Křížem krážem po křížových cestách I. Rožmitál na Šumavě, Tichá, Cetviny

Křížem krážem po křížových cestách I. Rožmitál na Šumavě, Tichá, Cetviny

Procesí poutníků stoupajících křížovou cestou bývala kdysi běžnou součástí života. Křížová cesta, které se někdy podle jejího cíle říká Kalvárie, je křesťanskou modlitbou. Čtrnáct nebo patnáct zastavení zobrazuje události z posledního dne života Ježíše Krista a jeho ukřižování, jak jsou popsány v Bibli v části zvané pašije. Nová série článků se bude snažit některé z křížových cest postupně popsat.

Rožmitál na Šumavě

mapa kaple Panny Marie Pomocné

Ještě zcela neopadly ranní mlhy, když kolem kostela jdeme k soutoku Močeradského a Rožmitálského potoka. Nahoru zatím nevede značená stezka. Začínáme stoupat lesem nad Rožmitál ke kapli Panny Marie Pomocné a brzy se nám otevře krásný pohled na původně raně gotický kostel sv. Šimova a Judy z poloviny 13. století. Ten byl postaven spolu s osadou Rosenthal Vítkovcem Petrem Vokem při budování hradu Rožmberku. Do znaku se tak dostala pětilistá růže z erbu jejich zakladatele.

Rožmitál se stal tržní osadou pro hrad Rožmberk, kde k tomu nebylo podhradí a kaňon meandrující Vltavy z Horního Rakouska do Čech způsobilé. Když v roce 1300 vymřela krumlovská větev Vítkovců, převzal všechny jejich statky příbuzný Jindřich z Rožmberka, který ovšem sídlil na hradu v Českém Krumlově. Později se změnila trasa obchodní cesty z Cáhlova do Českých Budějovic, nově vedla přes Dolní Dvořiště přímo na Kaplici, a Rožmitál zůstal stranou. To vlastně trvá dodnes a asi jen málokdo ví, kde přesně Rožmitál na Šumavě leží.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Rožmitálu na Šumavě...

Kostel a obec od Jelence.

V polovině 18. století k léčivému pramenu vody pod kopcem Jelínka (752 m n. m.) vystavěli barokní kapli Panny Marie Pomocné a k ní křížovou cestu. I Rožmitál však po 2. světové válce zažil divoký odsun většiny německy mluvících lidí, na což doplatila obec i zdejší křížová cesta. Chátrající kaple se dnes zachraňuje, vidíme opravenou střechu a postupně se renovuje okolí, včetně křížové cesty.

Od kaple z roku 1723 máme hezký výhled k Rožmitálu. Po okolních kopcích se stále převalují mlhy, leč ty brzy slunce zcela rozpustí.

Sestupujeme jinou cestou kolem třech křížků z roku 1848 a u kostelu nahlížíme k muzeu "Telegrafu, telefonu a radia", kde si návštěvníci mohou prohlédnout sbírku rádií a telefonů značky Tesla. Můžete zde spatřit i první u nás používaný mobilní analogový telefon vážící 4,5 kg, několik manuálních telefoních ústředen pro středně velká města, expozici o historii hasičského sboru a historii i současnosti Rožmitálu na Šumavě.

...

Barokní kaple Panny Marie Pomocné...

Zatím proběhla oprava klenby a střechy.

...

...

...

...

...

Nad Močeradským potokem.

...

Tvrz Tichá

mapa tvrz Tichá

Přejedeme přes Rychnov nad Malší k Tiché, kde navštívíme opravenou tvrz, z níž je dnes malé muzeum. Na poslední chvíli se připojíme se ke skupince asi deseti lidí a od průvodce si vyslechneme 20 minutové vyprávění.

Pozvíme se, že původní název Opolec, staročesky rovinka, později změnil na německý Oppolz. Tvrz Tichá byla založena kolem roku 1275 pány z Velešína a Michalovic na zemské cestě z Horního Rakouska do Českého království. Později patřila Rožmberkům a mezi roky 1420 - 1945 francouzskému rodu Buquoyů, kteří vlastnili např. Novohradsko.

O oživení tvrze se postaral spolek Hrady na Malši. Součástí se stala výstavba unikátního hrázděného patra velké věže, jediné svého druhu v ČR, obnova branské věže, hradeb a sklepení. Součástí areálu je muzeum v krčmě U Čápa, mapující historii místa od doby bronzové do současnosti. Nese jméno významného rožmberského purkrabí Čápa z Radonic.

Černobílá fotografie Tiché ukazuje o jak velkou obec šlo, ovšem i ona doplatila na vysídlení a těsné sousedství se Západem. Železná opona se zde zatáhla na dlouhých čtyřicet let. Po domech toho dnes již mnoho nezbylo.

Tvrz Tichá.

Rybník Tichá.

...

Oppolz byla opravdu velká.

Výstava v krčmě U Čápa ukazuje nalezené mince a předměty ..

...

...

Strop je sestavený bez jediného hřebíku, tak jak se stavělo v minulosti.

Obytná byla horní místnost...

...

..

Výhled z mohutné věže máme jako z rozhledny.

Měděné pruty sloužily jako platidlo.

...

...

Cetviny - křížová cesta nad Malší

mapa Farská kaple

Dalším z podobně postižených míst, které vás doslova uchvátí svojí zádumčivou, neopakovatelnou atmosférou, jsou Cetviny. Kde stávala obec se 120 domy a více jak pěti sty obyvateli, dnes najdete jen opravený kostel Narození Panny Marie a chátrající budovu bývalé pohraniční stráže. Zde stojíte u česko-rakouských hranic, které dříve střežil dvojitý plot, dnes jen vody mladé Malše. Cetviny se dostaly do přísně střeženého, zakázaného prostoru. Pamatuji si na náš první vandr po demontáži železné opony v roce 1990, kdy jsme od železniční zastávky Rybník šli po vojenské signálce do Novohradských hor, které jsme si pak prošli hezky po hranici.

Zdejší osídlení je velmi starého data. První zmínka pochází z 13. století, kdy se u Malše usadili němečtí osadníci, kteří do oblasti přišli v rámci středověké kolonizace. Kostel Narození Panny Marie je pak poprvé připomínán v roce 1347. Zchátralý kostel Narození Panny Marie se naštěstí podařilo zachránit. V roce 2003 byl opraven a dnes se v něm několikrát do roka konají bohoslužby. Vedle něho si na historických kamenných sloupech můžeme přečíst úryvky z pohnuté historie Cetvin a okolí. Je zde instalována výstava, která připomíná osud tohoto místa od roku 1938 do současnosti.

Cetviny - kostel Nanebevzetí Panny Marie...

...

...

...

Pro nás je kostel výchozím místem pro několika kilometrovou procházku nad údolím Malše. Pod nohama nám šustí spadané javorové listí, když míříme kolem jednotlivých zastavení k Farské Kapli, nacházející se na konci křížové cesty. Tu zde věřící vybudovali v roce 1827, aby ji po 17 letech rozšířili. My pokračujeme dál lesem až k Jeskynní kapli, jak se přezdívá kapli Panny Marie Lurdské, postavené v roce 1892. Pod ní stojí kamenná stejnojmenná studánka, která však pramenitou vodu postrádá. Tuto její nedostatečnost nahradila plastová trubka o kousek vedle, z které ochutnáváme opravdu dobrou vodu.

Pokračujeme chvíli dál lesem, aby naši pozornost upoutal zelený koberec sluncem vyhřátého mechu. To je ideální místo na krátkou zastávku a svačinku. Po ní si lehneme do měkkého mechu a díváme se na modré nebe, kde nám kdosi dává znamení. To přece nemůže být náhoda, velký bílý kříž nám něco sděluje. Jako ateisté přemýšlíme, jestli jde o božské znamení či jen další hru matrixu, kterou náš svět ovládají a řídí jiní. Stačí jim na to jen program složený z jedniček a nul. Nevěříte? Vždyť těch chyb kolem nás můžete vidět stále víc. Tedy pokud nejste slepí. A vaše řeči o tom, že po nebi jen přelétla dvě letadla si nechte laskavě pro sebe.

Prudké klesání nás shodí ke kamennému můstku a hraničnímu přechodu Cetviny – Mairspindt, kde bychom mohli překročit řeku Malši. Považte, že původní most zde byl postavený již v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II.

Nepřekročíme řeku, nýbrž se vracíme kolem Malše zpět k Cetvinám. Kopec Na Čepici (763 m n. m.) do řečiště shazuje balvany, které voda a čas obrušují do kulatých tvarů. Zátočiny řeky sledujeme až k Hammernu, kde nedávná velká voda zaplavila přilehlou louku. Ale na to asi budou v domečku u řeky zvyklí.

Půjdeme křížovou cestou

...

...

...

...

...

...

...

Farská kaple...

...

Skalní kaple Panny Marie Lurdské.

...

...

Vyschlý pramen.

..

...

Na hraničním přechodu Cetviny – Mairspindt můžete překročit řeku Malši po zrekonstruovaném kamenném mostě. Ten původní byl postaven v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. (www.mapy.cz)

...

...

Malše...

...

...

Kašna v Cetvinách...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.