Jihem Táborska ll.
vydáno 14. července 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Druhý celodenní výlet na Táborsko doplní předchozí, kdy jsme navštívili Zoo Tábor, Kozí hrádek a zámeček Brandlín s nádhernou sbírkou historických starožitných hodin. Tentokrát máme namířeno do Chýnovské jeskyně, na hrad Choustník a na zámek Červená Lhota.
Neměníme naši minulou sestavu, jen se k Hance, Agátce a Petře přidá poprvé Monika. Řídit auto s podobnou sestavou se brzy ukáže jako velice náročné, když se zakecám, přehlédnu odbočku pod viadukt za Hlubokou a jedu rovně k nádraží. Od této chvíle si dávám pozor nejen na cestu, ale i na holky a ignoruju všechny řečičky na můj úkor. Ve svém věku si to mohu dovolit. Poprvé si dnes otestuji přiznanou seniorskou slevu na památky a jiné atrakce. Ušetřím sice jen pár desítek korun, ale koho by to nepotěšilo, že...
Chýnov - Bílkova vila
Kvůli havárii nás policisté po odbočení na Chýnov vrací zpět na dálnici, ale to nás nezdrží. Jihočeský Chýnov je jedním z nejdéle trvale osídlených míst Čech. Už Kosmova kronika se o něm zmiňuje. My máme namířeno do Bílkovy vily, navržené a postavené v roce 1898 grafikem a sochařem Františkem Bílkem. Jde o jednu z prvních staveb u nás, inspirovanou anglickým hnutím Arts and Crafts. Exteriér Bílek vyzdobil štukovými reliéfy, od roku 2011 je zde umístěna stálá expozice, kterou si procházíme. .
Začátek Bílkovy umělecké dráhy však nebyl vůbec snadný. Když v lednu 1891 získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny ml., odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Colarossiho akademii u profesora Jean-Antoine Injalberta. V této době vznikla Bílkova první díla inspirovaná jeho náboženským cítěním. Golgota – hora lebek a Orba je naší viny trest (1892) ale byla přijata velmi nepříznivě. Stipendijní komise v Praze v čele s Myslbekem a také Vojtěch Lanna díla odsoudili a stipendium mu bylo odejmuto. Myslbek o Bílkovi řekl, že není hoden ani srovnání s jeho posledním žákem, mecenáš Vojtěch Lanna ml. tehdy dokonce odmítl přijmout od Bílka darovanou Orbu.
Dřevěná stavba u Bílkovy vily.
Bílkova vila...
...
...
Slepci.
...
...
Aby holky spatřili na vlastní oči i další díla Bílkova, přesouváme se k hřbitovu. Zde totiž nad hroby stojí asi jeho nejznámější socha 'Modlitba nad hroby" (1905), která vznikla obezděním stromu, kdy jedna vztyčená ruka byla vlastně větví stromu. V roce 1980 bylo dílo po zetlení stromu nahrazeno kopií. Nese dva názvy: "Modlitba nad hroby" a "Génius smrti', a tyto jako by symbolizovaly proměny tehdejšího vztahu k smrti.
...
František Bílek.
Dílo Františka Bílka.
Místí rodák, sochař František Bílek je u své monumentální pětimetrové sochy Modlitba nad hroby z roku 1905 pochován.
...
Vedle sochy „Modlitba nad hroby“ je zde největší a nejvýraznější Bílkovou prací Nekutova hrobka. František Nekut byl významný přírodovědec a publicista. Byl zoologem, profesorem přírodopisu na litomyšlském gymnáziu a předsedou Klubu přírodovědců v Praze. František Bílek k němu měl vztah, protože jej Nekut podporoval na studiích a poskytl mu svůj domek čp. 97 na stráni za školou, aby v něm mohl tvořit před tím, než si postavil vlastní ateliér v zahradě rodičů na předměstí. Hrobka je vystavěna z cihlového zdiva, tvoří ji několik sloupů a na čelní stěně reliéf o rozměrech 120 x 160 cm, který znázorňuje Poslední večeři Ježíše s apoštoly.
Chýnovská jeskyně
Ne všem se zamlouvá dlouhé zkoumání hřbitova. Spolu s Hankou a Agi čekáme na Petru s Mončou v obavách, jestli vůbec ven z hřbitova vyjdou Ale jistě. A jsou plné života. Odrážíme se na další cestu k blízké Chýnovské jeskyni.
Překvapuje mě, jak je parkoviště zaplněné. Počasí totiž nijak příznivé není a déšť hrozí nepřetržitě. V jeskyni ale neprší a tak se mnozí rozhodli podobně jako my. Před sestupem do hlubiny si ještě prohlédneme nádherně upravené návštěvnické středisko, kde jsou v přízemí vystaveny různé artefakty, horniny i kusy krápníkové výzdoby získané z lomu kdesi u Šumperku. Doporučuji výstavu neminout.
U Chýnovské jeskyně.
...
Vstup do jeskyně. Vlastně jde o sestup...
Monika se do podzemí pěkně vyparádila. Asi tam čeká Módní policii.
Ale ještě máme čas na prohlídku pěkně vytvořené expozice...
...
...
...
...
...
V jeskyních najdete leccos zajímavého.
Agi
..
Do jeskyně se klesá po kamenných schodech. Pamatuji si, že jsme v ní byli, když mému synovi bylo asi 5 let. Tehdy nám na tom nejhlubším místě zhasla světla a paní průvodkyně řekla, že je asi vypnul předchozí průvodce, jako že dole již nikdo není. A opravdu s baterkou někam zmizela. Pak se do tmy ozval malý Lukáš: "Tati, mě se chce čůrat!". "Vlez si za tuhle reprobednu a dělej..." zašeptám, abych nevzbudil pozornost a pohoršení ostatních.
Hodinovou prohlídku si užíváme i bez těch krápníků. Nad námi totiž není vápenec ale žula či rula a tak krápník nemá z čeho růst. Podzemní prostory mne fascinují odjakživa. A ten chladivý vlhký vzduch úplně miluju. Klidně bych se dole ubytoval na týden. Výklad poslouchám jen na půl ucha, hlavou mi táhnou myšlenky speleologa. Schody dolů, schody nahoru a po hodině jsme zase venku, kde na nás nedýchne obvyklé vedro. Krásně se rozpršelo a tak znovu sestoupíme do přízemí návštěvnického domku, kde zrovna v sálu promítají dokument o potapěčích na průzkumu zatopené části jeskyně. Hezké záběry, tohle je to opravdické dobrodružství.
Kupuji holkám po kamínku "tygřího oka", pro sebe do sbírky i zkamenělého trilobita. Domlouváme se, že je čas na oběd. Na choustnický hrad v dešti nepůjdeme.
Znak Chýnovské jeskyně odkazuje na netopýry, lteří v podzemí hojně přezimují.
V jeskyni...
Tvary, barvy, náznaky...
...
...
...
...
Záznamy objevitelů...
...
Fotím naši skupinku jako téměř vše bez blesku. Snad to vyjde...
...
...
...
...
...
...
Chýnov má nově kolem obce obchvat a snad proto je hospoda U radnice poloprázdná. Dostáváme pořádné porce a máme problém je dojíst. Já si své zbylé hranolky beru s sebou na horší časy. Jeden nikdy neví, když má vejít do lesa s čtyřmi divoženkami. Ostatně "ustlat" mi dámy chtěly už v jeskyni a hledaly nějaký výklenek, kam by mě chodily krmit a pozorovat. Není nadto mít dobré kámošky.
V chýnovské restauraci.
A hromady jídla jako pro horníky.
Hrad Choustník
Když opustíme hospodu, po pršce zůstal jen vlhký chodník a pár louží. Budou tři hodiny, nabrali jsme docela velké zpoždění proti původnímu plánu. Přejíždíme v dobré náladě na lesní parkoviště pod hrad, abychom se nezdržovali, a pouštíme se do svahu k dřevěnému čtyřhlavému draku, který mi přijde méně děsivý, než ona čtyřhlavá saň, co dnes vozím po Jihočeském kraji. Ostatně když holky draka oblehnou, podobně jako kdysi husité hrad Choustník, ani nemukne a ze svého hřbetu je neshodí.
...
Kdo z koho!
Drak je pokořen.
...
Foto do rodinného alba.
K bráně to máme opravdu kousek. Bohužel musíme vynechat pochod k "skalnímu bludišti" na hřebenu hory Choustník (684 m n. m.) a stejnojmennou přírodní rezervaci. Budeme mít co dělat, abychom stihli poslední prohlídku zámku Červené Lhoty. Vysoké hradby hradu Choustník ukrývají vzácnou ukázku "ganerbenburgu", tedy hrad s více jádry, v nichž sídlilo několik různých majitelů. Stoupáme k věžím, jedna slouží jako rozhledna a tak máme dokonalý rozhled nejen na Táborsko. K orientaci poslouží oblak z temelínských chladicích věží, ale poznáme i vzdálený šumavský Boubín.
.
Hrad Choustník...
...
...
...
Původní páni z Choustníka hrad roku 1322 směnili s Petrem I. z Rožmberka. Získali za něj Chlumec nad Cidlinou a Choustníkovo Hradiště. Za Oldřicha II. z Rožmberka pak byla posílena obranná funkce hradu, který byl opěrným bodem hranice rožmberského panství. Po zboření nedalekého hradu Příběnice v roce 1420 význam hradu Choustník vzrostl a v době husitských válek se stal vězením pro husitské kněze. Od roku 1614 je uváděn jako pustý.
...
Červená paní na Choustníku.
...
Petra zkoumá hladomornu.
...
Výhledy do jihočeské krajiny jsou opravdu hezké...
...
...
...
...
...
...
...
Orientační běžkyně Hanka
Kus kamene hradby je perfektně uhlazený.
Při odchodu se holky zdrží u hradní studně, asi je nějak přitahuje. Dle jedné z pověstí se k ní jednou za rok slétají čarodějnice z okolí a tropí své rejdy. Radši se potichu vzdálím, nevěda, co mne ještě dnes čeká. Klesáme k autu a frčíme velkou rychlostí do Červené Lhoty. Na prohlídku půjdu jen s Petrou, ostatní ji absolvovali před pár lety.
Hradní studna, kde se slézají čarodějnice.
Zámek Červená Lhota
Spolu s námi půjde dovnitř zámku i asi osmiletá dívenka, když nás o to poprosí její maminka. Jedou po kraji na kolech a ona se neodváží je na hodinu opustit. Jsme v Čechách. A tak si adoptujeme malou, zvídavou Alenku, která uvnitř mobilem fotí ostošest. Když se zeptáme, jestli se nebojí, že nám ji mamka přenechá navždy, řekne, že to ona nedělá. A tak si všichni vychutnáváme něco z nám usměvavou průvodkyní naservírovaného menu z dávné historie a prohlížíme interiéry zámku Červené Lhoty.
Červená Lhota je pohádkový zámek, v počtu pohádek a filmů zde natočených drží prim. Všichni jistě známe Zlatovlásku, nebo O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princeznu na hrášku.
Web "Kudy z nudy", na který směřuje i odkaz, nám napoví, že: "Na severním okraji dominia Pánů z Hradce byla v polovině 13. století v rámci kolonizace založena ves Lhota. V roce 1465 se objevuje první písemná zpráva o existenci tvrze ve Lhotě, kdy Petr ze Zásmuk získal tvrz ve Lhotě jako dědictví po svém otci Ctiborovi. Kolem roku 1530 Lhotu zakoupila rytířská rodina Kábů z Rybňan. Jan Kába nechal starou tvrz přestavět renesančně podle projektu italského stavitele Honse Vlacha. Roku 1555 se poprvé objevuje název Nová Lhota.
Označení Červená Lhota se poprvé objevilo v roce 1602. Název vycházel z nové barevnosti omítek tvrze. Dále zámek vlastnil císařský rytmistr Antonio Briccio a následně Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Za jeho vlády došlo v letech 1658 – 1678 ke stavebním úpravám, které proměnily někdejší tvrz v barokní zámeček užívaný jako letohrádek. Zámek dále vlastnili např. rod Windischgrätzů, baron Ignác Stillfried a Heinrich Eduard Schönburg – Hartenstein. V roce 1934 vznikla na Červené Lhotě hrobka rodiny Schönburg-Hartenstein. Od roku 1949 je zámek zpřístupněn veřejnosti."
Zámek Červená Lhota
Na prohlídce zámku, fotit povoleno ...
Alenka v říši divů.
Zrcadlové selfie.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Po prohlídce, kdy z jednoho okna vidím holky obcházející částečně napuštěný Zámecký rybník, šťastně předáme mamince Alenku a jdeme dolů k rybníčku fotit krásný červený zámek v odrazu jeho hladiny. Tohle dlouho chybělo, rybník protékal a proto byl zcela vypuštěný po mnoho let. Kolem již vše utichlo, když opuštíme Červenou Lhotu. Je večer, den se docela vydařil. Najdeme na dálnici a do hodiny jsme šťastně doma.
...
...
Jdeme k rybníku pro pár posledních fotek...
...
...
Ohodnoťte článek
Anketa
Navštívili jste zámek Červená Lhota?
13 39% Ne, nikdy.
7 21% Ano, jednou.
13 39% Ano, vícekrát.
Hlasovalo 33 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín
- Písek a jeho okolí :-)
- Půltucet 2019 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy
- Drážďany v čase vánočním
- Od tvrzí v Kestřanech do Písku
- NS Semenec k soutoku Vltavy s Lužnicí
- Přechod Pirinu: část II., žulová
- Krušné hory pěšky i na kole ll.
- Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje
- Podzimní Jarník ve fotkách
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Vzhůru na Knížecí stolec
- Orlické hory pěšky i na kole l. a Králický Sněžník
- Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie
- Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie
- Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice
- Nedostupné Ptačí skály
- Krkonošské návraty lll.
- Do srdce Boletického VVP k pramenům Blanice
- Arménie VI.
- Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu
