Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy

vydáno 14. března 2014 – napsal Rony – 2 komentáře

Výhodou naší malé republiky je, že spoustu přírodních krás máme doslova za humny. Jižní Čechy nejsou výjimkou. Rozmanitost krajiny zde přímo vyzývá k jejich prozkoumání, a když se k tomu vydaří i počasí, každá chvilka v ní strávená stává se balzámem na duši. 
Velmi atraktivní je okolí velkých řek Vltavy a Otavy, které za miliony let vytvořily hluboké kaňony. Projdeme se  lesy kolem Vráže, jejíž perlou je nádherný zámek,  a prudkými stráněmi nad Otavou doputujeme tajemnými zákoutími až k jejímu soutoku s Lomnicí.

Zázemí nám bude tvořit příjemný a plně vybavený penzion, vlastně garsonka, ve Staré Vráži, nadohled zámku, kde dnes Lázně Vráž poskytují relaxační a léčebné procedury. Kolem obce je vyznačeno několik stezek, jejichž trasy budeme na svých túrách hojně využívat.

Jezírko lásky, PR Čertova hora u Vráže a PR Žlíbky

mapka Jistec

Od zámku - lázní začíná velmi dobře značená stezka, po které přicházíme k Jezírku lásky. Vlastně jde o dva lesní rybníčky, přičemž ten pravý je horní. To je patrné z několika starých laviček, z nichž zbylo již jen torzo, a z ohrazeného ohniště. My se u Jezírka zdržíme jen krátce, protože nás čeká výstup do přírodní rezervace Čertova hora u Vráže. Vstupujeme do zvláštního lesa, kde převládají mohutné buky. Mnoho z nich leží povaleno mezi balvany, jako by je po plochém vrcholku rozházelo stádo pekelníků.

Místu by slušela mlha nebo podobné mizerné počasí. Zatím je ale jasno, jarní měsíc březen se pevně ujal vlády hned od svých prvních dnů. Díky tomu je cesta pohodová a lesy plné milostného zpěvu ptactva. Pokračujeme bučinou k vrcholu Čertova hora (528 m n. m.). Teprve tady nacházíme vrcholovou tyč, ačkoliv z PR Čertova hora jsme již hodný kus poodešli. Nebuďme ale malicherní, je přece jasné, že jeden kopec rohatým stačit nemůže. V tichosti přejdeme k Výhledovému průseku a vracíme se k zámku.

Sluneční hodiny obecního úřadu ve Vráži ukazují letní čas. Na ten si my budeme muset počkat až do 30. března, kdy se čas posune z druhé hodiny noční na třetí.

Hezké řezbářské dílo slouží jako rozcestník pro pocestné. Čertava hora je i našim prvním cílem.

Svatý Václav u místní kaple jako ochránce národa českého.

Kaple z roku 1877 stojí na návsi v části Stará Vráž je zasvěcená právě svatému Václavu.

Nedaleko stojí i tento domek s l. p. 1654, který je zřejmě nejstarším domem v obci.

Značené stezky se v lesích různě míjejí a kříží s cyklotrasami.

Vráž je umístěna do malebné krajiny se spoustou lesů a jistě se zde nebudete nudit.

Ukazatel u Jezírka lásky má již odzvoněno, přesto nebo právě proto mne tolik zaujal.

Jezírko lásky je utopené v hlubinách lesů.

Podobně jako rozcestník, tak i lavičky mají své nejlepší časy za sebou.

Přírodní rezervace Čertova hora je chráněna pro přirozený smíšený porost dubu, lípy a buku vytvářející starý les s bohatou květenou a velkým výskytem mravenišť mravence lesního menšího a aviofauny.

Popadané buky a balvany rozeseté po kopci dávají možnost nahlédnout do dávných dob, kdy podobně vypadala vétšina našich lesů.

Pravý vrchol Čertovy hory však neleží ve stejnojmenné rezervaci, ale o necelý kilometr jižněji.

Značení naučných stezek je všude kolem Vráže pečlivé a není žádný problém spolehnout se na něj.

Okruh modré NS uzavíráme nedaleko zámku.

PR Žlíbky

U vysoké, staré vodárenské věže, která by se jistě hodila i jako rozhledna, měníme modrobílý čtvereček první naučné stezky za zelenobílý a s ním míříme k Otavě. Vůbec nás zde netěší pohled na poražené staleté buky, poskládané na mnoha hromadách u cesty. Oněměle a smutně tomu z výšin přihlíží ty, co zatím tomuto krutému osudu ušly. Buky zde stojí opravdu nádherné, mnohé z nich jsou hladké a rovné jakoby vyrůstaly podle pravítka. Je obrovská škoda udělat z nich obyčejné židle, byť by byly sebepohodlnější. Bohužel ale tlak peněz je neúprosný...

Přecházíme koleje železniční tratě Číčenice (Ražice) - Zdice a konečně stojíme vysoko nad Otavou na vyhlídce u Kobyly. Zde se připojuje i červená TZ, tzv. Sedláčkova stezka, po které lze z Písku dojít až ke Zvíkovu a pokračovat zámku Orlík. Tuto cestu jsem si již kdysi vyzkoušel. Překvapivě šlo o mimořádně náročný vandr, protože stezka neustále klesá a stoupá roklinami přítoků Vltavy a Otavy. My dnes využijeme jen část stezky traverzující ostré svahy kaňonu v přírodní rezervaci Žlíbky. Od turistického rozcestníku Pod Starou Vráží, kde se NS vrací zpět, pokračujeme až k Jistci. Hřebínkem svahu jednoho z mnoha zdejších potůčků, ostře zakousnutých do měkkého terénu nad Otavou, prudce klesáme k vodě. Romantika údolí nás nenechává chladnými. Uzávěrky cvakají o stošest a večerní světlo podbarvuje poutavé záběry zátočiny s protějším skalnatým břehem.

Název řeky Otava je stále zahalen tajemstvím. Jisté je, že se nejedná o český název odvozený od druhé sklizně sena - otavy, ale je předslovanského původu. Nejpřijatelnějším se zdá vysvětlení z keltských jazyků, i proto, že Keltové zde žili, na rozdíl od germánů, mnohem delší dobu (nejméně osm století). Měli tak možnost sžít se s krajinou mnohem lépe než Marobudovi Germáni. V názvu Otavy je možné rozpoznat keltský termín áth- brod. Ve spojení s koncovkou pro vodu pak *áth-ava- řeka brodů. Toto je výstižný název, protože v porovnání s Vltavou měla Otava po celém svém toku množství přirozených přechodů - brodů, přes řeku.

Jistec je malá osada dnes sloužící především k rekreaci. Kdysi zde býval přívoz a dokonce se plánovalo i přemostění. Před zbudováním Orlické přehrady tady býval jez s mlýnem. Ten je zatopen, protože rozliv Orlické přehrady sahá po Otavě až někam ke katastrům obcí Vojníkov a Čížová (Borečnice).

Kolem kamenného lomu stoupáme k Novovrážskému rybníku a po žluté značce další naučné stezky se vracíme zpět do Vráže.

Buky jsou často využívány k lidové tvořivosti a ani zdejší nejsou výjimkou. Snad bych sem mohl vybrat i jiný obrázek, kdyby ovšem tento plně nekorespondoval s mými pocity, které jsem prožíval o pár desítek metrů dále.

Spousty nádherných mohutných buků ležící pokácené na velkých hromadách okolo cesty rozhodně za nějaké to sprosté slovo stojí.

Za jakou dobu se vlastně les znovu stane krásným? Stovky semenáčků jsou jako náhrada málo. Při tomto pohledu vzpomínám i na Šumavu a její dnes bezlesé a bezcenné hřebeny, kde často nezůstal jediný vzrostlý strom. Zde se sice kácí výběrem, ale stejně pařezy mluví jasnou řečí. Never more!

Je zvláštní kolik z nás potřebuje vrýt své jméno kamkoliv, jen aby se na ně nezapomnělo.

...

...

Za lesy pestřejší...Vraťte do hor medvědy!

O čem asi sní káně lesní?

Putovat krajinou znamená dívat se nejenom kolem sebe, ale i na zem.

PR Žlíbky.

Výhled od Kobyly k Smetiprachu.

Zvláštní je, že tuhle vznešenou dámu na bílém koni jsme potkali v místě zvaném Na Kobyle.

Horský terén při sjezdu do Jistce bikerům dává zabrat. Také já začínám cítil kolena.

Otava v plné kráse.

Cesta v Jistci končí ve vodě, podobně i z druhé strany. Přívoz zde sice již není, ale loďky zde stále kotví.

Tyto hausbóty zde jsou degradovány vytažením vysoko nad hladinu řeky na obyčejné chttky. Pokud byste s nimi se chtěli po Orlické přehradě projet, půjčte si jeden. http://www.pujcovnahausbotu.cz/

Romantika na kolejích...

Večerní pohledy na zámek ve Vráži

Budova zámku ve Vráži je postavena v roce 1875 v novogotickém slohu českým šlechtickým rodem Lobkowiczů, který zde měl až do roku 1926 svou letní rezidenci. Jde o jednu z nejmladších zámeckých staveb u nás, jež sice roku 1881 vyhořela, ale na jejím místě byla postavena nová opět novogotická budova sloužící jako letní a lovecké sídlo. Tu postupně obklopil rozlehlý krajinářský park.

Roku 1906 prodal Bedřich Lobkowicz zámek Pomocnému spolku pro péči o zdraví úředníků a zřízenců v Praze, v roce 1932 byl zámek odkoupen Nemocenskou pojišťovnou soukromých úředníků a zřízenců, která jej roku 1936 byl přeměnila na sanatorium. Za druhé světové války zabral sanatorium wehrmacht, kteému sloužil jako ozdravovna pro vojáky s plicními chorobami. Po osvobození byl obnoven provoz sanatoria a k lázeňským účelům slouží roku 1993 privatizované sanatorium dodnes.

Když jsem v roce 1991 nastoupil do firmy Pragotron, jezdil jsem čtyřikrát ročně do zámku na smluvní údržbu hodinového zařízení, ke kterému tehdy patřily i staré pendlovky jako hlavní hodiny a věžní hodiny kostelní věže. Hezkou cestu lesem do Vráže jsem měl rád, zámeček i krajina kolem jsou opravdu krásné. O tom se můžete přesvědčit i z několika následujících fotek.

V přístupné zahradě je připravena tahle krásná šachovnice k prvnímu tahu 1. e4.

Kostel s věžičkou přiléhá těsně k zámku. Zevnitř je slyšet klavírní koncert. Jde o zkoušku na večerní představení.

Obcházíme zámek parkem a procházíme i vnitřkem kolem recepce.

Hlavní věž připomíná Hlubokou. Zámek má své kouzlo, které vynikne nejlépe v posledních paprscích pomalu zapadajícího slunce.

...

Borovice vejmutovka shodila na zem spoustu svých šišek, některé ale zůstaly i na větvích.

Ještě jeden pokus s krokusy.

Žlutou NS k PR Dědovické stráně a k soutoku Otavy s Lomnicí

mapka soutoku

Ráno vyrážíme už o půl deváté. Na lukách za Vráží nás vítá zpěv několika skřivánků a také chrčivý zvuk snad chřástala. Slunce se snaží zahnat chlad, který je v tuto brzkou hodinu stále patrný. Přecházíme koleje, kde právě projíždí vlak regionova a noříme se do hlouby lesa. Naše kroky dnes povede žlutě vyznačená stezka. Těšíme se na pěkné pohledy do skalnatých partií Otavy i na její soutok s Lomnicí.

Než dojdeme k prvnímu z výhledů, který je u Rybárny, stačíme se vzájemně vylekat se srnou. Ani nevím, kdo z nás měl víc nahnáno.

Zatímco od Rybárny značená trasa pokračuje rovnou do Dědovic, zkoušíme průchodnost lesa hranou svahu řeky a zkracujeme si tak cestu k přírodní rezervaci Dědovické stráně. Nakonec se pohodlně dostaneme na lesní cestu směřující sem od Dědovic a vydáváme se dolů k ostrohu Otavy. Na naší straně je PR Dědovické stráně, na protější vidíme zase PR Výří skály u Oslova.

PR Dědovické stráně a PR Výří skály u Oslova

Wikipedie nám zvědavým poví, že PR Dědovické stráně rostou v listnatém háji na svazích vzácné a chráněné rostliny např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens), ostřice prstnatá (Carex digitata), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), svízel lesní (Galium sylvaticum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), bika obecná (Luzula divulgata), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kokořík lékařský (Polygonatum odoratum), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), starček německý (Senecio germanicus), pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus) aj. Na strmých skalnatých svazích se vyskytuje řebříček vratičolistý (Achillea tanacetifolia), řeřišičník písečný (Cardaminopsis arenosa), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), tařice skalní (Alyssum saxatile), kostřava ovčí (Festuca ovina), rozchodník skalní (Sedum reflexum), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), osladič obecný (Polypodium vulgare), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), divizna knotovkovitá (Verbascum lychnitis), jetel alpínský (Trifolium alpestre), dobromysl obecná (Origanum vulgare) a další.

PR Výří skály u Oslova svůj název získala díky zdejšímu hnízdění největší sovy obývající Česko – výra velkého (Bubo bubo). Ze stejného důvodu je tato lokalita součástí ptačí oblasti Údolí Otavy a Vltavy. Kromě již zmíněné sovy se v oblasti vyskytuje ještě několik dalších zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Sami dobře vidíme, že zde převládá borovice, což je rozdíl od PR Dědovické stráně.

V bylinném patře roste zimostrázek nízký (Polygaloides chamaebuxus) na horní hraně prudkých svahů, tařice skalní (Aurinia saxatilis) na skalách, bika hajní (Luzula luzuloides), čilimníkovec černající (Lembotropis nigricans), česnek šerý (Allium senescens), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), jetel alpínský (Trifolium alpestre), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), kručinka barvířská (Genista tinctoria), osladič obecný (Polypodium vulgare), řeřišník písečný (Cardaminopsis arenosa), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), sleziník červený (Asplenium trichomanes), smolnička obecná (Viscaria vulgaris), tolita lékařská (Vincentoxicum hirundinaria), či válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum).

Je docela zajímavé jak rozdílné stromové a bylinné patro zde je u tak blízkých, sousedních rezervací. Tomu přispívá hlavně jejich poloha na opačných březích Otavy.

Nízká hladina vody umožňuje projít se kolem řeky a různě měnit kompozici vysokých a dobře osvětlených Výřích skal. Uvažujeme také o tom, že budeme pokračovat podle břehu, to ale bohužel znemožňují strmé skály sahající až do řeky, které vidíme v dáli. Jediná rozumná cesta vede nahoru do Dědovic. Cestou nacházíme jasně modrá kvítka jaterníku podléšky, a tak měním objektiv za makro a plazím se pár minut po lese.

Druhý den jdeme trasou NS k soutoku Otavy s Lomnicí.

Pohled od Lísek.

...

U Rybárny.

Vyhlídka je opatřena zábradlím a otavské údolí je z ní jako na dlani.

...

Z PR Dědovické stráně máme před nosem další skvělé panorama. Rezervaci Výří skály u Oslova.

Na osamělém místě se dobře rybaří. Nebo pytlačí?

Blankyt nebe v sobě nese jaterník podléška. Jedna z prvních bylin osvěžujících ještě stále šedou přírodu.

...

Na soutoku Otavy s Lomnicí

Za Dědovicemi nás značka NS tlačí k Vyhlídkové strouze. Chvilku se kolem našich hlav točí menší vír, tentokrát ten s měkkým i, který s sebou bere uschlé dubové listí. Za strouhou se ještě zamotáme svahem, než dojdeme k místu zvanému Křivice. Nejdříve nás zarazí přebarvená značka, a hned poté divné a nevlídné místo vysoko nad řekou, s nenápadným chatrným přístřeškem. Podivná malá planina je částečně ohrazená plotem. Kolem se povalují zbytky dvou mrtvých, zapáchajících ovcí, opodál někdo škubal husu. Vzduch jako by byl zamořen nemocí. Ponurost plácku umocňuje i několik uschlých mladých doubků. Bez řečí mizíme pryč, co nejrychleji a nejdál z dosahu silné negativní energie, kterou jasně cítíme.

Teprve když dorazíme na modrou turistickou značku, spadne z nás silná úzkost a na vše rychle zapomínáme. Čeká nás vratký sestup k soutoku Otavy s Lomnicí, dolní prudší úsek dokonce po schodech. Ty vedou ke kamennému molu, přístavu lodí, a ke skalám ostrohu. Vzhledem k zedmuté hladině Orlickou přehradou jde o místo impozantní.

Mapa Křivic a soutoku Otavy s Lomnicí.

Zatopením části širokého kaňonu se i z malé Lomnice stala mohutná řeka. Po okolních stráních jsou jako orlí hnízda rozmístěny jednotlivě chatky dotvářející tak zvláštní klidnou kulisu pobřeží. Ani se nám odsud nechce odejít.

Cesta zpět do Vráže již nijak dramatická není. Jdeme hezkým bukovým lesem k hájovně Doupata, a dál skrze oboru Dědovice, v níž strnule stojí jediný kůň. Chůze po asfaltu je vždycky protivná, jsme rádi, když konečně přijdeme nadohled k hájovně u Novovrážského rybníku. Tady můžu fotit romantiku - sněženky a další jarní květy vyrůstající přímo pod mohutnými koly a lopatou bagru. Pak už zbývá jen vyplašit hejno divokých kachen a po hrázi rybníku dojít na Novou a Starou Vráž.

U Dědovic nás vítá několik tažných koňů.

Hlavou mi zní melodie Heavy Horses od Jethro Tull.

Kaplička v Dědovicích.

Vzpomínka na staré dobré časy.

...

Křivice - děsivé místo, které značka naučné stezky měla minout.

U soutoku Otavy a Lomnice.

Lomnice.

...

...

Naproti je osada U Chyšáků. Vede tam několik turisticky značených tras, např. NS Partizánská.

Kamenitý ostroh soutoku.

Putujeme lesem Doupata k hájovně Doupata.

Tady modrá pokračuje k soutoku Lomnice se Skalicí a do Ostrovce.

Dědovická obora je velmi rozlehlá, ale po zimě ještě prázdná.

Idylka u hájovny nedaleko Nové Vráže.

Novovrážský rybník.

Vyplašené kachny.

Skalky nad rybníkem (Čečeřín).

Zpět ve Vráži - kovárna.

Noc v penzionu pro mne není nijak příjemná, zimnici vystřídá pocení a ráno jsem donucený s příznaky začínající střevní virózy další vandr vzdát. Je možné, že by za to mohlo ono nepřívětivé místo Křivice?