Jihem Táborska

Jihem Táborska

Táborsko pro mne bylo dlouho místem turistický málo prozkoumaným. Proto jsem přivítal celodenní výlet s několika zastaveními. Podíváme se na rozhlednu Hýlačka, do Zoo Tábor, na Kozí hrádek a na závěr do krásně zrekonstruovaného zámku Brandlín s úžasnou sbírkou historických hodin a veteránů.

Rozhledna Hýlačka

mapa

Vlastně budeme mít takový rodinný výlet. Hanka vezme auto, dceru Agi, přibere mne, Petru a frčíme do táborské Zoo. Je ostuda, že jsem v ní ještě nebyl. A nejen v Zoo, ale ani na rozhledně Hýlačce a na nedalekém hrádku zvaném Kozí. Ano, je to ten, kde počátkem 15. století kázal mistr Jan Hus (l. p. 1413).

Parkujeme u Zoo, ale jdeme se nejprve porozhlédnout po kraji. Výstup na rozhlednu Hýlačku je bezpečný, a tak se nahoru odhodlá vystoupat i Petra, která chvíli dělá, že rozhlednu nevidí. Přehlednout ji ale nemůže.

Hýlačka stojí na kopečku u obce Větrovy, asi 3 km jihozápadně od Tábora. Téměř 100 let (1920 - 2012) se zde nacházela dřevěná rozhledna, která po Silvestru v roce 2012 vyhořela.

Táborský rodák a patriot Ing. arch. Theodor Petřík zpracoval projekt rozhledny jako husitskou hlásku, dřevěnou a krytou šindelem. Na její otevření se 4. června 1920 přišlo podívat na 550 návštěvníků. Tehdy byla pojmenována „Rozhlednou svobody“. V říjnu 1995 ji prohlásilo ministerstvo kultury ČR za kulturní památku.

Po požáru se již v roce 2012 uskutečnila architektonická soutěž o novou podobu rozhledny, v níž byl vybrán projekt vzdušné ocelové konstrukce ne nepodobného vzhledu původní dřevěné rozhledny. Slavnostně se turistům otevřela 1. srpna 2015.

Pohledy shora a největší pozornost přitahuje blízký Tábor, ale přehlédnout můžeme velké území země České. Rozhledové cedule pomohou s určením jednotlivých obcí, měst a vrcholů. Je velmi teplý den, bouře začínají olizovat hřebeny vzdálené Šumavy, dohlednost není ideální. Trochu se mi klepou ruce, když chci fotit mobilem, nerad bych hodil 20 tisíc někomu na hlavu. Přece jen se člověk cítí bezpečněji dole.

Rozhledová cedule a razítko rozhledny Hýlačka.

Rozhledna Hýlačka.

Na plošině rozhledny...

Tábor.

...

...

Zoo Tábor

Jdeme do největší zoologické zahrady v jižních Čechách, která má rozlohu 10 hektarů. Protože se zrovna pracuje na jejím zvelebení či rozšíření, musíme se složitě přesouvat mezi jednotlivými výběhy a pavilony. Hanku překvapuje, kolik zvířátek je zalezlých, ale to se občas stává. Loni na podzim prostě měla lepší podmínky. Určitě nás všechny potěší procházka bílých vlků po jejich výběhu. Věnujeme čas i bílým klokanům s mláďaty ve vacích a spatříme i majestátního tygra. Dočteme se, že Zoo Tábor se zaměřuje hlavně na ochranu ohrožených druhů zvířat. Mezi ně můžeme zařadit tygry, lvy, medvědy, vlky, sovy, opice a řadu dalších zvířat.

Procházíme po cestách a čas pomalu plyne. Poledne se přiblížilo a tak ještě podrbeme za uchem kozičku a poté využijeme velkovní posezení místní restaurace na krátké posezení.

Farma je hned u vchodu.

Táborská Zoo.

Mara stepní.

...

...

Velbloudí dvouhrbí - drabaři.

Medvěd baribal

Surikaty.

U vlčího výběhu.

Bílí vlci ...

...

Pštros Emu

Klokan.

Tygr Bengálský.

Jak.

...

Fosa.

...

...

Kozí hrádek

mapa Kozí hrádek

Projedeme Táborem kolem Lužnice, dvakrát podjedeme dálnici D3, abychom zastavili u Kozího hrádku. Je pondělí, tedy zavřeno, ale nám to až tolik nevadí. Po naučné stezce obcházíme zříceninu a přitom se můžeme leccos zajímavého dočíst.

Z dochovaných pramenů není známo, kdy byl hrad postaven. Nejstarší zprávy jsou z roku 1377, kdy byl majitelem hradu Vlček z Kozího. Později byl Kozí hrádek vlastněn pány z Hardeggu a Jindřicha z Hradce. Asi největší význam získal Kozí hrádek pobytem mistra Jana Husa, největší osobnosti českého reformního hnutí. Zanikl zřejmě násilně kolem roku 1438, poté již jako panské sídlo neexistoval. Zbytky zdiva odkryl v letech 1899 - 1929 Josef Švehla, učitel ze Sezimova Ústí, který se také podílel na zpřístupnění areálu veřejnosti. Když jsem o svém výletu řekl svému otci, prozradil mi, že on Kozí hrádek jako geodet v 60 letech minulého století vyměřoval.

Kozí hrádek.

...

...

...

...

Zámek Brandlín

mapa zámek Brandlín

Poslední dnešní zastávkou bude zámek Brandlín. Jen náhodně jsem se k němu doklikal ze stránek www.mapy.cz, když jsem připravoval trasu a hledal, kam se můžeme najíst. Díky zdejší zámecké krčmě mají zámek otevřený i v pondělí. Prohlídku s výkladem si užíváme, stejně jako úžasné prostory zámku, které nám jsou přístupné.

Zámek Brandlín byl původně samostatným deskovým statkem s tvrzí. Nejstarším známým držitelem byl Ješek z Brandlína, který zemřel roku 1362. Nezanechal žádného mužského dědice, a tak majetek získali Olbramové Brandlínští ze Štěkře. Tvrz byla počátkem 16. století přestavěna na renesanční a poté se zde vystřídalo více majitelů, rod Hozlauerů z Hozlau a Černínové z Chudenic, kteří tvrz přestavěli na zámek v barokním slohu. Ten patřil v 18. století klášteru Zlatá Koruna, rodině baronů Nádherných, a následovaly další barokní úpravy.

Dnes je zámek po rozsáhlé rekonstrukci přístupný veřejnosti. V prvním patře tak můžeme spatřit expozice rytířského sálu, mnohé historické objekty včetně rozsáhlé sbírky zámeckých hodin. Ve věži je pak umístěna galerie malíře Borise Eibla, kam jsme ještě nahlédnout nemohli. U zámku si můžeme prohlédnout zachovalé renesanční sgrafity, zajímavě řešené barokní východní průčelí a nahlédnout můžeme i do zámeckého parku, kde jsou ustájeni veteráni.

Příjemnou a zajímavou prohlídku zakončíme dobrým jídlem, i když nevíme jestli jde o oběd či večeři. Rychle se blíží 16 hodina odpolední a stejně rychle tmavé bouřkové mraky od jihozápadu. V tu dobu se již Budějce topí v průtrži mračen, která ukončuje velmi teplé dny. My si ještě spravedlivě rozdělíme sladkou třešinku, kterou se stanou čtyři lívanečky, a s prvními kapkami deště se rozloučíme s příjemným personálem i se zámkem Brandlín.

Zámek Brandlín...

...

Modelky u zámku.

Uvnitř je úžasná sbírka asi 150 historických hodin....

...

...

...

...

...

...

...

Citera.

Mapka oblasti Táborska. Inspirace pro další cesty.

Vlastník, pan Vojáček, byl známým automobilovým závodníkem.

Kolo z filmu Adéla jestě nevečeřela.

Zámek Brandlín z parku.

...

Sbírka veteránů (závodních) je neméně působivá

...

Austin je klenotem sbírky.

...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.