Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Léčivé prameny Slavkovského lesa

vydáno 5. října 2014 – napsal Rony – žádný komentář

Jsou místa, která musíte pro sebe objevit, ač jsou světově známá. Nestačí spatřit jen nablýskaná a na odiv vyskládaná pozlátka, ale dobré je vidět i to, co zdola probublává. V Mariánských Lázních obrazně i fakticky. Slavkovský les a především celé okolí Mariánských Lázní je plné minerálních pramenů, zurčících potůčků a skrytých studánek. Historie tohoto území je dlouhá a neblaze poznamenaná poválečným odsunem. Ačkoli se ne vše podařilo zachránit, krajina přesto působí osvěžujícím dojmem, podobně jako ochutnávka zdejších minerálních vod a podzemních pramenů.

Předpověď počasí slibovala vytrvalé deště a to se také plní. Přestože nás Pendolíno v Mariánkách vyplivne již před jedenáctou dopolední, na túru po okolních kopcích to není. To ale nevadí, procházka parkem za stálého mrholení bude mít také něco do sebe.

Levné ubytování se v Mariánských Lázních neshání lehce, ale nám zřejmě pomohlo právě nevlídné počasí k tomu, že jsme bez problémů sehnali pokoj v ubytovně TJ Lokomotiva za krásných 180,- Kč. V celé budově, kde jsou čtyři dvoulůžkové pokoje, kuchyňka a vše potřebné, jsme nakonec úpně sami.

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

První šlápoty zanecháváme v mokrém písku pěšinky u Úšovického potoka. Tudy vede k lázním zelená turistická značka. Od sportovního areálu TJ je to k Lázeňské kolonádě dost dlouhá štreka, a díky ní postupně nakoukneme do pavilonů u Rudolfova a Ferdinandova pramene, s nezbytnou ochutnávkou léčivé vody. Chvíli se motáme po Hlavní třídě, obdivujeme hezké hotelové budovy a posloucháme ruštinu. Podobně jako v nedalekých Karlových Varech jsou i Mariánské Lázně bohatou ruskou klientelou hojně navštěvovány.

Znovu začíná víc pršet a tak se stahujeme do České restaurace, kde očekáváme české ceny za české jídlo. To se splní jen částečně, protože za dvě pressa, štrůdl a hustou, výbornou polévku vyplázneme dvě stovky. Pak je pravý čas vyslechnout si a shlédnout Zpívající fontánu, velký tahák, který v každou lichou hodinu přiláká k Lázeňské kolonádě houfy turistů. Fotím si fontánu doplněnou asi desítkou Červených karkulek, které zanedlouho poté slyšíme na kolonádě rozehrávat zvonečkové etudy z děl starých mistrů. Pohodovou náladu v lehce pochmurném podzimním hávu dokresluje padající barevné listí z okolo stojících javorů. Od Křížového pramene jdeme k druhému Rudolfovu a Karolininu, a všechny postupně ochutnáváme.

Rudolfův pramen má prokazatelně léčivé účinky na pročištění ledvin. Ledvinových kolik jsem si prožil několik a tak vodu ochutnávám.

Voda z Rudolfova pramene je vedena i do pavilonů Karolina a Křížový pramen.

Ferdinandův pavilon klacisitního stylu je přes den volně přístupný, podobně jako další pavilony.

Vyvěrající vodu ukazuje zasklená vitráž.

Zátiší u Ferdinandova pramene.

...

...

...

Pramen Alexandra v lázeňském parku

...

Do pravoslavného Chrámu sv. Vladimíra jsme se nedostali. Byla to jistě škoda, neboť uvnitř je sbírka Ruských ikon ze 17. století.

Kolonáda je vděčným cílem a spolu se Zpívající fontánou. Ta byla vystavěna v roce 1986. Kruhový bazén má průměr 18 m a uvnitř je dvanáctidílná plastika v podobě květu. Každou lichou hodinu je přes den možné shlédnout a vyslechnout hudební produkci, kdy 250 trysek vytváří kulisu vybraným skladbám. Po setmění se připojí i barevné osvětlení fontány.

Karkulky melodickým cinkáním známých skladeb dokážou přilákat mnoho obdivovatelů.

...

Déšť vylidnil Kolonádu.

...

Momentky z mokré čtvrti.

Křížový pramen.

...

Znovu Kolonáda.

...

...

...

Podzim za dveřmi...

...

U Zpívající fontány.

...

...

...

Když se zdá, že mezi dešťovými mraky vznikla delší pauza, stoupáme červenou značkou k zavřené budově hotelu Panorama a k rozhledně Hamelika. Shora nás trochu zklame bídný rozhled, navíc začíná liják a tak se rozhodneme sestoupit serpentinami zpět do města cestou od Parku Boheminium, kde jsou vystaveny miniatury známých staveb České republiky. Snad bude ještě příležitost do něho nahlédnout.

Dlouhou cestu zpět k ubytovně si ještě prodlužujeme návštěvou Kauflandu, kde nakupujeme něco na zub. Do tašky strkám i Magistra s ořechovým aromatem. Večer se přiblížil na dosah a určitě se bude hodit.

Cestou na rozhlednu Hamelika.

Panorama.

Rozhledna Hamelika z roku 1876 je 20 m vysoká a volně přístupná. Nedávno přišla o své zastřešení a tak je dnes její podoba stejná jako při vzniku.

Rozhledy jsou omezené lesy a převalující se mlhou.

...

...

Z Bečova nad Teplou přes Tři kříže do Mariánských Lázní

Tři kříže

Slavkovský les nejlépe poznáme, když ho přejdeme pěšky. K tomuto odvážnému cíli nám pomůže vláček směřující ke Karlovým Varům. Při téměř hodinové vyhlídkové jízdě údolím říčky Teplé dostáváme trochu strach, jestli jsme nepodcenili délku túry, byť se všechny propočty zastavují kousek za 20 km. Ale znáte to, v terénu bývá situace jiná.

V Bečově bychom chtěli shlédnout zdejší zámek a hrad. Bohužel je na druhé staně Teplé a od nádraží ho ani nevidíme. Zdržení nemůžeme riskovat a tak radši hned začínáme stoupat po zelené značce ke Třem křížům. Jdeme pohodlně po cestě na Novou Ves, kousek i po naučné stezce procházející po kopcích v okolí Bečova, a zapomínáme kontrolovat mapku. Díky tomu místo k Novoveskému potoku míříme k Starému dvoru. Stezku ani odbočující značku jsme nespatřili, zato dokonalé smetiště, které si někdo pod strání za léta vytvořil. Nechutný pohled je vizitkou nějakého ubožáka!

Protože je po včerejším celodenním dešti všude hodně mokro, tenhle "kufr" nám moc nevadí. Strpíme tvrdý asfalt i delší cestu k Dominově skalce, kde se znovu na značku připojíme. Mezitím nás obohacují výhledy po okolí. Z mlhy se vynoří vzdálená zvláštní kamenná rozhledna na Krásenském vrchu, se spirálovým schodištěm po vnějším obvodu stavby. Je škoda, že, podobně jako na hrad Bečov, ani rozhledna není v dosahu našich dnešních možností. Snad někdy příště...

Kostel v Bečově nad Teplou.

Kdysi honosná budova u nádraží zřejmě zkáze neunikne.

Pohled k nádraží.

Vyjde makro?

Bečovský zámek láká k prohlídce. Spolu se sousedním hradem tvoří dominantu obce.

Údolí Novoveského potoka jsme měli původně přejít, značku jsme ale odbočit neviděli.

Starý Dvůr.

Ve Slavkovském lese se na více místech rozmohl bolševník, který byl kdysi vysazený jako okrasná rostlina, a dnes se ho krajina jen těžko zbavuje. Toto spáleniště je důkazem.

Před kopcem Širák se na chvilku otevírá pohled na zvláštní rozhlednu na Krásenském vrchu.

Jdeme po vysoko položené cestě do Nové Vsi. Okolo je mnoho pastvin ponechaných ladem bez užitku.

Za Dominovo skalkou nás zklame pramen Novoveské kyselky. Dnes již zbyly z původně hojně navštěvovaného místa jenom ruiny. Ani novější altánek nezavdá příčinu k delšímu posezení. Lavičky a stolek v něm totiž chybí. Z informační tabule NS Mnichovské hadce zjistíme, že pokus o obnovení pramene, u něhož kdysi stála výletní restaurace se stáčírnou kyselky a několik dalších objektů, nebyl úspěšný. V šachtě bývalé stáčírny je dnes tak vysoká a životu nebezpečná koncentrace CO, že znemožňuje jeho obnovení. Pramen ve studni je naopak důkladně zabezpečen.

Táhlým stoupáním se přibližujeme vrcholku Pluhův bor (804 m n.m.). Po cestě proudí stružky vody a to, jak je kolem vlhko, brzy zjistíme sami. K velmi zajímavému místu U Tří křížů se totiž brodíme po značce podmáčenou loukou. Po kmenech padlých stromů, které slouží jako lávka přes Dlouhou stoku, se dostáváme pod hadcové skalky NPP Křížky, kde je chráněná unikátní lokalita vřesovišť. V roce 1859 byla na vrcholku skak vztyčena trojice křížů, jako díkuvzdání za vyléčení nemoci. Krásný pohled na kříže kazí nevkusně a barbarsky umístěný sloup VVN, motající se z mnoha míst do záběrů.

Od Tří křížů je jen kousek na cestu k obci Prameny a druhé NPP Upolínová louka pod Křížky. Po louce je pohyb omezený dřevěným chodníkem a tak vzácné žluté upolíny, klikvu i různé druhy orchidejí můžete pozorovat jen z povzdálí. Opět překračujeme vodní kanál Dlouhá stoka, jehož původní název Flössgraben, tedy Plavební kanál, dokonaleji vystihuje jeho pravou podstatu. Jedná se o vzácnou historickou památku technického díla, které propojuje osadu Kladskou s Prameny, Novou Vsí a končí až u Horního Slavkova.

U Novoveské kyselky zůstalo z její dřívější slávy jen ubohé torzo.

...

Uvnitř je pro vysokou koncentraci CO2 životu nebezpečno.

Kamenné kvádry z bývalé hospody a stáčírny minerálního pramene jsou vše, co zbylo.

Pluhův bor (804 m n. m.).

Hadcové podloží skrývá vzácné byliny jako např. zimostrázek nízký, hvozdík lesní, vřesovec pleťový a mnoho vzácných druhů hadcových kapradin.

Další z chráněných hadcových území je lokalita Tři křížky. Zde můžeme spatřit endemit rožce kuříčkolistého, který zde má jediný výskyt a nikde jinde na světě ho nenajdete. I proto je na pahorak dnes přístup zakázán. To jsem ovšem vyčetl až dodatečně, v terénu jsme na přímý zákaz nenarazili. Unikátní květenu mají paradoxně na svědomí právě lidé, když zde dříve probíhala pastva. Tu se dnes CHKO Slavkovský les snaží obnovit občasným spásáním skalek kozami.

...

...

U křížků je rozhledová růžice z leštěného hadce.

V roce 1979 zde byla instalována naučná stezka, po které je zde možné spatřit jen železné stojánky informačních cedulí.

...

Na kousek Upolínové louky vede povalový chodník. Mokřady na hadcovém podloží vytváří podmínky pro vzácné rostliny vrbu borůvkovou, vachtu trojlistou, prstnatec májový, všivec jarní, tučnici obecnou.

Kosatec sibiřský je další z rostlinek. V září jsou prakticky všechny bylinky odkvetlé.

Dlouhá stoka je podobně unikátním dílem, podobně jako Schwarzenberský nebo Vchynicko-Tetovský kanál na Šumavě. I on sloužil především k plavbě dřeva ze zdejších lesů.

Další hadcový útvar Skalka.

Obcházíme Holý vrch a v penzionu v Pramenech se posilňujeme vinikajícím štrůdlem a espressem. Venku mezitím spadlo pár kapek, voda shůry nás ale dnes netrápí. Před penzionem ještě ochutnáme Obecní pramen... No, s dobrým kafem se to srovnávat nedá.

Jsou tři hodiny a podle mapy to vypadá, že nejsme ani v polovině trasy. Dost jsme se courali a tak tempo mírně zvyšujeme. A to i přes táhlé stoupání k Vlčímu kámenu (882 m n. m.). Konečně se zbavujeme asfaltek, které nás zatím zdatně dopravázely, a mezi desítkami mochomůrek červených, ryzců pravých i obrovských exponátů hřibů smrkových, frčíme rozeklanou hřebenovou partií mezi kameny a skalkami. V místě, kde se terén vyrovnává jsou mokřady a proto není divu, že tady právě upravují cestu. Lesem k nám couvá kameny plně naložené auto a tak bažiny v okolí vyzkoušíme na vlastní kůži.

U dalšího pramene je altánek se studánkou výborné železité vody. Farský pramen zde probublává do 2 m hluboké betonové jímky a prokazatelně jde o jednu z nejchutnějších kyselek v oblasti. Po krátké zastávce směřujeme dál k Smraďochovi. Název svádí k domněnce, že jde o nevrlého, delší dobu nemytého jedince, skrývajícího se v polorozpadlé dřevěné boudě v hlubokých lesích, ale nenechte se mýlit. Blížíme se naopak k oblíbenému místu, kde z hlubin vyvěrající prameny léčí sirným zápachem. Bublinky oxidu siřičitého zde v mnoha prohlubních tvoří neustále se obnovující pěnu. K nim vede poválkový chodník s nezbytným informačním panelem.

Překračujeme předěl k Úšovickému potoku, nakrátko spoutaného v oplocené přehradní nádrži Mariánské Lázně. Jde o vodní zdroj l. stupně s nejvyšší ochranou. Zajímalo by mne, jestli je i tady místo vody minerálka, ale ochutnat ji nemůžu. Potok pod hrází tvoří kaňon, kolem je plno krásných a urostlých buků, i dalších listnatých stromů, které jsou ze Slavkovského lesa jinak vytlačeny monokulturou smrčin. Scházíme k Lunaparku, kde místo kolotočů nacházíme honosný hotel Harmonie. Od něho následuje poslední úsek naší túry, sestup k Lesnímu pramenu do Mariánských Lázní.

Nad obcí Prameny.

...

Prameny. Zámeček k prodeji.

Ves je trochu neupravená, jako by zde něco z minula chybělo. Ale dnes je všeobecně problém se na vesnici uživit. Již je jiná doba...

...

U penzionu jdeme na presso a štrůdl a nakonec ochutnáváme i Obecní pramen.

Vlčí kámen (883 m n. m.) je i přírodní rezervací Vlček, kde opět převažují hadcové skalky a na ně navazující biotop. Zde jsme ovšem v lese.

...

Hřibů je zde opravdu hodně, košík by se naplnil velmi rychle.

Mokřady pod PR Vlček neunesou těžkou těžební techniku a to se musí změni! Proto jdeme chvilku lesem a chvilku po haldách navezeného kamení.

O Farské kyselce se tvrdí, že je jedním z nejchutnějších pramenů v okolí. Mě přijdou všechny na jedno brdo a pro jistotu si nesu třetinku coly. Nejsem si jistý, jestli bych silně minerální vodu vydržel pít celý den.

Z pramene se ale samozřejmě napiji.

Kousek za altánkem s Farskou kyselkou je místo, kde ze země probublává Co2 splečně se sírou. Ta je zpočátku slabě cítit, ale po chvilce zápach zmizí. Zvyknete si...

...

Údolní vodní nádrž Mariánské Lázně je zdrojem pitné vody l. stupně.

Lunapark, původně Park Luna, je cílem výletníků z Mariánských Lázní.

U Lesního pramene.

...

...

Procházíme zvolna mezi paláci ke Zpívající fontáně, abychom si v sedm hodin vyslechli dvě písně z filmu Titanik. Zapadající slunce pluje mezi mraky, aby dnes poprvé a naposledy prosvětlilo budovu Lázeňské kolonády. Večerem se nesou melodie ze slavného filmu a jemný hlas Celine Dion. U vodotrysků stojí nějaká dívka s roztaženými pažemi jako by právě byla na přídi Titaniku. Kdybych nebyl chlap, asi bych se rozbrečel...

Po produkci dostáváme Titánský hlad a spěcháme do restaurace Švejk, kterou jsme si včera vyhlídli nedaleko Kauflandu. Večeři nám zpestřuje výhled na dohasínající červánky a Španělský ptáček z vepřového masa, za 79,- Kč, nemá chybu. A pivo teprve ne!

Na posledním kousku cesty k ubytovně nám k uším proniká drsný zpěv Oldy Říhy z Katapultu. Centrální parkoviště je totiž svědkem Kábl festu a právě znějící písně Vojín XY hlásí příchod, Já nesnídám sám, Růže krapový, nás vrací o ... hóóódně let zpět. Je dobře, že i po roce 2005 si stále máme kde hrát!

Pavilon Lesního pramene.

Úšovický potok pramení pod Královým kamenem (852 m n. m.).

...

...

....

Pavilon u Karolinina pramene.

Kolonáda je navečer opuštěná.

...

...

...

Zpívající fontána.

Kostel Nanebevzetí Pann Marie.

...

...

...

Cesty k lesním pramenům, park Boheminium

Ráno "zamáčknu" mobilního budíka a v rozespalosti měním plán. Místo brzkého ranního přesunu na vlak do Lázní Kynžvart pojedeme až dalším spojem v 9.18. To už je čas, který nedělní ráno snadno snese. Jestli nás ale unesou po včerejšku unavené nožičky tak docela jasné není. I těch několik málo schodů z pokoje v 1. patře je znát. Ospalou vrátnicí nakažený zívám celou cestu na nádraží i několik prvních kilometrů do masívu Slavkovského lesa. Naštěstí je dnešní trasa od té původně plánované značně zkrácena a my, místo dlouhého pochodu do Kladské, procházíme prameny naučné stezky Okolím Valů, kam nás vlak dovezl.

Myší pramen nacházíme kousek za tunelem železniční tratě, ale další značení stezky chybí. Podle mapy má vést přes louku podle trati, kde nevidíme vyšlapanou ani pěšinku. Navíc by stejně byla po deštích pod vodou. Nakonec omylem zamíříme od Hájenského pramene, který je neoznačený, po cyklotrase k Srnčímu prameni, k němuž odbočuje šipkou označená stezka. Podobně jako od Myšího pramene, i od Srnčího se zbytečně vracíme zpět k odbočce, přestože stezka pokračuje dál. S NS Okolím Valů se úplně míjíme, což moc nevadí. Stoupáme lesem kolem studánek Adélka a Evina k cestě, kde 403 starých sromů tvoří chráněnou dubovou alej, směřující v přímce od Dianina dvoru k zámku Kynžvartu v délce 3 km. U Dianina dvoru se z Hřebene připlazí modrá turistická značka z Kladské a my spolu s ní sestupujeme k vyhlídce Karola. U ní vzrůstající náletové dřeviny omezují výhled do lázní, trochu je vidět hotel Krakonoš na protilehlém svahu. Právě u něho chceme navštívit park Boheminium.

Viadukt, kterým se jde k Myšímu prameni.

Studánka Myšího pramene.

Srnčí pramen je ukryt pod Srnčím hřbetem. Vede k němu odbočka z cyklotrasy.

...

Alej Svobody je státem chráněnou alejí starých dubů. Přesto jsem si pro dokumentární fotku vybral tento statný buk.

Vyhlídku Karola přerůstají nálety a stromy ve dříve odlesněném svahu.

Z lázní je vidět jen kousek.

Nejkratší cesta ke kabinkové lanovce, kterou hodláme pro nedostatek času využít, vede kolem Lesního pramenu a přes Goethovo náměstí. V pravé poledne se několik za sebou řazených kabinek rozjíždí ke Krakonoši. U hotelu obcházíme několik dřevěných soch pohádkových bytostí a po zaplacení vstupného (115,- Kč) i miniatury známých staveb z celé České republiky. Je to taková všehochuť osvěžená popiskami mnoha druhů hub, které mezi maketami rostou. A tak u Krumlovské věže můžeme obdivovat křemenáče březové i hříbky.

Po prohlídce Bohemínia se pro jistotu spouštíme do Mariánek po nám známe cestě od rozhledny Hamelika. Po dopoledním marném hledání naučné stezky Okolím Valů si na zkratku lesem naučnou stezkou Lázeňské lesy již netroufáme, byť je na první pohled dobře značená. Všelijakých okruhů je kolem ale tolik, že se snadno spletete. A Pendolíno na nás čekat nebude.

Goethovo náměstí, dříve Gottwaldovo.

Kabinky lanové dráhy vyráží vždy společně každou čtvrthodinku.

Nedaleko Boheminia stojí hotel Krakonoš a před ním několik dřevěných soch.

...

V Parku Bohemínium je mnoho miniatur známých staveb z naší vlasti. Červená Lhota je romantická nejenom ve skutečnosti.

Prosíme houby netrhat! U většiny hub je i cedulka s názvem. Kolem hradů a zámků tak můžeme obdivovat hřiby, křemenáče, různé holubinky a mnoho dalších druhů. Prostě rostou!

Český Krumlov.

Karlštejn.

Bečov nad Teplou. Aspoň takto vidíme celý komplex hradu a zámku, když už jsme ho nenavštívili při sobotním treku přes Slavkovský les.

(?) poraďte (?)

Bezděz.

Opět Bečovský hrad.

Písecký Kamenný most je nejstarším mostem ve střední Evropě. Pochází z 13. století.

Stádlecký empírový řetězový most má jinou historii. Mezi roky 1848 - 1960 překlenul Vltavu u Podolska, později byl rozebrán a přesunut na Lužnici.

Černou věž jsem teoreticky v Budějcích mohl spatřit už pár dní po narození. Ta v Bohemíniu vypadá jako sestřička té v Pise.

I populární šumavská rozhledna na Poledníku měla na počátku 90 tých let namále. Ochránci přírody chtěli tuto vojenskou stavbu bez náhrady strhnout. Pokud by se tak tehdy stalo, byla by to obrovská škoda a o vrchol plochého Poledníku by nikdo ani nezevadil.

Rozhledna na Krásenském vrchu je atraktivní svým vzhledem a přístupem po vnějším schodišti.

V Obůrce Hvozd se nechává fotit daněk. Moc se ale na to netváří...

...

Vlak jsme nakonec pohodlně stihli, a to, co nám uniklo, můžeme dohnat třeba při další návštěvě Slavkovského lesa. Třeba i ty horké lázeňské optatky, na které se nedostalo.

P.S. Článek snad vyznívá vesele, ale život nepřináší vždy jen dobré zprávy. Když jsem se včera večer dozvěděl, že kamarád a spoluhráč Luděk W. krátce po vyhraném finále zlivského tenisového turnaje veteránů na kurtech zemřel, rozhoupala se pode mnou zem. V padesáti takhle život končit nemá! Šlápoty přišly o jednoho vnímavého čtenáře, a my ostatní, co ho dobře znali, o dobrého parťáka a kamaráda. Tento článek tak posílám i tam nahoru...

Čest jeho památce.