Lomec u Vodňan

Lomec u Vodňan

Ve čtvrtek 20. května 2010 se konala exkurze na Lomec, či zdrobněle nazývaný Lomeček, kde jsme měli ozdravnou procházku, jak fyzickou, tak nakonec i psychickou :-).

Naše výprava započala v sedm hodin dopoledne, kdy jsme se všichni setkali na vlakovém nádraží ve Strakonicích. Odtud jsme jeli vlakem přes Číčenice, kde došlo k přestupu, pak Ražice, Protivín a nakonec do Vodňan.

Rybník za Vodňany

Opět jeden ze stromů se směrovkami

Další ovocná pole

Počasí nebylo nikterak slunečné, spíše zamračené a mlhavé, ale nepršelo, a to bylo pro nás hlavní. Desetikilometrový úsek, který protínal i vesničku Chelčice, kde se narodil náboženský reformátor Petr Chelčický, z Vodňan na Lomec trval necelé dvě hodiny.

Chelčice

Chelčický kostel

Socha Petra Chelčického

Něco o Chelčickém

Směrovky v Chelčicích

Hlavní vůdce se blížil

Libějovický kraj, ve kterém jsme se nacházeli, byl osídlen již v dávných dobách, jak dokazují nálezy slovanských mohyl ze 6. až 9. století našeho letopočtu.

Další směrovky

Odpočinek :-)

Lomec

Něco o tomto místě

V lese

Zdejší název pochází ze 14. století a pravděpodobně je odvozen od nedalekého lomu, z něhož byla rula použita na stavbu zdejšího kostela.

Více o kostelu

Směrovky

Mapička tohoto kraje

Barokní stavbu, jež zde stojí skryta v libějovických lesích, nechal postavit hrabě Karel Filip Buquoy, který si z cest sebou přivezl rodinnou památku – věrnou kopii sošky Panny Marie, která je zde dodnes umístěna.

Meditační zahrada

Ježíš na kříži

Andělíček v zahradě

Zblízka meditační zahrada

Místo pro koncerty

Kostel nechal postavit za záchranu svého života Pannou Marií, neboť byl přesvědčen o tom, že tato soška ho uchránila před smrtí při plavbě z Říma do Španělska, kde ho zastihla prudká bouře. Slíbil v té slabé chvíli, že jestli přežije, postaví na svém panství v Čechách kostel na důkaz své vděčnosti a tam, že sošku umístí. Bohužel po svém návratu stačil najít pouze místo pro poutní místo, neboť nedlouho poté umírá. Jeho syn Filip Emanuel Buquoy nechal položit základní kámen roku 1692 a o deset let později byla stavba dokončena. V plánu bylo i vybudování anglického parku, ale neúspěšně.

Šedá sestra

Před kostelem jsme byli přivítáni jednou ze zdejších Šedých sester, jež v minulosti pomáhaly nemocným a nosily na sobě pouze šedé kutny, od toho pramení jejich název, který se snažily změnit na „chudé sestry“, ale neúspěšně.

Kostel Lomec

Prohlédli jsme si interiér kostela, kde jsme strávili necelou hodinku a půl, a pro některé z nás to byl ráj i peklo zároveň. Byla tam totiž strašná zima.

V kostele

Interiér lomeckého kostela je tvořen jedinečným monumentálním oltářem, jenž byl vyřezán na přání hraběte Buquoye a je zmenšeninou Berniniho papežského oltáře z chrámu sv. Petra v Římě.

Hlavní oltář

Chycen oltář i se sloupy

Patří k baldachýnovému typu, kdy je nad oltářem zavěšen svatostánek, zde ve tvaru lucerny, ve kterém je uložena soška Panny Marie. Hlavní oltář byl zhotoven za jediný rok řezbářem Janem Wauscherem z Lince.

Hlavní oltář z jiného pohledu

Ještě jednou oltář

Tento jedinečný oltář držen čtyřmi anděly na čtyřech mohutných girlandách z jednoho kusy kmene patří k velmi vzácným unikátům v Evropě.

Cyril a Metoděj

Malby Panny Marie s Dítětem Ježíšem

Soška černouška

Andělíček pod oltářem

Kromě toho v kostele můžete nalézt sošky svatých (Cyrila a Metoděje,…), vyřezávanou křížovou cestu i nádherné stropní fresky.

Zvenku kostel

Poblíž lomeckého kostela stojí zvonice, ale i lovecký zámeček, ve kterém sídlí klášter Šedých sester, jejichž řád byl založen jako odnož františkánů roku 1856.

Zvonice

Lomec

Hlavní sídlo sester napodruhé

Kolem poledního jsme se vydali na zpáteční desetikilometrovou cestu Zeyerovou stezkou, která byla pojmenována podle českého básníka a prozaika Juliuse Zeyera, který toto místo miloval.

Zeyerova stezka

Cesta

Po cestě

Řepkové pole

Do Chelčic

Rozcestí v Chelčicích

Cesta nazpátek byla stejná, jen trochu rychlejší. Kolem druhé hodiny odpolední jsme z Vodňan odjeli vlakem zpátky domů.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

27. května 2010 19:46

HoHo říká

Na Lomci jsem byl před rokem také, když jsme tam zajeli autobusem během školního výletu. Bylo to tam hezké, pro milovníky památek mohu jen doporučit...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

30. května 2010 17:38

Rony říká

Zajímalo by mě jestli se dá běžně kostel projít, nebo je to jen přes objednávku. Před pár lety jsme kolem jeli cyklotúru, ale dovnitř jsme se nedokázali dostat.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Japo

25. června 2010 00:14

Japo říká

"V plánu bylo XY, ale neúspěšně."

Místa jsou to asi pěkná, snad si někdy najdu čas a vydám se tam na kole.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Kiki

2. července 2012 18:57

Kiki říká

Lomec je má srdeční záležitost, chodila jsem tam do školy, do bytu pod kostelem k Honzíkům jsme chodili na polévku.Dnes když jedu navštívit lomecký hřbitov, kde mám pochované rodiče, vždycky zajdu ke kostelu, posadím se a vzpomínám. Je to jako pohlazení.A pak jdu zase pěšky zpátky do své rodné vesnice.

JUDr. Petr Honzík

16. května 2014 15:08

JUDr. Petr Honzík říká

@Kiki: Dobrý den, přečetl jsem si Vaši poznámku o tom, jak jste chodili k Honzíkům na Lomci na polévku... Jmenuje se Petr Honzik a jsem potomkem teto rodiny, Jan Honzik, prvni hostinsky na Lomci, byl muj prapradedecek, a jeho syn Josef muj pradedecek... Zajimam se o historii nasi rodiny, a pokud bych Vas tedy mohl pozadat o nejake Vase postrehy z historie, byl bych Vam za to moc vdecny Predem dekuji a budu se tesit na Vasi odpoved. S pratelskym pozdravem Petr Honzik

Radek

16. května 2016 21:17

Radek říká

Ahoj všem zájemcům:

Pokud chcete navštívit kostel,myslím,že bude dobré naplánovat si cestu na Lomec v časech konání poutí,slavností a jiných velice častých církevních akcích uveřejňovaných například zde:

http://www.infocentrumvodnany.cz/infocentrum/typakce/706-next

nemusíte se bát,že Vás tam někdo ukousne při mši,právě naopak,budete vítáni!

Bohužel se v tomto státě hlásí k církvi pouze 5% obyvatelstva a zbytek se pak diví,že se na nás valí hordy nesnášenlivých MuSlimáků.

Kdo nectí odkazy předků,nezaslouží si svoji budoucnost.Proč se tolik lidí bojí kostela?

Nepokradeš?Nesesmylníš?Cti otce svého a matku svou?Co je na tom zlého?

Hezký den! Radek.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.