Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

K Berounce a Střele

vydáno 10. června 2011 – napsal Rony – 3 komentáře

Kraj severně od Plzně moc neznám a tak jsem rád přijal možnost na jeho dvoudenní průzkum. To jistě na nějaké důvěrnější seznámení s krajinou Rakovnické pahorkatiny nestačí a tak šlo jen o náhled do povodí Berounky a Střely.

Krašov a Berounka

mapka Krašov

První den se nám sice putování scvrklo na několik odpoledních hodin, ale vzhledem k panujícímu vedru to stačilo. Z Dřevce, kde jsme se ubytovali na rodinné chalupě kámošky Markéty, popojíždíme auty směrem na Rohy a odtud naše kroky míří ke zřícenině hradu Krašov, do přírodního parku "Hřešihlavská". U Krašova se právě koná jakýsi dětský den a tak si můžeme vyslechnout část vyprávění o dobách dávno minulých. Na hradě zní písnička slovenské Pehy, ovšem v českém folkovém podání a o kus dál zase Janu baví dva šermíři tak důkladně, že málem odmítá pokračovat. Shora máme perfektní výhled do údolí Berounky i na vodáky projíždějící po řece.

Asi po hodině sestupujeme kolem jeskyně Maštal k Berounce. Dole je příjemný chládek a divočina. Láká mě to k focení a tak za chvíli ztrácím s ostatními kontakt. Modrá turistická značka vede podél břehu řeky pod skalami nejdříve k Brodeslavskému potoku a poté i k Všehrdskému. Kolem něj znovu nabíráme ztracenou výšku. Až na asfaltku do Všehrd jít naštěstí nemusíme, protože lesem vede neznačená zkratka příjemnějším terénem. I Dajsi toho vedra má plný kožich.

Je hezký rozhled. Když, ale zkoušíme Markétu ze znalosti krajiny jejího mládí, houby se dozvíme...

Na chalupě - Dřevec.

Vesnická romantika.

Od Rohů ke Krašovu.

V Přírodním parku Hřešihlavská.

Můstek, nebo jeskyně?

V časech minulosti...

Půjčovna z 15-tého století.

A gulášek se připravuje...

Jeskyně Kamenná maštal.

Krašov poprvé...

Rozcestník.

Vyhlížíme Berounku.

Krašovské krásy.

Folkové zastavení.

Předlenka...

a bojovníci.

Zátiší s helmou.

Berounka s vůní tařice.

Jako ve škole...

Kanoe brázdí vody Berounky.

Aby přistály pod hradem.

Žíznivý Honza.

Dejsi má ráda výlety.

Na kameni kámen.

U Berounky.

Stezka pralesem.

Brodeslavský potůček.

Dejsi má ráda vodu.

Kudy dál?

V lůně přírody.

Zelené ticho.

Nad Berounkou...

a přímo u ní.

Vodácký konvoj.

U Všehrdského potoka.

Zkratka k Rohům.

To, že Jitka má ve Dřevci mimo jiné slavit i své dost kulaté narozeniny mi Roman zatajil a tak dárek žádný nemám. A tak jím zadarmo to, co kuchařky Jitka, Markéta a Lena napekly. Sladkostí je tolik, že se nám naložené maso ani nechce grilovat.

A tak nás přežrané Markéta vede k místnímu divu, financovaném EU. Po zážitku s ohradou pro turisty, kterou nás EU nedávno donutila jít na nejjižnější bod Česka, jsem docela zvědavý.

Většina z nás jde jen tak v pantoflích, protože Markéta říká, že je to jen kousek...

Když se po půlhodinové vytrvalé chůzi začínají pantofláři bouřit, sděluje nám s úsměvem, že se jí to autem zdálo kousek.

Naštěstí onen div stojí opravdu za to! Kamenný náhrobek nám sděluje, že v poli zbudovanou cestu odnikud nikam, má na svědomí dotace EU a jakási stavební firma. Bez komentáře.

Vracíme se zkratkou po hodině trmácení zase už hladoví. Zásoby ale neubývají a my tak můžeme sladkostmi vzorně pohostit i Markétiny nejbližší, kteří již netrpělivě čekají až se vrátíme z pole.

Nakonec se dostává čas i na vybalování originálního dárku pro Jitku, který dostala od svých kolegyň z práce. Kufr plný "hadrů" po prababičkách. Sluší jí to!

Já zatím rozdělávám oheň a griluji naložené maso. Zmízí během chvilky.

Kaplička ve Dřevci.

Brunclík se lvem (doufám :)).

Časy minulé, časy dnešní.

Už přicházejí...

K raritě EU!

Cesta mírného optimismu.

Díky, EU... !

Následné "ozelenění".

Příprava na grilování.

Kamenné viklany u Žihle a Rabštejn

mapka Viklan

Ráno po dlouhé, vydatné snídani jedeme přes Kralovice auty do Žihle. Odtud lesní krajinou viklajících se kamenů, Dědka, Baby i k pravému Viklanu. V borovém lese je fajn chládek a cestička nám příjemně ubíhá. Ale jen do té doby, než se pořádně koukneme do mapy. Dojít až k Rabštejnu a zpět do Žihle nestíháme a tak si podle mapy vybereme zkratku přes Žihelský les.

U aut se rozdělujeme podle pohlaví, my muži jedeme na nebezpěčný výstup na Rabštejn a ženy zatím budou v Dřevci vařit, prát a uklízet...

Cesta paní Růženy Slavíkové - Martušové.

Baby u Dědka.

Cedule u Báby.

Bába (dědek Roman na ní leze z druhé strany...)

Chvilka oddechu.

Leny u kámenu "Leonarda".

Nad Ovčím dolem.

Rozcestí pod Viklanem.

Skalní město.

Viklan I.

Viklan II (E.T.)

Skalní město II.

Kamenné srdce.

Zastávka u Kamenného srdce.

Nad Myslivnou.

Svatý Peregrin.

Zastavujeme v Rabštejně nad Střelou a protože je vedro, tak se jen tak procházíme kolem kostela. Nakonec vylézáme i na zříceninu, kde toho moc nezbylo. Poté si jdeme pro nanuky a scházíme se ke Střele osvěžit. Cestou autem zpět do Dřevce míjíme před Kralovicemi krásný klášter Mariánská Týnice.

Pohled na Rabštejn.

U kláštera.

Klášter servitů s kostelem Panny Marie Sedmibolestné.

Zřícená věž.

Rabštejn nad Střelou - věž gotického hradu.

U hradní věže.

Pohled na klášter.

Lidová architektura.

Mariánská Týnice u Kralovic.

Po pozdním obědě v Dřevci nás čekají ještě přes dvě hodinky jízdy domů.

Dva kratší výlety sice neodhalily všechny krásy kraje kolem Kralovic, ale určitě se nikdo z nás ani na chvíli nenudil.