Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy ll.

vydáno 27. června 2020 – napsal Rony – 8 komentářů

Pro nadcházející prázdniny se mohou hodit zaznamenané cyklotrasy, které jsou různé náročnosti. Spojuje je jediné, mapují krásnou a lidmi málo zasaženou krajinu Jižních Čech. Pokračování okruhů cyklotras nabídne druhou dvanáctku, jak je zaznamenal Stopař v mapách.cz.

Pro otevření "Stopaře" proklikněte název trasy.

13. Ze Zlivi na Lomeček

Cesta přes Zbudovská Blata vede do několika tzv. Blatských obcí, z nichž Plástovice jsou dobře zachovalou vesnickou památkovou rezervací.

Kostel na Lomci, za kterým se trasa u starého Libějovického zámku obrací nazpět, patří mezi nejznámější poutní místa v jižních Čechách. Archeologické vykopávky z roku 1925 pod vrcholem Lomce obhalily řadu slovanských mohyl, pocházející zřejmě z 6. - 9. st.

Roviny Českobudějovické pánve pak zpestří několik rybníků u Vodňan a Dívčic.

Lomeček.

Lípa Naděje na Lomečku.

14. Přejezd Píseckých hor

Únorové počasí přineslo několik teplých dnů, které se daly využít pro sportovní aktivitu. Za využití vlaku jsem mohl začít trasu v Ražicích a spolu s Švejkem putoval do Zlivi přes Putim a Písecké hory.

Většina trasy vede lesy a není náročná na prudké výjezdy, snad s výjimkou stoupání za Albrechticemi k Vysokému Kamýku. Před ním mne zastavily polomy a musel jsem upravit trasu. Hezký průjezd Protivínskými horami se proplétá mezi několika vrcholky a končí sjezdem do Lhoty pod Horami.

Putim.

...

Obří noha stoletého buku vytvoří jen jedinou stopu.

15. Okolo Kletě

Nejvyšší vrchol Blanského lesa je protkán pavučinou lesních cest, jenž často příjemně traverzují jeho protáhlý hřbet. Trasa z Březovíku se zvedá do sedla Rohy, aby se propletla bučinami Kletě až nad Český Krumlov k Vyšnému.

O zpestření pohodové jizdy se za Křenovským dvorem postará průjezd divočinou po staré panelové cestě, po níž se kdysi přemísťovala těžká vojenská technika do Boletického VVP.

Malou částí vojenského prostoru dnes prochází cyklotrasa do Chvalšin. Zjara bývá úžasná barvami hýřící rozkvetlá louka u střemilských rybníků, kde se vyhnete hlavní cestě i kopci u Mlýnských vrchů.

16. Do VVP Boletice - Velký Plešný

Trasa podobná té předchozí vede Blanským lesem do Borové a Chvalšin, odkud drze stoupá hezkou novou asfaltkou k Příčníku. Opravená zděná boží muka následuje hřebenový přejezd k Pražačce, kde se kolo musí často vést v rozbitém terénu. Hluboké louže nejdou projet.

Navíc rovina u Pražačky slouží jako trhací jáma a tak bych si sám podruhé rozmyslel tudy jet. Je to však jediná cesta k Vysokému Plešnému (1 064 m n. m.). I na jeho vrchol lze vyjet, ale lepší to jistě bude pěšky. Dolů si vybírám sjezd levým úbočím, kudy dobrá cesta padá chvíli tak prudce, že kotoučové brzdy začínají smrdět. Pokud byste trasu otočili, tenhle výjezd by vás mohl stát život!

U Březovíku.

Borová.

Pod Příčníkem (961 m n. m.).

K Pražačce vede nesjízdný terén.

17. Do VVP Boletice - Od Chlumu k Blanici

Více než 400 m stoupání od Křemžského potoka z údolí Ktišského mlýna až nedaleko pod vrchol 1 191 m vysokého Chlumu je sice rozdělený do více úseků, kdy jen málo z nich je ostřejšího rázu, ale i tak je jasné, že dá zabrat.

Zde bývá úleva baterie zapnuté na "turbo" znát. Mne se přesto vyhřezlá plotýnka tvrdě zakousne do nervu a málem zcela ochromí. Úpění bolestí vyplaší pod Chlumem srnce, který dlouho neví, co se to v lese děje. Asi je zvyklý jen na rachot samopalů a hukot obrněných transportérů.

Naštěstí mě srovná dlouhý sjezd kolem Puchéřského potoka a také Blanice, kam si odskočím cestou "Prasečích houštin". Tyto dva dlouhé sjezdy jsou balzámem na duši i poškozené tělo a především ten od pramene Blanice vede čarokrásnou přírodou, kterou ještě nestihla zcela poškodit kůrovcová kalamita. Přesto i zde se hodně v okolí těží, což dosvědčují hromady poražených stoletých smrků. Nemusíte šlapat, nemusíte brzdit, můžete se poohlížet do vod Blanice, jestli náhodou nespatříte přísně chráněné perlorodky říční, které zde mají jedno z posledních míst, kde se ještě udržely na živu.

Zpět si vybírám cestu s modrou značkou. Vede na Markov na hlavní, kde dolů frčím rychlostí 61 km/h. Závěr si zpestřím výjezdem kolem Kamenného vrchu. Kamenitou, rozbitou lesní cesta si nepamatuji, z pěší túry se mi zdála pohodlná. Ale i tady ji pocuchala těžební technika, byť jen lehčího ražení.

Hezký, atraktivní a docela náročný okruh.

Chlum (1 191 m n. m.).

VVP Boletice - Ondřejov s výhledem na Knížecí stolec.

Bučinou k Blanici - cesta Prasečí houštiny.

Bývalé Vlčí Jámy.

Bývalé Rovence.

18. Od Libína k Mařskému vrchu

Většinou po pohodlných cestách vede tato trasa, avšak počítejte s větším převýšením. Netýká se to úseku od Libínského Sedla k Blanici, protože jak už to dnes bývá zvykem, úpravy lesních cest se řeší sypaným kamením a ne štěrkem, jako dříve. Těmi velkými ostrými šutry bych nejradši za trest vymlátil na baráku vedení lesní správy všechna okna. Dříve si ale na nich někde rozbiju hubu.

Ze Záblatí jedu terénem k Zábrdskému mlýnu, kde Blanice připomíná kouzelnou Křemelnou. Stoupání na vrchol Bělče (923 m n. m.) je výživné, ale pak už se vezeme přes Lštění, do Svaté Máří, Buku a do Šumavských Hoštic pohodlně. Úžasné rozhledy nás provází téměř celou cestu a hornatá krajina, kterou projíždíme, je nádherná. Opravdu je na co koukat.

Potvrzuje to i okolí Škarezu s táhlými travnatými svahy. Tady musí být podzim dokonale barevný.

Poslední úsek trasy přes Záblatí si ještě ztížíme výjezdem ke Křišťanovickému rybníku. Kdy by to čekal, že rybník bude skoro na kopci.

Zábrdský mlýn na Blanici.

Pěčnov.

Mojkov.

Lštění - kostel sv. Vojtěcha.

Svatá Máří.

Křeplický vrch a Volovický vrch za údolím Blanice u Záblatí.

Křišťanovický rybník leží v nadmořské výšce atakující 800 m.

19. Za Lipno na Svatý Tomáš a Kapličky

V okolí Lipna vedou cyklisticky vděčné stezky. Proto hned začátek je působivý. Stoupání od Loučovic vede přímo na Lipenskou hráz a dál se proplétá lesem u břehů Lipna až k Přední Výtoni.

Za Frýdavou se nořím do hlubokých lesů, v nichž spatřím kunu lesní. Pár vteřin jí trvá, než mě spatří. Mírné a dlouhé stoupání ústí do rozvolněné krajiny u Svatého Tomáše. Na nedaleký hrad Vítkův kámen vyjíždět nehodlám a po focení se s ovečkami sjíždím před Pasečnou, kde pokračuji lesem nad Bukovým potokem na hlavní cestu k Vejrovně.

Kousek dál staví bobři hráz. Mají ji vlevo i vpravo ode mne. Jen cesta od Přední Výtoně k hranici jim dílo rozděluje.

Stoupání na Kapličky nová asfaltka zjednodušila. Frčím nahoru tak rychle, že rozesměju několik bikerů bez motorku. Má tam pětku, slyším za sebou, ale to už mířím k Hvězdné (1 012 m n. m.).

Pauzu si dávám až u solidního přístřešku pod rakouským větrníkem. Svistot jeho vrtulí se nese lesem a ještě dole u studánky cítím vítr, který sem usměrnily. Nechtějme být větrnou velmocí, tahle elektřina za trvalé zohyzdění horské krajiny opravdu nestojí.

U Bombardiště již sjíždím kolem Menší Vltavice do Vyššího Brodu. Silný protivítr v údolí Vltavy mi vycucá i poslední zbytek energie z baterie. Ani mě jí moc nezbylo.

Přední Výtoň - kostel sv. Filipa a sv. Jakuba.

Kostel na Svatém Tomáši.

Bobří hráz na Lužním potoce.

Martínkovská cesta u Menší Vltavice.

Vyššebrodský klášter.

20. Od Českých Žlebů na Žďárské jezírko

Trasa je vymyšlená tak, abychom si projeli čerstvě svěže zelené bukové lesy v okolí Českých Žlebů a Strážného. Projíždíme Radvanovickým hřebetem k Hliništi, za ním stoupáme do sedla mezi Žlíbský vrch a Chlustov, a stále lesy k vyhlídce V. Hrubého.

Přejezd vrchů u Strážného končí sjezdem k Žďárskému jezírku, nad kterým jednu z mnoha okolních tisícovek pěšky zdolávám (Žďárecká hora 1 064 m n. m.), neboť mi její zápis chybí mezi zdolanými. Minule jsem totiž omylem vystoupal na o pár metrů nižší Stodůleckou horu na opačné straně sedélka. Na tu vyjíždíme loukou na kolech.

Také pokračování trasy je velmi atraktivní, když projíždíme opuštěnou krajinou plnou balvanů u bývalých Světlých Hor. Za Strážným fotím meandry Řasnice i daleké výhledy k Luznému, které se otevřou od Žlebského vrchu.

Žďárecké jezírko.

Stodůlecká hora (1 060 m n. m.).

Bývalé Světlé Hory u Strážného...

...

Řasnice.

Řasnice v PR Stráženská slať...

...

Stráženská slať.

Pod Radvanobickým vrchem.

21. Třeboňskou pánví k písečnému přesypu

Rovinky severní části Třeboňské pánve nás zavedou nejprve k ohromnému rybníku Dvořiště, odkud lesem dojedeme ke Kolomazní peci a poté do Mazelova, jenž je vesnickou památkovou rezervací.

Míjíme několik rybníků, abychom u Zlaté stoky na turistické žluté zapadli zničeho nic do močúvky, kterou zde čerstvě rozlil nedaleko stojící traktor s cisternou nevábně vonící husté tekutiny. Je to k vzteku, nemůžeme se v trávě zastavit ani otočit a tak dál šlapeme a vytrpíme si své. Až u lesa jsme zachráněni, bohužel kola si pozůstatky ponesou dál. Výborné je, že vpravo máme PR Hovizna a vlevo NPP Ruda u mokřadů Horusického rybníku. Není tohle na pokutu?

Naše znechucení částečně zmírní Vlkovské pískárny a především písečný přesyp. Rarita a další malá přírodní rezervace.

Přes Vlkov, Valy a Hamr se dostáváme k Nežárce a dvakrát ji po mostech přejedeme. U Metelského mostu je spousta cyklistů a dokonce i otevřený kiosek. Sedět se smí pouze venku a ob stůl. Koronavirové zákazy ještě stále platí.

Pak už cesta ubíhá a zanedlouho projíždíme mezi soustavou rybníků u Klece.

Kolomazní pec.

Pastviny u Ponědrážky.

Hliníř.

...

Lužnice.

Vlkovská pískovna.

...

Vlkovský písečný přesyp...

...

Hamr - kostel Nejsvětější Trojice.

22. Přes kopečky do Vyššího Brodu a Malšína

Hned začátek trasy je drsný. Od Vltavy musíme vystoupat 250 m k Zábraňskému vrchu a ani pokračování jinak krásné výhledové cesty není po rovince. Horská dráha vede nad Rožmberk nad Vltavou a k řece znovu spadne až ve Vyšším Brodu.

Zde již máme za sebou pestrou krajinu s křížovou cestou a výhledem na stádo zubrů u Lachovic. Za vodní nádrží Lipno II. se cesta proplete terénem přes Kyselov k Malšínu. Znovu je to houpačka, ale také velké stoupání, vždyť Malšín leží v 800 m výši.

Popojedeme zde k vrcholu Tumberg, kde je ze skály nad kaplí výhled k jihu na Hvězdnou a další vrcholy Šumavy. V dáli se objevují náznaky vrcholů východních Alp.

Z Malšína se nám již k Vltavě do Rožmberku sjíždět nechce a trasu upravujeme. Snadno vystoupáme k vrchu Okolí (953 m n. m.) a novou lesní asfaltkou frčíme o sto šest stále níž a níž, až do Suše a Branné. Celý sjezd je snad 14 km dlouhý a adrenalin z něho si odvezeme i domů.

Vyšebrodsko...

...

Nad Lachovicemi..

Zubři evropští u Lachovic.

...

Malšín a Tumberg.

Před Vyšším Brodem.

...

První odvážní vodáci po uvolnění opatření proti koronabiru odplouvají z Vyššího Brodu.

Vltava...

...

Malšín

Tumberg.u Malšína.

Kostel Panny Marie Pomocné na hoře Tumberg.

Pohled z Tumbergu.

Vidíme nepatrné obrysy východních vàpenvových Alp kdesi před Vídní.

...

Rozkvetlým lesem sjíždíme na Suš.

Hřebeny vrcholu Okolí (955 m n. m.), odkud jsme dlouze sjížděli.

23. Od Malše k Novohradským a Slepičím horám

Z Kaplice cyklotrasa kopíruje břehy Malše, přesto občas vyjedeme i výš nad řeku. Určitě je to změna po vyjížďkách na hornatou Šumavu, ale bez kopečků dlouho nezůstaneme. Už před Rychnovem nad Malší stoupáme na první horskou prémii.

Příjemná kvalitní cesta se dál kroutí k Tiché a Cetvinám opuštěnou krajinou, kde dříve vedla železná opona. Stále zde zbyly kostely, kapličky, boží muka, které lze obdivovat. Stejně jako tvrz v Tiché. Ta je zmiňována již v roce 1360. Dvanáct metrů vysoká obraná věž se stane brzy turistickou atrakcí, bude muzeem, zřejmě i s vyhlídkou. Zatím se na ní pilně pracuje.

Jen lehce se dotkneme Novohradských hor, abychom z Malont sjeli do Dluhoště a dál těžším terénem projeli kousek Slepičích hor. Dobré cesty zrychlí náš postup k Soběnovu, Bídě a vše korunuje sjezd k Blansku a Kaplici.

Na Horní Malši...

Statek u Všeměřic.

U Svatého Kamene.

Tvrz Tichá.

...

Cetviny.

...

Slepičí hory od obce Desky.

Malše.

24. Od Hoslovic k Žichovickému jezírku

Pošumaví poskytne mnoho výjezdů i sjezdů a často je její terén náročnější než trasy po Šumavě samotné. To se znovu potvrzuje a hned úvod je náročný. Zvlášť, když z Hoslovic rychle tratíme výšku.

Po vydatných deštích jedeme po místních cestách přes Tažovice a Vojnice do Mačic, kde stojí unikátní prastará lípa. Památný strom s obvodem kmene 8 m a výškou 29 m je chráněný od roku 1978.

Trasa se houpe krajinou, kterou zpestřuje neskutečné množství rudého vlčího máku, doplněné jasnou modří chrp. Je velmi teplo, až z nás vysává energii. Nahlížíme k Žichovickému zámečku a zajíždíme terénem až k jezírku ve vápencovém lomu, kterému trampové vždy říkali Žichovické, na mapách je označeno jako Čimické. Důležitější je, že k němu je nejen trampům přístup znamožněn. Stalo se místem podnikání, natáčí se zde filmy a celý prostor je ohrazený. Pohled k němu z vrchu srázu tak trpí vzdálenou nostalgií.

Hezký pohled poskytne i kostel a zámek v Žihobci, kudy projedeme k Bukovci. Zámečků dnes míjíme postupně hned několik. Výjezd na Kůstrý si necháme na jindy a vracíme se zpět přes Panské Mlýny a Novou Ves do Hoslovic.

Vrchol Sedlo.

...

...

Nad Zvotoky.

...

Kaple nad Mačicemi.

Mačická lípa.

Žichovický zámeček.

...

Kočí břeh nad Čimicemi.

Rabí.

Žichovické (Čimické) jezírko.

Žihobce.

Zámeček v Žihobci.