Jezírka u Skryjí

Jezírka u Skryjí

Na hranici západočeského a středočeského kraje, tam kde se po můstku dostanete z Rokycanska do Rakovnicka a Berounska je jedno z nejhezčích míst Křivoklátska. Kousek od hájovny Slap jsou Skryjská jezírka.

Z lesů Colloredo-mansfeldovských v okolí Mýta na Rokycansku teče na sever Zbirožský potok, na soutoku s Berounkou má úctyhodnou délku přes 50 kilometrů. Na jeho konci, kousek před ústím do řeky se nachází nejzajímavější část jeho toku, říká se tomu místu Jezírka - Skryjská jezírka. Potok se po staletí prodírá skalní barierou, která vznikla kdysi v dávnu vulkanickou činností. Vápencové skály zde dosahují výšky až 150 metrů a jsou celkem nepřístupné. V tomto místu je to už říčka, podle stavu vody i dost dravá říčka, která si ve skalách prorazila úzký a hodně strmý kaňon s vodopádem. Podle výše průtoku buď jen teče a nebo se valí do jezírka pod průrvou. Okolí jezírek je porostlé řadou vzácných rostlin, žije zde mimo jiné i vydra nebo ledňáček. Jen podotýkám, že celá oblast Křivoklátska je chráněná oblast a teď už se projednává zřízení národního parku. Jenže, jak už to ve zdejších luzich a hájích bývá, nápad má kromě příznivců, také odpůrce. Jak bude rozhodnuto, je ve hvězdách ... ... Od můstku přes potok u hájovny Slap je to asi půlhodinová procházka po toku, v samotné závěrečné části je stezka trošku dobrodružná, s určitou opatrností schůdná.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

hranice krajů a i snad bývalých okresů ... cedule jsou ale úplně nové, že by mně něco uniklo ??? k jezírkům to je kousek,  k řece o něco dál přes bývalé podnikové tábory hájovna Slap, podle cedule hájemství začátek skalnatého údolí Zbirožského potoka
trošku větší samorost do poličky všude je modro, berounsky jsou to "podlížky"
na skalách kde je sluníčko kvetou koniklece a mezi nimi ještě něco malého a žlutého skály jsou až 150 metrů vysoké
dolní jezírko když je vyšší hladina, je to dost dobrodružné ... teď je vody málo ... můstky vydržely i jarní tání ...
sluníčko svítí do údolí jen kolem poledne když zaprší, je to docela "mazec"
moje pomocnice, Brita a Iola ... občas, někdy i dost často chtějí jít úplně někam jinam než já .... i tohle je kousek od Skryjí, po berounsky Skrejí ... a o tom někdy příště ....

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

8. dubna 2012 17:40

Paulie říká

Jé, přesně tenhle výlet jsme si udělali na přejezdu ČR na kolech: http://www.slapoty.cz/clanky/prejezd-ceske-republiky-za-7-dni-169/ Hezké to tam určitě je.

Fotky jsou zas "skryté".

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

azave

9. dubna 2012 11:07

azave říká

Fotky jsou skryte pokazde, tak je nastavenej novej web Slapot. Je sice moznost nahravat vse po staru, ale ja podporuju novoty a tenhle system mne vyhovuje... Prohlizeni fotek je jeden klik mysi.... 

HoHo

9. dubna 2012 12:21

HoHo říká

Přenastavil jsem to tak, že nyní, pokud není v článku zobrazena ani jedna fotografie, se fotogalerie pod článkem automaticky rozvine a fotky budou hned vidět...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.