Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Krkonošské návraty l.

vydáno 22. července 2021 – napsal Rony – žádný komentář

Naše nejvyšší hory rozhodně stojí za důkladné prozkoumání, protože mají co nabídnout. Po třech letech se vracíme v pozměněné sestavě do penzionu v Peci pod Sněžkou, aby si každý z nás splnil nějaké své přání.

Hotel Děvín

Vzhledem k tomu, že dva členové naší výpravy (Roman V. a Lenka) jsou pro jejich zaměstnavatele naprosto nepostradatelní, startujeme ze Zlivi až pozdě odpoledne, a do Pece pod Sněžkou dorazíme po 20.hodině. Budeme zde bydlet 4 dny v tříhvězdičkovém hotelu Děvín, který se nalézá v nadmořské výšce 885 metrů nad mořem a je vzdálen od centra Pece pod Sněžkou asi 800 m. Převýšení od centra obce dosahuje k hotelu 115 m. Asi 400 metrů západně od Děvína se nachází penzion Svoboda, kde jsme byli společně (oba Romanové,Venca a Franta) koncem června 2019 také ubytováni.

Hotel Děvín byl postaven v roce 1930, v roce 2005 byl kompletně rekonstruován. Určitou atrakcí pro hosty hotelu je hotelová solná jeskyně, kterou však z časových důvodů nakonec využívá jen Jirka s Lenkou. Jeskyně má také velkého konkurenta, kterým je mistrovství Evropy v kopané. Jelikož na pokoji máme televizor, zhlédneme několik čtvrtfinálových zápasů, mimo jiné i marný boj našich reprezentantů proti Dánsku.

Večerní výstup na Lesní horu

pátek 2.7.2021

mapa

Je už půl deváté večer, když se se svým šerpou Romanem V. rozhodneme pro výstup na Lesní horu (1 129 m n. m.). Tato hora je vzdálená od hotelu Děvín něco přes 2 km při převýšení o necelých 250 m. Stoupáme cyklostezkou zvanou Čertovy schody, po 1,7 km se šerpa rozhodne o přímý útok na vrchol dosti neschůdným a hlavně mokrým lesním terénem, kde borůvčí přesahuje půl metru. Po 300 m a 50-ti metrovém převýšení dosahujeme vrcholu další tisícovky. Na vrcholovém hřbetu je vykácené pole lesa s větším množstvím pařezů a vysokého borůvčí. I když naše mobilní mapové aplikace jednoznačně ukazují na nejvyšší místo hory, dohledat geodetický bod se nám nepodaří. Určitě se však geodetický bod nenalézá v okruhu do 30-ti metrů od nejvyššího místa. Při zpáteční cestě se šerpa polepší a volí sice delší, za to mnohem pohodlnější cestu. Za tmy se vracíme po 4,5 km na hotel sice promočení, ale s pocitem dobře odvedené práce.

Venca na Lesní hoře.

Při návratu z Lesní hory u Hotelu Děvín.

Pěnkavčí vrch a Jelení hora

1.etapa – sobota 3.7.2021

mapa

Pěší turistika se opět nebude týkat Romana H., který bude i v Krkonoších plně využívat své motorové kolo. My čtyři zbývající půjdeme rozděleni. Jirka s dcerou Lenkou půjdou klasickou cestou z Pece pod Sněžkou Obřím Dolem na naši nejvyšší horu Sněžku (1602 m n.m.) a přes Růžohorky se vrátí do Pece pod Sněžkou. Ujdou přitom 15 km při převýšení kolem 960 m.

mapa

P. S. Slova Venci mohu doplnit o mnoho desetiletí starou, tragickou událost, kterou jsem s Jirkou a ostatními spolužáky z budějovické SPŠSE sdílel na Sněžce při týdenním lyžařském výcviku v Peci v roce 1975. Jistě i tenhle příběh Jirku a jeho dceru Lenku motivuje a táhne nahoru na vrchol Sněžky.

Ten den, kdy jsme s lyžemi lezli od Růžové hory na Sněžku, bylo krásné počasí, a přesto nebo právě proto se hora stala ledovou. Z vrcholu jsme sestupovali velmi opatrně a složitě s lyžemi v rukách, držíce se řetězů k Polské boudě a nic netušili o smrti několika lidí a tragédii, která se zde právě odehrála. Pamatuji si velmi dobře, jak jsme pozorovali podivnou rudou čáru na polské straně hory pod námi. Že to je krev, jsme mohli jen tušit.

Na lyžích jsme jeli dál na Luční boudu, Výrovku a přes Liščí horu sjeli "Zahrádky" do Pece.

Když si dnes čtu zprávu o tom, co se tehdy stalo, nevěřil bych, že je to pravda. A že jsme sestup z ledové Sněžky bez úhony přežili. Vždyť jsme byli patnáctiletými dětmi...

Rony

Údolím Úpy se stoupá k Obřímu dolu.

...

Pod kotlem Obřího dolu kdosi zatopil.

Studniční hora (1 554 m n. m.).

Ohlédnutí nazpět při výstupu na Sněžku ukazuje lidskou šňůru, která se v létě denně na vrchol valí.

Křížek a pamětní deskou s jmény mrtvých horských zachranářů.

Vrchol naší nejvyšší hory je dobytý...

UFO na Sněžce.

Sestup kolem Růžového vrchu je zábavný a celkem pohodlný, těžší je až prudké klesání Růžovým dolem po zelené.

...

Růžohorky.

(fotky Lenka, křížek Jirka)

Já s šerpou Romanem využijeme autobusu a jedeme 3,5 km do Velké Úpy, jež je částí obce Pec pod Sněžkou. Tam nastupujeme na lanovku, která nás vyveze k Portášovým Boudám. Lanovka je poměrně drahá (bez slev stojí 180 Kč, zatímco v roce 2007 stála jen 40 Kč), pomůže nám však bezpracně překonat převýšení o 350 m, protože horní stanice Portášovek je v nadmořské výšce 1 060 m.

Od rozcestí Pod Portášovými Boudami stoupáme asi 70 výškových metrů k druhé dnešní tisícovce, kterou je Pěnkavčí vrch (1 105 m n. m.). Na vrcholu je geodetický bod a kamenná mohyla. Z vrcholu sejdeme na zeleně značenou cestu, přiléhající k Messnerovu dolu. Odtud stále jen klesáme, až se dostaneme do Spáleného Mlýna, části obce Malá Úpa. Jsme v nadmořské výšce kolem 770 m a čeká nás strmý útok na Jelení horu, která leží v nadmořské výšce 1172 m.

Dolní část lanovky Velká Úpa - Portášky.

Lanovka Velká Úpa - Portášovy Boudy.

U horní části lanovky Velká Úpa - Portášky.

Portašovy Boudy...

...

...

Na vrcholu Pěnkavčího vrchu.

Vysoké převýšení již nemůžeme nijak ošálit, čeká nás práce těžká, pro mě práce přetěžká. Stoupáme prudce na Tonovy Domky, před nimiž zahybáme západně k Šímovým Chalupám.Tato osada (součást obce Malá Úpa) je od roku 2005 zapsána na seznam památkových zón. Jde o osm původních krkonošských chalup na loukách nad Lvím dolem. Od nejseverněji ležící chalupy nám ještě na vrchol Jelení hory zbývá 660 m při stoupání o 120 výškových metrů. Vrcholu dosahuji zcela vyčerpán a jsem zralý na umělé dýchání. Při pohledu na mého o 11 let mladšího a trénovaného šerpu zjišťuji, že se snad ani nezpotil. Prostě kdo umí, umí. Vrchol Jelení hory leží v smrkovém lese a je vybaven triangulační tyčí s geodetickým bodem. Aby nám ostatní uvěřili, tak se u tyče navzájem vyfotíme.

Vlevo Jelení hora, pod ní Šímovy Chalupy.

Lví Důl-situační mapka.

Při útoku na Jelení horu.

Na vrcholu Jelení hory.

Při sestupu z Jelení hory jsme objevili slunící se zmiji.

Posledním dnešním tisícimetrovým vrcholem má být Kraví hora (1 071 m n. m.). Z vrcholu Jelení hory sestupujeme přes Niklův vrch a Sedlovým dolem přicházíme po 1,8 km na hlavní silnici spojující Pomezní Boudy se Spáleným Mlýnem a vedoucí až do Pece pod Sněžkou. Podle původního plánu máme ještě sejít po silnici asi 1,7 km a pak východně odbočit do blízkosti Kraví hory. Tak jsme chtěli uspořit 2,5 km chůze. V místě odbočení na Kraví horu si oba uvědomujeme můj obrovský omyl při přípravě trasy. Odbočka sice měří jen 320 m, ale při převýšení o více než 200 m, což je pro mě naprosto nereálné. Naopak kdybychom od bodu, kdy jsme se dostali na hlavní silnici, ušli ještě 400 m a pak odbočili po cyklostezce podél říčky Malé Úpy Eliščino údolím, dostali bychom se ke kostelu v Malé Úpě. Od něho by zdolání Kraví hory po kratším stoupáním Pohádkovou stezkou bylo poměrně snadné.

Dojdeme tedy až do Spáleného Mlýna, kde je stanice autobusové dopravy. Sice ještě chvilku přemýšlím o možnosti dojít ze Spáleného Mlýna po značené trase ke kostelu v Malé Úpě a z ní na Kraví horu, ale 300 m možné další převýšení a 6,5 km navíc mě přesvědčí, abych dnešní 1. etapu ukončil. I tak byla pro mě dosti náročná. A Kraví horu rozhodně ještě zdolám, možná to bude už v pondělí 5. července 2021.

Pec pod Sněžkou - Pomezní Boudy

cyklotrasa

Lvím dolem k výhledům z Jelení hory

Moje první vyjížďka do horského terénu vede přes Lví důl k Pomezním Boudám. Cesta, kterou jsem sestupoval před třemi roky od Pěnkavčího vrchu k Peci, velmi rychle nabere výšku. Úpa zde vytvořila hluboké údolí a i protější stráně mají ostrý sklon. Když podjíždím lanovku z Velké Úpy, dívám se, jestli nahoru zrovna nejede Venca s Romanem. Ti mají v plánu zdolat tisícovky, k nimž si také vyjedu.

Lanovka na Portášky vede z Velké Úpy.

Světlá od Janových buď.

Spálený Mlýn a Malá Úpa...

...

Prvním je Pěnkavčí vrch nad Janovými boudami. Hezké výhledy vystřídá sjezd k Spálenému Mlýnu. Kousek výš odbočuje velmi příjemná cesta Lvím dolem. Za Jelením potokem postupně vystoupám až k Jelení hoře. Není zrovna dobrá viditelnost a nedaleká Sněžka utonula v nízké oblačnosti. Stále v lesním terénu 1 140 m vysoko. Kousek to mám k tisícovce, na kterou kluci polezou. Mne znovu čeká sjezd.

Jelení potok protéká Lvím dolem...

...

Svahy mezi Koulovo roklí a Slunečním údolím.

Sněžka od Jelení hory.

Niklův vrch.

...

Z Pomezních Bud k Albeřicím

Hezky objedu celou Jelení horu a na hlavní k Pomezním Boudám klesnu spolu se Sovím potokem. Párkrát se zdržím u horským luk, kde ve svahu vždy stojí nějaké malebné stavení. Pěkné obrázky kazí jen plechové nebe hrozící destěm.

Pár kapek spadne u hranic s Polskem. Hned se ochladí a já si vyjel dost nalehko. Od Pomezních Bud jedu velmi pomalu a vychutnávám si svou volnost. Pestré okolí dává zapomenout na všechny strasti světa i bolesti těla. Zanedlouho mě v Malé Úpě vítá kostel sv. Petra a sv. Pavla. Rozhodnu se jet na Cestník a přejet hřeben Dlouhého hřbetu k Albeřicím.

Pomezní Boudy...

...

...

Zastavím se u podivné skulptury u Cestníku, kudy jsme před pár lety procházeli, když jsme zdolávali hraniční hřeben s vrcholem Lysečinské hory a nádavkem k tomu i největší bod další tisícovky - Dlouhého hřbetu.

U Lysečinské boudy je živo. Až moc a tak se ani zde dlouho nezdržím. Hlad necítím a vodu k pití beru z čirých potůčků, kterých míjím dost a dost.

Nyní již budu jen ztrácet výšku. Přesto se na moment dostávám k zelené značce hřebenovky. Vede po hranici od Pomezních Bud až na její "Roh". Z lesního rozjímání mne probere ostrý pokřik chřástala, obývající se z louky nad Horními Albeřicemi. Jako by někdo v trávě zatočil řehtačkou. Pak zvuk umlkne. Jistě ho slyšelo i několik vyletníků, kteří si místo pod lesem vybrali k odpočinku. Ale jestli ví, kdo křik způsobil, je ve hvězdách. Chřástal je velmi ohroženým ptačím druhem. Dočteme se o něm, že při strojovém kosení trávy chřástalové neodletí, ale hledají úkryt v husté trávě uprostřed louky, kde je nakonec usmrtí nebo poraní žací lišty. Takový evropský blboun nejapný.

Projedu Horní Albeřice a zastavím u osmiboké věže bývalé vápenky,

https://mapy.cz/s/renoderose

v níž najdete i malé muzeum. V údolí Albeřického potoka se v minulosti těžil vápenec a lomy zde odhalily několik jeskyní s krasovou výzdobou. Bohužel nejdelší Albeřická jeskyně (590 m) není veřejnosti přístupná. Přístupná však je Lysečínská skalní jehla, k níž si brzy zajedu. Velmi hezký přírodní útvar si ale také nijak nevychutnám, neboť ho v době bující vegetace zakrývá zarostlý vrcholek kopečku.

Nad Eliščiným údolím se stahují těžké mraky.

...

Malá Úpa.

Cestník...

Loučka u Cestníku.

Lysečinské boudy...

...

Nad Horními Albeřicemi.

...

Kamenná věž bývalé vápenky.

...

...

Mostky Dolní Lysečiny.

Po sjezdu do Horního Maršova se naštěstí nerozhodnu vystoupat na Krausovy boudy. Ale ani rozhodnutí vyjet vzhůru Vavřincovo dolem se neukáže vhodné. Předpokládaný traverz svahem se změní na slušný výjezd, který si vybere poslední šťávu z baterie.

A když ještě minu odbočku Javořího dolu, je jasné, co bude následovat. V kopcích se na "eko" jet moc nedá, tedy aspoň já kolo neutáhnu a tak po příjezdu do Pece hezky své těžké elektrokolo vytlačím sto tvrdých výškových metrů až k hotelu Děvín. To je Boží trest za úlevu, jakou elektrokolo mému tělu poskytuje. Důkladně propocený lezu ihned do sprchy.

Pak už se jen válím v posteli a čekám na ostatní, až se také fyzicky poničeni vrátí z hor. Večer nás v hotelu čeká předem objednaná svíčková.

Památkově chráněná brusírna dřeva mlynáře Dixe z roku 1868.

Vavřincův důl.

Údolí Úpy.

Nad Velkou Úpou.