Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Krušné hory ll. - Vitiška

vydáno 4. října 2023 – napsal Rony – žádný komentář

Druhý den se musíme potýkat s následky přechodu fronty, a byť se zdá, že ani nepršelo, Krušné hory přikryla bílá duchna. Náznak podzimu nás nezastrašil, vyjeli jsme na hřebeny hor do Vitišky. Popis pěší trasy opět zaznamenal Václav.

Na krušnohorské vrcholy z Vitišky

2. etapa (14.září 2023)

mapa Vitiška

Pramenáč a Klínovčík

Ráno asi kolem deváté hodiny se přepravujeme autem z Rašova cca 27 km na parkoviště Vitiška poblíž horské chaty Vitiška. Z této cesty asi 6 km jedeme podél obory Fláje, jež se rozprostírá jižně od stejnojmenného vodního díla. V oboře s rozlohou 1980 ha se chová jelenní zvěř, také byl zjištěn výskyt vzácného tetřívka obecného. Následuje cesta kolem vodního díla Fláje, vybudované v roce 1963. Má rozlohu 1,4 km čtverečných a slouží jako zdroj pitné vody pro Severočeskou hnědouhelnou pánev.

Z parkoviště Vitiška jdeme kolem stejnojmenné horské chaty, postavené v roce 1931 a poskytující ubytovací služby s kapacitou 28 míst. O pár metrů dál míjíme chatu Mikoláška, poskytující ubytování ve 2-4 lůžkových pokojích a restaurační služby. Cestou na horu Pramenáč (909 m n. m) v délce 1,3 km překonáváme od chaty Vitiška převýšení kolem 100 m. Na vrcholu stojí velký dřevěný kříž a vrcholová tyč. Hora je zalesněna smrky, v menším měřítku borovicí a břízou. Později se dozvídám, že v jihovýchodní části hory se nalézají skalky s výskytem Kamenných sluncí, které vznikly sopečnou činností. Bohužel zásluhou mé ne zcela dobré přípravy trasy se dnes na ně nepodíváme. S tímto výskytem jsme se však v minulosti setkali na jednom vrchu Českého středohoří. Po zdolání vrcholu se vracíme zpět na parkoviště Vitiška a potkáváme spoustu houbařů. V košíkách mají hlavně kozáky, křemenáče, hojně klouzky modřínové.

Od parkoviště pokračujeme po červeně značené trase, až se octneme na vrchu Klínovčík (836 m n. m.). Vrchol není ničím významný, kolem něho však existuje areál běžeckého lyžování o délce 69 km spadající pod obec Nové Město.

Pramenáč.

...

Bouřňák

Dalším a posledním dnešním vrcholem bude Bouřňák (869 m n. m.), ke kterému se od parkoviště Vitiška dostaneme po 3 kilometrech a absolutnímu převýšení kolem 60 m. Než zdoláme vrchol, musíme ještě projít přírodním parkem Buky na Bouřňáku (celková rozloha 3,2 ha) s 200 let starými stromy všelijak větrem zdeformovanými. S blížícím se vrcholem si oba děláme naděje, že si dáme v hotelu dobrou polévku i pár piv. Když jsme na vrcholu, tak vidíme, že hotel na Bouřňáku je zavřený a nikde není ani človíčka. Doma na internetu zjišťuji, že Hotel Bouřňák - chata Karla Líma je dlouhodobě zavřený a probíhá v něm rekonstrukce a modernizace s cílem zprovoznění chaty v roce 2025. Když vidím tento omšelý hotel, mám nad splněním tohoto termínu velké pochybnosti. Velkého zklamání jsme si mohli ušetřit, kdybych věnoval přípravě pochodu zvýšenou péči. Za zmínku stojí, že název vrcholu Bouřňák vymyslel již výše uvedený Karel Lím (1875 - 1958). Byl to první lyžař v Krušných horách, zakladatel turistiky v Krušných horách a zasloužil se o výstavbu horské chaty na Bouřňáku, která nyní nese jeho jméno. Pro úplnost dodávám, že na Bouřňáku je 6 sjezdovek s celkovou délkou 6,2 km.

Hotel Bouřňák, nyní v rekonstrukci...

...

Po krátkém odpočinku a svačině se odebereme k sestupu do obce Hrob na železniční zastávku. Budou to 4 km opatrné chůze, při které ztratíme 480 výškových metrů. Když kolem 15. hodiny dorazíme na železniční stanici v obci Hrob, již tu na nás čeká auto, které nás odveze do Oseka k prohlídce zdejšího krásného kláštera.

Klášter Osek

mapa klášter Osek

Poněvadž poslední komentovaná prohlídka kláštera začíná od 15 hodin, musíme si prohlédnout klášter jen z venku. Klášter Osek byl založen koncem 12. století řádem cisterciáků. Tvoří komplex budov stavěných od doby románské až po dobu barokní. Zásadní přestavba kláštera proběhla za účasti Octavia Broggia (1670 - 1742), českého architekta a stavitele italského původu. Areál cisterciáckého kláštera bývá nazýván perlou Krušných hor. Popisovat jednotlivé budovy zde nehodlám, pouze sděluji, že na internetu existuje několik videí, jedno i trvající 10 minut.

Při návratu do Klínů ještě zastavíme na konci Oseku, kde se nalézá pomník důlní katastrofy v dole Nelson III., jež se stala 3. ledna 1934 v katastru města Osek. Při výbuchu metanu zahynulo 140 horníků a následně další 4 osoby. Pomník byl vytvořen v roce 1935 sochařem Karlem Pokorným podle návrhu architekta Josefa Gruse. Od roku 1978 je pomník chráněn jako národní kulturní památka. Po té již dojedeme do Rašova, kde 2. etapa končí.

Klášter Osek je neobsazený cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova pod Krušnými horami. Původně románsko-gotický klášter z 13. století byl přestavěn za účasti Octavia Broggia do dnešní podoby vrcholně barokního areálu.

Klášter Osek je neobsazený cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova pod Krušnými horami. Původně románsko-gotický klášter z 13. století byl přestavěn za účasti Octavia Broggia do dnešní podoby vrcholně barokního areálu. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

...

(napsal Václav, foto Roman a Rony)

∆ ∆ ∆

Cyklookruh z Vitišky na Komáří hůrku

mapa cyklotrasy Stopař

Zatímco včerejší počasí k nám bylo přívětivé, čtvrteční ráno zahalilo krušnohorskou krajinu do bílého závoje bohaté nevěsty. Čekáme do půl desáté, jestli nám poodhalí svoji tvář, ale vše je marné. Na horách se mlhy často udrží velmi dlouho. A tak jedeme kolem přehrady Fláje do vysoko položené Vitíšky, odkud si Venca s Romanem naplánovali svoji pěší trasu a já náš bikerský okruh. Všude je mokro a hustá kaše nad hlavou se občas mění v déšť. Jednotlivé stromy na pastvinách a okolo cest na nás z této bílé kaše vyskakují jako démonická strašidla. I Krušné hory mají své pověsti a svá vlastní bájné bytosti. Permoníky, vodníky nebo bludnou paní Marcebilu. Ač ve Vitišce mlha řídne, ani se nám na parkovišti nechce vylézat z vyhřátého auta.

U Vitišky...

...

Za ulitý start, kdy místo po hezké cestě vzhůru lesem jedu omylem terénem dolů k Mikulovu, dostávám žlutou kartu a teprve druhý pokus mi projde. Na úvod se tak hezky zahřejeme, dnešní den rozhodně teplo neslibuje. Že nejsem dobře oblečený poznávám už při sjezdu do Dubí. Podjíždíme vrchol Pramenáče bučinami, které jsou stále svěže zelené. Jen tu a tam se ukáže větev s barevnými listy, signalizujícími nám oranžovou barvou připravenost na nastávající podzim. Za Jedlovkou projedeme přes místní trať kolem budovy stanice Dubí, kde vzniká malé železniční muzeum.

O dříve nechvalně známé Dubí jen škrtneme a u lázní se otočíme zpět k horským výšinám. Jsou zde spousty turistických tras, my stoupáme kolem Nerudova potoka vzhůru Cínoveckým okruhem. Kvalitní úzká asfaltka je cyklotrasou, která nás vynese až na Sluneční louku pod Židovský vrch. Stoupání končí u Sedmihůrek, nedaleko nichž můžeme z pěkně vytvořené Sedmihůrské vyhlídky poprvé dohlédnout až k sopkám Českého středohoří.

Lázně Dubí léčí i přírodou.

Údolím Nerudova potoka stoupáme k Sedmi štítům.

...

Sedmihůrecká vyhlídka...

...

...

...

Vyjedeme na Komáří hůrku k bývalé rozhledně Komáří vížka, kde již od 16. století stávala dřevěná věž se zvonem, oznamující horníkům začátek a konec směny. Dnešní vzled rozhledně dal majitel zdejšího panství Clary Aldringen v roce 1857. Ačkoliv v polovině 90. let 20. století prošel celý objekt rekonstrukcí, v současnosti je věž nepřístupná. Slušný rozhled však máme i z terasy před restaurací. Přímo pod námi leží Teplice a protože mlhy visí pouze na hřebenech na západ od nás, můžeme přepočítat viditelné vrcholy středohoří. Poznávám Milešovku, Bořeň i Zlatník, na které jsme před lety vystoupali. K jejich správnému určení pro jistotu využívám aplikaci PeackFinder.

U kiosku si s Jirkou dáváme sekanou v housce s kofolou. Pustíme se do řeči s hospodským. Půjčuje mi kabel Bosh k dobíječce, kterou zde mají pro elektrokola. Říká, že různých koncovek kabelů je tolik, že ne všem lze vyhovět. To potvrzuje i baterie Jirky, na níž přípojku nenajde.

Jíme housku s pořádným kouskem sekaný a mně se povede vylít si kofolu do klína. Nejen že to "hezky" vypadá, ale hlavně flek studí. A protože je počasí stále všelijaké, rozhodneme se trasu zkrátit a jet rovnou k autu do Vitišky. Strkám si do nohavice čistý kapesník, abych nezmrzl, protože sjíždíme do Fojtovic. Trochu to pomůže, ale usušit kraťasy musím větrem.

Komáří vížka.

Teplice leží přímo pod námi.

...

Dobíjím elektrokolo.

Lanovka byla zprovozněna v roce 1952 a dnes je nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhou v České republice.

Teplice, elektrárna Levice a vrch Bořeň. .

Dostáváme se k hranici. Kolem nás se objevily horské pastviny, zvlněné kopce a vichry pokroucené stromy. Zvláštní, zajímavá krajina, která se neokouká. Mlha znovu visí nad námi, když se blížíme k jezírku Cínovecké oku. Minene Cínovecký hřbet, přírodní památku chránící rašelinné louky a podmáčené smrčiny v hřebenové partii hor s vzácnou květenou a ohroženými druhy živočichů. Nalezneme zde rosnatku okrouhlolistou, prstnatce, všivec lesní, vítod douškolistý, klikvu bahenní a zvláště chráněné druhy živočichů jako je tetřívek obecný, vakonoš horský, lesklice horská, šípověnka vachtová.

Cínovec je dnes na pořadu dne i díky lithiu, které v zdejší krajině chce stát těžit a vyrábět z něho baterie do aut. Ekologická elektroauta se tak opět stanou o trochu méně ekologická. Místní z toho rozhodně radost nemají. Za Cínovecem projedeme lesem, který koketuje s horskou klečí a pohodlně sjedeme k parkovišti ve Vitišce. Zbývá autem klesnout až do Hrobu, kde počkáme na Vaška s šerpou Romanem. Každý z nás tam jednou musí.

Krajina podél hranice poskytuje zajímavé obrázky...

...

Přední Cínovec.

...

...

Rašeliniště Cínoveckého hřbetu.

Barokní jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Cínovci pochází z let 1729–1732.

Bouřňák od Vitišky.

Čekání na opožděného Vencu.

Cestou zpět zastavujeme v Oseku. Zdejší cisterciácký klášter, původně románsko-gotický z 13. století, byl přestavěn úsilím Octavia Broggia do dnešní podoby vrcholně barokního areálu. Jeho součástí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, budovy starého a nového konventu, prelatura s hodinovou věží a hospodářské budovy. Celý komplex je velmi působivý a jeho sílu mu neubírá ani zchátralost několika sousedních budov. Kluci zkouší pivo zdejšího pivovaru Ossegg, mně kupují limonádu. Pěkně děkuji za nevděčný úděl řidiče.

...

...

(napsal Rony)