Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy Xlll

vydáno 5. května 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Množství možností jak projet jihočeskou krajinu je nepřeberně. Proto i dalších šest cyklotras je jen kapkou v moři, které se zdá nekonečné.

103. Ze Strakonic do Zlivi přes Lomec

mapa cyklotrasy Stopař

Využívám Jihozápadní dráhu, která mne i kolo pohodlně přepraví do Strakonic. Tentokrát jsem si vybral trasu přes kopečky k hradu Helfenburku a do Svobodných Vodňanských hor. Zpočátku mi dělá problém nízké polední slunce, díky čemuž pod strakonickým viaduktem trefím řidítky do stínem utopeného sloupu signalizace na přejezdu místní vlečky. Rána to je slušná, naštěstí se posunutá řidítka dají snadno napravit. Lehce otřesený jedu do Radošovic, abych se přes Kapsovu Lhotu dostal mezi kopce u Hoštic. Na Troškovu lavičku se však neposadím, protože jedu zkratkou na Milejovice.

Zvlněná krajina obchází okolní vrchy a já poprvé do sebe nasávám vůni této části Strakonicka. Za Čepřovicemi se blížím k Helfenburku, ale jeho hradby zakrývá borový les. Jeho dřevo leží kolem cesty do sedla a charakteristicky voní. K hradu ani k oboře daňků nezajíždím, místo toho klesám k Bavorovu. Za Blanicí po cyklotrase terénem podjedu Svobodnou horu (640 m n. m.), abych u statku U Šťástků vyplašil dvě malá barevná prasátka. Od výklenkové kaple sv. Linharta si užívám krásný výhled do Českobudějovické rybniční pánve.

Přes Křepici jedu do Chelčic, abych kolem kaple sv. Máří Magdalény dojel k libějovickému Novému zámečku, který je v stále horším stavu. Stoupám jako přímka rovnou alejí k poutnímu místu. Lomec patří mezi nejproslulejší poutní místa v celých jižních Čechách. Díky archeologickým vykopávkám z roku 1925 byla pod vrcholem zdejšího kopce objevena řada slovanských mohyl, které pocházejí z 6. - 9. století. Nahlížím do interiéru kostela sv. Panny Marie a chvilku věnuji meditaci. Čeká mne sjezd k Podeřišti a krátké stoupání nad Bezdrevský potok k Olšovicím. Jako dosud, stále jedu většinou po vedlejších cestách, kde jsem sám. Krajina je stále zamyšlenější a klidnější. Přede mnou jsou Svobodná Blata s mimořádně cennými Vesnickými památkovými rezervacemi. Objíždím si plástovickou náves s domy selského baroka a kolem rybníku Volešku se vracím domů do rodné Zlivi.

Radošovice

Pohled od Kapsovy Lhoty k vrcholu Hradiště.

U Čepřovic...

...

...

Vráž

Rozcestí u Bavorova.

Bavorov, kostel nanebevzetí Panny Marie.

Svobodné Vodňanské Hory.

...

Svobodná hora

Kaple sv. Máří Magdalény u Chelčic.

Libějovice.

Dvojitá alej k Lomci.

Kostel jména Panny Marie, Lomec

...

Plástovice, selaké baroko.

Volešek.

104. Tábor severní cestou

mapa cyklotrasy

Okruh z Tábora bude pro mne novinkou. Jedu na severozápad k Jistebnici a zprvu fádní rovinu mezi poli změní až průjezd Černým Lesem. Blížím se mezi kopce Přírodního parku Jistebnická vrchovina, který chrání členitou krajinu, kde se střídají pole, louky a lesy s množstvím malých rybníčků. V Hůrce překonám hřeben, abych nahlédl k nejvyššímu vrcholu Javorové skále (723 m n. m.).

U Jistebnice se stáčím k východu kolem kopce Vondračka (617 m n. m.), kde mne cyklotrasa č. 74 vede pestrou krajinou ke Kostelci. Před ním slyším od Leštinského rybníku hluboký hlas jelena. V přilehlé velké oboře vidím hned dvě velká stáda laní, které si hlídá několik jelenů. Jelení říje je letos zřejmě díky teplému počasí opožděna. Za stálého řevu pokračuji k původně gotickému kostelu z 2. poloviny 14. stol., jenž byl přestavěn po požáru v r. 1863. Z původního objektu zachovalo pouze gotické klenutí presbytáře a sakristie.

Krásnou vyhlídku zruší sjezd k Řevnovu, za kterým projedu nad dálnicí do Chotovin. Vlastně je to první místo, kde si mohu koupit něco k snědku a k pití, které s sebou nevezu. Míjím zdejší muzeum historických vozidel i zámek Chotoviny, abych pokračoval na klidnější místo, kde se najím. Světe div se, vyjde to na vísku Jedlany. Za obcí Hlasivo již se začnu blížit k Táboru. Sjíždím směrem na Jeníčkovu Lhotu, abych se poté Táborem dostal k Jordánu. Bez většího zájmu minu spolunocležníka z letošních Dolomitů, táborského Frantu, než si uvědomím, o koho jde. Na kus řeči už se nevracím, spraví to odpolední pokec na WatsAppu. Kolem Jordánu vede cyklotrasa na Žižkovo náměstí, kudy jsem si naplánoval průjezd. Plán počítá i se schody pod hradbami, kudy sejdu svahy Holečkových sadů. Kolem Tismenického potoka, odvádějícího vody Jordánu do Lužnice, se dostanu na Pražské předměstí, abych zde ukončil 50 km dlouhou trasu.

Svrabov

Vrchol Vondračka.

U Ludvíkova.

...

Kostel v Kostelci.

Výhled k Chotovinám.

Tábor

...

Zámek Chotoviny.

...

Táborský Jordán.

Tábor

Žižkovo náměstí.

...

...

...

...

Opevnění.

Žižkova bašta.

105. Jihočeské selské baroko, ptačí oblast Nature 2000

mapa cyklotrasy

Barvy podzimu jako by se vzájemně respektovaly s jihočeským selským barokem. Vše osvětluje zvláštní světlo rozptýlené po krajině Českobudějovické pánve. Nepříliš dlouhou, nenáročnou trasu začínám ve Zlivi, odkud se vydávám lesní cyklostezkou do Munic. Objedu zámek Hluboká a k Munickému rybníku se Zoo Ohrada projedu cestou přes upravené golfové hřiště. Mířím k Bezdrevu, našemu druhému největšímu rybníku po Rožmberku. Za týden se bude lovit a proto hladina vody již výrazně poklesla.

Za Čejkovicemi ukrajuji kilometry k Břehovu, kde se mi otevře pohled na hřebeny Blanského lesa s dominantní Kletí. Lehký opar nad zemí působí opravdu kouzelně. Jen mírně zvlněná krajina se stává pestřejší, když odbočím na Malé Chrášťany, vesnickou památkovou rezervaci. Barevné domky selského baroka kolem lichoběžníkové návsi zde jen září. Ale také sousední Vlhlavy mají co nabídnout. Až k cestě zasahuje Vlhlavský rybník, jeden z mnoha zdejších chráněných rybníků Natura 2000, ptačí oblasti "Českobudějovické rybníky".

Další zajímavou vsí jsou Plástovice, jejichž zachovalou náves s mnoha domy selského baroka v minulosti využívali i filmaři.

Odehrává se zde děj románu Karla Klostermanna „Mlhy na Blatech“, který byl v roce 1943 zfilmován a jednu z hlavních rolí ztvárnil mladý Rudolf Hrušínský. Malebné Plástovice se také staly dějištěm komedie z roku 1962 „Mezi námi zloději“ o vsi postižené kolektivizací.

Dlouhá rovinka mezi poli mne přivede k velkému rybníku Volešku, který bývá na podzim zastávkou tažných ptáků. Projedu další blatské obce Pašice a Pištín, abych se kolem kaple sv. Vojtěcha obrátil do Zlivi. I Zlivský rybník se vypouští, jeho značnou část zakryla křídla stovek racků a volavek bílých.

Bezdrev.

Malé Chrášťany, selské baroko.

Vlhlavský rybník.

...

Vlhlavy.

Volešek.

Pištínský kostel sv. Vavřince.

Kaple sv. Vojtěcha.

106. Přes Písecké hory k Hněvkovická přehradě

mapa cyklotrasy

Vlakem se nechávám odvézt do Protivína na start únorové cyklotrasy, která povede většinou lesy. Povalující se zbytky mlhy kolem rybníků u Krče rekordně teplou sobotu naruší jen krátce. Stoupám na pastviny Zelendárek, abych se za Novou Vsí ponořil do lesů Píseckých hor. Vichry opětovně vyvrátily desítky stromů, ale všechny cesty jsou již průjezdné. Zdejší bučiny, na více místech vytěžené, odhalují holé svahy, jež zde přibývají. Stoupám podle Divišovky masivem Vysokého Kamýku, ale k vrcholu a rozhledně dnes nezamířím. Výhledy by za moc nestály.

Opustím cyklotrasu Okolo Písku, stáčející se dolů do Albrechtic nad Vltavou, a projedu k Všetči. Nad Všemyslicemi se mezi kopci na chvíli objeví mohutné chladicí věže JETE. U Červeného vrchu dvakrát přejedu koleje tratě z Číčenic do Týna, kudy vlaky již hezkých pár let nejezdí. Vltavu přejedu Železným mostem k Bridge baru, kde si každý čtvrtek s přáteli na hospodském kvízu procvičuju mozkové závity. Jízda na kole mi hlavu naopak dokonale čistí. Vltavská cyklotrasa vede pohodlně kolem řeky k Hněvkovické přehradě přes obec s nejdelším názvem v ČR. Nebo snad znáte jinou s delším názvem než mají Hněvkovice na pravém břehu Vltavy?

Za hrází přehrady, která stojí díky nedaleké jaderné elektrárně, cyklotrasa prudce vystoupá na Litoradlice. Hornatá krajina zde uzavřela vltavskou vodu do hlubokého kaňonu končícím až za Hlubokou. Moje trasa se od řeky odkloní a lesem vede přes Hřeben na Rachačky. Cyklotrasa tady využívá hezká údolí dvou potoků s názvem Strouha. Ta druhá "Balounova" se do měkkého podloží dokonale zakousla. Z žlabu vyjedu nedaleko Chlumce, odkud sjedu po hlavní k Staré Oboře. Znovu se nořím do lesního terénu k Blanskému rybníku a přírodní památce Blana, chránící cenné vodní a mokřadní biotopy vzniklé po těžbě jílů. V lesním terénu se zde nachází na 1000 tůní s množstvím chráněných druhů rostlin a živočichů. Celou dnešní 47 km dlouhou trasu s asi 600 m převýšením uzavře průjezd po bývalé úzkokolejce, kudy vláček s desítkami vozíčků přepravoval mezi roky 1885 - 2005 kvalitní jíl z dolu u Zahájí do zlivské Šamotky a bývával velkou atrakcí pro turisty kempu rekreačního rybníku "Mydlák".

Zelendárky.

Strarý rybník u Nové Vsi.

Vysoký Kamýk s rozhlednou.

Pod Kamýkem.

JETE od Všemyslic.

Týn nad Vltavou.

U Hněvkovic při pravém břehu Vltavy.

...

Na hrázi Hněvkovické přehrady.

...

107. Cestou výhledů na Lipno

mapa cyklotrasy

Opakování je matka moudrosti a tak první jarní trasu věnuji pohádkové krajině Lipenska kolem Černé v Pošumaví a Horní Plané. Výjimečné teplo koncem března předznamenává, že letošní Velikonoce budou téměř letní. Vyjíždím do lesů k Muckovu, kde je nově otnačena trasa do Frymburka, ale já se tentokrát vydávám na opačnou stranu. Vracím se novou úzkou asfaltkou a s prvními výhledy na zasněžené hřebeny Smrčiny a Trojmezné jedu k Mokré, odkud sjíždím k lipenské zátoce vytvořené Olšinou. Známou cestou vystoupám do Hodňova, abych projel pod Špičákem na Maňávku a Maňavu. Vpravo mám Želnavskou vrchovinu, vpravo Lipno. Jasně bílý vrchol Plechého je stále blíž, když sjíždím přes Pernek k železniční trati. Na pastvinách se již pasou krávy, byť na čerstvou travičku si budou muset ještě pár dnů počkat.

Dnešní cestu beru jako vyhlídkovou a užívám si ji. Po trase č. 33 zamířím k Horní Plané a kolem přehrady se přes Jenišov vracím do Černé. Zde potkávám dost bikerů, Lipno se začíná plnit turisty a cyklisty, cedule Bílé stopy Šumavou ukazují, že čas zimy se stal nenávratně minulostí. Ostatně sněhu si ani Lipensko letos moc neužilo. Jen vzdálená nejvyšší hora české strany Šumavy jí stále vzdává hold.

Kostel v Černé v Pošumaví.

Výhled od Hubenova k Smrčině a Plechému.

U Mokré.

Vrchol Ořechovka.

Hodňov.

Kostel nejsv. Trojice v Hodňovu.

Uháním od Maňávky k Maňavě.

Smrčina s kouskem Lipna

Zasněžený Plechý s Trojmeznou.

Pastviny pod Pernekem.

Lipno.

108. Novou cyklostezkou na Čertovu stěnu a dál do šumavských hor

mapa cyklotrasy

Protože 5. května se bude slavnostně otevírat cyklotrasa z Loučovic do Vyššího Brodu, která povede po pravém břehu Vltavy, naplánoval jsem si zde svoji trasu. Dálková Vltavská cyklotrasa tak tady dostala alternativu k náročnější cyklotrase kolem Čertových proudů.

Vyrážím od vyšebrodského náměstí a projíždím městem, jehož dominantu tvoří známý klášter. Cisterciácké opatství bylo založeno roku 1259 a v současné době zde žije komunita cisterciáků, kteří rozsáhlý komplex budov rekonstruují. Dvakrát přejedu po můstcích Vltavu, abych se potěšil měnícími se pohledy na štíhlou kostelní věž a rozlehlé budovy, které tvoří nedobytnou pevnost.

Nová cyklostezka brzy začíná stoupat nad vodní nádrž Lipno ll., na Čertovu stěnu. Před výstupem na kamenné návrší s vyhlídkou na Luč a kamenné moře padající do Vltavy k Čertovým proudům, si ještě prohlédnu Čertův mlýn, jenž je dnes součástí elektrárny.

Právě díky náhonu si zde připravila cyklostezka zajímavé zpestření. V úseku dlouhém asi 250 m si projedu historický přívodní železobetonový kanál, zbudovaný v roce 1929 pro elektrárnu Spiro. Trasa dále vede k Loučovicím kolem kameny vyzděného kanálu z roku 1903. Také Loučovice protíná nový úsek cyklotrasy, ale protože se zrovna pracuje na mostu přes Vltavu, jedu dál po hlavní k odbočce Nové cesty. Ta mne vyvede z civilizované krajiny do šumavských hvozdů.

Stoupání mi naštěstí ulehčuje moje elektrokolo, neb zažívám na vlastní kůži, že černý kašel je opravdu nemocí 100 dnů. Ani antibiotika, jež dobírám, tělu na síle a volnosti nepřidají.

Sto čtyřiceti metrové stoupání končí pod Medvědí horou (934 m n. m.). U odpočívadla zastavuju a zdravím se se školní výpravou z loučovické ZŠ. Přichází od kamenného útvaru Čertovo kopyto. A že těch čertů v okolí opravdu není málo! Upozorní mne na hezký výhled od kamenné skály k Lipnu, takže se tam pěšky vydávám. Okolo zmizely lesy, ať již po kůrovcové kalamitě či po těžbě a tak se od ní otevřely hezké pohledy na vodní hladinu i okolní vrcholy.

Obkroužím vrchol Medvědí hory, abych sjel k rašelinnému jezírku, které nemá přes svoji krásu název. Vlastně jeden náhradní ano, říká se mu "U prokopané hráze", jistě tušíte proč. Tak jako se u Medvědí hory informační cedule věnovala medvědům, kteří tady kdysi žili, zde se dočtu o tom, že v okolí se pohybuje malé losí stádečko či losí jednotlivci. Příhodné severské podmínky jim vyhovují, ale spatřit losa je velká vzácnost i pro znalce.

Stoupám lesní pěšinou na Kapličky a občas mne kořeny smrků vyhodí ze sedla. Nejvyšší bod dnešní trasy je právě u Kapliček, jednoho z mnoha opuštěných či vysídlených míst Šumavy. Však kousek odsud je česko-rakouská hranice. Zdobí ji osm větrných elektráren, postavených u Hvězdné (1 012 m n. m.).

Kolem Hvězdné vede cyklostezka, ale já mám dnes naplánovanou objevitelskou trasu mimo ty označené. Sjedu na Krásná Pole a cestou K bombardišti projedu louku s dalekým výhledem až k Novohradským horám. Míjím bývalé Frantoly, kde listnáče a zarostlé louky odkazují na kdysi obdělávanou krajinu. Místo, kde lišky dávají dobrou noc opouštím a klesám do údolí Menší Vltavice. Kvalitní cesta se změní, když se vydám po Jižní cestě. V okolí se těží, ticho lesa ruší vřískající motorové pily, v okolí cest se vrší kmeny stromů.

Stopání k Jezevčímu vrchu (983 m n. m.) jsem vyměnil za průjezd kolem Kamenné (938 m n. m.) a stále jedu ve vysokých nadmořských výškách. Teprve "Valdava" mě vyvede z nekonečných lesů k známému místu, kterým jsou bývalá kasárna u Martínkova. Znovu se do lesů ponořím, abych jimi Martínkovský vrch objel. Za vrcholem vede odbočka turistické značky k pomníku věnovanému Friedrichu Nitschemu, který působil jako notář ve Vyšším Brodě, později se stal starostou města. Prosadil se i ve vysoké politice, pracoval v říšské radě. Při stoupání k pomníku poprvé pořádně cítím vedro, které při jízdě nevnímám, a pěkně se zapotím. I proto podobnou anabázi o kousek dál nezopakuji a ke kapli, jež zakončuje křížovou cestu a je známým poutním místem, nevyjdu. Dle fotek jde o velmi hezké místo a určitě ho ještě navštívím. Moje 35 km dlouhá trasa neznámými cestami pohraničím se blíží konci, zbývá jen sjet dolů k Vltavě do Vyššího Brodu.

Vyšší Brod.

Vež klášterního opevnění.

Na mostu přes Vltavu.

Četrův mlýn.

Luč z Čertovy stěny.

Nová cyklostezka náhonem kanálu.

Vltava pod Loučovicemi má málo vody, vetšina teče do elektrárny Lipna ll. k Vyššímu Brodu pod zemí.

Pod Medvědí horou - výhled k Lipnu.

Rašelinné jezírko.

Výhled od bývalých Krásných Polí nedaleko Kapliček.

Pomník F. Nietsche.