Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy XIV.

vydáno 18. října 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Různých variant cyklotras je velké množství, snažím se vkládat nové inspirace známých míst, ale především nové trasy z míst, kde jsem sám nebyl. Jihočeský kraj má kouzlo, které se hned tak neomrzí. Výběr vkladám z tras projetých v roce 2024.

109. Ataky VVP Boletice

mapa Stopař

Projedu si blízké okolí VVP Boletice, v kterém jsou nyní všechny turistické trasy a cyklotrasy zrušeny. Snad jen dočasně, protože odůvodnění ministerstva války zní, že zde hrozí zvýšený provoz a nebezpečí úrazů. Ale to není pravda, žádné velké přesuny vojenské techniky ani střelby se na místech, kudy značení vedlo, nekonaly a nekonají. Naopak vyhnání cyklistů na hlavní cestu spojující okresní města Český Krumlov a Prachatice pro ně nebezpečné je. Využívají ji kamiony a v zatáčkách a nepřehledném kopcovitém terénu můžete mít smůlu. Sám jsem to před pár lety na vlastní kůži zažil. Od zadní části přívěsu mne dělily centimetry. Ale dokud se nestane nějaký smrtelný úraz cyklisty, s dnešním stavem zřejmě nikdo nepohne. Dříve se na tyto trasy mohlo ve volných dnech, přes týden to bylo zakázano.

Je pondělí, i proto po přejezdu Březovíku radši na tuto silnici ll. třídy zahnu. Vím, že za penzionem Adien mohu zabočit k několika střemilským rybníkům a na krásně rozkvetlé louky za nimi. Vojenský prostor tak zůstává vpravo ode mne. Trasu loukou vystřídá úzká nová asfaltka, po níž uháním do Chvalšin k velkolepému pozdně gotickému kostelu, který byl vybudován na přelomu 15. st. a 16. st.

Pokračuji po cyklotrase č. 1253, která mne vede do Boletic. Alespoň tato cesta zůstala volně přístupná. U zdejšího úřadu vojenského újezdu je zaparkováno asi deset aut a venku postává kolem dvacítky mladých mužů. Lze si domyslet odkud jsou. Zbytečnou válku odnáší především mladí muži z Ukrajiny. Jen proto, že máme ve státech EU slabé politiky bez většího vlivu. České nevyjímaje.

Výjezd mne vynese k dalšímu zajímavému místu. Románský kostel sv. Mikuláše na vrchu Olymp pochází z 2. poloviny 12. století a podle dostupných informací by mohl být nejstarší sakrální památkou Jižních Čech. Jeho rudá barva jako by symbolizovala pohnutou historii kostela, který se po vysídlení německých obyvatel dostal do vojenského prostoru. Po invazi dpřátelených vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zde byla dočasně umístěna Rudá armáda. Kdysi v osmdesátých let minulého století na věž Rusové namalovali nápis CCCP 11:1 ČSSR. Šli jsme kolem vojenským prostorem na chatu. Byli jsme vždycky drzí.

Svoji cyklotrasu jsem plánoval tak trochu jako objevitelskou, byť jen následující několika kilometrový kousek cesty neznám. Odbočím ze široké cesty, co vede dál k Polné a kolem Kraví hory (790 m n. m.) a muničního skladu začnu klesat na Kladenské Rovné. Dotknu se lehce hlavní k Lipnu a znovu vjedu do terénu. Ten je vhodný pro MTB, ale s pomocí Boží a hlavně s pomocí elektromotorku přepnutého na turbo nahoru nějak vyskáču. Odměnou je průjezd lesem nad Kájov a rychlý sjezd do obce s poutním kostelem. Zdejší církevní stavby patří k významným památkám jihočeské pozdní gotiky. Dominanuje jim kostel Panny Marie z 14. století s pozdně gotickým síňovým dvoulodím sklenuté síťovou hvězdovou klenbou. Kostel je sakristií spojen s raně gotickým kostelíkem Smrti Panny Marie z 2. poloviny 13. století.

Čekám až odejde mrak stínící kostel, abych ho mohl lépe vytotit,. Od chráněné památky, kterou je sousoší z roku 1733, snad dílo Josefa Dietricha. Je vytvořeno ze tří figurálních soch, sv. Josefa, sv. Judy Tadeáše a sv. Antonína Paduánského.

Projedu obcí a zanedlouho již znovu stoupám na Lazec. Přede mnou se táhne dlouhý hřeben Kleti, pokrytý temnými mraky. Déšť mne snad mine, protože moje trasa se zde jen dotkne horského masívu Blanského lesa. Lesní cestou jedu k Červenému Dvoru, kde se léčí různé závislosti. Jízda na kole mezi nimi není a tak jedu dál do Chvalšin, kde poobědvám a doplním tekutiny. Pivko mi bodne, nevezu s sebou vůbec nic.

Posílen stoupám na sedlo Rohy, přejedu na opačnou stranu hřebene Blanského lesa a podjedu postupně Albertov a Bulový (953 m n. m.), který nakonec objedu k Březovíku. Cesta je mokrá, protože zde již pršelo. 50 km dlouhý okruh ve tvaru defektní osmičky zakončím krátkým ocáskem u Ktišského rybníka.

Březovický rybník a Plešný.

Střemilské rybníky...

...

...

Louka u Chvalšin.

Pohled do VVP Boletice.

Kostel sv Máří Magdalény v Chvalšinech.

Muzeum Rosenauera.

Blanský les.

Podvorský velký rybník.

Boletický kostel sv. Mikuláše...

...

Sjíždím na Kladenské Rovné.

Sousoší Kájov.

Kostel Kájov.

Kleť před bouří.

Znovu jsem u Chvalšin.

...

Březovík.

110. Tam a zase zpátky aneb po bývalé železnici z Nového Údolí do Waldkirchenu

mapa Stopař

Tuhle cestu jsem měl připravenou od loňska. Po nudné "rovince" se mnou ale nikdo nechěl jet a dost dlouho mi trvalo někoho ukecat. Nakonec se vše podařilo a po sobotní projížďce kolem Lipna se vydáváme k Dobré na Šumavě. Po ránu poprchává a proto parkoviště NP Šumava "Zaparkuj a jdi" zeje prázdnotou. Tak ještě zkontrolovat dobití baterie, vždyť minulý rok jsem sem dovezl elektrokolo téměř vybité a musel se spokojit s projížďkou kolem vrcholu Stožce, pěším výstupem k Stožecké kapli, na Stožeckou skálu a procházkou po NS Soumarské rašeliniště. Tenhle problém Mirek na svém rychlém gravelu neměl a ani dnes se o stav baterie nemusí starat. Zatím má takovou formu, že by se mohl přilásit na Tour de France místo Pogačara.

Říkáme si, že pojedeme jen tak volně a nebudeme se honit. Nejkratší trasou jedeme do Stožce, poté do Nového Údolí, abychom překročili hranici do Bavorska. Zdejší krásný úsek širokou nivou Studené Vltavy jistě zná kde kdo a nemá cenu ho popisovat. Haidmühle je předělem a další cesta bude i pro mne brzy objevitelskou. Vybral jsem nám cyklotrasu, která vede po náspu bývalé železnice z Haidmühle do Waldkirchenu. A nudné to opravdu nebude.

CK Loudatour o cyklotrase na svých stránkách praví:

"Již od roku 1867 připravovala bavorská a rakouská vláda stavbu železniční tratě mezi Pasovem a Čechami. V těchto místech vedla v minulosti známá Zlatá stezka zásobující Čechy alpskou solí. I v 19. století byla trasa stále důležitá zejména pro dřevařský a sklářský průmysl, ale i pro začínající turistiku.

První část stavby z Pasova přes Waldkirchen do Freyungu byla zahájena roku 1888 a zprovozněna o čtyři roky později. Další úsek na hranice byl zahájen až roku 1904 a dokončen v roce 1910. Dráha byla provozována pouhých 35 let. Po roce 1945 přerušilo Československo provoz přes hranici. Česká část v úseku Černý Kříž – Nové Údolí zůstala v provozu i když jen pro nákladní přepravu. Na Bavorské straně byla osobní doprava roku 1963 plně nahrazena autobusy. Zůstala jen nákladní přeprava. Ta skončila v úseku do Jandelsbrunn roku 1976. V roce 2001 byly konečně odstraněny i koleje mezi Waldkirchen a Jandelsbrunn a trať byla přestavěna na cyklostezku, která je v zimě upravována jako běžkařská stopa..."

Úzký průjezd na kamenný můstek, kde začíná "Adalbert Stifter Radweg", možná někoho odradí, ale první část trasy již známe. Využili jsme ji s Mirkem a Ájou na přejezd pod Plechý k přechodu "Plešné jezero", já na ni sjel také z výjezdu k rozhledně na vrcholu Heidelu. Kratší stoupání před Frauenbergem vystřídá pohodlný a velmi dlouhý sjezd, kdy se náspy střídají s cestou vysekanou ve skalách. Trasa se kroutí mezi kopci, jak to umí jen železniční trať. Rozhodně nemáme čas se nudit. Jede se dlouho lesy a výhled občas máme podobný jako z lanovky na nějakou horu. Jen minimálně se dotkneme zastavěných území.

U Neureichenau je kousek trasy zastavěný domy, ale brzy se znovu objeví. Je jednoduché držet směr, prostě jen ignorujete odbočky nahoru či dolů. Stále mírně klesáme, objevují se daleké výhledy, krajina kolem nás je pestřejší a stále kopcovitá. Blížíme se k Jandelsbrunnu odkud to je do Waldkirchenu asi 10 km. Šotolinu nahradila širší pískem vysypaná cesta, vlastně asfalt vidíme jen, když křížíme jiné cesty. Brzy se objeví waldkirchenský kostel. Je pravé poledne a zdálky se k nám přes údolí nese zvuk zvonu. Cyklotrasa po bývalé železnici končí u nádraží.

Dobrá - Radvanovický hřbet.

Studená Vltava.

Světlá u Nového Údolí.

Nové Údolí.

V Haidmühle začíná cyklostezka po bývalé železnici.

...

Pleckenstein.

Neureichenau.

Ještě vystoupáme serpentinami na svažité náměstí ke kostelu. Je krásně upraveno, uprostřed poskakuje v kaskádách voda z potůčku, kolem stojí historické renesanční domy. Waldkirchen vznikl jako jedna ze zastávek na Zlaté stezce do Čech. To ostatně uprostřed malé kašny sděluje i kovová soška soumara s nákladem soli na oslu.

První písemná zmínka pochází z roku 1203. V 15. století nechal pasovský biskup městečko opevnit zdí, protože ho ohrožovaly vojenské oddíly Mikuláše Kaplíře ze Sulevic, jemuž patřilo Vimperské panství. Část opevnění z původně deseti věží se dochovala dodnes.

Zastavení využijeme k menšímu občerstvení, já doplním vodu z městského vodovodu. Cesta zpět do hor Bavorského lesa bude náročnější. Ani se mi nezdálo, že jsme tolik klesali. Mirek se na svém gravelu honí za jiným bikerem a my s Jirkou se ho sotva držíme. Časem je nutné naše baterie šetřit, ale udržet do táhlého kopce na "tour" stálou rychlost přes 20 km/h je nemožné. A tak zpomalím, vždyť jsme si přece říkali, že pojedeme volně. Bolí mě pozadí a nevím jak si přesednout. Ani ono ještě formu doladěnou nemá.

Předěl před Haidmühle přijmu s povděkem. Jsem zpocený a zoufale už potřebuju rovinku. Máme před sebou pozdní oběd v penzionu Nové Údolí. Pivko, Radler, kachna a svíčková jsou zaslouženou odměnou za odvedenou práci. Zbývá jen dojet do Stožce, odkud se vydáme k Černému Kříži. Za mostem přes Studenou Vltavu dorazíme k Dobré a postupně můžeme spočítat všechny kolem cesty roztroušené domy tyrolského stylu.

Ve Waldkirchenu...

Jsme na Zlaté stezce.

...

...

Wollaberg.

Mokřad u Jandelsbrunnu.

Studená Vltava u Černého Kříže.

Mokřady u Dobré.

Dobrá - Tyrolské domy.

111. Od Františkova ke Křemelné

mapa Stopař

Nastává nejteplejší den roku a my vyrážíme do vyšších poloh Šumavy, abychom se trochu zchladili. Mirek poprvé v životě vyzkouší delší trasu na elektrokole a svůj gravel nechává doma. Vlastně oba pojedeme na dámských elektrokolech svých žen, ale on to zase takový rozdíl není. Auto zaparkujeme za Františkovem, kde malé parkoviště NP kde kdo přehlédne, a proto jsme zde jediní.

Vlhkým zalesněným údolím Olšinky dlouze stoupáme cestou nazvanou "Mokřina" na hlavní od Vimperku. Kolem Jezerní slatě zamíříme do Horské Kvildy, kde odbočíme na Filípku. Dopolední slunce jíž hezky hřeje, ale je zatím milosrdné. Ovšem předpověď pro Šumavu 27°C v tisíci metrech nad mořem je vše vypovídající. Zkratka k Antýglu podle Hamerského potoka bude jistě pro cyklisty uzavřena a tak stoupáme pod vrchol Sokolu (Antýgl - 1 253 m n. m.). Tenhle celkem nenápadný kuželovitý vrchol je možné spatřit z mnoha vyšších míst Šumavy a je dobrým orientačním bodem pro všechny vandráky. Včerejší bouře pročistily vzduch a tak se nám nad Filipovou Hutí otevírá hezký pohled na dvojhlavý Roklan (Rachel 1 453 m n. m.). Pokud chce někdo zažít parádní túru, nechť se vydá po hraničním hřebenu od Bučiny přes Luzný na Roklan. V počátku 90 let jsme tudy chodili pravidelně, než vše změnil kůrovec a NP. Od 15.7. do 15.11. je stezka turistům volně přístupná. A bivakovat nahoře bez stanu vám také nikdo nemůže zakázat.

Sjíždíme do přeplněné Modravy a dál až k hradlovému mostu Rechle. Za Vydrou se příjemně projedeme kolem Vychynicko-Tetovského kanálu, v němž, na rozdíl od značné části toho Schwarcenberského, stále proudí voda. Jedeme do míst, kde jsme roky od jara do pozdního podzimu vandrovali. Kde známe každičký kout, vrch, potok. I proto se za Srním domlouváme na sjezd k Stodůleckému mostu, který snad již tři roky přestavují a má být uzavřený. Na www.mapy.cz je skutečně zákaz pro pěší i cyklisty, ale v terénu u Velkého Boru žádné cedule nevidíme. Lesní cesta k řece není uzavřena závorou. Čekáme další lest Národního parku Šumava a to se dole potvrdí. Most stojí, jen je zastavěný plotem a betonovým kvádrem. Průchod pro pěší a cyklisty je ovšem volný. Nepochopitelné a zřejmě i žalovatelné je počínání NP Šumava, který se zde snaží přerušit významnou spojnici obou břehů Křemelné. Píšou, že z důvodu havarijního stavu mostu, ale nás bytelný betonový most, postavený pro těžká vojenská vozidla, protože zde byl vojenský prostor, unesl snadno i s elektrokoly.

V ostrém stoupání na bývalé Stodůlky, kdysi po Praze s největším katastálním územím obce, již je znát pekelné vedro. Odbočíme na cestu k řece, u které přes mokřady musíme kola vést. Podobně i po nerovné pěšině u meandrů řeky. Křemelná byla naše řeka. "Orlí hnízdo", upravené místo pod skalním převisem nad řekou bývalo ve vojenském prostoru a dnes se ocitlo v l. zóně NP Šumava. Dlouho jsme tam nebyli, byť je nám jasné, že bivakovat přírodě nijak neublíží. Kaňonem Křemelné jsme tehdy prošli nesčetněkrát. Ti, kdo Šumavu opravdu milují, ji ničit ani zamořovat odpadky všeho druhu, nebudou.

Horská Kvilda.

Antýgl čili Sokol (1 253 m n. m.).

Roklan (1 453 m n. m.) a Filipova Huť.

Rechle na Vydře.

...

Vchynicko-Tetovský kanál...

Křemelná...

Křemelná 1 125 m n. m.).

Stodůlecký most. Možná příprava na to, aby se tento prostor znovu brzy vrátil vojákům. Ale to já dobře pamatuji, místo strážcům NP jsme se v kaňonu Křemelné a okolí kdysi vyhýbali vojákům. Válka s Ruskem si to přece vyžaduje, že..

...

Cesta od Stodůleckého mostu k bývalým Stodůlkám.

Stodůlky.

Mokřady v údolí Křemelné.

Osvěžujeme se ve vodách Křemelné, Mirek to vnímá jako rituální očistu, a jedeme Sklářským údolím (Frauenthal) na cyklotrasu č. 33, která stoupá k Prášilům. Tady kopeček a vedro nestíněné cyklostezky vnímáme již velmi silně. Snad proto se dnes na trasách moc bikerů neobjevuje. Bolí mě zadek, ubývají síly a tak se dohodneme na zastávce v nám dobře známé hospodě U Michala. Na smažák za 8,50 Kč však musíme zapomenout. Svíčková 265 Kč, já si dávám dva masem plněné knedlíky se zelím a smaženou cibulkou za 225 Kč. Inu jiná doba, časy se mění.

Nasyceni vyrážíme nazpět k Modravě. Celou cestu musíme šetřit baterie a tak stoupání nejsou snadná. Stovkami šumavských kilometrů zocelený bratránek jede skoro pořád na "eko", to bych ho nejradši zabil. Já nahoru neutáhnu ani "tour". Hodně vody vypotím, než vyjedu dlouhé stoupání k Jezernímu hřbetu. Vím, že za Oblíkem se naše trasa srovná. Dole u Javořího potoka a čarokrásného Roklanského potoka zcela jistě.

Ještě za Modravou se tvrdě stoupá. Filipova Huť leží hezky vysoko (1 100 m n. m.), ale dávám to. Byť u první chalupy lehnu do trávy a tvářím se, že přišla moje poslední hodinka. Nepřišla, brzy pokračujeme kolem Tetřevské slatě ke Kvildě, kde si v hospodě znovu doplníme tekutiny. Ten vypitý litr byl asi málo. Přelévám zbytek kofoly do bidonu a můžeme znovu vyrazit. Františkov je pod kopcem, Teplá Vltava nás k němu dovede již zcela bezpečně.

...

...

Křemelná...

...

...

Křemelná...

Výhled od bývalé Zelené Hory.

...

Roklanský potok..

Modrava.

Kvilda.

112. Z Prachatic k Blanici

mapa Stopař

Odjíždím od velkého parkoviště v prachatické Kasárenské ulici, které jistě bývávalo "buzerplacem", abych nějak prokličkoval mezi domy pod Cvrčkov. Dostávám se na "tankovou" cestu z panelů, kde to dost drncá. Asi jsem mohl využít paralelní Singltrek, kde by se jelo lépe. O kus výš na cyklotrase zase čekají vrstvy kamení, profiltrované silnými dešti. Drobný štěrk a písek zmizel a zbyly ostré odštěpky šutrů. Jak už to na cestách, co se občas stávají potoky či rovnou řekami, u nás bývá. Zlatá stezka z Prachatic do Libínského sedla se za těch pár posledních století změnila.

Jedu na cestu směřující k vrcholu Libína, abych po ní sjel na hlavní cestu. Z té brzy odbočím na Křišťanovice k stejnojmennému rybníku, kde je kemp. Po několika letech, kdy se opravovala hráz, je zde opět živo. U Hlásné Lhoty se mi otevře pohled k Boubínu a Bobíku. Z výšin u Dobré Vody sjedu do Záblatí, odkud zamířím na Kratušín a Drslavice. V Drslavicích mohu zaostřit objektiv mobilu na umně opravenou tvrz, jejíž počátky halí tajemství. Snad mohla být založena již koncem 14. století.

Za Lažištěm projedu Dvory a vnořím se do terénu lesů u Pintovky (683 m n. m.). Na dotaz protijedoucímu bikerovi, jestli je cesta průjezdná, odpoví "je, ale je to vopruz ..." Já naštěstí sjíždím dolů. Opatrně brzdím váhu svoji i elektrokola, abych se neskutálel do vod Husinecké přehrady. Tu pod sebou jen tuším, smrčiny zabraňují pohledům do údolí pode mnou. Výhled se objeví až nad Husincem. Projedu město stezkou mezi Blanicí a náhonem napájejícím Šebelů rybník.

Protentokrát vynechám průjezd terénem Blanickou cyklostezkou, kde jsem loni píchl duši o maličký klacík a jedu po hlavní k odbočce na Těšovice. Přes Běleč vystoupám na Bělečskou Lhotu a lesní cestou, kterou právě opravují kvůli budoucí objížďce, se dostavám na Rumpálovou cestu a po ní zpět do Prachatic.

Na Zlaté stezce.

Libínské Sedlo.

Křišťanovický rybník.

Bobík a Boubín.

U Záblatí.

Kratušín.

Drslavická tvrz.

Lažiště.

Nad Horouty.

Husinec.

Můstek přes Blanici u Husince.

Prachatice.

113. Západem Novohradských hor

mapa Stopař

Vysoko položené Malonty jsou ideálním místem pro zahájení trasy Novohradskými horami. Po cyklotrase Novohradsko - Doudlebsko projíždíme pestrou hornatou krajinu plnou krásných výhledů. Lesy se stále střídají s pastvinami, kde protékající potůčky jsou tepnami přinášejícími život. Na lukách vidíme mnoho bludných i lidmi navršených kamenů, jež zpestřují naši trasu.

Poprvé se u Rychnova dotkneme Malše, odkud směřujeme k česko-rakouské hranici. Křížová cesta vede do Svatého Kamene, kde u kostela v přilehlé kapli "překážejí" dva obří balvany. Pověst z přelomu 15. a 16. století praví, že se zde pastýřům v nebeské záři zjevila Panna Marie, doprovázená prozpěvujícími anděly. Ti rozpůlili veliký balvan na dvě části, které se od té doby od sebe neustále vzdalují. Až prostorem mezi nimi projede vůz se senem, nastane konec světa.

V nedaleké Tiché stojí tvrz, jež je poprvé zmiňována v roce 1360. V roce 1789 byla přestavěna na pivovar a do dnešních dnů přeživší 12 m vysoká obranná věž se stává lákadlem turistů i kolemjdoucích. Nákladná rekonstrukce zde vytvořila malé muzeum s funkčními středověkými kachlovými kamny a dobovým nábytkem. Venkovní posezení využijeme k malému občerstvení. Kofola s palačinkou mi dodá energii na výjezd k nejvyššímu vrcholu celých Novohradských hor - rakouskému Viehbergu (1 112 m n. m.).

U Cetvin přejedeme balvany poseté koryto Malše, abychom od Mairspindtu začali stoupat do hor. Malebnou krajinu osvěžují hezky upravené domky. Máme stále lepší výhledy do okolí. Svěží horskou přírodu si podmanilo ticho, kdy slyšíme pouze svůj vlastní dech. Stoupáme postupně až k Sandlu, před nímž míjíme pramen Malše. Stále jedeme po asfaltkách, za vysoko položenou obcí Sandl dokonce po hlavní cestě. Zde klid a ticho občas prožízne rachot kamionů. Moc rádi bychom se dál vydali lesy, ale cesty do nich zde zdobí zákazy vjezdu koní a kol.

Vedro dnešního dne pociťujeme jen částečně, neboť jedeme 900 m vysoko mezi lesy ochlazujícími kopce kolem nás. Před Karlstiftem odbočíme na státní hranici k Pohoří na Šumavě. Historicky byly skutečně Novohradské hory součástí Šumavy, stejně jako Český les u Domažlic. Asi proto tento poněkud zavádějící název. Navíc si musíme uvědomit, že oblast, kterou dnes projíždíme, byla osídlena převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Názvy bývalých osad na naší straně hranice v mapách zůstaly, ale dnes tam naleznete jen trosky budov, žalující po svém. Vznikla divočina bez vesnic, lidí, penzionů a hotelů. Jen cesty lidmi opuštěnou krajinou zůstaly.

Silně Genius Loci vnímáme právě v Pohoří. V rozvolněné krajině vidíme jen několik domů nedaleko kostela, jehož věž se zřítila v roce 1999. Podle sčítání lidu z roku 1890 však obec měla 186 domů a 1 323 obyvatel (1 077 Němců a 246 Čechů). Dnes byste jejich pozůstatky jen těžko hledali.

Znovu se vnoříme do hlubokých lesů. Od pramenů Lužnice se vracíme pod Kamenec (1 072 m n. m.), abychom od Jelení hory spolu s dolů spěchajícím Kabelským potokem klesli pod Kobylí vrch. Propleteme se cestami k Mášovně a dále až pod výrazný Dopler (Jelení vrch 953 m n. m ), kde se nás ujme Výhledová NS Malonty. Jsme u cíle 65 km dlouhé, zajímavé trasy s převýšením kolem 900 m.

U Bukovska.

Rychnov nad Malší.

Křížová cesta do Svatého Kamene.

Kaple s balvany.

Kostel ve Svatém Kamenu.

...

Tvrz Tichá...

Hraniční most.přes Malši.

Malše.

Mairspindt.

Nad Malší.

...

Rakouský Sandl.

Tischberg (1 063 m n. m.).

...

Kostel v Pohoří na Šumavě...

...

Pohoří na Šumavě...

Kabelský potok v Novohradských horách.

Vyhlídková NS Malonty.

...

Pod Malonty.

114. Terénem kolem Zlatého potoka a Melhutky

mapa Stopař

Nepříliš dlouhá trasa vede z větší části terénem podhůří Šumavy a je vhodná jen pro horská kola. První část projedu pohodlně přes Tisovku k Miletínkám, odkud kopíruji údolí Zlatého potoka. Na jeho levý břeh se dostanu po můstku postaveném pořadateli triatlonového závodu XTerra Prachatice. Terénní vložka mezi mokřady vyústí na lukách u Planské. Travnatý úsek skončí pod Chroboly, kde na mne čeká zelená turistická značka.

U Keplova mlýnu znovu překonám Zlatý potok a vjedu do lesa pod Klenovec (839 m n. m ). Přívaly deště obnažily kameny, poničily dříve upravenou cestu a tak jedu místy velmi opatrně. U Klenovic překonám horský hřeben, za kterým po kvalitní cestě klesám témeř 200 m přes Ratiborovu Lhotu k Melhutce. Za kamenným dvojobloukovým mostem se vydám vzhůru skrze PP Pančice - v řekách úzkou asfaltkou do Mičovic. Blízko mne prolétne jestřáb a mizí mezi stromy do strání Hory. Osvěžující pohledy do údolí Melhutky zanedlouho vystřídá výjezd k samotě Borovka.

Vybral jsem si náročný průjezd lesem pod hřeben kopce Vrata (856 m n. m.), s poustevnou ukrytou ve skalách a prastarým hradištěm Jáma, osídleném dle nálezů v pozdní době halštatské a v střední době hradištní. Bojuji s terénem na úbočí svahu vhodným spíš pro MTB. Ani laň zde nečekala blázna na kole a její zděšení a úprk po nenadálém setkání, je velmi hlasité. Cesta střídavě stoupá a klesá, jako bych surfoval obří mořské vlny.

Také poslední část okruhu povede lesním terénem. Žhavé slunce mne bodá jen chvilku u sedla Příslop. Znovu rychle mizím z jeho dohledu pod Mackův vrch (904 m n. m.). Projedu lesními cestami k Dubovému kopci, pod kterým již leží cíl trasy, Ktišský rybník.

Ktišský rybník.

Pohled k Ovesné.

Můstek XTerry přes Zlatý potok.

Loučkami k Chrobolům.

...

U Keplova mlýna...

Zlatý potok.

Keplův mlýn.

Kamenný most přes Melhutku.

Údolí Melhutky u Mičovic

Libín od sedla Příslop.

Ktiš.