Jihočeské cyklotrasy VI.

Jihočeské cyklotrasy VI.

Další jihočeské cyklotrasy přináší šesté pokračování nekonečného příběhu, v němž hraje hlavní roli pestrá a neporušená příroda. Malou změnou budiž to, že od dílo VI. budu trasy vkládat nikoli po 12, ale již po 6. Je to proto, abych se nemusel omezovat při popisu tras a jejich fotografické části.

Do mapy Stopaře se dostanete prokliknutím název tras.

61. Z Borovan k rakouským hranicím

Od borovanského kláštera, kde máme sraz, jedeme do Ostrolovského Újezdu, překonáme Stropnici a po cyklotrase Novohradsko - Doudlebsko míjíme Todeňskou horu. Svinenský a následně Klenský potok nás vede k Buškovu Hamru, zajímavé technické památce, kterou jsme všichni již v minulosti shlédli. Buchar je nyní ztichlý a my kolem vodního náhonu, jenž pohání jeho chod, vyrážíme do terénu.

NS Trhosvinensko je těžce průjezdná, přesto stále jedeme po cyklotrase. U Valchy se nám povede zabloudit, ale zatímco Míra s Ájou zapomenou odbočit vpravo, my s Jirkou zase za potokem vlevo.

Setkáme se tak až u kapličky s léčivou vodou nedaleko poutního kostela Nejsvětější Trojice. Oplachuji si vodou oči, protože právě ty má voda léčit. Asi nezabírá dostatečně rychle, neboť při odchodu od ní přehlédnu kamenný schůdek a zakopnu. Bez brýlí to zase nepůjde. Z louky se nám otevře velkolepý pohled na kostel, jehož středovou svatyni obklopuje hradba s opěráky a šestibokým ambitem, přičemž tři strany ochozu mají vížky.

Přes několik vesniček pokračujeme do Kamenné. Vpravo od trasy se zdvihají Slepičí hory, nebo-li Soběnovská vrchovina, s nejvyšším Kohoutem. Sjíždíme k zachovalému opevnění tvrze Žumberk. Další kulturní zastávku využíváme k malému občerstvení z vlastních zásob, když venkovní sezení u zdejší restaurace je obsazeno.

Hezkou krajinnou se propleteme mezi kopci na Svébohy a dorazíme do Horní Stropnice. Je to asi deset dnů, co jsem si odsud projel Novohradské hory až do Pohoří na Šumavě. Naše trasa ale směřuje k hranici nad Veveří a Nové Hrady. Projíždíme cestu rovnou jako pravítko, ovšem jinak je to opravdová horská dráha. Hned je mi jasné, že takhle se kdysi stavěla železná opona mezi svobodným světem a komunistickým blokem. To ostatně brzy potvrdí skanzen "ochrany statní hranice", který míjíme u hraničního přechodu nad Novými Hrady. Cyklotrasy zde mají nejen svá tradiční čísla, ale i názvy. Zde se odděluje trasa Paměti Vitorazska, po níž pojedeme, s Paměti Novohradska. Stále podle hranice šlapeme terénem na Nakolice. Ztrácíme výšku a padáme k Býňovskému rybníku, kde zabočíme k penzionu Kamínek. Dobré jídlo v zdejší restauraci a delší zastávka nám přijde vhod.

Poslední část trasy již máme projetou, ovšem opačným směrem. Nyní budeme mírně klesat kolem železniční trati na Petříkov, Těšínov a Jílovice. Louky slunce příjemně prohřívá, a ty se střídají s prochladlými stinnými lesy. Cesta zpět do Borovan příjemně ubíhá.

Borovany.

Svinský potok u Nežetic.

U Buškova Hamru nejdete také několik veteránů.

...

Poutní kostel Nejsvětější Trojice naleznete v blízkosti Trhových Svinů.

Tvrz Žumberk.

Horní Stropnice.

Novohradské hory máme nadosah, my míříme od nich k Novým Hradům.

...

Železná opona stojí u hranic s Rakouskem, abychom nezapomněli...

...

62. Českobudějovickou rybniční pánví k Holašovicím

Po delší době přidávám i jednu z tras z rodné Zlivi. Projedeme se vesničkami chránícími domky "selského baroka" k prvním kopečkům Blanského lesa. První den roku 2022 nám umožní dobré počasí využít naše biky a projet se po ztichlé posilvestrovské krajině.

Máme sraz v Břehově odkud jedeme do Malých Chrášťan. Trasa vesničkami, v nichž je chráněno "selské baroko", se dá různě variovat a jednotlivé cíle měnit. Jen bych varoval před frekventovanými cestami l. třídy, kde je provoz velmi silný. Těmi my projíždět nebudeme.

Také Vlhlavy a Hlavatce, jinak obce Zbudovských (nebo také Svobodných) Blat, stojí za prohlídku. Návrší, po kterém jedeme, týrá silný severozápadní vichr, jež se nemá ve volné krajině i co zastavit. Opírá se proto plnou silou do nás. Výhled ke Kleti a hřebenu Blanského lesa je odsud dokonalý. Z Hlavatců pokračujeme novou spojkou na Mahouš a přes zajímavou vísku Zvěřetice k Babicím, stále víceméně po rovině. Cesta se zvedne až před Chvalovicemi a Dobšicemi, kde již máme první kopce hor nadosah. Já je dnes jen podjedu a zatímco přátelé pokračují domů přes vrchy k Brlohu, stáčím se v Lipanovicích na Holašovice. Ves, zařazená pro svoji kulturní hodnotu mezi památky UNESCO, je v doznívajícím kovidovém zoufalství beznadějně opuštěná. Zmizely busy plné Japonců a Číňanů, když Evropany obec až tolik netáhne. Mnozí mohou být po prohlídce Českého Krumlova zklamáni.

Známou cestou klesám k Dehtáři, odkud to vezmu do Žabovřesk. Dobšice i Žabovřesky zpopularizoval jihočeský režisér Zdeněk Troška a jako mnoho jiných témat, ať již politických či jiných, rozpůlila jeho trilogie "Babovřesky" veřejné mínění na dvě nesmiřitelné části.

Zklidnit tempo mohu mezi rybníky čejkovickými, a také na hrázi mohutného Bezdrevu. Pohodovou trasou přes bývalý schwarzenberský dvůr Vondrov, kde odnepaměti chovají koně, dorazím do Zlivi. Celý 50 km dlouhý okruh vede příjemnými cestami mimo lesní terén, převýšení také není vážnou překážkou.

Vzdálené vrcholky hor Blanskéhi lesa.

Rozcestí pod Holašovicemi.

Čakov.

Horní Máchovec u Čejkovic.

Bezdrev.

63. Ze Strakonic do Zlivi kolem Jihozápadní dráhy

Také 2.1. 2022 má být příjemné slunné počasí, ostatně když sjíždím k zlivskému nádraží, jasná obloha nedělní. dává předpovědi za pravdu. Jenže brzy se vše změní. Jízda vlakem do Strakonic začíná bez "zajímavá" již u Vodňan, kde se ponoříme mezi první chuchvalce mlhy. Z okna vlaku je hezké vše pozorovat, ale něco v hlavě mi říká, že pro mne to může být průšvih. Vyjel jsem si jen na lehko, s letní bundičkou, která mi v 3°C nijak nepomůže.

Že je zle a nedobře začnu vnímat velmi rychle. Už když se vymotám ze Strakonic a jedu k Čejeticím, začínám tuhnout. Nemám na sebe nic, ani pořádné rukavice, mrznou mi prsty, uši, nos, celé tělo, a je jasné, že takhle domů nepojedu. Vzdát se ale nechci, vlak si můžu nakonec stopnout kdekoli, vždyť moje trasa v blízkosti Jihozápadní dráhy Budějovice - Plzeň.

Po chvilce přemýšlení a drkotání zubů mě napadne spásná myšlenka. V batůžku stále nosím zelené pončo, které jsem kdysi zakoupil v Kvildě, když nám začalo pršet na hlavy a já zapomněl vzít s sebou plaštěnku. Napůl rozložené pončo si vecpu pod bundu na břicho a hruď, a trochu to pomůže.

Jedu rychle k Ražicím a Protivínu, ale jen tak, aby mi neomrzly uši. Baterii elektrokola vůbec nešetřím a jedu na "turbo". Převýšení celé trasy je minimální a tak se nemusím bát z ní do sytosti užírat. Kolem se stále povaluje mlha a slunce se ne a ne objevit. Nemám chuť zastavovat na focení, vlastně nic ani nechci vidět. Za Protivínem vyjíždím k Záboří, odkud nejkratší cestou mířím do Strachovic a Nakří. Zde vím, že jízdu v mrazivém dnu, který měl být teplý, vstřícný a prosluněný, přežiju. I to proklínané slunko se nakonec na mne odhodlalo podívat. Ukážu mu vztyčený prostředníček, ale ten by si zasloužili spíš meteorologové. Mohli mi aspoň naznačit, že bude mnohem lépe, když odjedu nějam nahoru na Šumavu, protože inverze...

64. Z Čejetic k jihu

Vlastně jde o opravu poučné, trasy ze Strakonic. O víc než měsíc později k tomu znovu využívám České dráhy. Tentokrát jedu jen do Čejetic, odkud zamířím víc do terénu. Po modré turistické značce se vezu kolem Zorkovického potoku k soustavě menších rybníků. Po cyklotrase č. 1072 se dostávám do Mladějovic k Mlýnskému rybníku, poté zabloudím v lese na hráz Sedlišťského rybníka. Vracet se mi nechce, hezkou pěšinku vidím pokračovat dobrým směrem a tak si to šlapu bez obav po hrázi. Najednou se mi na místě přelivu hráze zaboří přední kolo do měkkého podajného bahýnka a já letím okamžitě přes řidítka do bahna. Dokonalá bahnitá lázeň, kterou si často rádi vychutnávají divočáci, mně zase tolik nenadchne. Zvlášť když vidím, jak dopadlo moje kolo a mé oblečení. Něco podobného se mi stalo na kole poprvé. Dívám se na past, kterou jsem včas neodhalil a snažím se dostal sebe i kolo do bezpečí. Dál jet jako prase nemůžu.

Kousek dál sejdu s kolem k ledové vodě rybníku a snažím se o prvotní očistu. Mazlavé černé bahýnko je jako lepidlo. Mám co dělat, abych ho z kola smyl. Podobně dobře drží i na mých botách, kalhotách i bundě. Rozmazávám ho po těle, nabírám vodu do bot a nahlas kleju. Tohle mi byl čert dlužnej. Vztekat se přestanu až u kaple Nanebevzetí Panny Marie. Na mne si sice jistě brousí zuby peklo, ale přece jen chápu, že se u svatostánku klít nehodí.

Další očistec zkouším u Humňanského rybníka, přesto operativně měním druhou polovinu trasy a objedu velkou oklikou Vodňany. Nechci jim zasmradit a zabahnit jejich hezké náměstí. Od Křtětic popojedu na Radčický kopeček, odkud je pěkný pohled nazpět k Skočickému vrchu, nebo-li Hradu. Za Blanicí mířím k Čavyni a Dřemlinskému rybníku. Terén mě po zkušenostech nenaláká, využívám známé cesty k Dívčicím a Mydlovarům. A doma se celý svleču hned za dveřmi a vyperu vše od bot až po čelenku.

Starý rybník u Čejetic.

...

Problémy Sedlišťského rybníka.

Výběhy koní u Humňan.

Blanici přijíždím u Louckého Mlýna.

Podivná krajina u Čavyně.

65. Okruh Lišovským prahem

Ze Zlivi odjíždím na hlubocké Zámostí, odkud stoupám k Hosínu. Plochou rovinu Českobudějovické pánve zde ohraničil tzv. Lišovský práh, o kterém se ve Wikipedii píše, že "Krystalinická hrásť Lišovského prahu byla vyzdvižena ve svrchním pliocénu (po uložení tzv. ledenického souvrství) při výrazném oživení saxonských tektonických pohybů (v oblasti nedalekých Novohradských hor dosahovaly výzdvihy relativních hodnot až přes 800 m). Tím se do té doby jednotná pánev rozdělila na českobudějovickou a třeboňskou. Zároveň bylo přerušeno spojení pánví s Paratethydou na jihu a pánevní oblast je od té doby odvodňována směrem na sever. Následně byla celá oblast zasažena silnou erozní činností.

Převedeno do lidské řeči se budu pohybovat nad Českými Budějovicemi, které si také posléze projedu. Hezky lesem vede cyklotrasa k Libniči kolem potoku Dobrá Voda, odkud se přes stále více zastavěné území dostávám do Rudolfova. Města s mimořádně zajímavou historií. Kayser Rudolphstadt nebo-li Město císaře Rudolfa (později Rudolfov) bylo založeno z obce Velké Hory roku 1585 na základě výsadní listiny, vydané německým císařem a českým králem Rudolf II. Obci byl udělen status svobodného královského horního města s rozsáhlými privilegii. V okolí se již od 14. století nacházely významné stříbrné doly, ve kterých se těžba rudy slibně rozvíjela až do roku 1600. Město tehdy čítalo 250 domů a bylo tak jedním z největších na jihu Čech.

Novodobá historie však dnes píše jinou kapitolu, pro blízké České Budějovice neméně významnou. Konečně se staví dálnice, která uleví krajskému městu, v němž je již desetiletí doprava často zcela ochromena. Část bude vést tunelem a já se za Dobrou Vodou, kde nemohu vynechat pohled na barokní kostel vystavěný Dientzenhoferem v letech 1733 - 1735, musím proplést rozrůstající se stavenistěm. Podaří se a tak se mohu občerstvit v Suchém Vrbném u sestřenky, která též zdolává vrcholky českých hor. Máme si o čem povídat.

Trasa zpět vede k Malši, kde leží jistě nejvíce okupovaná cyklotrasa v Jihočeském kraji. Vede k soutoku s Vltavou a dál k zámku Hluboká. Pro pohled, jenž se nikdy neomrzí. Já odbočím v Bavorovicích, odkud vede cyklostezka kolem rybníku Naděje k Munickému. Minu parkoviště u hlubocké ZOO Ohrada i dvůr Vondrov a za dohledu Bezdrevu dokončím zajímavou trasu, byť chápu, že tak velké město, jako jsou Budějovice cyklisty k výletům moc nenaláká.

Most nad Hlubokou.

Zámek Hluboká od Hosína.

Hosínský kostel sv. Petra a Pavla je výraznou dominantou krajiny.

Hornickou minulost má Rudolfov.

Dobrá Voda a kostel Panny Marie Bolestné.

Křížová cesta.

Slepé rameno Malše zobrazuje budějovický klášter Dominikánů.

...

Vltava zde mírní svůj tok.

Munický rybník.

...

...

Dvůr Vondrav.

Bezdrývka.

66. Kolem Kleti pohodově

Jednu trasu kolem Kleti již jsem popisoval, tato však obkrouží mohutnou horu v uctivé vzdálenosti a většinou vede jinými cestami. Po delší době nejedu sám. Do Chvalšin máme trasu dobře najetou a na přejezd po měkké travičce od Střemil se těšíme. Následuje průjezd kolem Boletic do Kájova, kde zdejší kostel stojí na nejstarším Mariánském poutním místu v Čechách.

Za Chvalšinským potokem se cesta zvedne na Lazec, abychom minuli Český Krumlov. Nová úzká cesta je jako stvořená pro rodinné projížďky. Silný zvedák nás čeká za Vyšným. Nalevo se trasa noří do lesů Kleti, my míříme do Srnína, odkud spadneme k Vltavě. Projedeme nedaleko keltského oppida Třísov k Holubovu. Tady se dá neklesnou zbytečně do doliny Křemžského potoka, ale jet pohodlně na Chlum a dál k Lhotce. Teprve zde sjedeme k potoku, který přitéká z Ktiše, kde mám start i cíl trasy. Přátelé mě upozorňují na Červený Mlýn, na který jezdil herec Miloš Kopecký. Leží utopený mezi svahy, kterými znovu stoupáme vzhůru.

Samoty Vinné jsou rozhozeny po úbočí kopců a pohled na okolní krajinu bere dech. Hezky si moji spolujezdci vybrali místo, kde přebývají. Dokonalý výhled na Kleť, pomalu se k západu klonící slunce, které stále příjemně hřeje, pohoštění, dobré kafe, zákusek a pivko mne natolik ukonejší, že poslední úsek cesty přes Brloh je najednou hodně dlouhý. Projedu mezi kopci trhlinou, kterou si zde prorazil Křemžský potok a vyhnu se stoupání na Kuklov. I tak je trasa dost dlouhá. Ke Ktišskému rybníku přijíždím, když se zvolna šeří.

Březovíkem prochází stará Linecká stezka.

Kamínky dnes doprovází mnohá místa. I ony mohou být tou inspirací, cílem, pro který je dobré zvednout zadek z pohodlného křesla.

Luční rybník u Střemil.

Želnavská vrchovina skrývá vojenský výcvikový prostor Boletice.

Chvalšiny zdobí kostel sv. Máří Magdaleny.

...

...

Krajina u obce Lazce.

Nad Vltavou u Plešovic.

Chlum u Křemže.

Červený Mlýn nad Křemžským potokem, který vlastnil herec Miloš Kopecký.

Pod Kuklovem.

∆ ∆ ∆

Seznam všech cyklotras na webu Šlápoty z Jihočeských cyklotras

1. Z Ktiše do Arnoštova

2. Z Ktiše do Žernovic

3. Z Kájova k Malšínu

4. Kolem Lipna

5. Z Českých Žlebů na Knížecí Pláně

6. Z Borovan do Nových Hradů a Hojné Vody

7. Z Ktiše na Libín

8. Kolem Boubínu a Bobíku

9. Okolo Hněvkovické přehrady

10. Vodňanský okruh

11. Od Bezdreva k hosínskému letišti

12. Přes Poněšickou ohradu

13. Ze Zlivi na Lomeček

14. Přejezd Píseckých hor

15. Okolo Kletě

16. Do VVP Boletice - Velký Plešný

17. Do VVP Boletice - Od Chlumu k Blanici

18. Od Libína k Mařskému vrchu

19. Za Lipno na Svatý Tomáš a Kapličky

20. Od Českých Žlebů na Žďárské jezírko

21. Třeboňskou pánví k písečnému přesypu

22. Přes kopečky do Vyššího Brodu a Malšína

23. Od Malše k Novohradským a Slepičím horám

24. Od Hoslovic k Žichovickému jezírku Pošumavím

25. Z Ktiše do Vrbic a Lhenic

26. Na Knížecí stolec kolem šumavských tisícovek

27. Blanským lesem k Dehtáři

28. Od Polečnice k Rybníku

29. Kolem Staré obory na Hlubokou

30. Mikroregionem Vlachovo Březí

31. Z Horní Vltavice ke Kamenné hoře

32. Kolem VVP Boletice

33. Kolem Volyňky k Churáňovu

34. Stašskem k Javorníku

35. Od Lipna přes Říjiště k Moldaublicku

36. Kolem Olšiny k Vlčímu kamenu

37. Schwarzenberský kanál z Horní Plané

38. Třeboňskem

39. Mezi rybníky Veselskem

40. Z Volar k Plešnému jezeru

41. Podzimní VVP Boletice

42. Blanským lesem k Dívčímu Kameni

43. Pohodově Lhenickem

44. Svobodné hory

45. Boletickým VVP kolem Knížecího stolce

46. Od Lipna k Světlíku

47. Selské baroko Svobodných Blat

48. Z Ktišské hory do Zlivské pánve

49. Okolo Hněvkovické přehrady terénem i cyklostezkou

50. Malebnými vesničkami k věží JETE

51. Pošumaví kolem Hořic na Šumavě, aneb o Bludičce, Zmzlíkovi a Čertici

52. Od Zlaté Koruny k Římovské přehradě

53. Motokrosové bloudění kolem Příčníku

54. Od Sněžné k Volarům

55. Od Soumarského Mostu k Pomeznímu vrchu

56. Schwarzenberský kanál a Lipno

57. Prasečími houštinami k Arnoštovu

58. Novohradskými horami ze Stropnice k Pohoří

59. Znovu do VVP Boletice

60. Od Kájova k vrchu Okolí

61. Z Borovan k rakouským hranicím

62. Českobudějovickou rybniční pánví k Holašovicím

63. Ze Strakonic do Zlivi kolem Jihozápadní dráhy

64. Z Čejetic k jihu

65. Okruh Lišovským prahem

66. Kolem Kleti pohodově

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.