Litomyšl l. Červená Řečice, Želiv
vydáno 5. prosince 2024 – napsal Rony – 1 komentář
Většina hradů a zámků již ukončila letošní návštěvní sezónu, ale při trošce umu a štěstí stále objevíte dost možností, kam se vydat. V polovině listopadu vyrážíme na dvoudenní výlet na Vysočinu a do Litomyšle. Čeká nás nabitý program, ale také wellness.
Zámek Červená Řečice
Zámek Červená Řečice
Také na zřejmě poslední letošní vícedenní výlet po krásách naší vlasti nám posvítí milosrdné sluníčko. Teploty se přes týden při nízké oblačnosti držely těsně nad nulou, ale sobota 16.11. vše změnila. Jedeme v krasném podzimním počasí k zámku Červená Řečice, v němž bude za pár dnů končit výstava Českých korunovačních klenotů. Po více než hodinové jízdě sjíždíme z Českomoravské vrchoviny k Želivce, kde se mezi stromy objeví první kontury nedávno opraveného zámku. Máme čas na půlhodinovou návštěvu místnosti s klenoty, po které bude následovat komentovaná prohlídka zámku.
Zámek Červená Řečice...
...
...
...
Na prvním nádvoří.
...
Protože Svatováclavský poklad s korunovačními klenoty se vystavuje jen výjimečně a při slavnostních příležitostech v Praze, zde jde o věrné repliky zlatnického mistra Jiřího Urbana. Výstavu doplňují další artefakty jako je královský meč, královský plášť, slavnostní šaty Marie Terezie nebo řád Svatého rouna.
Historický příběh korunovačních klenotů začíná s vládou krále Karla lV, který k své korunovaci nechal Svatováclavskou korunu zhotovit v roce 1347 a ještě za svého života ji dal přepracovat do současné podoby. K Svatováclavské koruně byly posléze přidány další předměty, jež dnes tvoří základ svatovítského pokladu nevyčíslitelné hodnoty. Můžeme obdivovat mistrovskou replikou středověkého žezla a gotického jablka Karla IV. A také korunovační meč, s nímž se Svatováclavská koruna setkává na stejném místě pomyslně v původní soupravě po čtyřech stoletích vůbec poprvé. Svatováclavská korunan je čtvrtou nejstarší v Evropě, váží přes dva kilogramy a obsahuje šestadevadesát drahokamů. Ty pochází ze Srí Lanky, z Afghánistánu, z Tadžikistánu a dalších míst světa.
Řemdich. Středověká zbraň z 13. - 15. století proslavili v Čechách husité. Jeho údernou část nejčastěji ve formě ostnaté kovové koule, kterých může být i několik, k násadě připevňuje dlouhý řetěz.
...
České korunovační klenoty. Svatováclavská koruna.
Královské jablko.
Královské žezlo.
...
Korunovační středověký meč se používal během korunovací českých králů. Na závěr korunovační mše jím nově korunovaný král pasoval rytíře sv. Václava.
...
...
...
...
Královská pečetidla.
...
Středověké mince.
Na prohlídku zámeckých komnat půjdu nakonec sám. Bohužel ceny za poslední dobu vyskočily tak vysoko, že si mnozí prohlídku, kde toho zase až tolik neuvidí, nedopřejí. A my máme dnes opravdu nabitý program. Zámek Červená Řečice se teprve probouzí do krásy a ještě ho čekají další opravy a rekonstrukce. Pak zcela jistě bude i v zámeckých komnatách co obdivovat.
Historie osídlení území kolem Červené Řečice se datuje do doby knížecích Čech. V roce 1144 kníže Vladislav II. daroval zdejší zalesněnou a mokřadní krajinu u říčky Želivky a biskupové zde poté zakládali na vymýcené půdě nové osady, mezi nimi koncem 12. století i Řečici. Ta byla přirozeným správním centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů. Na místě dnešního zámku vznikla tvrz, zřejmě již v době existence nedalekého Želivského kláštera.
Zámek zahrnuje rozsáhlý areal na šestibokém půdorysu s dvěmi nádvořími. Chrání ho opěvnění s mohutnými baštami a příkopem se sypaným valem. Okolo prvního nádvoří stojí patrová křídla, z jižního vystupuje Hodinová věž. Nejstarší částí areálu je střední křídlo a okrouhlá věž zvaná Hláska. Podrobnější popis historie nám poskytne Wikipedie
Můj subjektivní dojem z prohlídky je, že holky o mnoho nepřišly. Rozsáhlý areál zámku se stále opravuje, přesto je jako celek velmi působivý. Za připomínku stojí velmi hezky vytvořený videomaping, který prohlídku ukončuje. Já z něho hned odcházím a za pár minut již společně uháníme do klaštera Želiv, kde už nás netrpělivě vyhlížejí. Na místo dorazíme přesně v 11 hodin, kdy začíná první prohlídka.
Areál zámku Červená Řečice ještě na důkladné opravy čeká.
Uvnitř toho až tolik neuvidíte, snad se časem komnaty více zaplní zajímavými věcmi.
Erby Leskovců.
...
...
...
...
Z ptačí perspektivy je zámek velmi pěkný. Takhle bude vypadat po dokončené rekonstrukci.
Sgrafity ukazujedeset panen. Pět z nich osvícených a zbožných, pět z nich frivolních.
...
Klášter Želiv
Klášter Želiv
Při příjezdu do klášterního areálu v Želivu spatříme celý komplex staveb. Dominuje mu klášter s kostelem Narození Panny Marie, vedle stojí konvent a opatství, opodál Trčkův hrad s renesanční palírnou.
Klášter s kostelem Narození Panny Marie byl založen v roce 1139 pražským biskupem Ottou, českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou pro benediktiny, kteří však po deseti letech Želiv opustili. V roce 1148 ho převzali premonstráti a klášter se stal významným duchovním i hospodářským centrem kraje. Původně románský sloh vzal za své při požáru, po němž byl klášter obnoven ve slohu gotickém. V době husitských válek ho hned dvakrát dobyli a vyplenili husité. Kostel musel proto být znovu posvěcen a to v roce 1462. Klášter český král Jiří z Poděbrad daroval za zásluhy lipnickému pánu Burianu Trčkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni do Jihlavy.
Klášter Želiv...
...
V klášterech se moje oči vždy dívají nejprve vzhůru. Je tam co obdivovat...
...
...
...
...
...
...
...
Trojobraz...
...
...
Řeholní život se do Želivu vrátil teprve po bitvě na Bílé hoře v roce 1622, kdy strahovský opat Kašpar Questenberk klášter vykoupil. První polovina 18. století se stala dobou velkého rozkvětu. Pomohl tomu paradoxně velký požár v roce 1712, po němž byl klášter s kostelem obnoven ve slohu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim.
V době josefinských reforem se klášter podařilo zachránit před zrušením. Premonstráti převzali gymnázium v Německém Brodě. Na počátku dvacátého století vyhořela budova opatství, kterou obnovili v pseudobarokním slohu a vyzdobili ve slohu secesním.
Největší ústup slávy pak klašter zažil v době komunismu, kdy byl v roce 1950 Želivský klášter oficiálně zrušen. V klášterní budově vznikl internační tábor pro režimu nepohodlné kněze a řeholníky, které zde věznili bez rozsudku. Následně zde byla v roce 1957 zřízena psychiatrická léčebna. Od roku 1991 se klášter znovu vrátil premonstrátům.
Pohnutý rok 1950 znamenal, že klašter v Želivu se stal internačním pro řeholníky z Čech, Moravy a Slezska.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Král Herodes s hlavami neviňátek. Podle Matoušova evangelia nechal král Herodes Veliký vyvraždit všechny betlémské chlapce, kteří věkem odpovídali nedávno narozenému Mesiáši.
...
Současná podoba chrámu je výsledkem přestavby ve stylu gotizujícího baroka, která byla provedena v letech 1714–1720 podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichela.
...
...
Šroubovité schodiště mistra Santiniho. Podobná najdete v Plasích, Sedlci...
...
Hodina určená na komentovanou prohlídku uteče jako voda. Ostatně právě želivský klášter, kde zanechal svoji stopu mistr Santini, byl určený za zlatý hřeb dnešního dne. Byť nás odpoledne čeká další perla - Litomyšl, město zapsané do Světového kulturního dědictví UNESCO. Ještě než opustíme kostel Narození Panny Marie, je nám dovoleno nahlédnout na šnekovité schodiště, jež Santini přivedl k dokonalosti. Po klášteře Mariánská Týnice, klášteře Plasy a klášteře Kladruby, tak znovu mohu ocenit mistrovské dílo Jana Blažeje Santiniho - Eichela, který se narodil 3. 2. 1677 na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka italského původu Santina Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Wikipedie nám dále napoví, že:
"Maminka pocházela z Plzně a byla to pravděpodobně Češka. Kamenická rodina Aichelů se do Čech přistěhovala kolem roku 1650 z Cadempina v dnešním kantonu Ticino ve Švýcarsku. Narodil se s tělesnou vadou, byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil, ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly ticinského, v Římě působícího Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za blázna."
Klášter Želiv...
...
...
...
Trčkův hrad..
Zámek Litomyšl
Zámek Litomyšl
Ještě chvíli couráme po areálu Želivského kláštera, abychom po nasednutí do auta zjistili, je navigace hlásí příjezd do Litomyšle v 14:05 h. My máme zarezervovány lístky na 14 hodinu a tak hned vyrážíme na stíhací jízdu. Místo honění minutek jsem měl radši poslechnout navigátorku Moniku. Zjistil bych, že mi na itineráři trasy zůstala zastávka v Boru u Skutče, nedaleko Toulcových maštalí a o 10 minut nám prodlužuje cestu K nim ovšem zamíříme až zítra.
Jedu dost ostře, až z jízdy onemocní jak Monika, tak Agátka. K zámku v Litomyšli dorazíme s několikaminutovou rezervou. Navíc přidali ještě dodatečnou prohlídku v 14:30 h, kde je šest volných míst.
Zimní prohlídky hradů a zámků dost táhnou, asi i proto, že moc možností kam vyrazit za kulturou v polovině listopadu již není. Z hezkého zámku však spatříme jen minimum. Projdeme si několik nepříliš významných, nově zrekonstruovaných místností a po 35 minutách jsme u konce trasy. Monika jen do ticha starověké kuchyně nesměle pípne: " Já myslela, že trasa teprve začíná..."
Ceny vstupenek dnes nejsou nijak nízké a tohle jsme opravdu nečekali. Holky jsou hodně zklamané, takže to odnese mlčící a lehce konsternovaný průvodce. Ten ovšem za to jistě nemůže, zamyslet se musí jiní. Jet přes půl republiky kvůli pár desítkám minut prohlídky zámku jsme nechtěli. Naštěstí město Litomyšl může nabídnout víc.
Zámek Litomyšl..
...
Barokní saně.
...
...
...
...
Na zdech zámku najdeme sgrafitovégnómonicky bohaté sluneční hodiny z roku 1737 (rekonstrukce proběhla v roce 1982). Ty na jihovýchodní stěně zdobí latinský nápis. Jedině odsud, od nebes, pochází všechna vaše vznešenost. Zajímavé je, že tento latinský text představuje tzv. chronogram - jinou barvou a velikostí zapsaná písmena udávají letopočet MDCCXXVVVII=1737. V horní stuze na jihozápadní stěně je také stupnice času měřeného do západu Slunce.
Jdeme se ubytovat, ale zatím jen nahlédneme do pokojů v podkroví bývalého zámeckého pivovaru, který nás jednu noc pohostí. Stmívá se velmi brzy a my chceme kousek Litomyšle vidět ještě za světla. Procházíme chrám Nalezení sv. Kříže, který je cennou barokní památkou, snoubící v sobě historii, současnou architekturu i moderní výzdobu. Obdivujeme prostor kostelu a bohatou výzdobu, ale zůstáváme při zemi. Což je chyba, protože nedávná rekonstrukce mezi věžemi kostela zpřístupnila prostornou vyhlídkovou terasu, odkud bychom měli centrum města a jeho okolí jako na dlani. Takhle si ho budeme muset prozkoumat na vlastní kůži sami.
Procházíme klášterní zahradou, kterou do 30. let 20. století využívali piaristé jako zelinářskou a ovocnou zahradu. Ta po jejich odchodu z města v roce 1948 zůstala bez využítí a začala pustnout. Teprve v roce 1999 město zahájilo její revitalizaci. V uzavřeném prostoru opukovými zdmi vznikl krasný městský park s báječnou atmosférou, kterou si užíváme. U vypuštěného brouzdaliště můžeme obdivovat protáhlé sochy Olbrama Zoubka, jež zahradu zdobí. Bývalý klášter se odráží v kovově lesklé velké kouli, snad pozemského původu. Takhle nějak si představuji setkání třetího druhu a čekám, že z vnitřku koule každou chvíli vyleze nějaký ufoun. Zatím se na jeho hladkém povrchu odráží jen štíhlá postava Agátky, která snad žádnou mimozemšťankou není.
Míjíme gotický kostel Povýšení sv. Kříže z 2. poloviny 14. století, který byl později upravován. Jeho trojlodní bazilika s nezvykle dlouhým presbytářem, zasahuje do poloviny délky kostela. Převážná část zařízení pochází z období baroka a 19. a 20. století, ale to nevidíme, kostel je proti návštěvám i pouhému nahlédnutí do interiéru dobře zabezpečen. Podle rady bratra Hanky Leoše se jdeme navečeřet do restaurace Veselka, kde vaří své vlastní pivo. Máme štěstí, že se stihneme najíst, náš stůl je od 18 hodin rezervovaný a je plno.
Olbram Zoubek vyzdobil svými sochami jak zámek, tak i přilehlé zahrady.
Poprvé nahlížíme do našeho apartmánu, tedy dociálu, kuchyňky a dvou průchozích pokojů vybudovaným na půdě historické budovy zámeckého pivovaru. Pod námi budeme mít honosný apartmám Bedřicha Smetany, který zde žil i tvořil.
...
Piaristický chrám. Nalezení sv. Kříže byl vystavěn v letech 1714 - 1722 italským stavitelem Giovannim Battistou Alliprandim a po jeho smrti v roce 1720 dokončen Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Vnější i vnitřní sochařská výzdoba je dílem mj. Matyáše Bernarda Brauna a jeho spolupracovníka J. F. Pacáka.(www.maoy.cz)
...
...
...
Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže.
..
V kouli...
Obří zrcadlová koule je dle všeho v Litomyšli novinka. Docela se u ní vyblbneme...
...
Zámecká zahrada...
...
Večerní zámek...
...
...
...
...
Aktivní den ještě nekončí. Je něco po páté, slunce už to zabalilo, ale my se ještě přesuneme do bazénu se slanou vodou a wellness v Ústí nad Orlicí. Za svitu úplňku autem přejedeme Orlické podhůří, abychom si užili téměř dvě hodiny relaxu v hezkém prostředí s minimem lidí. Chvíli plaveme v chladné vodě bazénu a pak téměř hodinu střídáme bazén s tryskami, infrasaunu a parní lázeň. Netuším, jestli je vše povzbuzující a relaxační nebo naopak únavné. Faktem zůstává, že po nákupu v Penny dovezu holky zpět do Litomyšle v dobré náladě a v pořádku. Teprve kolem 20 hodiny se stěhujeme do hotelu Zámecké návrší. Dole v restauraci již běží nějaká velkolepá oslava mládeže, k níž je třeba červený koberec. Pro nás to znamená, že budeme mít do 3 hodin do rána o zábavu postaráno.
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Jezerní hora, Svaroh a Ždánidla, zapovězené cíle Šumavy
- Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie
- Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů
- Blatná
- Seveřani jsou nám možná blízcí I
- Zápisky z cest IV. (Vysoké Tatry...)
- Bílou stopou z Božího Daru
- lll. setkání příznivců Šlápot - Vyšší Brod, Rožmberk
- Loďkou na klášter Ostrov
- Kolem Ztracenky a Svatojánských proudů
Jaký typ výletů preferujete?
1249 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
848 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
607 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2704 čtenářů Archiv anket
8. prosince 2024 09:15
Rony říká
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/224411058220028/Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká