Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Javorná, Hadí vrch a trek nad Křemelnou

vydáno 1. července 2013 – napsal Rony – 5 komentářů

Tenhle vandr jsem si užil. Na moje narozeniny mi totiž přišli popřát jako první dva strážci Národního parku Šumava. Přímo do stanu ke Křemelné a už v půl šesté ráno. Místo Happy Birthday ale citovali nějaký podivný, bezduchý zákon, za což si vzali 200,-Kč. Udělali mi tím opravdu velkou radost! Slíbil jsem jim, že o nich na oplátku do Šlápot něco hezkého napíšu a tak to i činím.
Můžete se tak dočíst nejen o Slavnosti kaše v Horažďovicích, výstupu na Javornou, orchidejích Hadího vrchu, vandru kolem Prášil a Křemelné, ale i o tom, jak přírodu milovní turisté nejsou v Národním parku Šumava vítáni.

Horažďovické Slavnosti kaše

Jelikož naše cesta na Šumavu vede přes Horažďovice zrovna v době zahájení zdejších Slavností kaše, děláme si krátkou zastávku právě zde. Společně s kamarády tak na zdejším malém, ale hezkém náměstí vnímáme vůně nejen kaše, která se stále ještě vaří v hrncích, ale i klobás a pečeného selátka.

Historické slavnosti se konají každoročně jako vzpomínka na obléhání města Horažďovice, při kterém v roce 1307 zemřel český král Rudolf Habsburský, přezdívaný jako Král kaše. Můžete zde tak shlédnout a zaslechnout rachot palných zbraní v průřezu od středověku do Třicetileté války, ladnost soubojů a tanečnic. Jako výstrahu pro všechny nepoctivce a lumpy je provozována mučírna.

Ponořte se tak na chvíli s námi do doby dávno minulé, kdy nebylo těžké skončit na středověkých mučidlech.

Na kaši při návštěvě Slavností kaše jsme si museli nechat zajít chuť. Nebyla ještě dovařená.

Zajímavostí jsme si i tak užili dost...

...

Holky si dávají do nosu.

Dudácká kapela ze Strakonic nemůže chybět.

...

Středověké bojiště a mučidla mne zaujaly nejvíce.

...

...

...

Nabídku na protažení bolavých zad jsem s díky odmítl. Ale je možné, že by mi něco podobného pomohlo.

...

Nejen historické, ale i novodobé, futuristické atrakce byly k vidění.

...

...

Javorná a Hadí vrch

mapka Hadího vrchu

Po osvěžující kulturní vložce projíždíme Sušice, Petrovice a přes Hlavňovice stoupáme na Keply. Tady je místo, ze kterého hodláme zdolat vrchol Javorné.

První kroky ještě v žaludku tíží kousky prorostlého selátka, kterému se nedalo odolat, ale lesní cesta nám je nápomocna dosáhnout slušnou nadmořskou výšku. Po těžební technikou protažené odbočce se snadno dostáváme až pod vrchol hory. Chvíli zkoumáme ústí Bastlovy štoly, která rychle mizí kdesi v podzemí, a vytěženým lesem zanedlouho dosahujeme vrcholovou plošinu. Tady nám docela trvá nalezení, mezi mladými smrčky dobře ukryté, červenobílé triangulační tyče. Ve vrcholové knize není celý červen jediný zápis. Asi nejsme sami, kdo má s dohledáním práci. Rozhled je minimální, co nás však zaujme, je vrchol Svatoboru, v jehož pozadí kouří temelínské věže.

Již kousek za Keply využívám makro na překrásně rozvitý vlčí bob.

Jedna ze štol nedaleko vrcholu Javorné. Dovnitř jsme si netroufli.

Křemeny, které nacházíme všude kolem, pocházejí z nitra hory.

Vrchol Javorné je po napadení smrků kůrovcem částečně vytěžený. Těžká technika zde zanechala své nehezké stopy. Experiment nezasahování z l. zóny NP Šumava takto zasáhl i vzdálená místa.

Vrcholová kniha je skryta mezi několika mladými smrčky na triangulační tyči.

Po sestupu pokračujeme směrem k Hadímu vrchu. Jeho, vojsky dříve udržované, bezlesé temeno již začalo zarůstat smrčky a nálety dalších dřevin. Přistoupilo se proto k chovu jalovic, které spásáním trávy pomohou zachovat jedinečnou faunu i flóru zvláštního vrchu.

V dohledu je celé panorama této části Šumavy. Vidíme Poledník, Ždánidla, Polom, Velký Javor i Pancíř.

Při návratu začíná slabě pršet. Přesto měním dlouhý zoom objektiv za makro a fotím krásnou orchidej i další květy.

Lesní cesta k Hadímu vrchu vede i kolem nádherně zbarvených kamenů, kdy abstraktním malířem je lišejník zeměpisný.

Paseka nad Starým Brunstem.

Hadí vrch (1 021 m n. m.) je zvláštní bezlesý kopec. Je zde několik přírodních rezervací Zhůřská pláň a Zhůřská hnízdiště. Protože dnes, po odchodu vojáků, kteří zde udržovali ocelovými pásy transportérů a tanků tento stav, začíná vrch zarůstat nálety, přistoupilo se dnes ke spásání porostu skotem.

Plesnou jsme si procházeli při loňském l. setkání příznivců Šlápot. Bohužel pršelo a mlha znemožnila jakékoli výhledy.

Nejvyšší vrchol Šumavy Velký Javor (1 456m n. m.) lze spatřit i z Hadího vrchu. Ten je vděčným rozhledovým místem.

Pancíř ( 1 214 m n. m.) se svojí horskou chatou a rozhlednou.

Hřeben Dřevéné hole převyšuje Plesná (1 336 m n. m.).

Vzdálený vrchol Poledníku (1 315 m n. m.) s rozhlednou.

Vysokým hřbetem (1 078m n. m.) vede zelená TZ hezkými bučinami až k Rovině a Dobré Vodě.

Sestup z Hadího vrchu provází první kapky ze zataženého nebe a také hledání orchidejí a jiných vzácných rostlinek.

Vyskytuje se zde vzácný prstnatec Fuchsův, my jsme narazili pouze na několik exemplářů vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia).

...

Vlčí bob sice není tak vzácný, ale barevné mutace a bohaté květenství ho činí vděčným objektem k focení.

...

Že fotogenické nejsou pouze květy, ale i Lena v rozletu, vidíte sami.

Silnější déšť i fůra času nás donutí přejet směrem na Prášily. Než dojedeme nad Křemelnou znovu vysvitne slunko a tak necháváme auto na parkovišti Zaparkuj a jdi. Jdeme ke Křemelné a nakonec se rozhodneme zůstat zde přes noc. Do ní ale chybí ještě dost hodin a tak s plnou fotovýbavou pokračujeme procházkovým tempem kolem Frauenthalu. I tady se na druhé straně řeky pasou krávy. Pochybnosti, že zcela nahradí pásy tanků a dalších vojenských vozidel, které zde udržovaly bezlesou krajinu, jsou asi na místě.

Nádherné meandry Křemelné u Frauenthalu kupodivu nejsou l. zónou NP a tak se zde můžeme pohybovat dle libosti. Pomalu obcházíme celé údolí a já využívám možností nasazeného širokého objektivu.

Večer jdeme pro stan a nějaké jídlo k autu a piknikujeme přímo u břehu řeky, v místě, kde je brod. Ze stopy nějakého těžkého vozidla vidíme, že je i dnes používaný. V okolí se bohužel projevila postupující kůrovcová kalamita a tak se na několika místech občas těží.

Stavíme stan na návrší, pod statné a zdravé smrky, nedaleko brodu. Kolem osmé večer přijíždí dvě čtyřkolky a chtějí zjevně přejet Křemelnou na druhou stranu. Po minulých mohutných deštích je proud docela silný a tak si to po chvíli rozmyslí a odjíždí zpět. Dohadujeme se, jestli nás viděli a svorně nadáváme nad jejich drzostí jezdit po národním parku a ničit zdejší krajinu. To, co se dovíme brzy ráno, by nás v tuto chvíli ani ve snu nenapadlo...

Křemelná je pro mne nejpřitažlivější řekou a její krása nenapodobitelná.

...

...

...

Most k Frauenthalu odnesla povodeň již v roce 2002 a zůstalo jen několik brodů. I zde má zarůstání údolí, které širokým obloukem obtéká Křemelná, zabránit stádo jalovic.

Tento potok sbírá vody ze slatí, kde je vyhlášena l. zóna NP.

Křemelná, jako jedna ze dvou hlavních toků Otavy pramení jako Zhůřecký potok na východním svahu Můstku ve výšce 1 214 m n. m. Její pramenná část je přírodní rezervací (PR Prameniště), kaňon pod Stodůleckým mostem požívá ochrany l. zóny NP.

Údolí Frauenthalu a celá část Křemelné k Stodůlkám je volně přístupná a můžete se zde pohybovat dle libosti.

Meandry, především při povodních, postupně ukusují břehy řeky a mění svoji tvář.

...

...

Večer mraky pomalu mizí a vypadá to na klidnou noc.

Nedobrovolný budíček u Křemelné

Ranní probuzení je skutečně nečekané. Když kolem půl šesté slyším "Dobrý den, otevřete stan, prosím", ani nechci věřit svým uším. Dost dlouho mi trvá, než si urovnám v hlavě myšlenky a vyhlédnu ze stanu. Před očima se mi hned objeví nějaký průkaz a slyším: "Pro porušení zákona paragrafu 114, článek atd., atd..., vám udělujeme pokutu ve výši 300,-Kč."

Jsem si vědom toho, že je táboření v NP zapovězeno nějakým nesmyslným zákonem a ani moc neprotestuji. Naopak na sebe prozrazuji, že na Šumavě mám za desítky let vandrování asi 1 000 přespání, většinou pod širákem.

"Kdybyste neměli postavený stan, řešili bysme to jen domluvou. Takhle to bude za 200, souhlasíte?" zlevňuje sazbu a dožaduje se občanky.

"Včera večer sem přijely dvě čtyřkolky a vjely do půlky řeky" snažím se dát najevo to, že zatímco po nás, až odejdeme, nevznikne přírodě žádná škoda, po jiných ano...

"Na jedné jsem jel já" uzemňuje mne "Chtěl jsem jen zjistit, co tudy jelo za auto. Jeli jsme z off-roadu v Sušici." tvrdí a odkazuje na širokou stopu, která vede přes brod na druhou stranu Křemelné.

Ptám se, jestli tolik vadí naše přespání, když tady na Frauenthalu dříve bydlela spousta lidí a dnes se za řekou pase stádo krav.

Řeč se stáčí i na nouzová nocoviště, místa, kde je povoleno nocovat ve stanech.

"O prázdninách jsou ale stejně všechny plné..." zakončuje jeden ze správců parku a přidává vlatní kritiku nedomyšlených míst o normované velikosti 8m x 8m. U většiny nocovišť navíc není v dosahu ani pramenitá voda, často chybí přístřešek i místo k obyčejnému večernímu posezení. Rozdělávání ohně je na nich také samozřejmě zakázáno. Pro turisty, kteří jsou bráni spíš jako obtížný hmyz, to není velký přínos. Podle mého názoru dobrá myšlenka vzala za své špatnou realizací. Možná by stálo za úvahu, podívat se jak přenocování řeší za našimi hranicemi. A nemusíme chodit daleko. Na Slovensku (Nižná Klaková na Muráňské planině i mnohde jinde) mají v národních parcích postavené velké dřevěné sruby, venkovní ohniště, vše ku prospěchu a spokojenosti dálkoplazů.

U nás se místo toho pracovníci NP Šumava "vozí" v terénních autech a na čtyřkolkách, honí trampy, vandráky a sami si staví u l. zón, i v nich, sruby jen pro sebe (Plešné jezero, Řasnice atd.).

Nikdo z nich nenese odpovědnost za to, že z nejcennějšího území Šumavy zmizely i 500 let staré horské smrčiny, jen díky nesmyslnému experimentu, při kterém se z několika málo napadaných smrků při hranicích s Německem stala nejhorší kalamitní situace na Šumavě všech dob? Dnes je l. zóna plná milionů mrtvých stromů a na mnoha dalších místech muselo dojít k vytěžení napadených stromů. Na výsledek se může každý dnes podívat sám. Těžkou technikou rozježděné lesy, holé hřebeny l. zóny, kde slunce spaluje vše živé, mrtvolné ticho bez ptačího zpěvu. Muselo k tomu dojít?

Jasné ráno trochu kalí jen brzká návštěva, náladu z krásné přírody si ale kazit nenecháme.

Pohled k bývalému Šerlovu dvoru, který kdysi stál u mostu přes Křemelnou.

Trek do Prášil a nad Křemelnou

mapka treku

Ráno je přes pokutu nádherné. Umyjeme se v čisté vodě Křemenné a na slunci při snídani pomalu rozehříváme naše staré kosti.

Původní plán na dnešek byl přejít z Prášil na Zlatý stoleček a zde místo klesání k jezeru Laka přejít přes Ždánidla. Bohužel jsme k pokutě dostali i upozornění, že na Zlatý stoleček se kvůli tetřevu ještě nesmí (do 15.7.). Riskovat další pokutu nebudeme a tak vyrážíme nejdříve na Vysoké lávky. Na rozcestí jdeme po zelené TZ a stoupáme lesem až na Formberg, do výšky téměř 1 100m. Nad námi je mohutný masív Ždánidel (1 309 m n. m.), na který ale nepolezeme. Přece jenom naše dnešní cesta není krátká a tak si vrchol necháme na příště.

Vysoké lávky, kde ze značky na Hůrku odbočujeme do Prášil.

Zde se do roku 1990 pilně cvičilo. Pamatuji si vojsky rozježděné pláně okolo Křemelné v 80-tých letech minulého století, kdy jsme poprvé Křemelnou procházeli. Často jsme byli nuceni plížit se těsně kolem vojenských ležení. Tehdy to byl dobrý adrenalinový sport.

Formberg (viz www.zanikleobce.cz/index.php?obec=1004).

Bučiny pod Formbergem zachraňují okolní smrkové lesní porosty před kůrovcem. Přesto se i zde zásah dřevařů projevil. Vrchol hory Ždánidla je dnes bez vzrostlých stromů. Podobně na tom je většina vysokých vrcholů a hřbetů.

V Prášilech chceme zajít do hospody na polévku, ale protože otevírají až v 11 hodin, končíme nasladko v cukrárně. Kafe a věneček je dárek k mým narozeninám.

Když jdeme kolem bizonního výběhu, potkáváme fotografa, kterého jsme viděli "sprintovat" do kopce u Formbergu. Dáváme řeč a dovídáme se, že byl fotit bílé mutace zvonků a že právě on je autorem výběhu i botanické zahrady, u které právě stojíme. Jeho názor na ochránce Národního parku Šumava je ještě radikálnější než můj a nelze ho zde ani citovat. Žije zde již dlouho a ví, o čem mluví.

Protože začíná silněji pršet, jsme schováni pod stříškou jeho dřevěné chatky a můžeme se ještě téměř hodinu bavit, nejen o makrofocení rostlinek, které oba rádi fotíme.

Prášilské zastavení - hřbitovní zeď.

Sladká oslava narozenin v prášilské cukrárně. Hospoda měla v deset ještě zavřeno.

Bizoni jsou zde proto, že zubr evropský je chráněný zákonem a nesmí se porážet na maso. Bizoni ano!

Mladý bizon.

Nejmladší bizon.

Dál pokračujeme po nové cestě cyklotrasy k odbočce na Slunečnou. Odbočka lesem míří kolem Kamenné přímo k Frauenthalu, my ale jdeme stále po zelené značce a sestupujeme ke Stodůleckému mostu. Za ním čeká táhlé stoupání, které jsem již měl možnost absolvovat mnohokrát.

Chvíli sedíme pod turistickým přístřeškem a kromě BeBe sušenek spořádáme všechno jídlo, co neseme s sebou. Zpět k autu je to necelé dvě hodinky klidné chůze. Jdeme totiž zkratkou po cestě, která od Stodůlek postupně klesá až ke Křemelné. U ní musím pro několik fotek přes mokřadní louku, ale stojí to za to. Temně hnědé dno kontrastuje dokonale se světlejšími, oblými balvany v řečišti a vytváří kulisu pravé kanadské divočiny. Pro tyhle chvíle, pro tato místa se sem stále rád vracím.

Slaťovitý terén nad Křemelnou, ke kterému jsme sestoupili od Slunečné (996 m n. m.).

Za řekou je bývalá dopadová plocha osázena cedulemi upozorňujícími na nebezpečí ohrožení života. Před dvěma roky jsme prošli živí a zdraví.

Křemelná ze Stodůleckého mostu.

Dlouhý rovný úsek jsme museli zdolat při výstupu ke Stodůlkám.

Podobně jako hřeben Skalky (u Poledníku) dnes vypadají mnohé hřbety šumavských hor.

Poledník.

Pohled na Stodůlecký most ukazuje vykácenou paseku polomů po kůrovcové a větrné kalamitě.

Cedule jsou zde spíš jako alibi, kdyby náhodou...Jdeme zkratkou, neznačenou cestou k řece, krásnou krajinou.

...

Opět jsme klesli ke Křemelné, která nás stále překvapuje malebnými a fotogenickými zákoutími.

...

Do Sklářského údolí / Frauenthalu nás ještě čeká překonání pramenného území. Cesta je tady na mnoha místech podobna bažině. Čerstvě je navíc rozšlapána skotem, který do údolí právě tudy vedli. Chvíli uvažujeme i o zutí bot, nakonec ale po okraji cesty projdeme.

Jen o kousek dál už nás vítají nádherné meandry řeky. Pěšina kopíruje břeh, který je nedávnými dešti silně podemletý a na několika místech stržený. V jedné ze zákrut muškaří rybář. Snad mu vydry, které zde jsou, nějaké pstruhy nechaly.

Dostáváme se do místa, kam jsme došli z opačné strany včera navečer a odkud nás kvalitní cesta již bezpečně vyvede ven. Bilancujeme při chůzi dva dny strávené v této překrásné části Šumavy, která snad bude časem k poutníkům našeho ražení přívětivější. O to se však musí postarat především pracovníci NP Šumava. Zbytečnými pokutami nic nespraví.

Skot do údolí Frauenthal hnali touto cestou. Již tak dost podmáčený terén kopyta ještě víc rozorala a není vůbec snadné úsek, kde pramení mnoho potůčků, projít.

U Frauenthalu znovu moje srdce plesá. Stále je co fotit!

...

Podemletý břeh ukrajuje další metry a pomalu posouvá řeku k svahu zalesněného kopce.

...

Snad ne nadarmo jsem si večer ve stanu přečetl v časopise Iris, který vydává zdarma Zoologická a botanická zahrada města Plzně, následující...

Citát tohoto čísla (2/13): "Šumava je krásné místo, součást naší přírody. Naším cílem je lidem přírodu otevřít, ukázat jim ji, ne ji před nimi schovávat." Mgr. Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí.

Cesta kolem snadno dostupného údolí je lemována krásnými výhledy na řeku, která je mému srdci již dlouhá léta nejbližší.