Jihočeské cyklotrasy X.
vydáno 18. června 2023 – napsal Rony – žádný komentář
Jubilejní desáté pokračování Jihočeských cyklotras doplňuje počet projetých a okomentovaných okruhů na rovných devadesát.
85. Kolem Poněšické obory / Hlubocko
Po projížďce mezi jihočeskými rybníky se od Hluboké vydávám do lesů a kopců kolem Vltavy. Kaňonovité údolí dnes vyplňují vody Hněvkovické přehrady, ale ty jsou drženy v úzkém prostoru mezi hřebeny a vrcholy, takže charakter řeky zůstal nezměněn. Po obou stranách vedou cyklotrasy, levý břeh velmi hezky protnula cyklotrasa k Purkarci, pravý břeh vede značení po cestách přes vísky k Hněvkovicím.
Trasa se hned za Hlubokou rozhoupá a rozhodně dává zabrat. Tady své elektrokolo využiji dosytosti. Houpačka pro mne končí za Poněšicemi, protože odbočím na Líšnici, abych vystoupal k nové rozhledně u Radonic.
Stále jedu lesem a nemohu přeslechnout ptačí melodie, jež se slévají ve zvláštní kakofonii, v které se vyznají jen ti největší odborníci. Stoupání končí až u vrcholu s podivným názvem U Doktorova lomu (564 m n. m.). Nedaleko stojí na kraji lesa rozhledna, jež je spíš větším posedem. Však ho také mají na svědomí místní myslivci. Řezbář zde vytvořil z kmenů pěkné sousoší, u kterého chvíli zevluju, než mne další příchozí vyruší z meditace. Následný průjezd podmáčeným lesem, kde překonávám padlé mladé borovice, jsem si předloni již jednou projel. Alternativou zde je jet na Ševětín a dvakrát přejet dálnici D3.
Za Vitínem uhnu k trati, okolo které se kousek svezu k ohradě Poněšické ohrady. Novinkou je pro mě příjemný sjezd do Dobřejovic kolem stejnojmenného potoka. Za dalšími dalekými výhledy si vyjedu k letišti Hosín, odkud se za dobrého počasí přehlédnout celá Českobudějovická pánev. Spolu s dalšími dvěma cyklisty sledujeme akrobacii modelu vrtulového letadla, jež provádí neskutečné kousky. Od západu se zatahuje a tak fotka Hlubockého zámku dostává jinou kvalitu. Zbývá jen sjet Lišovský práh do města a ukončit zajímavý okruh po cestách i v terénu kolem Poněšické obory.
Vltava u Hluboké.
Pohled k JETE od Poněšic.
Líšnice
Rozhledna Radonice.
...
Pohled z rozhledny k Ševětínu.
Ohlédnutí se k Dobronicím a Poněšické oboře.
Hosínské letiště chrání svatý Jan Nepomucký.
Hosínský kostel je dominantou krajiny.
Stejně tak i zámek Hluboká.
86. Přes vrcholy Píseckých hor
Rychlík Arriva mne odveze na start do Písku, přes jehož jihovýchodní okraj se přesunu pod Písecké hory. Stoupám kolem soustavy rybníků k Vodákovi a všímám si kovového ohrazení u opačného kraje cesty, zřejmě sloužícímu k bezpečné migraci žabek. Kousek výš u chaty Živec zabočím k vrcholu Jarníku, kde stoupám na vysokou vzdušnou rozhlednu. Pěkný rozhled jsem zde již několikrát obdivoval na podzim, kdy v okolí září smíšené lesy paletou pestrých barev. Teplota pomalu stoupá k 19°C a díky mlžnému oparu jsou dnes výhledy mizerné. Sjedu zpět k Živci a pokračuji cyklotrasou k rozcestí Na Křížatkách. Na cestách lesem ve vidět, že zde probíhá dost intenzivní těžba. Většinou okolo cest leží staleté buky.
Brzy se přiblížím pod Velký Mehelník, jenž je s nadmořskou výškou 633 m n. m. nejvyšším vrcholem Píseckých hor. Stoupání kamenitou stezkou vyjedu i s pomocí elektrokola s velkým vypětím. Vrcholu chybí rozhled, což nahradí spousta žulových balvanů, mezi kterými vyniká Pimonova sluj. Kousek dál leží Loupežnický stůl. Dle pověstí byl Mehelník kultovním místem a jeho okolí má skrývat poklad. Jedna žena prý kdysi vešla do síně plné zlata a v ní spatřila rytíře v černém brnění. Po jeho výkřiku "Až za tisíc let!" však zlato zmizelo.
Nehledám vchod do podzemí a opatrně jedu k Malému Mehelníku a dál terénem kolem starých žulových lomů k Novodvorské křížovatce. Již pěknou cestou stoupám k Paseckému vrchu, odkud vede narovnaná lesní cesta dolů k Albrechticím nad Vltavou.
Znovu stoupám do výšin Píseckých hor, kterým zde již někdy říkají Protivínské. Zastaví mne až nejvyšší zdejší vrchol Vysoký Kamýk (627 m n. m.) a přes týden zavřená rouhledna, která je nadstavbou bývalé kamenné geodetické věže. Slupnu jednu malou menerku a pokračuji dál lesním hřebenem cestou, která se pěkně proplétá mezi okolními vrcholky. Jedním z nich je Kometa. Těžební činnost bývala ve středověku v celých Píseckých horách velmi rozsáhlá. Ještě dnes můžeme spatřit mnoho lomů a štol, bohužel zpráv o těžbě a dobývání zlata se zachovalo jen nepatrné množství. Jedním ze zlatodolů je právě Kometa, kde lze hlubiny štol zkoumat.
Po sjezdu do Lhoty pod Horami projedu několik hezkých jihočeských vesniček s domy selského baroka. Čerstvý jihozápadní vítr mne brzdí, musím se proti němu snažit a šetřit baterii, kterou výjezdy terénem vyčerpaly víc než mne. Padesáti kilometrovou trasu završím průjezdem od Dřítně přes Olešník a Zahájí ke Zlivi.
U Vodáka.
Cesta bolestných kamenů.
Srní homole leží pod rozhlednou Jarníku, v dáli láká Velký Mehelník.
...
Pohled k Písku.
Jarník rozhledna.
Na Velkém Mehelník...
...
Pod vrcholem Němec.
Na vrcholu Vysokého Kamýku.
Rozhledna bývá v týdnu zavřená.
Míjím několik dalších vrcholků.
Lhota pod Horami.
...
Míjím JETE.
87. Blatenskem od Sedlice k Metlům
Tmavé mraky se na mne po poledni zlostně mračí, podmáčené louky jejich hrozbu zrcadlí v mnoha loužích a já chvíli přemýšlím, jestli je tohle pondělí vůbec vhodné na dost náročnou projížďku Blatenskem. Kopcovitou krajinu mi pomůže překonat plně nabitá baterie elektrokola. Budu projíždět cestami, které neznám a o to víc mě jízda láká.
Cyklotrasou ze Sedlice zamířím na Čekanice, odkud se vydám na sever do Blatné. U Mokrého rybníku pozoruji akrobacii páru luňáků. Trasa vede mezi loukami a lesy, zbrzdí mě teprve několik povinných fotek blatenského náměstí, zámku a průjezd městem. Jedu na Hajany a Lnáře, kde zajet k známému zámku musím, protože naplánovaná trasa v mapách.cz mi ukazuje neprůjezdou cestu na Záhorčice. Mířím k Předmíři a do Metel, v nichž v roce 2002 spláchl při záplavách protržený Metelský rybník několik domků. Když dojedu nahoru na hráz, je mi jasné proč. Velký rybník leží nad obcí a není divu, že zde došlo k této tragédii. Dnes je opravená hráz bytelná, pomalu jako ta Rožmberská.
Nebe se nade mnou slitovalo, mraky se rozestoupily a jarní slunce začíná hezky hřát. Hned mi to zlepší náladu. Dál jedu neznámou krajinou k Hvožďanům a na Bělčice. Jsem blízko Třemšínu a dalším brdským vrcholkům. Příjemnou cestu mezi vršky osvěžují další rybníky, za Hostišovicemi lesní Žebrák a krásný Černívský. A také pro mne známá Labuť, velký rybník který labuť svým podlouhlým tvarem opravdu připomíná. Možná i Chobot, jak se jmenuje malá víska na samém konci rybníku.
Z Myštic pokračuji na Lom a Mužetice, kde musím překonat hned několik kopců. Mužetický vrch (573 m n. m.) je tím nejvyšším. Únavu již cítím, poposedávám, abych ulevil svému pozadí nezvyklému po dlouhé zimě na dlouhé jízdy. Sjezd do cíle v Sedlici je vysvobozením. Přes šedesát km v kopcovitém terénu je dobrý výkon, byť mi dnes téměř 500W z baterie hodně pomohlo.
Mokrý rybník u Sedlice.
Blatná...
Zámek Blatná.
Zámek Lháře.
...
Metelka rybník...
...
Tudy se valila voda provalené hráze.
...
Luh u Bělčic.
Hostišovice.
Rybník Labuť.
...
...
Lomnice.
Sedlice.
88. Šumavou na Libín
V sobotu 20.5. 2023 vstupuje Mars na několik týdnů do ohnivého znamení Lva. Dle předpovědi to bude to mít celkem dobré i Slunce, které se bude toulat v podporujících Blížencích a poté v Raku. První dva dny s Marsem ve Lvu proto čekejme velký příliv energie.
Tolik astronomická předpověď. Pro všechny cyklisty je však důležitější, že se konečně objeví teplé slunné dny, které ven vylákají i zimomřivce. Projedu se Šumavou a vystoupám na vrchol hory Libín (1 091 m n. m.). A vezmu to hezky lesním terénem, ovšem po dobrých cestách. Vody na lukách stojí po vydatných deštích všude stále dost.
Vyjíždím z Ktiše, odkud se přehoupnu přes kopec do Tisovky. Přede mnou se tyčí do výše 1 191 m n. m. vysoká pyramida Chlumu. Zde se k němu dá pokračovat po hlavní cestě na Markov a jet na Kříšťanov a Zbytiny velmi výživným stoupáním. Já však odbočím vpravo a sjedu do Miletínek. V jeho blízkosti přírodní rezervace Miletínky nad Zlatým potokem chrání borový les na hadcovém podkladě. Jeden serpentinit je spolu s informační cedulí v českém i německém jazyku vystaven v obci u trasy. Jedu krajem, kde převládal německý živel a mnoho vesnic zůstalo po válce vysídlených. A také přejmenovaných viz Miletínky/Paulus.
Postupně stoupám lesem rezervací k vrcholu Vysoká Mýť (920 m n. m.), za kterým leží zajímavé Koryto. Vysoko položená vesnička s dobře udržovanými velkými domy kolem svažité návsi. Velmi příjemný a dlouhý sjezd s mnoha hezkými výhledy k okolním kopcům je odměnou za nastoupané metry. Vrcholům vévodí Bobík s Boubínem. Ve Zbytinách překročím Zlatou stezku a jedu k Libínu. Přede mnou se zdvihají zalesněné stráně, do nichž vede cesta přes Sviňovice. Opět musím stoupat, tentokrát nad tisícimetrovou hranici, kterou vrchol známé hory převyšuje o devět desítek metrů. Z louky pod lesem vyplatí pár dravců, kteří mi hrozivě za krouží nad hlavou.
Poslední část na vrchol hory je opravdu výživná, není divu, že nahoru mimo pár turistů vystoupali jen tři cyklisté s e-biky. Stoupám po starých dřevěných schodech na vrchol rozhledny. Dole je chlad jako v jeskyni, nahoře zase silný vichr, který v lesích mezi kopci naštěstí při jízdě necítím. Rozhledy mlžný opar zcela znehodnotil, dohlednost je chabá. Vidím jen siluety vrcholů - Kleť, Chlum, Bobík s Boubínem, Javorník.
Shora až za Chroboly mne čeká další příjemný a dlouhý sjezd, který vede po nové asfaltce. Ta se právě dokončuje, ale končí kdesi u Rohanova. Dál jedu po rozbité asfaltce k Chrobolům. Pod nimi, za Zlatým potokem, se vydávám ke Ktišské hoře (911 m n. m.), kterou ovšem podjedu přes bývalé Křížovice. Nedaleko upraveného pramene mne zblízka pozorují udivené oči srny. U křížovické ohrady zase zvědavé, přátelské laně. Na náves vysoko položené Ktiše přijedu hezky shora.
P. S. Trasa pod č. 7 vede pozměněným okruhem, ale je bez popisu. Proto vkládám i tuto, která velkou část kopíruje.
Miletíský serpentinit.
PR Miletínky.
Pramen pod Lučním potokem.
Ruiny kaple u Koryta.
Sjezd od Koryta odhalí kostel sv. Magdalény.
Libín - rozhledna.
...
Zlatý potok.
Pramen pod Ostrou horou.
Laň v obůrce Křížovice.
Ktiš.
89. Z Vyššího Brodu k nejjižnějšímu bodu ČR
Na odpoledne hlásí předpověď vytrvalý déšť, který přijde od jihu a já nemám lepší nápad, než mu jet naproti. Alespoň jsem trochu zkrátil trasu okruhu, jenž mne dovede na nejjižnější místo České republiky.
Z Vyššího Brodu vyrážím s e-bikem do kopců, kde bude docela velké převýšení. Hned úvod trasy to dává jasně najevo.
Stoupám kolem kamenitého koryta Menší Vltavice lesem na Mnichovice. Ovšemže bývalou osadu, neboť tady již kdysi vedla železná opona. Krajinka mění tvář a objevují se pastviny utopené v okolních kopcích. Zde šťastlivci mohou spatřit i losy, ale ti jsou velmi obezřetní. Stále jedu vzhůru až na Kapličky, kde odbočím k Hvězdné (1 012 m n. m.). Paseky poprvé odhalí vysoké větrné elektrárny, které stojí hned za česko-rakouskou hranicí. Svistot jejich vrtulí nás kdysi uspával, když jsme zde vandrovali. Tehdy jsme si mysleli, že z Rakouska slyšíme vlak. Brzy bude jejich zvuk i součástí kdejaké české krajiny, protože evropský Green Deal tato monstra vyhodnotil jako nezávadná a ekologická.
Z tisícimetrové výšky sjíždím k pramenu u odbočky na "Divokou cestu". Cyklostezka 1205 Sterngartl Nord se proplétá na bývalé Frantoly. Další opuštěné místo, jenž ztratilo svou tvář. Zelená vegetace zde z cesty vytvořila úžasnou katedrálu, kde jedu s pietní úctou. Z té mne probere až křižovatka zablokovaná nakladačem dřeva. Proklouznu kolem auta na cestu nazvanou "Bombardiště" a jedu k lesnímu hraničnímu přechodu u malebné vísky Dürnau. Cyklotrasa Rakouskem klesá z lesů nad Bad Leonfelden, odkud se od jihu vracím k nejjižnějšímu bodu naší vlasti. Projedu Švédské šance a ke kamennému menhiru jdu pěšky. Dnes mají všechny světové strany republiky podobnou úpravu a konečně jsou důstojnými místy, často vyhledávnými turisty.
Kousek za hranicí se na chvíli zastavím u Radvanova, kde cedule dokazují krutost doby minulé, kterou mnozí zaplatili svými životy. Škoda, že se vrací doba, kdy nenávist mezi národy měla navrch.
Pokračuji pestrou kopcovitou krajinou, kde lišky dávají dobrou noc. Míjím Mlýnky a z Dolní Drkolné stoupám na Herbertov. Drkotám zuby, protože tenhle úsek trasy je vůbec nejhorší. Když už se konečně dostanu na kvalitní asfaltku a mám před sebou krásný dlouhý sjezd k Vyššímu Brodu, ujde mi duše. Zkouším opravu sprejem, ale to se nezdaří. Vedu kolo a dívám se na vrcholy Kraví hory přes hluboké údolí Vltavy. Naštěstí to už nemám do cíle daleko a od benzinky se k autu pohodlně svezu stopem.
Menší Vltavice.
Stoupám na Krásná Pole a Kapličky.
Větrné elektrárny jsou u Hvězdné kousek za hranicí.
Pramen u Divoké cesty.
Rakouské Dürnau.
...
Švédské šance...
Nejjižnější místo ČR.
Hraniční potok.
Za Radvanovem..
Kaple nad Dolní Drkolnou.
Kraví hora u Vyššího Brodu, kde kolo již vedu.
90. Okolo Boletického VVP nad Lipno
Zábavnou projížďku kolem VVP Boletice si zopakujeme již potřetí. Já se u Ktišského rybníka připojuji k Mirkovi, který dnes dobře otestuje svůj nový bike. Jeho závodní tempo se budu snažit udržet na svém elektrokole. Čekají nás slušné výjezdy a hned ten první je nejvýživnější.
Za Tisovkou se cyklotrasa č. 1250 zdvihá nad Markov k tisícimetrové výšce. Šetřím energii baterie a přídávám tu svoji. Tak to bude celou cestu. Nerad bych ji vycucal před cílem náročného okruhu.
Naši zpěněnou krev se snaží ochladit nebesa, z kterých se na nás mezi kapkami deště chvilku snáší ledová krupička. Nedaleký zamračený Chlum (1 191 m n. m.) dovede pochytat spoustu srážek. Rozhledy na Chlum a k Libínu ukončí lesy, jimiž jedeme do Křišťanova. Stádo praturů v místní oboře lenivě polehává v trávě a jen pár jedinců zvedne hlavu, aby si nás prohlédlo. Pratuři z českého území sice vymizeli mezi 10. a 12. stoletím, ale díky genetice se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. I část vojenského prostoru Boletice, jakožto jejich nový domov, bývala před pár roky zmiňována, ale dnes se prostor spíš znovu uzavírá. Z mapy.cz zmizely cyklotrasy a turistické značky, s výjimkou modrého okruhu na Knížecí stolec, kam se ale nově smí pouze v několika dnech státních svátků. I proto před odbočkou do Arnoštova váháme, jestli nejet přes Zbytiny a poté lesem k obci Chlum.
Rozhodneme se trasu zkrátit. V Arnoštově ani žádný další zákaz pro cyklisty nepřibyl. Ostudnou úpravu a zákaz cyklotras zde může vést jedině k tomu, že se rodiny s dětmi dostanou na frekventované cesty u Lipna, kam nepatří. Překonáváme Dlouhý hřbet a dlouze sjíždíme k Záhvozdí. Krásné údolí míří k vrcholu Černého lesa (1 007 m n. m.). Zde je cyklotrasa, jež stoupá k Bulovu a Hvězdné pro průjezd ani ne 2 km dlouhého úseku vojenským újezdem, zrušena, aby paradoxně začala být v mapách.cz značena v místě, kde VVP končí. Toto vzniklo jistě v hlavách nějakých zelených mozků. Zcela jistě tuto cestu nikdo nehlídá, vojsko ji k ničemu nepotřebuje.
Ne pro výše popisovaný úlet jedeme do Záhvozdí na hlavní Volary - Horní Planá a kus trasy sdílíme s auty a především motorkáři, kteří se kolem Lipna v tuto dobu jen rojí. Stejně jako oni obdivujeme nádherné výhledy na hraniční hory v čele se Smrčinou a Plechým.
Projíždíme Slunečnou, Želnavu, po které se jmenuje část Šumavy, dnes patřící pod VVP, a v Perneku odbočujeme na cyklotrasu mířící loukami a lesy přes Maňavu a Maňávku k Hodňovu. Z vysoké trávy se ozývá skřípavý hlas chřástala. Vlevo se objeví krásně nasvícený hornoplánský Špičák (1 221 m n. m). Zvlněná krajina Lipenska zde poskytne mnoho hezkých pohledů, nejen k vrcholům vojenského prostoru, jehož okraje znovu kopírujeme. Objeví se velký rybník Olšina, přejíždíme několik potoků před Polečnicí. Široká cesta nás vede k Polné, odkud stoupáme nad Boletice.
Zde dělám malou odbočku na vrcholek Olympu k červenému románskému kostelu sv. Mikuláše, který dostal na frak především při dočasném pobytu vojsk spřátelené Sovětské armády. Nápisy v azbuce prý jsou uvnitř kostela nadále k vidění. Ostatně z 80 let minulého století, kdy jsme drze několikrát prošli s bágly celým vojenským prostorem, si pamatuji velký nápis na kostelní věži CCCP 11 : 1 ČSSR. Ruská Rudá mašina byla tehdy k nezastavení. Kdo ví, možná zde bude za deset let svítit nápis USA 11 : 1 Czechia.
Že jsou již nedaleko Chvalšiny a Blanský les, nám ukazuje pohled na protáhlý hřeben Kleti. U kostela se v hospodě zastavujeme na pivu, abychom se rozloučili. Míra vyjede na sedlo Rohy a pokračuje kousek za Brloh, já uzavřu okruh průjezdem po rozkvetlé nepokosené loučce k Strmilům, abych poté podruhé vjel na chvilku do vojenského prostoru a přes Třebovice a Březovík ukončil pod Ktiší 60 km dlouhý okruh s asi kilometrovým převýšením. Jak trasa krátkou přeháňkou začala, tak i končí. Pár kapek těsně před cílem mi ale už dobrou náladu nepokazí.
Za Tisovkou padájí kroupy.
Obora praturů u Křišťanova.
Bobík s Boubínem od bývalého Vyšného.
Údolí Záhvozdenského potoka.
Uhlíkovský rybník.
Černá hora a Bulov od Slunečné.
Bývalý vodní rozvaděč v Želnavě.
Lipno od Maňavy.
Smrčina a Plechý.
U Maňávky.
Špičák od Hodňova.
Kleť a Blanský les, sjíždíme do Boletic.
Románský kostel sv. Mikuláše.
Pozorovací věž u Třebovic.
Ktišský rybník.
∆ ∆ ∆
Seznam všech cyklotras na webu Šlápoty z Jihočeských cyklotras
1. Z Ktiše do Arnoštova
2. Z Ktiše do Žernovic
3. Z Kájova k Malšínu
4. Kolem Lipna
5. Z Českých Žlebů na Knížecí Pláně
6. Z Borovan do Nových Hradů a Hojné Vody
7. Z Ktiše na Libín
8. Kolem Boubínu a Bobíku
9. Okolo Hněvkovické přehrady
10. Vodňanský okruh
11. Od Bezdreva k hosínskému letišti
12. Přes Poněšickou ohradu
13. Ze Zlivi na Lomeček
14. Přejezd Píseckých hor
15. Okolo Kletě
16. Do VVP Boletice - Velký Plešný
17. Do VVP Boletice - Od Chlumu k Blanici
18. Od Libína k Mařskému vrchu
19. Za Lipno na Svatý Tomáš a Kapličky
20. Od Českých Žlebů na Žďárské jezírko
21. Třeboňskou pánví k písečnému přesypu
22. Přes kopečky do Vyššího Brodu a Malšína
23. Od Malše k Novohradským a Slepičím horám
24. Od Hoslovic k Žichovickému jezírku Pošumavím
25. Z Ktiše do Vrbic a Lhenic
26. Na Knížecí stolec kolem šumavských tisícovek
27. Blanským lesem k Dehtáři
28. Od Polečnice k Rybníku
29. Kolem Staré obory na Hlubokou
30. Mikroregionem Vlachovo Březí
31. Z Horní Vltavice ke Kamenné hoře
32. Kolem VVP Boletice
33. Kolem Volyňky k Churáňovu
34. Stašskem k Javorníku
35. Od Lipna přes Říjiště k Moldaublicku
36. Kolem Olšiny k Vlčímu kamenu
37. Schwarzenberský kanál z Horní Plané
38. Třeboňskem
39. Mezi rybníky Veselskem
40. Z Volar k Plešnému jezeru
41. Podzimní VVP Boletice
42. Blanským lesem k Dívčímu Kameni
43. Pohodově Lhenickem
44. Svobodné hory
45. Boletickým VVP kolem Knížecího stolce
46. Od Lipna k Světlíku
47. Selské baroko Svobodných Blat
48. Z Ktišské hory do Zlivské pánve
49. Okolo Hněvkovické přehrady terénem i cyklostezkou
50. Malebnými vesničkami k věží JETE
51. Pošumaví kolem Hořic na Šumavě, aneb o Bludičce, Zmzlíkovi a Čertici
52. Od Zlaté Koruny k Římovské přehradě
53. Motokrosové bloudění kolem Příčníku
54. Od Sněžné k Volarům
55. Od Soumarského Mostu k Pomeznímu vrchu
56. Schwarzenberský kanál a Lipno
57. Prasečími houštinami k Arnoštovu
58. Novohradskými horami ze Stropnice k Pohoří
59. Znovu do VVP Boletice
60. Od Kájova k vrchu Okolí
61. Z Borovan k rakouským hranicím
62. Českobudějovickou rybniční pánví k Holašovicím
63. Ze Strakonic do Zlivi kolem Jihozápadní dráhy
64. Z Čejetic k jihu
65. Okruh Lišovským prahem
66. Kolem Kleti pohodově
67. Jarní lhenická projížďka
68. Písecku kolem Otavy a Blanice
69. Z Volar na Jelení horu
70. Od Dobré na Heidel k pramenům Studené Vltavy
71. Za tisícovkami Šumavy - Popelná
72. Přes Bučinu na Černou horu
73. Píseckými horami k jihu
74. Třeboňskem z Lomnice nad Lužnicí
75. Z Kájova do Svělíku
76. Terénem XTERRY k Chrobolům[
77. Kolem Bobíku a Boubínu ll.
78. Okolo Lhenic
79. Přírodním parkem Černické obory
80. Kolem Zbudovských Blat
81. Z Vodňan do Putimi
82. Od Lipna k Haslachu
83. Hlubocká klasika - kolem Vltavy
84. Mezi rybníky Budějovické pánve ke Kluku[
85. Kolem Poněšické obory / Hlubocko
86. Přes vrcholy Píseckých hor
87. Blatenskem od Sedlice k Metlům
88.Šumavou na Libín
89. Z Vyššího Brodu k nejjižnějšímu bodu ČR
90. Okolo Boletického VVP nad Lipno
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
