Křížem krážem Slovinskem část druhá

Křížem krážem Slovinskem část druhá

Mít to štěstí a podívat se za levno do krásných míst se poštěstí jen málokdy. A Slovinsko opravdu stojí za to, aby nebylo opomíjeno, vždyť bylo hospodářskou chloubou bývalé Jugoslávie.

Pondělí 5. května 2014

Ranní probuzení bylo opětovně příjemné, protože na nebi nebyl zase ani jeden mráček. A nás čeká celodenní túra na Istrijském poloostrově při pobřeží Jaderského moře, které vede od Itálie až po Řecko, kde vstupuje do Středozemního moře. Právě tady se nachází množství hotelových komplexů a rekreačních míst, kam míří davy turistů, jako například Isola a Piran.

Pohled do zálivu

Jadran

My však nejprve míříme k přírodním krásám v národní rezervaci Strunjan, které se tu střídají s lidskými staveními. Máme za úkol totiž vypátrat několik tajných krabiček za pomoci GPS signálu. A že to nebude snadné, se hned přesvědčuje naše skupina, když špatně odhadne směr a skončí uprostřed sadů s vinnou révou. Hold ne vždycky se zkratky vyplatí. Ale to nejen ke geocashingu přeci patří, aby se člověk zmýlil, jinak by ten život byl moc snadný.

Vinohrady poblíž Izoly

Národní rezervace Strunjan

Jako ve Francii

Od první chvíle je tu znát, že se zdejší obyvatelé zaměřují na sousedi z Itálie, aby se tu snadněji domluvili. Vždyť nějakou dobu v minulosti tato část Benátské republice patřila, možná od těch dob se tu ve větší míře pěstuje víno červené odrůdy a trochu mluví francouzsky.

Vrcholovka

Našli jsme další kešku

Kostel Marijinega prikazanja

Sepnuté ruce

Piran

Když se nachýlilo k polednímu přejeli jsme do jednoho z přístavních slovinských měst - do Piranu. Původně rybářská osada s necelými čtyřmi tisíci obyvateli obývali Italové, proto zdejší ulice nesou dvojjazyčné názvy. Na místě dnešního náměstí, kterému vévodí socha zdejšího rodáka - houslisty Tartiniho - byla původně slaná mokřada a posléze nádraží, jehož dráha vedla do Koperu.

V přístavišti

Tartiniho náměstí alias Neptun

Prešernovo nabrežje

Ne nadarmo se Piranu říká "slovinské Benátky", vždyť tu je podél pobřeží Jaderského moře opravdu nádherně. Můžeme se kochat ve zdejších restauracích, kde ochutnáte nejen masové speciality, ale především dary moře. Dominantou města není jen maják, jež se vzdaluje od pobřeží do moře, či červená Benečanka, ale především katedrála svatého Jiří, která se vypíná nad náměstím. Tento skvost ze 17. století zdobí čtyřiceti sedmi metrová věž se zvonicí, která je zasvěcena patronu Slovinska - svatému Jiří.

Tartinijev trg

Kostelík Cerkev Marije Zdravja

Mořská panna

Ulička v Piranu

S těžkým srdcem se nám opouští toto místo, ale jelikož nás čeká ještě jedna zastávka, není prostor pro slzy. Přibližujeme se k místu, odkud se vyvážela mořská sůl do vnitrozemí země a dále na západ. Sečoveljske soline sloužily k těžbě soli, dnes zde sídlí muzeum, které ale bylo pro dnešek zavřené. Proto se můžeme pokochat jen okolím této zemědělsky důležité komodity.

Sečoveljske soline

Další ze západů slunce v Koperu

Úterý 6. května 2014 a středa 7. května 2014

Poslední dva dny byly ve znamení cesty zpátky do středu Slovinska a dále na východ, abychom mohli navštívit zdejší druhé největší město, a to Maribor, kterým protéká řeka Dráva a žije v něm kolem sto tisíc obyvatel.

Maribor

Osobně se mi Maribor nezalíbil tolik jako hlavní město Slovinska, možná je to tím, že jsme Lublaň viděli dříve a měli jsme možnost mluvit s jejími obyvateli. V hlavě stále totiž mám přízvisko Mariborských, které hanlivě získali od Lublaňských: "pink lizards". Přesto tohle město stojí za to, abyste jej neopomněli. Žila zde v minulosti významná židovská menšina, která v této oblasti pěstovala bílé víno. Dokonce právě díky němu se dostal Maribor na seznam Guinessovy knihy rekordů s nejstarší dochovanou a úředně potvrzenou odrůdou vinné révy na světě.

Zástavba v Mariboru

I takový je Maribor

Florijanovo znamenje

U hradu Maribor

Frančiškanska bazilika sv. Marije

Poslední zástavkou na území Slovinska bylo městečko Ptuj, ve kterém se nachází termální lázně. Toto odpočinkové středisko může nabídnout docela starou historii, protože první zmínka o něm pochází z již doby kamenné. Samozřejmě ne v písemné podobě, ale v rámci nálezů, které v této oblasti proběhly v minulosti. Dokonce právě tady leželo jedno z území germánské Pannonie.

Městečko Ptuj

Centrum města

Řeka Dráva

Zahrádkářská kolonie v Ptuji

Poslední sbohem výletu, na který budu a nadále vzpomínám, jsme dali v malebné vesničce Ribnice, kde jsme v luxusním ubytování přečkali rušnou noc, při kterém jsme zodpovídali tradiční kvíz o tom, co jsme všechno zažili.

Nebojte se vycestovat do Slovinska, má totiž mnoho krás a příjemných lidí, byla by proto škoda jej minout.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

azave

14. února 2018 17:08

azave říká

Joooo kesky a jejich hledani. To mooooc dobre znam. Uz jsem nejake nasel a snad jeste nejake najdu ... Ted je velika vyhoda poslednich typu chytrych telefonu, kde uz je vsechno v jednom; kde  ,,funguje,, jak gps, tak glonas a i ceske-evropske galileo. Ale kdyz se nekdy v hledani ,,dari,, tak ani vsechna ta glailea, glonasy a gpsky nepomahaji, tak to je hoodne dobrodruzne. To potom je ,,nejlepsi,, styl - za sipkou ... .. . 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.