Jindřichův Hradec a trek Českou Kanadou na Vysoký kámen

Jindřichův Hradec a trek Českou Kanadou na Vysoký kámen

Jindřichův Hradec se může pochlubit mnoha zajímavostmi, z nichž některé se nám podařilo během třídenního pobytu navštívit. Mohli jsme tak obdivovat hrad, muzea a také vystoupat na ochoz kostelní i hradní věže.
Bonusem pak byla projížďka po úzkokolejce s parním vláčkem a výstup na nejvyšší bod České Kanady, kterým je se svými 738 m Vysoký kámen. Na turisticky značené stezce z Lomů-Kunžaku do Kaprounu nám při pochodu od zdejší střelnice létaly nad hlavami kulky. 

mapka Jindřichova Hradce

Historickým centrem Jindřichova Hradce

Nejstarší dochovaná zmínka o Jindřichovu Hradci pochází z roku 1220, kdy patřil zakladateli rodu pánů z Hradce, Jindřichu I.První opevněné sídlo na území města však bylo pohraniční přemyslovské hradiště z 9. až 10. století.

Největší rozmach město prožilo ve druhé polovině 16.století, kdy zde byla postavena řada měšťanských domů na náměstí a v přilehlých ulicích. V roce 1950 bylo historické jádro města vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

Dnes město nabízí návštěvníkům bohaté kulturní, společenské i sportovní vyžití v krásném prostředí historického města. Na malé ploše jsou k vidění mnohé galerie, řada památek, které stojí za to vidět.

Do Jindřichova Hradce přijíždíme až pozdě odpoledne a tak si procházíme jen centrum města a také ztichlé, večerní hradní nádvoří. Máme štěstí i na ohňostroj, který se koná při příležitosti majálesu. Barevné květy zdvojené hladinou Vajgaru jsou tou nejlepší pozvánkou pro důkladný průzkum města naplánovaný na neděli.

Fotek je k článku opravdu hodně a tak jsem se rozhodl, že do textu vložím jen necelou polovinu z nich. Zbytek si můžete prohlédnout v galerii dostupné pod tímto článkem. Počasí focení docela přálo a tak se snad budou líbit...

První pohled vede naše oči ke kostelu sv. Jana Křtitele přes rybník Vajgar.

Sousoší Nejsvětější Trojice pochází z let 1764-1766 a postavil je dačický sochař Matouš Strahovský. Dvacet metrů vysoký barokní sloup je jeden z mnoha tzv. mariánských sloupů (morových).

Masarykovo náměstí.

Husovy sady, kde se dochovala z původních hradeb přestavěná půlkruhová bašta.

15-tý poledník prochází kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Štít s Božím okem v ulici Za kostelem.

Na západní straně je Nežárecká brána ozdobena kamenným reliéfem městského znaku v renesanční kartuši.

Po dalším rozšíření hradu v 15. století doznalo ve století následujícím sídlo pánů z Hradce nejrozsáhlejších stavebních úprav. Původní středověký hrad byl rozšířen o honosný renesanční zámek s velkými a malými arkádami a rondelem, který je vrcholným dílem mistrného italského renesančního stavitelství.

Malý Vajgar...

V držení se za sedm staletí vystřídaly generace tří předních šlechtických rodů. Páni z Hradce, Slavatové a Černínové z Chudenic.

První nádvoří.

Večerní pohled na náměstí Míru.

Kolekci svatých završují archandělé, Michael, Gabriel a Rafael, hlavice nese postavy Boha otce a Boha syna, kteří drží korunu nad Pannou Marií. Duch svatý se vznáší ve svatozáři.

Odrazovka.

Rybník Vajgar vznikl na místě někdejších bažin při soutoku Hamerského potoka a Nežárky. První zmínka o něm a o mostě mezi Malým a Velkým Vajgarem je z roku 1399, kdy Heřman a Jan ml. z Hradce založil špitál sv. Alžběty. Vajgaru se dříve říkalo Velký, Městský nebo Hradní rybník, jméno Vajgar (z německého Weiher) dostal až koncem 17. století.

Hrad se zámkem a večernicí Venuší.

Ohňostroj nad Velkým Vajgarem...

Parním vláčkem k Vysokému kámenu

mapa Vysoký kámen

Sobotu jsme využili sportovně. Náš původní plán projet se zdejší úzkorozchodnou tratí dostal další impuls, když jsme se dověděli, že pojede parní vláček. S ním jsem zde ještě nikdy nejel a tak bylo rozhodnuto...

Jindřichohradecké úzkokolejky jsou nejrozsáhlejším systémem úzkorozchodných tratí v České republice. Jejich rozchod je 760 mm a trať do Nové Bystřice měří 33 km. Směrem do Obrataně je její délka 46 km a největší stoupání 26 promile. Tratě vedou překrásnou krajinou České Kanady a Vysočiny, a i díky tomu, že vláček jede krokem, můžete si ji vychutnat dosytosti.

To, že k našemu cíli, Vysokému kámenu, půjdeme ze stanice Lomy-Kunžek, jsme se dohodli ve vláčku. Tomu totiž brzy došla pára a už od Střížovic táhl vozy do Nové Bystřice diesel. Díky poruše jsem tak měl dost času k focení parní mašinky.

Naštěstí jsme na výměnu nečekali dlouho a nechali se odvézt ještě o zastávku dál, do Lomů. Tady žlutá turistická značka začíná přímo u nádraží a tak se kolem vojenské střelnice začínáme přibližovat Vysokému kámenu. Stoupáme ke Kunžackému lesu, když kousek od nás uslišíme ostré hlasité prasknutí. Jdu se podívat do houští, které velké zvíře to způsobilo,ale nevidím nic. Zajíc, kterého jsme vyplašili před pár minutami, to nebyl jistě. Jdeme dál a najednou nad našimi hlavami něco prosviští mezi větvemi a práskne do kmene smrku. Dochází mi, že nad námi létají kulky ze střelnice, kde jsou právě střelby. Třetí náraz do stromu o malou chvíli později potvrzuje naše podezření. Dost rychle se pakujeme z nebezpečného místa a jen kroutíme hlavami nad tím, co je u nás možné.

V neděli tomu v muzeu Jindřichohradecka nechce věřit ani pán z pokladny, který tam shodou okolností byl také střílet.

Kolem nás se v lese postupně objevují balvany a ten největší čeká na vrcholku Vysokého kámenu. Ten je se 738 m nejvyšším vrchem České Kanady. Z mohutného skaliska lze přehlédnout značnou část České Kanady směrem k Českému Rudolci. Můžeme se zde i dočíst, že vrch zřejmě sloužil v minulých dobách při nebezpečí jako signální vrch, kdy se zde rozdělával velký oheň.

V minulých dobách byl také místem, kde se setkávaly hranice Čech, Moravy a Rakouska a na jeho vrcholu byl hraniční mezník. Německý název Markstein připomíná to, že hora byla trojmezím.

V první polovině 19. století byl na nejvyšší skále vztyčen sloup označující triangulační bod pro měření.

Závětří mohutných skal nám poslouží k menšímu pikniku. Po něm scházíme na rozcestí a již po červené značce klesáme ke krásným loukám u Kaprounu. Protože čas rychle kvapí, přeskakujeme na zelenou značku a míříme zvláštní krajinou k zastávce. Cestou míjíme strom a houpačku, kde se prý Jára Cimrman poprvé dověděl, že je dívka. Na zastávce Kaproun kdysi dokonce z vlaku Járu Cimrmana vyloučili z přepravy a tak si tu prohlížíme jeho sochu, především její zadní část a seznamujeme se s několika dalšími vzácnostmi, pamatujícími tohoto génia českého národa.

Zanedlouho přijíždí vláček, který nás zadarmo odváží zpět do J.Hradce.

Parní vláček...

Nostalgie dávných časů.

Cedule sděluje, že je tu reálná možnost koupit kulku přímo do hlavy.

Vysoký kámen

Památky Jindřichova Hradce

Neděli začínáme dopoledním výstupem na přístupnou vyhlídku z věže kostela Nanebevzetí panny Marie, odkud z ptačí perspektivy shlížíme na celé město.

Národní muzeum fotografie má bohužel zavřeno díky instalaci nové výstavy a tak bereme za vděk Muzeem Jindřichohradecka. Nejen slavné Krýzovy jesličky nás dobře naladí na prohlídku hradu. Odkládáme proto oběd na pozdější dobu a procházíme hlavní okruh. Perličkou na závěr je nám výstup na hradní věž a další krásná vyhlídka, tentokrát k Vajgaru a do podhradí.

Hobití domky.

Kostel Nanebevzrtí Panny Marie byl v gotickém slohu postaven ve 2. polovině 14. století a o století později byl opravován a rozšířen o Špulířskou kapli se zajímavou krouženou žebrovou klenbou s figurálními svorníky a plastickými ozdobami se zvířecími motivy.

Kostel sv. Máří Magdaleny je zřejmě nejstarším kosteeml v Jindřichově Hradci. Založený byl Jindřichem I., který udělil patronátní právo k jeho postavení řádu Německých rytířů. Od Jindřichova syna Vítka bylo toto právo potvrzené v roce 1255. Protože kostel nebyl velký a tak býval často nazýván kaplí. Řád zde zároveň vystavěl špitál pro 12 osob. Roku 1594 byl kostel připojen k jezuitské koleji

Věž pochází z 15. století, svou nynější podobu získala, podobně jako řada další městské architektury, po ničivém požáru města v roce 1801.

Pohled z věže

Nahlédnout jde i do kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Muzeum Jindřichohradecka, Krýzovy jesličky

V přízemí je ještě několik místností. V této je umístěno nedávno vykopané letadlo z 2.světové války.

Další je zaměřena na vojenskou výzbroj.

A také zde můžete vidět staré tiskařské stroje a tisky z minulých století.

Na zámku

Zámecký Rondel je výjimečná stavba oplývající bohatou reliéfní dekorací, na níž se nešetřilo zlatem. Díky vynikajícím výtvarným a především akustickým kvalitám je Rondel dodnes využíván ke koncertním účelům a patří k nejkrásnějším hudebním sálům ve střední Evropě.

Pohled z věže k rybníku Vajgar.

Nedávno vyhořelá budova pivovaru.

Zátiší ve věžní místnosti.

Poslední pohled k zámku a hradu provází blesky a hřmění blížící se bouřky.

Hodnocení článku

Anketa

Co vás více baví...

398 39% Památky a muzea ve městech.

325 32% Zámky, hrady a zříceniny.

287 28% Toulání se přírodou.

Hlasovalo 1010 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

13. června 2012 22:15

Jack říká

Opět si Rony nezklamal, nádherné fotky a místa . Těším se až se podívám blíže do Jindřichova Hradce

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

28. června 2012 00:06

Paulie říká

Moc pěkné, obzvláště se mi líbí okolí úzkokolejky a odrazy ohňostroje ve vodě. Bustu Cimrmana jsem při průjezdu vláčkem před pár lety ani nezaregistroval, je tam nově?

Jinak jsem si vzpomněl, že jsme Jindřichův Hradec prolézali při cyklo školním výletě v prváku nebo v druháku na střední. Opravdu hezké město.

Co se týče té střelnice, není vůbec vyznačena na mapě. Je na západ nebo na východ od žluté značky?

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

29. června 2012 19:45

Rony říká

Taky si myslím, že na zastávce v Kaprounu zadek Járy Cimrmana dříve nebyl. 

Střelnice je nedaleko Lomů vlevo od značky (pokud jdeš směrem k Vysokému kámenu).

A díky tobě i Jackovi...

 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.