Krajem Christiana Battaglia

Krajem Christiana Battaglia

Velmi pestrou krajinu, která se skládá z mozaiky luk, kopců a lesíků, si projedeme po stopách českého amatérského cyklisty, jenž v sedle kola urazil kolem 935 000 km. Cyklisty, který nikdy nic nevyhrál, přesto byla po něm pojmenována šumavská silniční cyklotrasa č. 33 a na jeho počest se každoročně v srpnu pořádá v Záboří u Blatné Tour de Battaglia. Letos uplynulo 32 let od nečekaného skonu Christiana Battaglia v sedle jeho závodního kola u kopce Tisovíku nad Strakonicemi. O jeho úsilí v sedle závodky napsal krásnou povídku Baroni v sedlech Ota Pavel. Obec Záboří vydala krátkou brožurku, kde se můžete dočíst mnoho zajímavostí o Christianovi i jeho sestře Blance.

cyklotrasa Stopař

Náš okruh naplánoval Mirek a já se jen povezu, abych vše zaznamenal. Nebudeme kopírovat Tour de Battaglia, jehož trasy se stejně každoročně obměňují, ale projedeme si jejich nejhezčí části. Máme před sebou ideální počasí první záříové soboty. Ze Sedlice míříme do Čekanic, abychom za lesním rybníkem Chvalov shlédli hrobku rodu Battagliů z Bratronic. Lesní kaple byla postavena v roce 1894 patrně podle návrhu Quido Battaglia a od roku 2001 je na seznamu kulturních památek ČR.

Nad Bílým potokem.

Hrobka Enisů a Battagliů.

...

Battagliové pochází z benátského šlechtického rodu, jehož historie sahá do 17. století. Battaglia znamená boj nebo bitva a dnes bychom řekli, že Battagliové byli žoldáci. Jejich starší linie se usadila v Čechách poté, co po rytíři Josefu Talackovi z Ještětic zdědil v roce 1864 majetek v Bratronicích synovec Christiana Josef Battaglia.

Vracíme se na naši trasu a míříme k jihu přes několik malebných vísek do Třebohostic. Za nimi se z planiny otevře výhled k Šumavě. Nejvyšší viditelné vrcholy zde mají jednotlivé ukazatele s kilometrovníky, a tak víme, že k nejbližšímu Javorníku to máme 26 km, na Velký Javor pak celých 58 km vzdušnou čarou. Mračna podkreslují obzor, který je velmi přehledný. Přes Zadní Zborovice jedeme do Mečíchova, abychom velmi pěknou úzkou asfaltkou dorazili do Čečelovic. V zdejší hospodě se dobře vaří, což využíváme k nasycení se a oddechu. Míra se s Ájou dělí o kachnu se zelím, já volím lehčí vepřový steak se žampiony a rýží. Cestou nám opravdu vyhládlo.

Za Lažany přejíždíme rybník Kachňárna.

Malebná krajina je pro cyklotoulky jako stvořená.

Posezení na Zlaté stezce u Doubravic.

...

...

...

Za Třebohosticemi je netradiční rozhledna s kůly, jenž ukazují směry a vzdálenosti k vrcholům Šumavy.

...

...

...

Nad Mečichovem.

...

V hospodě v Čečelovicích.

Jedeme do Záboří, abychom u vrchu Volyně (588 m n. m.) vystoupali na ocelovou rozhlednu, odkud snadno přehlédneme celé okolí. Pod námi se střídají louky s lesy. Krajina je poseta mnoha sosnovými háji, které při jejich průjezdu náramně borově voní. Jsou na každém kamenitém kopečku, jichž je kolem spousta. V Záboří jedeme kolem areálu, kde bývá poslední roky start Tour de Battaglia. Nejde však o žádný silniční závod, kde se ve strhujícím tempu ženou profíci k cíli za prvním místem, jde spíš o happenink lidí, kteří si zamilovali kolo.

Pěkným sjezdem kolem několika lesních rybníků jedeme k Malé Kuši. Mirek okolní krajinu velmi dobře zná, protože ze Záboří pochází jeho otec. Můžeme se proto spolehnout, že zde nezabloudíme. Vlevo od nás vidíme i rybník Velkou Kuš, ale my stoupáme nad Vrbno k obci Pole. Zde míjíme starou tvrz a pokračujeme proti větru k Bezděkovu, abychom se mrkli na menhir Bába. Vysoký kámen s vytesanou ženskou tváří shlíží z návrší na Velký Bezděkovský rybník. Blatensko je nejen krajem kamenů, ale i mnoha chovných rybníků, jistě jste slyšeli o Blatenské rybě.

Rozhledna Pětnice u Záboří...

...

...

...

...

Záboří

Start Tour de Battaglia je nyní v Záboří.

Prostřední rybník.

...

...

Kaple v Poli.

Krajina u Bezděkova.

Menhir Bába.

Velký Bezděkovský rybník.

Terénu si užijeme na zkratce od Báby lesem, kdy přeskakujeme kořeny borovic, než se vrátíme na solidní cestu. Jedeme přes Slatinu do Svéradic, kde nás doprovází luňák. Líbí se nám jeho let a jemu zřejmě naše svižná jízda. Přes Babín dojedeme až k vlakové zastávce Horažďovice předměstí, odkud se začneme vracet k Sedlici. Únavu již cítíme, byť bychom my s Ájou na elektrokolech neměli, ale délka a převýšení trasy i nás nutí do kopců makat za své. Míra po kachně jede na svém gravelu jako namydlený blesk, je vidět, že má natrénováno. Dál a dál kloužeme nahoru a dolů k Mečíchovu, kde přetneme naši dopolední trasu, abychom z ní vytvořili ležatou osmičku. Cesta začíná být skutečně nekonečná. A to mi slibovali pohodovou projížďku.

Ale jede se moc hezky, dobré cesty bez provozu aut, stále nové a nové pohledy do pootevřené vrchoviny. Užíváme si jizdu i přes vzrůstající únavu, kterou podpoří dlouhý výjezd nad Míšnou horu. Nezapomeneme se podívat do Bratronic, sídla Battagliů, kde zastavujeme se u pomníku Christiana s jeho podobiznou a v údivu mu vzdáváme hold. To jemu věnujeme dnešní krásnou trasu. Poslední část trasy vede zpět na Čekanice, odkud už to k zaparkovaným autům v Sedlici máme opravdu už jen pár kilásků.

Stašín u Svéradic.

Bratronice - pomník Christiana Battaglia.

Christian Battaglia.

Pazderník u Bratronic.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.