Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Křížem krážem po křížových cestách lV. Prachatice

vydáno 16. prosince 2024 – napsal Rony – 1 komentář

Také okresní město Prachatice mohou poskytnout mnoho zajímavým výletů po svém okolí. Nalákat vás může nejen nedaleký vrchol Libína s bělostnou rozhlednou, ale i samotné historické centrum města. My se tentokrát vydali po stopách dvou křížových cest, ale při této příležitosti se dozvěděli i mnoho zajímavostí z historie Prachatic.

Křížová cesta ke kapli sv. Filipa Nari

mapa kaple sv. Filipa Nari

Sraz si s Mirkem a Andreou dávám v lese na parkovišti u lázní sv. Markéty až poté, co v Prachaticích dokončím svoji práci. Zdejší lázně léčily od roku 1783 studenou vodou metodami Prissnitzovými a Kneipplvými. K tomu sloužil pramen sv. Markéty vyvěrající masívu Libina, jehož léčebný účinek byl známý již v 17. století.

Vodoléčba se zaměřovala na nervovou soustavu a pohybové ústrojí. Mezi léčebné kůry patřil nejen správný pitný režim, ale též běhání v ranní rose s tzv. "šprůdlování", probíhání dřevěnými vantroky s pramenitou vodou. Jak je známo, les léčí a proto pomáhal pohyb na čerstvém vzduchu. Nechyběly ani sluneční a elektrické procedury a bylinné, rašelinné a uhličité koupele, včetně masáží.

Lázeňská promenáda s léčebným pramenem byla od kolonády v listopadu 2017 obnovena a navazuje dnes na naučné stezky u Fefrovského potoku, který pramení u Libínského Sedla. Celou pramennou oblast město Prachatice využívalo jako zdroj vody někdy od 2. poloviny 16. století, kdy ji vodovodní řad z borových klád přiváděl do kašny na Velkém náměstí. Až v roce 1895, byl starý vodovod nahrazen novým systémem, který jímal vodu pomocí zasakovacích zářezů doplněných Fiedlerovou štolou z Libínského a Černohorského prameniště. Ten dodnes slouží jako významný doplňkový zdroj pitné vody pro město.

Prachatice z vyhlídkové plošiny u areálu lesních her.

Pro naši krátkou podzimní procházku jsme si vybrali křížovou cestu ke kapli U Patriarchy, stoupající svahy směrem k Libínu (1 094 m n. m.). Křížová cesta začíná prvním zastavením v blízkosti kaple svaté Markéty, postavené v novogotickém slohu pro ochranu léčivého pramene kolem roku 1880. Dovnitř kaple bohužel nelze nijak nahlédnout. Míjíme čerstvě opravené zděné kapličky stojící na kamenných podezdívkách. Zastavení nechal zhotovit nájemce lázní měšťan Anton Pachlhofer.

Rozdýcháváme první stovky metrů a užíváme si lesa, v němž výš začínají převažovat buky. Křížovou cestu v minulosti lemovala alej platanů, kterých zde několik dodnes zbylo. Míjíme jedno zastavení za druhým a zastávky u nich opravdu děláme. Buď abychom se vydýchali, nebo kvůli fotografiím. Okolí začíná být skalnaté, míjíme velké balvany a padlé stromy. Stále ještě je možné nalézt nějaké otužilé houby, jako je hlíva ústřičná, šupinovka nádherná a dřevnatka parohatá.

Poslední zastavení stojí u kaple sv. Filipa Neri. Dle staré legendy byl obraz světce Filipa Neri umístěný původně na dřevěném sloupu u louky nedaleko obce Leptač a později přenesen do lesa, odkud po nějaké době zmizel. Až po letech ho nepoškozený našli ukrytý v hromadě klestí a mechu. Kde byl nalezen, byla v roce 1859 vystavěna kaple sv. Filipa Neri a křížová cesta. Místo se stalo oblíbeným cílem poutníků, ale jako většina podobných míst, ztratila i tato křížová cesta a kaple po druhé světové válce význam.

Ve Wikipedii se dozvíme trochu jiné informace. Již v roce 1691 zde byla vystavěna malá dřevěná kaplička, aby ji v roce 1803 nahradila kamenná kaple s šindelovou střechou. Poté byla v roce 1859 zbudována od městských lázní křížová cesta a v roce 1861 postavena současná kaple. V letech 1999 - 2004 proběhla generální rekonstrukce kaple i křížové cesty, nyní probíhá bílení kapliček, které znovu začínají jasně svítit v šeru temného lesa.

Kaple svaté Markéty byla postavena v blízkosti areálu Lázní svaté Markéty na Zlaté stezce na počátku křížové cesty ke kapli svatého Filipa z Neri. Byla postavena kolem roku 1880 v novogotickém slohu k ochraně vodního pramene. Zděná stavba ze smíšeného zdiva na čtvercovém půdorysu s mírně zúženým čtvercovým presbytářem je orientovaná k jihozápadu. (mapy cz)

...

...

I. zastavení křížové cesty.

......

..

...

...

...

...

...

...

Kolem převažují bučiny.

...

Ještě zbylo několik platanů, které kdysi lemovaly křížovou cestu.

...

Severovýchodní svahy Libínu jsou velice ostré a plné skal.

...

...

...

...

...

Šupinovec nádherný..

...

XIV zastavení křížové cesty.

...

...

...

Roku 1691 zde byla vystavěna malá dřevěná kaplička, v roce 1803 byla nahrazena kamennou se šindelovou střechou. V roce 1859 zbudována křížová cesta vedoucí od městských lázní. Roku 1861 vystavěna současná kaplička. V letech 1999 - 2004 proběhla generální rekonstrukce kaple i křížové cesty. (mapy.cz)

...

...

...

...

...

Malba uvnitř kaple není vidět. Přesto se snažíme vylézt k oknu a cosi vyfotit....

...

...

...

...

...

...

Sestupujeme příjemnou cestou po okraji přírodní rezervace Libín, chránící horský suťový les pralesovitého charakteru. Uvnitř rezervace najdeme vzácné rostlinky, např. kapraď laločnatou, plavuň pučivou, dřípatku horskou, dymnivku dutou, či zimolez černý. Mezi význambé ptačí obyvatele patří kos horský, datlík tříprstý, holub doupňák, mnoho dravců, ale vyskytuje se zde hojně i drobný hmyz, jako je vzácná nesytka jedlová, ohrožený druh z červeného seznamu České republiky

.

Jdeme dolů stejnou cestou, kterou jsem s kamarádem a tehdy ještě vodňanským Romanem V. šel na chatu do Ktiše. V sobotu, někdy kolem roku 1984, jsme spolu zdolali Libínskou padesátku, kdy nám večer málem zamkli v šatnách u fotbalového hřiště naše bágly, a šli přespat kamsi na Zlatou stezku k Volovickému vrchu. Pamatuji si, jakou hroznou žízeň jsem pociťoval někde u Vitějovic, ale nebylo kde se napít. Velký kanystr s čajem v cíli jsme pak málem dopili celý. Druhý den jsme podcházeli Libín směrem k Rohanovu, ale zapletli se do polomů, kde smrky ležely neskladně přes sebe a projít jimi byl jeden velký horor.

Lom u Kandlova Mlýnu.

Utrhnu si pár hlív ústřičných do polévky.

Křížová cesta svatého Petra a Pavla

mapa Svatopetrské křížové cesty

Ještě jednu křížovou cestu nalézáme v Prachaticích. Začíná u krajinné památky křemenného valu "Žižkova skalka" a pokračuje k hřbitovu s kostelem sv. Petra a Pavla u Starých Prachatic. Jdeme od parkoviště u Terna a k Žižkově skalce proto kousek klesneme. Úzká asfaltka s výhledem na město přináší zasněný pohled na centrum města s věží kostela sv. Jakuba Většího. Z 40 m výšky ochozu věže se vám v turistické sezóně naskytne krasný pohled na historické jádro města a prohlédnout si můžete i starý hodinový stroj kostela.

Na křížové cestě se dodnes dochovalo deset zastavení s vyobrazením světců ve výklencích. Jedním z nich je právě sv. Jakuba Větší s barokní mušlí a odkazem na gotický chrám v Kostelní ulici. Sledujeme, že každá kaplička zastavení je trochu jiná. Proč tomu tak je netušíme. Ke kostelu stoupáme po Svatopetrské naučné stezce, která je zaměřena především na historii města, blízkého okolí a všímá si i křížové cesty.

Jdeme na křížovou cestu. Stezka dlouhá 1,5 km vede od Skalky nedaleko Malého náměstí k hřbitovnímu kostelu sv. Petra a Pavla a je lemována božími muky a kapličkami...

Od Žižkovy skalky máme hezký výhled na Prachatice...

...

...

Jehlan.

...

Žižkova skalka.

...

...

...

...

..

...

...

Libín (1 093 m n. m.).

...

Dnes raně gotický, původně románský kostel sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 13. století prošel i barokními úpravami. Stojí na městském hřbitově a jde o nejstarší prachatickou stavbu vůbec. Na místě v 12. století stál románský kostelíček, z něhož můžeme v severní zdi spatřit část kamenného kvádříkového zdiva s malým okénkem.

Kostel sv. Petra a Pavla se stal významným dokladem vývoje sídlištní struktury od raného středověku, neboť právě od něho se postupně rozrůstaly Staré Prachatice. Dnešní město bylo od 14. století přesouváno jižním směrem do místa dnešních Prachatic. Kostel patří mezi nejstarší stavby postavené v románské době na území jižních a západních Čech.

Věž kostela nese dva historicky cenné zvony. Starší zvon je pozdně gotický. Menší z roku 1496, ovšem s hmotností kolem 400 kg, vyrobil pražsky mistr Jan Konwarz. Ten větší a mladší z roku 1665 je pak barokní, váží 530 kg, a pochází od významného zvonaře Štěpána Pricqueye z Klatov. V interiéru, kam opět nelze ani nahlédnout, se skrývá soubor erbovních a figurálních náhrobků příslušníků místní šlechty z přelomu 16. a 17. století.

Užíváme si teplé slunné odpoledne , procházíme hřbitovem zpět na křížovou cestu, po které se vracíme k autům.

Původně románský, v současné podobě však raně gotický kostel sv. ap. Petra a Pavla z druhé poloviny 13. století s barokními úpravami, se nachází na městském hřbitově. Jedná se o nejstarší prachatickou stavbu. V místě dnešního kostela tedy již ve 12. století stál menší románský kostelík, ze kterého se dochovala část kamenného kvádříkového zdiva včetně okénka v severní zdi. Věž kostela je osazena dvěma historicky cennými zvony. Starší pozdně gotický menší zvon o dolním průměru 805 mm, výšce 825 mm a hmotnosti cca 400 kg pochází z roku 1496 od pražského mistra Jana Konwarze. Větší a mladší barokní zvon o dolním průměru 925 mm, výšce 900 mm a hmotnosti cca 530 kg z roku 1665 pak od významného zvonaře Štěpána Pricqueye z Klatov. V interiéru je uložen soubor erbovních a figurálních náhrobků příslušníků místní šlechty z přelomu 16. a 17. století. (mapy cz)

Na hřbitově...

...

Údolí Živného potoka.