Lomec u Vodňan
vydáno 27. května 2010 – napsal Jack – 6 komentářů
Ve čtvrtek 20. května 2010 se konala exkurze na Lomec, či zdrobněle nazývaný Lomeček, kde jsme měli ozdravnou procházku, jak fyzickou, tak nakonec i psychickou :-).
Naše výprava započala v sedm hodin dopoledne, kdy jsme se všichni setkali na vlakovém nádraží ve Strakonicích. Odtud jsme jeli vlakem přes Číčenice, kde došlo k přestupu, pak Ražice, Protivín a nakonec do Vodňan.
Rybník za Vodňany
Opět jeden ze stromů se směrovkami
Další ovocná pole
Počasí nebylo nikterak slunečné, spíše zamračené a mlhavé, ale nepršelo, a to bylo pro nás hlavní. Desetikilometrový úsek, který protínal i vesničku Chelčice, kde se narodil náboženský reformátor Petr Chelčický, z Vodňan na Lomec trval necelé dvě hodiny.
Chelčice
Chelčický kostel
Socha Petra Chelčického
Něco o Chelčickém
Směrovky v Chelčicích
Hlavní vůdce se blížil
Libějovický kraj, ve kterém jsme se nacházeli, byl osídlen již v dávných dobách, jak dokazují nálezy slovanských mohyl ze 6. až 9. století našeho letopočtu.
Další směrovky
Odpočinek :-)
Lomec
Něco o tomto místě
V lese
Zdejší název pochází ze 14. století a pravděpodobně je odvozen od nedalekého lomu, z něhož byla rula použita na stavbu zdejšího kostela.
Více o kostelu
Směrovky
Mapička tohoto kraje
Barokní stavbu, jež zde stojí skryta v libějovických lesích, nechal postavit hrabě Karel Filip Buquoy, který si z cest sebou přivezl rodinnou památku – věrnou kopii sošky Panny Marie, která je zde dodnes umístěna.
Meditační zahrada
Ježíš na kříži
Andělíček v zahradě
Zblízka meditační zahrada
Místo pro koncerty
Kostel nechal postavit za záchranu svého života Pannou Marií, neboť byl přesvědčen o tom, že tato soška ho uchránila před smrtí při plavbě z Říma do Španělska, kde ho zastihla prudká bouře. Slíbil v té slabé chvíli, že jestli přežije, postaví na svém panství v Čechách kostel na důkaz své vděčnosti a tam, že sošku umístí. Bohužel po svém návratu stačil najít pouze místo pro poutní místo, neboť nedlouho poté umírá. Jeho syn Filip Emanuel Buquoy nechal položit základní kámen roku 1692 a o deset let později byla stavba dokončena. V plánu bylo i vybudování anglického parku, ale neúspěšně.
Šedá sestra
Před kostelem jsme byli přivítáni jednou ze zdejších Šedých sester, jež v minulosti pomáhaly nemocným a nosily na sobě pouze šedé kutny, od toho pramení jejich název, který se snažily změnit na „chudé sestry“, ale neúspěšně.
Kostel Lomec
Prohlédli jsme si interiér kostela, kde jsme strávili necelou hodinku a půl, a pro některé z nás to byl ráj i peklo zároveň. Byla tam totiž strašná zima.
V kostele
Interiér lomeckého kostela je tvořen jedinečným monumentálním oltářem, jenž byl vyřezán na přání hraběte Buquoye a je zmenšeninou Berniniho papežského oltáře z chrámu sv. Petra v Římě.
Hlavní oltář
Chycen oltář i se sloupy
Patří k baldachýnovému typu, kdy je nad oltářem zavěšen svatostánek, zde ve tvaru lucerny, ve kterém je uložena soška Panny Marie. Hlavní oltář byl zhotoven za jediný rok řezbářem Janem Wauscherem z Lince.
Hlavní oltář z jiného pohledu
Ještě jednou oltář
Tento jedinečný oltář držen čtyřmi anděly na čtyřech mohutných girlandách z jednoho kusy kmene patří k velmi vzácným unikátům v Evropě.
Cyril a Metoděj
Malby Panny Marie s Dítětem Ježíšem
Soška černouška
Andělíček pod oltářem
Kromě toho v kostele můžete nalézt sošky svatých (Cyrila a Metoděje,…), vyřezávanou křížovou cestu i nádherné stropní fresky.
Zvenku kostel
Poblíž lomeckého kostela stojí zvonice, ale i lovecký zámeček, ve kterém sídlí klášter Šedých sester, jejichž řád byl založen jako odnož františkánů roku 1856.
Zvonice
Lomec
Hlavní sídlo sester napodruhé
Kolem poledního jsme se vydali na zpáteční desetikilometrovou cestu Zeyerovou stezkou, která byla pojmenována podle českého básníka a prozaika Juliuse Zeyera, který toto místo miloval.
Zeyerova stezka
Cesta
Po cestě
Řepkové pole
Do Chelčic
Rozcestí v Chelčicích
Cesta nazpátek byla stejná, jen trochu rychlejší. Kolem druhé hodiny odpolední jsme z Vodňan odjeli vlakem zpátky domů.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Jack
Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..
Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."
Komentáře
30. května 2010 17:38
Rony říká
Zajímalo by mě jestli se dá běžně kostel projít, nebo je to jen přes objednávku. Před pár lety jsme kolem jeli cyklotúru, ale dovnitř jsme se nedokázali dostat.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
25. června 2010 00:14
Japo říká
"V plánu bylo XY, ale neúspěšně."
Místa jsou to asi pěkná, snad si někdy najdu čas a vydám se tam na kole.
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
2. července 2012 18:57
Kiki říká
Lomec je má srdeční záležitost, chodila jsem tam do školy, do bytu pod kostelem k Honzíkům jsme chodili na polévku.Dnes když jedu navštívit lomecký hřbitov, kde mám pochované rodiče, vždycky zajdu ke kostelu, posadím se a vzpomínám. Je to jako pohlazení.A pak jdu zase pěšky zpátky do své rodné vesnice.
16. května 2014 15:08
JUDr. Petr Honzík říká
@Kiki: Dobrý den, přečetl jsem si Vaši poznámku o tom, jak jste chodili k Honzíkům na Lomci na polévku... Jmenuje se Petr Honzik a jsem potomkem teto rodiny, Jan Honzik, prvni hostinsky na Lomci, byl muj prapradedecek, a jeho syn Josef muj pradedecek... Zajimam se o historii nasi rodiny, a pokud bych Vas tedy mohl pozadat o nejake Vase postrehy z historie, byl bych Vam za to moc vdecny Predem dekuji a budu se tesit na Vasi odpoved. S pratelskym pozdravem Petr Honzik
16. května 2016 21:17
Radek říká
Ahoj všem zájemcům:
Pokud chcete navštívit kostel,myslím,že bude dobré naplánovat si cestu na Lomec v časech konání poutí,slavností a jiných velice častých církevních akcích uveřejňovaných například zde:
http://www.infocentrumvodnany.cz/infocentrum/typakce/706-next
nemusíte se bát,že Vás tam někdo ukousne při mši,právě naopak,budete vítáni!
Bohužel se v tomto státě hlásí k církvi pouze 5% obyvatelstva a zbytek se pak diví,že se na nás valí hordy nesnášenlivých MuSlimáků.
Kdo nectí odkazy předků,nezaslouží si svoji budoucnost.Proč se tolik lidí bojí kostela?
Nepokradeš?Nesesmylníš?Cti otce svého a matku svou?Co je na tom zlého?
Hezký den! Radek.
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Vizovice, mezi kopci l.
- Od hradu k hradu pošumavím
- Půltucet (říjen 2022) - příběh fotografie
- Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu
- Dovolená 2011 alias Egypt část třetí
- Půltucet (červen 2024) - příběh fotografie
- Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny
- Boubín v nedbalkách
- Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi
- Nejasná zpráva o Křemelné
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy
- Putování za Santinim lll.
- Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje
- Česká Kamenice l. Úštěk a Jehla
- Půltucet (únor 2024) - příběh fotografie
- Montenegro, příběh hor l. NP Durmitor
- Krkonošská šestidenní l.
- Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný
- Švecburg aneb středověk neskončil...
- Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."
27. května 2010 19:46
HoHo říká
Na Lomci jsem byl před rokem také, když jsme tam zajeli autobusem během školního výletu. Bylo to tam hezké, pro milovníky památek mohu jen doporučit...
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě