Litomyšl ll. Toulcovy maštale, Humpolec

Litomyšl ll. Toulcovy maštale, Humpolec

Nedělní státní svátek 17. listopadu nejprve slavíme v lůně přírody, když se vydáme do lesů k pískovcovým skalám nedaleko Boru u Skutče. Stihneme i něco málo navíc a také druhý den bude zajímavý.

Litomyšl

mapa Litomyšl

Po snídani balíme a stěhujeme bágly zase zpět do auta. Protože recepci otvírají až v 9 h, máme čas projít si Alej filozofů a také dlouhé a pěkné Smetanovo náměstí. Když vracíme klíčky, dostane lehce vynadáno recepční hotelu, protože nám zatajili, že se u nich ze soboty na neděli moc nevyspíme. V penzionu Veselka by jistě bylo klidněji.

Ranní nálet na zámek Litomyšl...

...

Kašna na náměstí Václava Havla.

Budova muzea.

Kostel Nalezení sv. Kříže.

Alej filozofů...

Alois Jirásek.

Smetanovo náměstí...

...

...

Stará radnice v Litomyšli na Smetanově náměstí je kulturní památka. Radnice byla původně postavena v roce 1418 a několikrát později přestavována, především po četných požárech, které pustošily město. Před vybudováním radnice se představitelé města scházeli v různých soukromých prostorách. Nakonec nechali v době rozvoje města na hlavním náměstí zbudovat radnici. (Wikipedie)

...

...

Mariánský sloup na Smetanově náměstí pochází z roku 1716. Jeho autorem je sochař A. Apeller. Nejvyšší sochu Panny Marie s drakem doplňují ve spodní části sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. (www.mapy.cz)

Umrlčí ulička.

...

...

...

Toulcovy a Městské maštale

mapa Toulcovy maštale

Toulcovy maštale

Konečně se dostáváme také do přírody. Kláštery, kostely, hrady a zámky jsou krásné, ale nás to táhne do pískovcových skal nedaleko Boru u Skutče. Jedeme na parkoviště u Vranice, odkud vyrážíme na Toulcovy maštale. Jdeme po červené značce krásným lesem a užíváme si volnosti pohybu. Vpravo v údolí pod námi protéká říčka Novohradka, vlevo se objevují první pískovcové skalní bloky. Malé skalní bludiště s názvem Toulcovy maštale je nejkrásnější částí Budislavských skal. Pískovcovou plošinu s borovými lesy zde rozervala eroze hlubokými úzkými brázdami a údolími. Propadáme se do chodeb mezi jeskyňky a slepé uličky s názvy Myší díra, Kuchyně, Sklep. Svahy tvoří zvětralé pískovcové stěny, věže a pilíře. Sledovat zde můžeme přirozený vývoj skalního města. Vystoupáme na návrší, abychom brzy Oslí chodbou prošli znovu do údolí mezi skály, kudy opuštíme Toulcovy maštale.

Vranice

Okruh Toulcovy maštale...

Vzhůru do skal...

...

...

...

...

...

...

...

Toulcovy maštale...

...

...

...

...

...

...

...

...

....

...

Náš okruh vede do údolí Voletínského potoka, odkud to máme pár set metrů k Městským maštalím, se skalními útvary Hrad, Liščí díry a Deštník. Moniku běhat po lese baví a tak leze na skalní plošinu Hradu. Cestou zpět na červenou značku ještě míjíme Pancéřovou loď, Kostelíček a o kousek nížeji i Velrybu. Všechny věže a skály částečně zakrývá borový les. O kus dál skupinka dětí hrdě nese českou vlajku, je 17. listopad, den sváteční. Klidně mohu zavzpomínat na sametovou revolucí a cinkání klíči na náměstí, ale také pomyslet na jeden dnešní vtip o bezdomovci pod mostem: "Jo, tehdy v 89' jsem také cinkal klíčky. Byly od bytu, chaty a auta..." Ne každému se v novém systému daří.

Zámek Nové Hrady

mapa zámek Nové Hrady

Zámek Nové Hrady

Vracíme se k autu, popojdeme ale jenom kousek. Při včerejším příjezdu nás zaujal svojí krásou zámek Nové Hrady. Zámek nechal ve druhé polovině 18. století zbudovat Jan Antonín Harbuval Chamaré v rokokovém stylu. Obklopuje ho ornamentální areál nazývaný České Versailles nebo také Malý Schönbrunn. To vše přitahuje naši pozornost, byť víme, že v listopadu prohlídky zámek nenabízí.

Od parkoviště jdeme k bočnímu vstupu a když vidíme, že hlavním vchodem se dovnitř opravdu nedostaneme, přelézáme nízkou kamennou zídku. Jen nahlédneme k jezírku do italské zahrady, ale nechceme se nikam vloupávat. Holky si alespoň vyfotí zámek, který není od brány vidět a jdeme zpět. Bohužel zrovna od budovy zámku přijíždí auto a zastaví dole u hlavní brány. Čekáme skrytí za schodištěm až odjede, ale to se neděje. Jdeme tedy tiše odkud jsme přišli, což pozornosti muže, snad správce zámku, neunikne. Naše omluva nezabírá, musíme si vyslechnout nadávky jak jsme drzí, když vstupujeme na soukromý pozemek. Ale jak říká Agi: "za tu srandu to stálo..."

Do areálu zámku v létě můžete za poplatek vstoupit a projít zahrady, zříceninu starého zámku, křížovou cestu, muzeum cyklistiky, galerii klobouků, bludiště a oboru s daňky a jeleny. K vidění je tady toho dost, jen to chce navštívit zámek Nové Hrady nejlépe v čase letních prázdnin. Tak snad příště.

Zámek Nové Hrady...

...

...

Hrad Orlík

mapa Orlík

Hrad Orlík

Projíždíme Českomoravskou vrchovinou až k Humpolci, před kterým nás přibrzí pohled na zříceninu hradu Orlík. Vracíme se na parkoviště pod hradem a využíváme hodinky času před návštěvou pivovaru Bernard k zdolání svahu kopce, na kterém byl vybudován na konci 14. století hrad. Ten původní byl na začátku 16. století přestavěný. Opevnění bylo doplněno baštami, obytnými budovami a tehdy byl hrad poprvé uváděn jako Orlík. Celá přestavba nebyla nikdy dokončena, protože v 30 letech 17. století byl opuštěn.

Dodnes se zachovala mohutná hranolová věž a vstupní brána, chránící hrad z nejsnáze přístupné severní strany a zbytky obytného paláce. Jak bývá obvyklé, hrad je přes zimu uzavřený a tak na věž, jež se stala nově vybudovaným železným schodištěm vyhlídkovou, vylézt nemůžeme. Obcházíme proto jako hladová vlčí smečka kolem dokola hradní zdi. Dovnitř by se překočit dalo, ale my na bližší průzkum čas nemáme.

Hrad Orlík...

...

...

...

...

Humpolec - pivovar Bernard

mapa pivovar Bernard

Pivovar Bernard

Poslední zastávkou je pivovar Bernard, stojící mezi městskou zástavbou Humpolce. Jeho plocha je proto značně omezena, o čemž se brzy na prohlídce provozu pivovaru dozvíme. Dovnitř však jdu sám, holky 350 Kč dát odmítly. Moc se jim nedivím, lákal jsem je na úplně jinou cenu, ale webové stránky pivovaru radikální zdražení ještě nezaznamenaly.

Po prvním seznámení se s úspěchy zdejšího piva se přesouváme do sálu, kde máme možnost sledovat dokument o těžkých začátcích úspěšného pokusu zachránit Humpolecký pivovar.

Wikipedie uvádí některé pikantnosti z dob minulých:

"Éra vaření piva v pivovaru začala v Humpolci v roce 1597, kdy pivovar patřil majitelům heráleckého panství. Ve 30. letech 20. století v něm bylo zaměstnáno 40 lidí a roční výstav činil 20 tisíc hektolitrů. Pivo se prodávalo na Humpolecku, Německobrodsku (dnešní Havlíčkobrodsko), Ledečsku i Pelhřimovsku.

Po válce byl pivovar začleněn do národního podniku Horácké pivovary Jihlava a v roce 1960 do národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice, v roce 1989 byl koncernový podnik Jihočeské pivovary přejmenován na Pivovary České Budějovice, státní podnik. Vedení tohoto podniku nemělo v plánu další rozvoj pivovaru a stupňoval se tlak na jeho zrušení. Do doby privatizace vařil pivovar desetistupňové světlé pivo, jedenáctistupňové světlé pivo Orlík a krátce do léta 1991 i světlou dvanáctku Zálesák.

Pivovar vydražili 26. října 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal v privatizaci..."

Projdu si společně s dalšími asi 25 lidmi z různých zemí světa provoz, vyslechnu odborný výklad a na závěr ochutnám nealko Bernard grep. Švestku ostatně popíjím celkem pravidelně při hospodském kvízu v Bridge baru v Týně nad Vltavou, když jsem řidič. I dnes musím dokončit celou dvoudenní trasu střízliv a bez ztráty kytičky.

Vyhlídková věž v pivovaru Bernard.

...

...

...

V provozu...

...

Vyhlídková věž se nachází na kostele sv. Mikuláše na náměstí v Humpolci. Je vysoká 55 m a cestou do věže musíte zdolat 115 schodů. Ve třech mezipatrech se můžete zastavit a něco se dozvědět o historii města a kostela. (www.mapy.cz)

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste Litomyšl?

26 48% Ano, vícekrát.

16 30% Ano, jednou.

12 22% Ještě ne.

Hlasovalo 54 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.