Křížem krážem po křížových cestách lll. Rožmberk a Vyšší Brod

Křížem krážem po křížových cestách lll. Rožmberk a Vyšší Brod

Další ze zajímavých křížových cest vede od Vyššího Brodu ke kapli Maria Rast am Stein. Trasa se dá spojit s výletem k vodopádům sv. Wolfganga a prohlídkou vyšebrodského kláštera, nebo prohlídkou hradu Rožmberk.

Po zjištění, že vyšebrodský klášter již v listopadu prohlídky nenabízí, ačkoli jejich webové stránky tvrdí cosi jiného, jedeme přes Český Krumlov do Rožmberku. Věž Jakobínka bude otevřena až v 14 hodin, ale na zimní trasu do hradu se dostaneme. Jdu na ni jen s Petrou, Monika s dětmi budou čekat někde v kavárně, protože na prohlídce hradu nedávno byly.

Hrad Rožmberk

mapa hrad Rožmberk

Hrad Rožmberk stojí vysoko nad Vltavou...

Na před lety opravenou věž Jakobínku se dopoledne bohužel nedostaneme

Představovat známý hrad Rožmberk dlouze nehodlám, snad jen několik slov z Wikipedie úvodem.

"Hrad před polovinou třináctého století založil Vok I. z Rožmberka a jeho potomkům patřil s krátkými obdobími zástav až do roku 1611. Od čtrnáctého století se hlavním sídlem pánů z Rožmberka stal Český Krumlov, ale Rožmberk byl přesto udržován a rozšiřován. V druhé polovině patnáctého století byl hrad dvakrát dobyt, ale Rožmberkové jej v obou případech brzy získali zpět. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století byl zchátralý hrad přestavěn na renesanční zámek.

V době před třicetiletou válkou Rožmberk krátce drželi páni ze Švamberka, ale během stavovského povstání o něj přišli a novými vlastníky se stali Buquoyové..."

Máme štěstí, stíháme hned první dnešní prohlídku a spolu s dalším asi tuctem výletníků se necháváme poučit o historii hradu, jenž nese spolu s obcí název slavného rodu Rožmberků. Bude nás tedy doprovázet pětilistá růže, symbol Vítkovců, odkazující k legendě o rozdělení panství mezi pět synů Vítka z Prčice. Nejvýznamnější rodovou větví se stali právě páni z Rožmberka, kteří pro svoji růži na erbu používali červenou barvu.

Jdeme proto na prohlídku hradu.

...

...

...

Prohlížíme si mnoho zajímavých obrazů. Rudovous je známý Fridrich I. Barbarossa, římský král a císař z rodu Štaufů, syn Fridricha II. Švábského a Judity Welfské

...

Znak Rožmberků uprostřed kazetového stropu.

...

...

...

Procházíme jednotlivé bohatě zdobené místnosti, z kterých přináším prosté obrazové svědectví. Naposledy jsem zde na prohlídce byl s přáteli na třetím setkání příznivců Šlápot v říjnu roku 2013. Po prohlídce pokračujeme ve výhledové jízdě okolo Vltavy do Vyššího Brodu. I přes příznivé počasí je listopadová Vltava prázdná. Kde v létě pluje jedná loď za druhou, vidíme jen pár muškařících rybářů.

Oknem prosvítá pozdně gotický kostel sv. Mikuláše, postavený v 2. polovině 15. století. Jeho interiér ozdobila fresková malba znázorňující smrt Panny Marie či zbytky freskové malby Krista na kříži.

...

...

...

...

...

...

...

V hradu jsme se před lety ještě stihli ubytovat při srazu příznivců Šlápot.

Křížovou cestou ke kapli Maria Rast am Stein

mapa kaple

Nedávné fotky kamarádky Marušky od vodopádů sv. Wolfganga mne přivedly k myšlence, projít si okolí Vyššího Brodu. Je zvláštní, jak dlouho mi křížová cesta ke kapli Maria Rast am Stein i naučná stezka nad vodopády Menší Vltavice zůstaly utajeny. Stoupáme z města křížovou cestou po zelené turistické značce a já rozdýchávám první stovky metrů. Zanedlouho dojdeme Mirka s Ájou, s kterými budeme sdílet dnešní trekový okruh. To oni mne přivedli na myšlenku navštívit některé z mnoha křížových cest. Jižní Čechy nabízí hned několik desítek z nich. A tak po křížových cestách u Rožmitálu na Šumavě, Cetvin a Českého Krumlova věnujeme čas slunného, ale již chladného pátečního dne křížové cestě ke kapli Maria Rast am Stein.

Německý živel sice z okolí Vyššího Brodu po poválečném vysídlení vymizel, ale názvy v němčině často v krajině zachovány zůstaly. Dnes se zde však můžeme setkat i s českými názvy, výjimkou není ani mariánské poutní místo "Odpočinutí Panny Marie na kameni". Míjíme postupně kapličky z roku 1898 s výjevy z ukřižování Ježíše Krista. Částečně odlesněné svahy Martínkovského vrchu (846 m n. m.) nám poskytnou výhled na kopce Vyšebrodska. Za Vltavou vidíme Kraví horu (796 m n. m.) s bílým křížem u skalek pod vrcholem a také kostel v Malšíně.

Na křížové cestě ke kapli Maria Rast am Stein...

...

Martínkovský vrch hezky zahřeje.

...

...

...

V blízkosti kaple stojí několik samostatných staveb.

Posledním zastavením je kaple Božího hrobu. Poblíž stojí kamenná kaple Panny Marie Sněžné a obrazárna - původní kaple z roku 1887. Podle legendy se zde v roce 1844 na místě, kde podle legendy odpočívala Panna Maria s Ježíškem, objevil obraz Panny Marie Sněžné. Později skupina pasáčků nad kamenem a obrazem postavila improvizovanou kapličku, kterou v roce 1887 navštívil opat vyšebrodského kláštera Leopold Wackarž a rozhodl nechat zde vystavět poutní kostelík. Žulovou stavbu v pseudorománském slohu vysvětili v roce 1888. Původní kaple dnes slouží jako galerie ikon, tzv. obrazárna. Petře se zalíbí samostatně stojící původní kamenná kazatelna a jako kazatelce dobra jí to docela sluší. Poklekne před ní dokonce i Monika, čert ví proč.

Kaple Božího hrobu je jednou z nich.

Kaple zakončující křížovou cestu bývala známým poutním místem. Vystavěna byla v polovině 19. století.

...

...

...

...

Na kazání si Petry vzala správnou barvu. Fialová barva symbolizuje pokání a kajícnost a užívá se v Adventní a Postní době, dále při mších za zemřelé a také při udělování Svátosti smíření a Svátosti pomazání nemocných.

...

Lehce posvačíme a vyrazíme k Menší Vltavici. Cestou ochutnáváme pramenitou vodu studánky Kamanky a poté sestupujeme k potoku. Menší Vltavice sbírá své vody pod rakouským Sternsteinem (1 125 m n. m.) a také u Hvězdné (1 012 m n. m.). Moje obavy, aby nebylo koryto suché, se nepotvrdí,. Přece jen má potok dost velké povodí a poslední deště Šumavu slušně zavlažily. Kamenitým údolím provede turisty žlutá značka, nížeji také naučný okruh "Opatská stezka l." Zurčící potok poskakuje přes balvany a vytváří spolu se spadlým listím nádherné barevné variace. Snažím se pořádně zapřít mobil o stromy nebo kameny, abych udržel dlouhý čas. V šeru lesa se to úplně dokonale povést nemůže, vteřinka času potřebuje pevný stojánek. Přesto jsou obrázky lehce mázlých vodopádů milé. Ostatně super ostré fotky umí dnes kde kdo.

Studánka Kamenka

Vodopády sv. Wolfganga na Menší Vltavici...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Čteme si informační tabule a blížíme se kolem náhonu k cisterciáckému klášteru. Opatství bylo ve Vyšším Brodě založeno v roce 1259, kdy došlo k vysvěcení klášterního kostela. I v současnosti zde žije komunita cisterciáků, kteří obhospodařují rozsáhlý komplex budov. Do areálu vstoupíme Rožmberskou bránou, která se stále opravuje či rekonstruuje. Trochu mi proto z vnitřní strany při focení vadí lešení. Řemeslníci zde nelezli obrysy maleb, o nichž dlouhá staletí nikdo nevěděl. Velká unikátní freska na bráně nemá celém regionu obdoby. Můžeme shlédnout postavu Panny Marie, po stranách stojící dva patrony - sv. Bernarda a Benedikta a také postavu rožmberského jezdce.

Procházime kolem kostelu Nanebevzetí Panny Marie a jdeme do historického jádra města, které bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1995. Náš příjemný výlet zakončí sladká tečka v cukrárně Eva.

U náhonu Menší Vltavice...

...

Znovu ta fialová. Dříve velmi vzácná barva, která byla určena výhradně k liturgickým procesům.

Rožmberská brána skrývala dlouho své tajemnství...

...

...

...

Cisterciácké opatství bylo založeno roku 1259, přesněji 1. června, kdy došlo k vysvěcení klášterního kostela. V současné době zde žije komunita cisterciáků.

Stavba kostela započala v r. 1259, dostavený byl ve 14. století. Později stavebně upravován. Nejstarší zachovanou částí kostela je dnešní sakristie. Je součástí areálu cisterciáckého kláštera. Trojlodní stavba. Pod kněžištěm se nachází hrobka rožmberského rodu. (www.mapy.cz)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Znáte popsanou křížovou cestu u Vyššího Brodu a vodopády sv. Wolfganga?

16 27% Ano, okruh jsem prošel(a).

14 23% Pouze křížovou cestu.

14 23% Jen vodopády sv. Wolfganga.

16 27% Ne, ještě jsem tam nebyl(a).

Hlasovalo 60 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.