Kolem Krašova

Kolem Krašova

Krašov býval kdysi dávno hrad a dokonce jedním z nejstarších v Česku. To, co z něj zbylo, leží na skalnatém ostrohu nad Berounkou, jižně od Kožlan nebo Kralovic na severovýchodě Plzeňska.

Krašov býval kdysi dávno hrad a dokonce jedním z nejstarších v Česku. Jenže jak šel čas, měnili se majitelé, až si jej pořídili mniši z Plas.Moc se jim libil a tak si z něj udělali letní sídlo. Když byl plasský klášter a mniši zrušeni, tak sloužil skoro dvě století jako bezedná zásobárna stavebního materiálu pro okolí.

Chvíli jej spravovali než opravovali čeští turisté, teď se o hrad stará Spolek o záchranu Krašova. Opravují hrad po svém a za své, což je zase špatně, podle názoru památkářů. Podle spousty turistů, jak pěších, vodních a nebo motorizovaných, tahle správa nikomu nevadí, ba naopak.

Hrad je celoročně přístupný a lze na něm ve sparťanských podmínkách přenocovat. Což je využíváno, protože přespat na starém hradu jen tak jinde nejde.

Kdo by nevěděl, kde je Krašov, může se podívat sem - http://www.mapy.cz/#!q=hrad%2520Krasov%2520&t=s&x=13.593741&y=49.950600&z=14&d=base_1835956_0_2&l=16

Já jsem se se svojí smečkou do okolí hradu vypravil za "keškama" po rozplynutí ranních mlh, jenž by se daly i krájet. Přesto, že jsem už na Krašově několikrát byl, s gpskou jsem objevil místa, kam bych se normálně nepodíval, protože bych o nich nevěděl ...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

náš trek začal ve vesnici Všehrdy ... modro, na sluníčku už teplo ... museli jsme přebrodit několik potoků - tenhle byl Všehrdský ... časem jeho bezejmenný přítok ...nám se zadařilo bez namočení ... psí holky to vzaly rovnou potokem, jak jinak  ... vystoupali jsme a pak zase sešli několik údolí, kde ještě bylo mlžno  ...
právě jsme vystoupali z údolí Všehrdského potoka ... jenže my nejdeme jen po modré ... ale i za šipkou ... pomaličku se přibližujeme ke Krašovu ... ještě tři kešky a jsme tam ... cestou míjíme několik skalních útvarů, které asi ukázala světu nedaleko tekoucí Berounka ...
cesta v Hlineckém lese ... další skály v údolí řeky ... pomniček zakladateli turistického oddílu Stopa Kladno ... velký turista a vodák ...
tak třeba vypadá keška ... stoupáme od řeky ke hradu ... další skalisko kousek od a pod hradem ... na skále je Krašov ...
rozcestí na skalách u hradu ... Krašov ... pohled na Krašov ze známé vyhlídky ... kolem hradu je přírodní rezervace a možná jednou bude součástí Křivoklátského nebo Brdského národního parku ...
tohle byla severní věž hradu ... většina opracovaných kvádrů skončila mimo jiné i na výstavbě tvrze a dvora Rohy ... pohled k Třímanským skalám ... tam se také ještě letos chystám ... na tuhle vyhlidku, která není v žádných bedekrech a mapách, ještě dneska vylezeme ... je to asi 300 metrů vzdušnou čarou od hradu ... tři sta metrů se proměnilo v přibližně čtyři kilometry cestou necestou, přes Brodeslavský potok, trošku víc do kopce a pochopitelně pak z kopce na vyhlidku, ale stály za to ... Krašov proti zapadajícímu sluníčku ...
maličko přizoomováno ... smečka dostává odměnu za svůj výkon ... skalní ostroh v západu sluníčka ... pohled z další skalnaté vyhlídky, tentokrát na řeku Berounku ... jsme asi 350 metrů nad řekou ...
moje smečka, Radka, Brita a Iola ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

20. října 2013 13:36

Rony říká

Barevná Berounka je fakticky krásná, taky jsem včera běhal po kopcích okolo a na Chlum (1 190m) a bylo nádherně ...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.