Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Krkonošské návraty lV.

vydáno 18. srpna 2021 – napsal Rony – žádný komentář

Východní část Krkonoš skrývá nedaleko Harrachova Mumlavský vodopád, Čertovu horu i mohutný Plešivec, poslední z dobývaných tisícovek. A jako by se s námi hory chtěly hezky rozloučit, poprvé nad hlavami uvidíme jasně modré nebe.

Výstup na horu Plešivec a kolem řeky Mumlavy k Mumlavskému vodopádu

4.etapa

(úterý 6.července 2021)

mapa Plešivec

Poslední etapa začíná v Harrachově, kam nás odváží auto Romana H. Parkujeme v místní části Rýžoviště, odkud všichni pěšky vyrazíme zdolat horu Plešivec (1 209 m n. m.). Původně byl v plánu zakotven i výstup na horu Mrtvý vrch (1 058 m n. m.), ale to hned ráno vzhledem k mé kondici ruším a po zdolání Plešivce se vrátím po stejné cestě na Rýžoviště. Můj šerpa Roman se změnou souhlasí.

Všichni čtyři pěší tedy vyrážíme z Rýžoviště, my s Romanem dostáváme náskok, protože Jirka s Lenkou musejí zajít na kávu. Z parkoviště vycházíme zelenou Včelí naučnou stezkou Jana hraběte Harracha podél Ryzího potoka. Po necelých třech km od výchozího místa docházíme k rozcestí Ručičky, kde je k dispozici stánek s občerstvením.

Za rozcestím pokračujeme po žluté. Zde nás dojdou a předejdou Jirka s Lenkou. Není divu, vždyť po předchozích těžkých etapách sotva hýbu klepety. Po žluté dojdeme do těsné blízkosti vrchu Zadní Plech (160 m vpravo), který je v 1. zóně KRNAP. My naopak ze žluté odbočujeme doleva a po 800 m v neznačeném lesním terénu dosahujeme vrcholu Plešivce, který je vybaven geodetickým bodem a vrcholovou tyčí. U ní se také vyfotíme. Vzhledem ke značné hustotě lesa na vrcholu, scházíme z něho jižním směrem a octneme se v rozsáhlejším kamenném moři, kde ztrácím dosti sil. Když se z kamenného moře dostanu, nohy již nechtějí stoupat, proto klesám asi 1 km zpět travnatou neznačenou cestou na žlutě značenou cestu k čekajícímu věrnému šerpovi Romanovi. Společně dojdeme k rozcestí Ručičky, kde se trochu občerstvíme a po přestávce pokračujeme v cestě na Rýžoviště.

Ručičky...

...

...

U kamenného moře Plešivce.

(foto Václav)

Jirka s Lenkou se z kamenného moře dostanou také na žlutou až na rozcestí Krakonošova snídaně (1 030 m n. m.). Od tohoto rozcestí budou po modré značce podél řeky Mumlavy převážně klesat asi 5 km, až se dostanou k výraznému Mumlavskému vodopádu, který je jednou z dominant Harrachova.

Na vrcholu Plešivce.

...

Kamenné moře Plešivce.

...

Mumlavský vodopád.

(foto Lenka)

Já se svým šerpou Romanem jsme při předchozích návštěvách Krkonoš tento vodopád poctili svou návštěvou, proto nijak nelitujeme, že jsme ho v poslední etapě vynechali. Všichni se následně setkáváme na Rýžovišti. Jirka s Lenkou v této etapě ušli 15 km, já s Romanem 11 km. Na Rýžovišti ještě krátce něco pojíme v restauraci a vracíme se autem do Zlivi. Tím celá pětidenní akce končí.

Harrachov - Mumlava

cyklotrasa

Od Plešivce k Mrtvé hoře

Po příjezdu do Harrachova nacházím vhodné parkovistě, z něhož to má unavený Václav na vrchol Plešivce nejblíž. Ovšem 400 m výšky na vrchol Plešivce již mu neušetřím. Vzhledem k tomu, že chodí volným tempem, mohu si naplánovat před odjezdem domů delší trasu. Pojedu na pohodu a budu si dělat na sympatických místech zastávky.

Z Rýžoviště od penzionu Lesní Zátiší stoupám Krakonošovo cestou kolem Ryzího potoka k Plešivci, abych objel Přední Plech. Tím postupně vystoupám do výšky 1 100 m. Mezi vzrostlými smrky svůj pohled zaostřím na protější vysoko položenou hranu Sokolíka, za kterým tuším hraniční hřeben směřující k Vysokému Kolu. Stále si dobře pamatuji, jak jsme před pár lety shora shlíželi k Plešivci od Vosecké boudy, k níž jsme došli od polské Szrenice.

Sjedu k Velké Mumlavě a minu srocení lidí u Krakonošovy snídaně. Vypadá to, že tam má pán těchto hor pro turisty připravený Švédský stůl. Já moc nesnídám a tak jedu dál. Metry vzhůru přibývají, vždyť jedu pod zmiňovanou vysoko položenou Voseckou boudu. K ní vede slepá cyklotrasa, ani ona mě ale neláká.

Nová asfaltka náramně hezky kopíruje svahy Lubochu a Kamence. Delší dobu sedím nad Lubošskou bystřinkou stékající z mokřadů nade mnou, aniž by narušila svoji čistotu a nezávadnost. Doplním vodu a vychutnávám si chvilky absolutního klidu, který ruší pouze po kamenech skotačící potůček.

Sokolník průhledem cesty v úbočí Plešivce.

Divoká strouha je přítokem Mumlavy.

Pod Voseckou boudou.

...

Terex - Janouškova cesta...

Čertova hora.

...

Lubošská bystřina...

...

Dál se pěkně vezu po cestě s výhledy k Čertově hoře a Plešivci. Nad Kamenickým vodopádem se k cyklotrase přidá turistická modrá. Spolu s ní dorazím na Alfrédku pod vrchol Mrtvého vrchu. Jedinou tisícovku, která bude Vencovi v Krkonoších chybět. Tedy pokud odhlédneme od toho, že na více vrcholů je výstup přísně zakázán a on se tak dostal na jejich dosah, kam to jenom šlo. Pokud by byl dnes rychlý, mohl bych ho vyvézt k česko-polskému přechodu, odkud by to sem měl pár kilometrů. Ale spíš tuším, že to časově nevyjde, vždyť chodí až za hranu svých aktuálních možností. Tím víc jeho výkon zde v Krkonoších budí můj obdiv. Dobře vím, jaké omezení pohybu může vlastní tělo vystavit.

Od Mrtvého vrchu na cestu sešli dva trempíci, a jak brzy zjistím, jeden z nich je dalším sběratelem tisícovek. Ptá se mě, jestli se dostanou k nedalekému vrcholu Mumlavské hory. Hledám v hlavě informaci Venci, s kterým jsem právě tohle včera probíral. Vrchol za jasným zákazem vstupu je však ukryt kdesi mezi slatěmi a jeho dostupnost nejasná. Chápou to a když od nich odjíždím, vidím, že se otáčí za mnou. Buď to jen pro jistotu simulují, nebo vrchol opravdu vzdali.

Být to na Šumavě, podobný vrchol bych nevzdal. Pár takových nás u hranice s Německem snad letos ještě čeká. Mně h hlavních a vedlejších tisícovek na Šumavě zbývá kolem patnácti. Vencovi chybí poslední čtyři. Loni nám covid znemožnil k ním přístup. Splněno měl mít k svým sedmdesátinám.

Jakšín.

Alfrédka...

...

Pod Mrtvým vrchem, který jako jediná tisícovka zůstal Vencou nepokořen.

Mumlava

Za Mrtvým vrchem se dostanu na hlavní cestu z Polska a k Harrachovu si vychutnám volnou jízdu bez držení řidítek. Díky neurčitým proticovidovým opatřením různých států EU, přes hranice nejezdí stále téměř nikdo. Odbočím vlevo k Rýžovišti a pak znovu, abych se napojil na lesní Harrachovu cestu a dojel k Mumlavskému vodopádu. Tenhle cíl nemohu minout.

Zde mne nepřekvapí množství chtivých turistů, vždyť se jedná o možná nejsnáze dosažitelnou "atrakcí" v Krkonoších. K Pančavskému vodopádu musíte nějaké ty kilometry ujít, abyste ho shora či zdola od Labe spatřili, zde leží parkoviště jen pár stovek metrů daleko. Hned dvě plně obsazené hospody to dokazují.

Uzamknu kolo a spouštím se k Mumlavě, kde se snažím zachytit krásu vodopádu bez lidiček a psů, čvachtajících se téměř všude. Až blízkost skály a širokoúhlý pohled mi to umožní. Zkouším i táhnout panorama a zdá se, že celkem úspěšně. Tady bych zrcadlovku uvítal, ale ta zůstala zabalená v tašce v kufru auta. Nevadí, nedělám přece plakátové foto.

Čím výš podle řeky jedu, tím víc ubývá turistů. Tahle přímá úměra platí pro všechna přitažlivá místa. Kamenité koryto s pečlivě uhlazenými skalními bloky láká k zastávce a zchlazení v proudnicích čisté vody. Mnozí tomuto lákání neodalají, já však již plánuji vyjet na Čertovu horu a zdržovat se nechci.

Mumlavský vodopád...

...

...

Vodopády v obležení.

Mumlava.

...

Čertova hora

Mumlavský důl končí Krakonošovo snídaní, místem kterým jsem již dnes dopoledne projel. Poslední jedinci zde právě dojídají zbytky. Jedu v protisměru k Plešivci, pod kterým zjistím, kde ostatní právě jsou. Venca s Romanem právě sestupují z Plešivce k Rýžovišti, zatímco Jirka a Lenkou jdou po žluté na Krakonošovu snídani a k Mumlavským vodopádům. Mají tedy jestě před sebou dost dlouhou štreku. Plešivec nebyl tak jednoduchým vrcholem, jak se z mapy zdálo.

Po sjezdu k Ryzímu potoku vystoupám k Ručičkám. Janova cesta se u nich stává příjemnou hřebenovkou, překonává Čertovu pláň a těsně míjí vrchol Studené. Od samot Studenova se cyklotrasa vyhne Janově skále a zvolna stoupá na Čertovu horu (1 021 m n. m.). I přes závěrečný prudký výjezd terénem jsem dnes jezdil častokrát výš. Čertova hora je přesto dalším tahákem Harrachova. Jistě k tomu dopomohla lanovka, chrlící sem nepřetržitě i méně zdatné turisty. Hledám dobré výhledy a pak kolou zapíjím vanilkovou zmrzlinu. Cukr se hodí, byť shora již jen sjedu dolů do Rýžoviště. Tam jistě budu mít čas se před dlouhou jízdou na jih Čech také pořádně najíst. Prudký sjezd se snažím ubrzdit přední brzdou, abych znovu nezpůsobil ptačí pištění kotoučových brzd, které v Krkonoších dostaly pořádně zabrat.

Kříž u Studenova.

Studenovská vyhlídka.

Čert polýká malé děti.

Čertova hora...

...

Plešivec.

...

...

Kontrola údajů po úspěšném výstupu na vrchol Plešivce.

Naložím kolo na nosič Thulle a k hospodě přijdu jen minutku před klukama. Dáváme si pozdní oběd, sdělujeme si zažitky a pak ještě pár dalších minut čekáme na Jirku s Lenkou, přicházejících na parkovistě od Mumlavy. Pozdní odjezd znamená, že domů se dostaneme večer kolem devaté.