a řekl bych, že to může být docela zajímavé.

V příštím roce bychom rádi navštívili tokajskou oblast a nevidím důvod, proč si pobyt nenatáhnout o den či dva a nepodívat se i do těchto krásných míst.

Paulie

9. listopadu 2012 20:56

Paulie říká

Zajímavé, dík Myslím, že v zimě pojedeme lyžovat k Dunaji!

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.