Liechtensteinklamm
vydáno 2. února 2010 – napsal Navarro – 9 komentářů
Liechtensteinklamm je jedna z hojně navštěvovaných alpských soutěsek. Za vznik tohoto krásného místa vděčíme řece Großarler Ache, která se zakousává do skály už tisíce let.
Kde přesně se Liechtensteinklamm nachází? Několik desítek kilometrů jižně od Salzburgu najdete město Sankt Johann im Pongau. Ještě kousek na jih je vesnice Alpendorf a Liechtensteinklamm leží přímo u ní (opět o něco jižněji). Na běžné mapě Rakouska ji asi nenajdete, ale na mapách, které jsou dostupné na internetu, určitě bude.
Skála se nezdá být závratně vysoká, dokud na obrázku nenajdete turisty
Do tohoto krásného místa jsem se dostal vloni na přelomu léta a podzimu. Nikdy předtím jsem žádnou soutěsku v Alpách nenavštívil, měl jsem proto o Liechtensteinklammu trochu zkreslené představy. Protože je soutěska výtvor čistě přírodní, představoval jsem si, jak půjdeme několik kilometrů divokou alpskou přírodou, než dojdeme na místo, a poté se budeme potácet v členitém terénu mezi řekou a stěnami soutěsky, zkrátka že to bude pořádná pěší túra, jakou bych normálně v horách čekal. To jsem se ale trochu přepočítal.:-)
Řeka Großarler Ache, zde působí docela nevinně
K soutěsce je potřeba ujít pěšky pouze asi 300 metrů, a to po silnici od parkoviště, kde jste vystoupili z autobusu či z auta.
Po oněch 300 metrech dojdete k chatě s restaurací, suvenýry a podobnými věcmi. Po pravé straně objevíte stezku vedoucí kamsi přes říčku. Nenechte se však mýlit, do soutěsky nevede tato cesta, ale již zmíněná chata! Zde si totiž koupíte vstupenku a vyjdete na druhé straně, kde vstupenkou nakrmíte přístupový turniket... Někomu to nebude vadit, ale pro mě to byla typická ukázka toho, co dělá s atraktivními lokalitami masový turismus. Dobrodruh se určitě napřed naivně vydá po té cestě přes říčku, teprve pak pochopí, jak se věci mají, a asi se přitom i chytí za hlavu.
Při focení se někdy trochu točí hlava
Musím ale říct, že tohle je asi jediné zklamání, které vás zde může potkat. Záhy jsem pochopil, že vybírání vstupného je – kromě tahání eur ze zážitkuchtivých turistů – dobré také k udržování trasy. Ta je pro návštěvníky připravena již od 19. století. V roce 1875 se členové Pongauského alpského spolku (Pongauer Alpenverein) rozhodli, že zajistí schůdnost soutěsky. Finančně jim vypomohl kníže Johann II. z Lichtenštejna a díky tomu mohl být projekt roku 1876 dokončen. Soutěska pak byla pojmenována na jeho počest (v češtině se jí říká například Lichtenštejnská soutěska; Klamm = soutěska).
Kromě krásné přírody potěší i přítomnost odpadkových košů
Dá se konstatovat, že prohlídková trasa nebyla vybudována nadarmo. Díky příčným můstkům se lépe pořizují fotografie, díky chodníkům a zábradlím končí méně lidí ve zpěněné řece a díky vyraženým tunelům se dají nejnáročnější místa bezpečně obejít. Při troše štěstí můžete celou trasu projít i v sandálech, aniž by se vám cokoliv stalo (jenom pozor na vlhké pěšiny na holé skále).
Stavba chodníků musela být zábava
O tom, co zde vytvořil člověk, už jsme napovídali dost. Teď se konečně podíváme na samotnou soutěsku, která daleko předčila moje očekávání.
Skládačka z „balvanů“
Říčka Großarler Ache je skutečně divoká a celou dobu vás provází její hlasitý řev. Tvary, které svým tokem dokázala vybrousit, jsou přinejmenším velmi zajímavé.
Řeka Großarler Ache je celkem nadaný výtvarník
Řeka a neznámý rudý útvar
Soutěska dělá čest svému jménu, a tak je místy úzká jen několik metrů (a kdo ví, jestli několik:-)). Stěny jsou místy tak vysoké, že to ani nevyfotíte.
Jedno z velmi úzkých míst
Stěny dosahují výšky až 300 metrů
Úzká místa jsou zároveň dost temná
Co když tohle někdy spadne?:-)
Kam se poděla řeka?
Při naší exkurzi bylo zpočátku zataženo. Když se do soutěsky kolem poledne konečně vloudily sluneční paprsky, hrála všemi barvami.
Komentář asi není potřeba
Fotka není úplně ostrá, ale hlavní je světlo a barvy
Na konci prohlídkové trasy vás čeká vodopád. Sledování vody rozstřikující se na stovkách míst o skálu je dost uklidňující. Pokochejte se a můžeme jít zpátky – k turniketu...
Vodopád
Právě jsme prošli zhruba čtvrtinu soutěsky, její celková délka je kolem 4 km. Doufám, že se vám článek líbil a že se sem třeba taky někdy vypravíte. Můžete si být jisti, že soutěska bude zase o kousek hlubší;)
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Navarro
Zajímají mě zapadlé kouty světa, poutavá vyprávění a hezké fotky. Distancuji se od zneužívání Šlápot k šíření konspiračních teorií a protizápadní propagandy.
Komentáře
2. února 2010 21:06
Luděk říká
Láká mě to tam. A to asi stačí na dobré hodnocení. Zážitek může být až osobní projití.
Luděk
Luděk
2. února 2010 21:22
Jack říká
Nádherný článek , konečně někdo nový se přidal do našeho týmu , tak vítej a jen tak dál
„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma
2. února 2010 21:23
Rony říká
... jen ten turniket ...
platí se i leckde u nás. Přijde mi to, jako když si někdo přivlastňuje dílo přírody a ne vždy jdou peníze na úpravy stezek .
Díky za článek
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
3. února 2010 17:31
Navarro říká
Díky moc za komentáře a uvítání. Taky si myslím, že turnikety patří spíš někam do muzea. Jakmile se nějaké místo v přírodě (nebo třeba i zajímavý historický objekt) přecivilizuje, kazí mi to hodně dojem z návštěvy (z toho mála, co jsem navštívil, mě takhle asi nejvíc zklamala Vělička v Polsku)
Honza (Navarro)
5. února 2010 10:07
Japo říká
Jak na sjezdovku...
Ale soutěska vypadá opravdu moc hezky a článek se povedl. Není ani moc dlouhý, ani moc krátký, obsahuje pěkné slovní obraty a je doplněn hezkými fotkami (vím, jak bývá těžké fotit v soutězce).
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
5. února 2010 17:30
Navarro říká
Díky Taky jsem ty fotky dost dlouho selektoval, než zbyly tyhle
Honza (Navarro)
10. září 2014 00:50
Navarro říká
@Jana86obrý den, takhle po letech už si to přesně nepamatuji. Mám pocit, že některá místa nebyla lehko schůdná ani pro obyčejného chodce, na druhou stranu to mohlo být zrovna někde mimo hlavní chodník, když jsem se třeba vyhýbal jiným lidem. Někde by taky mohla být stezka na kočárek příliš úzká. Zkuste se případně zeptat ještě jinde, za sebe bych Vám řekl, že s kočárkem spíš ne.
Honza (Navarro)
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- S báglem - Nový Zéland
- Půltucet (duben 2021) - příběh fotografie
- Po červené, příhraniční Šumavou
- Zaniklé obce Ktišska
- S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj
- Lyžování Les Trois Vallées 2012
- Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály
- Island, část III.: Laugavegur
- Půltucet (listopad 2022) - příběh fotografie
- Krkonošské návraty lll.
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Dolomity - Cortina ďAmpezzo II.
- Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu ll.
- Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen
- Island, část VI.: fjordy a trávové domečky
- Oppidum v Třísově a Dívčí kámen
- Pěšinkami k Homoli a Vlčímu kameni
- Půltucet (únor 2022) - příběh fotografie
- Zakarpatská Ukrajina
- Zápisky z cest II. (Matterhorn...)
- Kameny České Kanady ll.
2. února 2010 20:33
HoHo říká
Velice pěkné místo, musím jen potvrdit, že alpské soutěsky jsou opravdu krásné...
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě