Jihočeské cyklotrasy lX.

Jihočeské cyklotrasy lX.

Dalších šest tras jihočesko krajinou ze sedla biku.

79. Přírodním parkem Černické obory

mapa cyklotrasy Stopař

Příjemnou projížďku bez většího převýšení slibuje krajina Soběslavských Blat, kterými zamířím do přírodního parku Černická obora. Z Korákova se vydávám přes Hartmanice k Zálší, které je stejně jako následující obce vesnickou památkovou rezervací. Domy selského baroka si na Blatech dosyta užiji také v Klečatech, v Komárově a ve Svinné. Poslední vytrvalé deště ještě více zavodnily mokřadní louky, mezi nimiž projíždím. Slunce mne příjemně zahřeje, než se ztratím v lesích u Černické obory. Míjím souvislou řadu rybníků spojených Bechyňským potokem a jeho menšími přítoky.

Z lesů se vynořím pod Dudovem a Třebelicemi, abych do nich znovu vjel v přírodním parku Kukle. Třebelický potok se zde zakousl do měkkého podloží a vytvořil kaňonovité údolí, jímž sjedu nad Lužnici. K hradu Dobronice však již neklesám, naopak vyjíždím na náhorní plošinu k Bechyňské Smoleči. Přírodním parkem mířím k Černickému zámku. Borový háj vystřídá smrkový les plný houbařů. Houby konečně začaly růst. Cesta lesem vede přímo k Nové Vsi, kde musím kus trasy jet po hlavní, abych se za Hoděnínem opět kochal lesní cestou s názvem Knížecí alej. Do podmáčeného, neprůjezdného terénu zabloudím u Spálené, kousek před cílem téměř 50 km dlouhého okruhu. To abych si užil mokřiny, které jsem předtím po dobrých cestách bezděky míjel. Musím vést kolo bažinatou zarostlou cestou a vrhají se na mne desítky hladových komárů. Nemohu se nijak bránit a jsem pro ně snadnou kořistí. Díky Bohu netrvá moje trápení dlouho. Znovu se rozjíždím a brzy jsem v Korákově.

...

Soběslavská Blata.

...

Panianin rybník.

...

Bechyňská Smoleč.

...

Obora Černice.

Lesní zkratka močály.

U Korákova.

80. Kolem Zbudovských Blat

mapa cyklotrasy Stopař

Pohodová jízda rovinkami kolem Blat jistě nebude vhodná pro náročné bikery, kteří měří převýšení na kilometry či projíždí terén vhodný pro MTB. Začínám ve Zlivi a tentokrát jsem vybral trasu pohodlnými cestami, jimiž obkroužím kus Českobudějovické pánve. V ní se smaží mnoho rybníků, některé z nich se chystají na podzimní výlovy.

V lesích ukrytý rekreační Mydlák je prvním z nich. Za Mydlovary projíždím krajinou, kterou změnila úpravna uranové rudy MAPE. Rekultivace zde probíhá celá desetiletí, ale bát se dávky silné radiace skutečně nemusíte. Odbočuji do Zbudova, který poskytl zdejším blatům své jméno. Všude kolem mne se rozprostírají louky a pastviny, stejně tak tomu bylo za dávných dob, kdy zde proběhly selské bouře. Za ně tehdy zaplatil hlavou zbudovský sedlák Jakub Kubata (l. p. 1581). Jeho pomník stojí nedaleko Bezdrevského potoka, kterému se proto zde také říká Soudný. Dalším blatským obcím se dnes vyhnu, neboť jedu hezkými cestami na Sedlec. Zde obkroužím jeden z mála kopečků na trase. Následuje krátký sjezd do Lékařovy Lhoty a průjezd obcí Hlavatce, kde zahnu doprava k Olšovicím. Táhlý, ale mírný výjezd mezi vrcholky Varta a Mužský (502 m n. m.) mne dovede na nejvyšší místo trasy. Pěkný sjezd do Mahouše vystřídají další rovinky do Němčic, Tupes a k Břehovu. Bezlesá krajina umožňuje nerušené pohledy k Šumavě i bližším hřebenům Blanského lesa. S větrem v zádech a s pomocí elektromotorku protáčím kola jako bych jel nejlehčí převod na rotopedu. Dnes to opravdu není o počtu watů, nýbrž o ochutnávce podzimních barev přírody, kterou projíždím. Užívám si hezký den.

Konečně se dostávám i do lesa. Přede mnou jsou Čejkovice a za nimi, v těsné blízkosti Českých Budějovic, soustava Vrbenských rybníků - Natura 2000 chrání na území na ploše 245 ha. Po hrázích mezi rybníky vede cyklotrasa i naučná stezka. Hejna různých druhů ptáků lze snadno zahlédnout a především rybník Domin je jimi zaplněný. Však již nestal jejich čas táhnout do teplých krajin.

Podjezd v Českém Vrbném mne vyplivne nedakeko Vltavy, u vodáckého areálu Ludmily Polesné. Vltavskou cyklotrasu k Hluboké využívají tisíce pohybově nadaných lidiček, ale protože se slunko již snáší mezi šumavské vrcholy Libín a Boubín, mám cestu dál volnou. Na Podskalí se chvíli kochám pohledem na zámek, pod nímž dnes leží přístav plný malých lodí. Ženu se dál podle břehu, abych vystoupal k zámeckému parku, odkud to beru přes Munice k Zahájí, v posledních zbytcích dne. Slunce zapadlo za hory a kolem panuje klid.

Zbudovská Bláta.

Nad Novosedly.

U Mahouše.

...

Vrbenské rybníky.

...

...

Domin.

Hluboká nad Vltavou.

81. Z Vodňan do Putimi

mapa cyklotrasy Stopař

Další teplý podzimní den se sjíždíme ve Vodňanech, odkud po čase opět pojedeme okruh k Ražicím a Protivínu. První vodňanská část trasy opakuje průjezd mezi mnoha rybníky, které jsou příjemných osvěžením. Teprve za mostem přes Blanici se před námi objevují kopce Skočického vrchoviny. Stoupat pod vysoký Hrad (667 m n. m.) začínáme hned za Sviněticemi. Příjemný chládek lesa i spadané listí, jež nám neustále šustí pod koly, nás doprovazí až k Drahonicím.

Zde budeme k Ražicím projíždět známou kopcovitou krajinu novými cestami. Opět okolo několika rybníků, vždyť jsme v krajině, kde se při jejich vzniku v minulosti nešetřilo. Jedním z těch přitažlivých a známých je Řežabinec, chráněný s okolními tůněmi jako národní přírodní památka. Mezi zdejšími obyvateli naleznete např. skokany ostronosé, známé zmodráním samečků při námluvách. Do Putimi k Švejkovi to máme kousek. Krátký, ale strmý výjezd k vrcholku U Řežabince vystřídá příjemný sjezd k Blanici. U kamenného mostu si nezapomenu sochu dobrého vojáka Švejka vyfotit. K podobnému, avšak dřevěnému se jedeme občerstvit k penzionu Putim. Zatímco Ája s Mirkem drží dietu, já si dopřávám alespoň polévku.

Rovinkami se blížíme k Maleticím a Myšenci, a přitom si broukáme známou písničku Na břehu Blanice. Míjíme kamenná Myšenecká slunce a pokračujeme po cyklotrase k podjezdu pod hlavní cestu, abychom si ještě užili pár vrchů Protivínských (Píseckých) hor.

Projedeme se takto i loukou, abychom se zkratkou dostali k výjezdu nad Zelendárky. Jak název naznačuje, darem se nám dostává od zdejší zeleně. Louky se střídají s lesy, klid zdejší krajiny hlídá nedaleký Vysoký Kámýk (627 m n. m.) s rozhlednou. Výhled ale máme i zde, především k prvním vrcholům Šumavy. Libín s Boubínem mu dominují.

Sjíždíme k Švarcenberskému rybníku a zanedlouho projíždíme Protivínem. Znovu jsme u Blanice, která se nám vzdálila jen na několik desítek minut. Kolem řeky pohodlnou cestou dorazíme do cíle okruhu, který nebyl nijak náročný. Přesto jsme ujeli slušných 60 km.

Most přes Blanici.

Svinětický rybník.

...

Řežabinec.

Putim.

Švejk.

...

U Žďárských Chalup.

Zelendárky.

82. Od Lipna k Haslachu

mapa cyklotrasy Stopař

Autem bych mohl pohodlně dojet až k Dolní Vltavici, ale pár kiláků navíc mne jistě nezabije. Zvlášť když poloostrov, přes který projíždím, je tolik zajímavý. Mám jednu z posledních šancí využít přívoz, protože ten zde v listopadu již jezdit nebude. Teplé, slunné počasí a prodloužené školní prázdniny využívá k pobytu v přírodě spousta vyznavačů pohybu. Druhou stranou jezera vede pohodlná cesta přes Frýdavu do Přední Výtoně, odkud stoupám k hraničnímu přechodu Guglwald.

Za hranicemi si vyberu cestu terénem vzhůru lesem, ale jde o hypostezku, jež je opravdu vhodná pro koně nebo MTB. Kameny a obnažené kořeny výjezd hodně ztíží, proto při první příležitosti vybírám ústup na cyklotrasu vedoucí nížeji po asfaltce. Odměnou jsou mi krásné výhledy od Köckenforfu. Šumava se zde jmenuje Mühlviertel. Postupně vyjedu až těsně pod vrchol Hintringu (922 m n. m.). Pohled k hranici, která běží údolím nalevo ode mne, odhalí trochu jinou krajinu, než ji znám od Pasečné a Svatého Tomáše. Upravené louky, výstavní domky, uhlazená příroda lidskou rukou. Nepřehledné se zdají jen kopce okolo, protože je neznám. Musím často na mapách.cz kontrolovat kudy se mám vydat. Přesto důležitou odbočku minu. Nevadí, alespoň se podívám do městečka Haslachu, který leží v údolí řeky Grosse Mühl. A opravdu litovat menší zajížďku nemusím, historický střed s pěkným náměstím, kostelem a starověkou branou projíždím s velkým zájmem.

Následuje výjezd kolem vrcholu Tanzboden k Zwetllbachu. Tímto potokem se šumavské palivové dřevo z Schwarzenberského kanálu dostávalo v minulosti do Mühlu, Dunaje a končilo ve Vídni. Kus cesty jedu kolem "Světlé" a strmým výjezdem nastoupám metry k Sankt Oswaldu. Nad ním ležela Dolní Hraničná, na kterou dnes odkazují jen jednotlivé cedulky s čísly. Pohraničí zde bylo po 2. světové válce vysídleno dokonale. Z domů, kapliček či kostelů zbyly je trosky zarůstající křovinami. Úhledná krajina Rakouska se rázem změnila v divočinu. Vychutnávám si ji, je mi blízká, byť vysídlenců lituji. Dnes zde neporušenou přírodu s mnoha mokřady chrání přírodní rezervace Otovský potok. Když dorazím k rozcestí u Korandy, další část trasy již bude rutinou. Kolem Schwarzenberského kanálu k přechodu Ježová/Iglbach jsem jel mnohokrát. Stejně tak dál rakouským územím, kudy se zrenovovaný kanál lesy vine. Sjezd zpět k přívozu a překonání klidných lipenských vod je bonbónkem na dortu. A Černá v Pošumaví poté snadným cílem.

Kaple Panny Marie u Dolní Vltavice.

U přívozu.

...

Rakouská zátoka.

...

Guglwald.

...

U vrcholu Hintring.

Klesání k Haslachu.

Haslach an der Mühl.

...

Pohled ke Grosse Mühlu.

Hranice.

...

...

U Schwarzenberského kanálu...

...

Ježová/Iglbach.

Na Lipnu.

...

83. Hlubocká klasika - kolem Vltavy

mapa cyklotrasy Stopař

Okruh vede vltavským kaňonem, kde budu na cyklotrase chráněný před dost silnými západními větry. Ze Zlivi mě právě vítr žene k dvoru Vondrov a zámku Ohrada, u kterého leží Hlubocká ZOO. Mezi rybníky projedu k Bavorovicím, kde po obrátce k Hluboké pociťuji poprvé sílu čerstvého větru. Na 21. únor je velmi teplo, kolem 14°C. Jindy přetížená cyklotrasa z Budějovic zeje prázdnotou, potkávám jen pár rybářů a běžců.

Vltavské břehy mě vedou k vyhlídce na zámek Hluboká. Nad stromy však uvidíte jen zameckou věž.

Mířím do lesů Staré obory a užívám si klidu, jemuž vody Hněvkovické přehrady svědčí. Až motorová pila nedaleko skalního ostrohu Baby ticho na chvíli přeruší. Odstraňují zde vyvrácené stromy, které poškodily dřevěné zábradlí oddělující cyklostezku od vody. Začíná stoupání a zajímavá část trasytrasy přírodní rezervací Karvanice. Shora lze v zimě dohlédnout bučinami až k přehradě, kde nad vodou vede ferrata. Na své si zde díky ní přijdou i horolezci. Sjíždím pod Karlův Hrádek, ke kterému se jedu podívat. Hlubočtí turisté si zrovna na ohni pečou buřty, dokonce mi jeden nabízí. S díky odmítám a chvilku se bavím se zlivským kamarádem, který s nimi míří do Purkarce.

Do něho zanedlouho svištím já. Projedu obcí a pokračuji dál na Jeznice a Litoradlice. Modrá obloha a postupující mraky vytvořily pěkný pohled na zvlněnou krajinu zalitou zlatavým sluncem. Znovu stoupám do lesů. Příjemnou cyklotrasu na Rachačky mám rád. Znovu mne obklopí klid lesního tajemství. Údolím Balounovy strouhy stoupám k Červenému kříži a jedu k Chlumci. Po sjezdu po hlavní od Týna znovu uhnu do lesů k Olešnickému vrchu. Projedu kolem bunkru a propletu se k bývalé úzkokolejce u Havírny a dojedu kolem Křížku zpět do Zlivi.

Dvůr Vondrov.

Zámek Ohrada.

Vltava u Hluboké.

Zámek Hluboká.

Baba.

Hněvkovické přehrada.

...

Stará obora.

...

Nad Purkarcem.

...

Vor od muzea voroplavby - Purkarec.

Karlův Hrádek.

84. Mezi rybníky Budějovické pánve ke Kluku

maoa cyklotrasy Stopař

Pár dnů před jarní rovnodenností jako by se slunce chtělo připomenout po dlouhé nudné zimě. Hřejivé paprsky se zapíchly do bezbarvé země, aby z ní vytáhly na světlo Boží první květinky a louky se začaly zelenat. Odpolední projížďka Českobudějovickou rybniční pánví k prvním kopcům CHKO Blanského lesa se tak stává příjemnou. Od Zlivi odjíždím cestou k Češňovicím a dál k Čejkovicím bočními cestami s malým provozem. Čejky, které dali jméno obci, se vrátili z jižních krajů, stejně jako čáp, který již obsadil hnízdo na zdejším komínu. Mezi rybníky u Dubného se zase ozývá ostrý pokřik hus. Ptačí zpěv mne doprovází i v lesích, jimiž projíždím. Život se hlasitě navrací do přírody Jižních Čech.

Velmi příjemnou cestu k Třebínu zdobí několik menších rybníků, největší z nich leží přímo u rozrůstající se vesnice. Blízkost krajského města ale nijak nepociťuji, protože se stále držím bezpečných cest bez provozu. Za Kalištěm vjedu po zelené značce Zlaté stezky do terénu, abych se dostal k lesnímu Závratskému rybníku.

Závraty a sousední Koroseky jsou branou do výšin Blanského lesa. Stoupám na Hradce, a dál lesem k části Vrábče. Zde se mi otevře pohled na blízký vrchol Kluku, za kterým se modrá hřeben tisíci metrové Kletě. Podjíždím hřeben hor přes Slavče k Lipí a užívám si horskou krajinu s lesy, loukami a dalekými výhledy. Zámek Hluboká bíle svítí na obzoru, kam se budu vracet. Stále je co obdivovat, zdejší krajina je pestrá a trasa plyne příjemně bez většího převýšení.

Habří, Kvítkovice, Čakovec a Čakov jsou obce v minulosti spojené s německým živlem. Mnoho průčelí jejich domů zdobí "selské baroko". Sada rybníků se v údolí pod vesničkami táhne do dáli jako perly náhrdelníku. Teprve za Čakovem se začne krajina rovnat. Rybník Dehtář v ní plní roli velkého jezera. Je zábavné sledovat po cyklotrase jeho břehy. Teplo využilo mnoho chatařů, pro které se Dehtář stal příjemným místem odpočinku. Jedu dál do stejnojmenné obce, abych pokračoval mezi poli a lukami do Břehova, dál Zbudovskými Blaty na Suchou, Pištín a Zliv. V zapadajícím slunci několik čejek předvádí akrobatické kreace hodné mistra světa Jirmuse. Kraj pomalu utichá a na hladinu Horného usedají další a další ptáci.

Čáp v Čejkovicích.

Třebínský rybník.

Kluk od Vrábče.

Vrábče zastávka.

Pohled do krajiny.

Nad Lipím.

U Čakovce.

Čakov.

Dehtář...

Břehov.

∆ ∆ ∆

Seznam všech cyklotras na webu Šlápoty z Jihočeských cyklotras

1. Z Ktiše do Arnoštova

2. Z Ktiše do Žernovic

3. Z Kájova k Malšínu

4. Kolem Lipna

5. Z Českých Žlebů na Knížecí Pláně

6. Z Borovan do Nových Hradů a Hojné Vody

7. Z Ktiše na Libín

8. Kolem Boubínu a Bobíku

9. Okolo Hněvkovické přehrady

10. Vodňanský okruh

11. Od Bezdreva k hosínskému letišti

12. Přes Poněšickou ohradu

13. Ze Zlivi na Lomeček

14. Přejezd Píseckých hor

15. Okolo Kletě

16. Do VVP Boletice - Velký Plešný

17. Do VVP Boletice - Od Chlumu k Blanici

18. Od Libína k Mařskému vrchu

19. Za Lipno na Svatý Tomáš a Kapličky

20. Od Českých Žlebů na Žďárské jezírko

21. Třeboňskou pánví k písečnému přesypu

22. Přes kopečky do Vyššího Brodu a Malšína

23. Od Malše k Novohradským a Slepičím horám

24. Od Hoslovic k Žichovickému jezírku Pošumavím

25. Z Ktiše do Vrbic a Lhenic

26. Na Knížecí stolec kolem šumavských tisícovek

27. Blanským lesem k Dehtáři

28. Od Polečnice k Rybníku

29. Kolem Staré obory na Hlubokou

30. Mikroregionem Vlachovo Březí

31. Z Horní Vltavice ke Kamenné hoře

32. Kolem VVP Boletice

33. Kolem Volyňky k Churáňovu

34. Stašskem k Javorníku

35. Od Lipna přes Říjiště k Moldaublicku

36. Kolem Olšiny k Vlčímu kamenu

37. Schwarzenberský kanál z Horní Plané

38. Třeboňskem

39. Mezi rybníky Veselskem

40. Z Volar k Plešnému jezeru

41. Podzimní VVP Boletice

42. Blanským lesem k Dívčímu Kameni

43. Pohodově Lhenickem

44. Svobodné hory

45. Boletickým VVP kolem Knížecího stolce

46. Od Lipna k Světlíku

47. Selské baroko Svobodných Blat

48. Z Ktišské hory do Zlivské pánve

49. Okolo Hněvkovické přehrady terénem i cyklostezkou

50. Malebnými vesničkami k věží JETE

51. Pošumaví kolem Hořic na Šumavě, aneb o Bludičce, Zmzlíkovi a Čertici

52. Od Zlaté Koruny k Římovské přehradě

53. Motokrosové bloudění kolem Příčníku

54. Od Sněžné k Volarům

55. Od Soumarského Mostu k Pomeznímu vrchu

56. Schwarzenberský kanál a Lipno

57. Prasečími houštinami k Arnoštovu

58. Novohradskými horami ze Stropnice k Pohoří

59. Znovu do VVP Boletice

60. Od Kájova k vrchu Okolí

61. Z Borovan k rakouským hranicím

62. Českobudějovickou rybniční pánví k Holašovicím

63. Ze Strakonic do Zlivi kolem Jihozápadní dráhy

64. Z Čejetic k jihu

65. Okruh Lišovským prahem

66. Kolem Kleti pohodově

67. Jarní lhenická projížďka

68. Písecku kolem Otavy a Blanice

69. Z Volar na Jelení horu

70. Od Dobré na Heidel k pramenům Studené Vltavy

71. Za tisícovkami Šumavy - Popelná

72. Přes Bučinu na Černou horu

73. Píseckými horami k jihu

74. Třeboňskem z Lomnice nad Lužnicí

75. Z Kájova do Svělíku

76. Terénem XTERRY k Chrobolům[

77. Kolem Bobíku a Boubínu ll.

78. Okolo Lhenic

79. Přírodním parkem Černické obory

80. Kolem Zbudovských Blat

81. Z Vodňan do Putimi

82. Od Lipna k Haslachu

83. Hlubocká klasika - kolem Vltavy

84. Mezi rybníky Budějovické pánve ke Kluku[

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Mirka

11. března 2023 21:28

Mirka říká

Super cyklotrasy, to je už přímo veledílo! Budu se určitě inspirovat, jen moje průměrná rychlost bude tak poloviční . Hezky popsané, krásné fotky. Má to tu jen jednu vadu - vždycky chci dát 5 hvězdiček a ukáží se tam jen 3,5 a už to nejde opravit. Tak 5 tam mělo být!
Rony

13. března 2023 22:32

Rony říká

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Rony

13. března 2023 22:33

Rony říká

Děkuji za 5 hvězd.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.