Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jarní sběr tisícovek Šumavy

vydáno 15. června 2019 – napsal Rony – 6 komentářů

Už jen málo zbývá, abychom slavili dosažení všech tisícovek Šumavy, zaznamenaných na webu tisicovky.cz. Pokračování sběratelského úsilí zaměřujeme na okolí Kvildy a Borových Lad. Procházíme si krásná místa, která málokdo objeví. Často improvizujeme a jdeme cestami podle intuice.

Pouze velké nadšení kamaráda Václava, úspěšného sběratele šumavských tisícovek, může přemoci jeho koncentraci na rehabilitaci, kterou podstupuje. Stačí do mobilu říct několik slov, které působí jako zaklínadlo: Orel, Břemeno, Hrb a hned se vyjasní, že tentokrát nebudeme šumavskými lesy bloudit sami.

Ony slova mohou znamenat mnohé, pro Václava však jedno jediné - nezdolané tisícovky Šumavy. Tím budiš řečeno vše.

Horská Kvilda a Kvilda

Jelení kaliště, Břemeno, Orel, Březová hora

mapa Břemeno

Asi hodinu před pátečním polednem odcházíme od hotelu Rankl a na konci Horské Kvildy lesní cestou míříme k Výhledům. Nad nimi totiž leží plochý vrchol Jelení kaliště. První z jedenácti naplánovaných tisícovek v okolí Kvild a Borových Lad.

U Výhledů kraluje krajině Sokol nebo-li Antýgl. Jeho vrcholek lze spatřit z mnoha míst otevřené Šumavy, kdy bývá dobrých rádcem při určení směru, kterým pohlížíte. Z rozkvetlých lučin je nyní ideálním cílem našich objektivů. Míjíme pěkně umístěnou samotu s vývěrem vydatného pramene. Konečně i Šumava dostala pořádnou porci blahodárné tekutiny, bez níž nemůže být na naší Zemi život. Alespoň ne v jeho nynější rozmanitosti a kráse.

Dřípatka horská nás přivítá, jen vejdeme do lesa nad Horskou Kvildu.

Výhledy pod Jelením kalištěm...

...

Sokol (Antýgl) je výrazný vrchol, který můžete spatřit z mnoha míst Šumavy.

...

...

...

...

...

Přeskakujeme louže, mizíme v lese a pod Lišákem (1 113 m n. m.) stoupáme na plochý, protáhlý hřeben.

Zde kůrovcem otevřená krajina poskytne pohled na Prášilsko k Poledníku a Ždánidlům. Lišák je nezajímavým spočinkem a v "tisícovkách" není vůbec zaznamenán, protože o pár metrů výš leží Jelení kaliště (1 126 m n. m.). Plochý vrchol bez označení jen projdeme lesem.

Znovu se vracíme na lesní cestu rovnou jako přímka. Vede k Břemenu (1 156 m n. m.), podobného typu jako Jelení kaliště. Všude se kácí kůrovcem decimované smrčiny. Jejich rozvrat ještě neskončil. Jistě k němu napomůže i nově schválené zvětšení bezzásahových zón na území NP Šumava.

Za čerstvě vytěženou plochou triangulační červenobílá tyčka již stojí. Kolem vrcholku Břemena jsou hluboké jámy nejasněho původu. Spekulejeme, že by to mohlo být po vojácích či staré těžbě nějaké horniny. V zaschlém bahně nových, při těžbě stromů vyjetých cest, pozorujeme mnoho stop jelení zvěře.

Lišák.

Břemeno...

Některé vrcholky jsou vlastně jen nejvyššími body v rovinatém terénu. Břemeno nedaleko Zhůří (Huťská hora) je jedním z nich.

Zaschlé bahno na těžkou technikou rozježděné cestě uchovává mnoho zvířecích stop. Tuto zanechal jelen či laň v klusu.

Šumavské lesy mizí. Kvůli kůrovci se všude, kde se smí, těží.

Polední okruh dokončíme sestupem po lyžařské trase přes loučku se zahnědlými trsy houževnatých mokřadních travin. Když se blížíme k autu, vidím dokořán otevřené dveře. Chvíli se dohaduji s Romanem, jestli to nejsou dveře sousedního mercedesu, ale ne. To je jen Václav po sobě zapomněl zabouchnout při svém odchodu. Na svoji obranu tvrdí, že nám přece říkal o své dočasné krizi. Fyzické i intelektuální. První dva vrcholy však dokázaly, že chodit ještě umí.

U Rankla si dáme oběd a přesouváme se na placené parkoviště pod jelením výběhem, kousek od Kvildy.

Nad Horskou Kvildou.

...

Mokřady...

...

...

mapa Orel

Třetí vrcholek budeme muset dohledat. Je jím Orel (1 182 m n. m.) a nejsnazší cesta k němu vede právě přes jelení výběh. Jsem zde opakovaně po dvou měsících a ani dnes nespatřím z jelena či laně ani chlup. Možná už tady žádní jeleni nejsou a národní park to tají. Několikeré napadení turistů jelenem bylo vážným varováním. Podle mne je nesmysl, aby v tak omezeném prostoru nechávali spolu jeleny s lidmi. Útočící jelen se zachoval zcela přirozeně, bránil své teritorium, to lidé blbnou. Ti z NP Šumava především.

Pár stop vysoké vidíme pouze u vysokého plotu, kolem něhož stoupáme na Orla. Tahle blbost musela stát peněz! Ale ty za statitisíce pokácených smrků přece NP Šumava na rozhazování má.

Kvilda.

Za jelení oborou.

Pod Orlem.

Šumavské pralesy v nejcennějších oblastech hraničních hřebenů již kůrovec zcela zničil a na tato místa se horské smrčiny navrací jen velmi zvolna, další místa tato zkáza teprve čeká.

Orel (1 182 m n. m.).

Dohledání vrcholu není složité. Zpět jdeme po naučné stezce a modré značce od Přilby, kterou znám především z doby, kdy si ještě běžkaři museli úzké, nekvalitní stopy projíždět sami. Pamatujete ještě někdo tuhle dřevní dobu?

mapa Březová hora

Poslední dnešní vrcholek vynechávám. I ten jsem mnohokrát přejížděl na běžkách všemi směry. Je jím Březová hora (1 193 m n. m.) nad Filipovo Hutí. Vysazuji kluky přímo pod vrcholkem a jedu fotit Roklany a koně na Korýtko, kde se později sejdeme.

Roklani od Filipovy Hutě...

...

Ubytování jsme Na Radnici na Borových Ladech. Kvalitně a levně. Večer jdeme naproti do hospody U černého vlka na večeři jen s Romanem, protože únava a bolest zad Vencu na večeři nepustí.

Borová Lada

Zahrádky, Liščí hora

mapa Liščí hora

Na druhý den mám připravený pěkný a zajímavý okruh po různých Ladech. Kolem té Borové se jich totiž nachází mnohem víc. Schválně počítejte se mnou: Zlatá Lada, Svinná Lada, Březová Lada, Černá Lada, Švajglova Lada, Pravětínská Lada, Hrabická Lada. Nezapomněl jsem ještě na nějakou?

My zamíříme do kopců k Černým Ladám a těsně mineme také Pravětínská a Březová. Zahrádky se jmenuje vrchol ležící nad stejnojmenným kempem u Teplé Vltavy. Oba tyto názvy převzaly jméno od samoty na jedné z mnoha pastvin, které zdejší kopce jako prstenec obklopují a dnes již většinou leží ladem. Lada, libozvučné to slovo je odvozeno od zastaralého slova "lado", jež znamenalo "neobdělaná půda".

Na louce nad Borovkou leží rosa a proto volíme cestu lesem. Na mapách.cz ji sice nemám značenou, ale na ceduli s mapou okolí zakreslena je. A v terénu je též. Díky můžeme z hlavní uhnout vlevo vzhůru do lesů a snadno dosáhnout vrchol Zahrádky, za což si do deníčků můžeme zaznamenat hned tři vrcholové jedničky (1 011 m n. m.). Ta nula je rezervována pro bráchu Venci Frantu, který nám na sběr tisícovek kašle.

Teplá Vltava v Borových Ladech.

S povděkem přijímáme fakt, že nejdeme pouze monotónní smrčinou. Objevují se letité javory, buky i břízy.

Sestupujeme k pastvinám u Zelené hory.

Vrchol Zahrádky...

...

Bukovým lesem, kde se také těží, klesáme k pastvinám pod Zelenou horu. Úžasné místo, kde se pohled do zvlněné krajiny s několika liniemi alejí a kamenů, i několika osamělými stromy, neustéle mění. Vpravo od nás vyhlížíme Liščí horu, která leží za mokřady Pravětínského potoka. I proto jsme vybrali delší, ale jistou trasu horní cestou. U nového srubu poblíž Zelené hory na chvíli zastavíme a hned nás napadne několik rozzuřených včel. Venca dostane dvě žihadla, já marně jednu včelku vytřepávám z vlasů, až jedno za krk také koupím. A pořádné. Chladím rosou nateklé místo a vnímám bolest celé hlavy. Alergik naštěstí nejsem, za hodinu se vše zklidní.

Vyštváni z krásného místa, které si pro sebe uzurpovaly agresivní včely, pokračujeme směrem na Švajglova Lada. Pak přeskočíme potůček a dohledáváme začátek lesní cesty. Vlastně spíš její konec, neboť za mokřady prameniště potoka se již nedostane. Nám umožní pohodlně dosáhnout na Liščí horu. Lesem se nese čarovný zpěv ptáčků, které nad námi ve větvích jen tušíme. Jaro je osvěžující a nádherné.

Ani krátká přeháňka na tom nic nezmění, spíš naopak. Nás donutí provětrat a smočit pláštěnky a deštník. V dáli z vnitrozemí slyšíme slabé hřmění. Bouře se dnes tvoří pod Šumavou.

Lučiny Černých Lad...

Pohled k Přilbě a Novým Hutím.

Zelená hora...

...

Liščí horu teprve musíme dobýt.

...

...

Zahrádky.

...

Liščí hora a Žlíbský vrch, kde již ve vrcholové knize mám dva zápisy. První z nich byl oslavou padesátin Leny s přípitkem šampaňským z donesených skleniček, podruhé dosažení tisícovky s Vencou.

Idilické místo, kde jsme byli napadeni a pobodáni rozzuřenými včelami.

...

...

Pohled k PR Pravětínská Lada.

...

Ačkoli je Liščí hora (1 049 m n. m.) nižší tisícovkou, převýšení zdoláme slušné. Nahoře za námi problesknou malebné loučky Pravětínských Lad, utopené v údolí přírodní rezervace totožného názvu. Jdeme opravdu pestrou krajinou, kterou málokteří turisté spatří. Nevede sem totiž žádná turistická značka. Nejbližší stoupá údolím Račího potoka, další pak míří k pomníku posledního zastřeleného vlka od Světlé hory.

Přemýšlíme o tom, jak pomíjivé jsou tyto pomníky vyhubeným zvířatům. Poslední vlk naštěstí neznamená úplný konec vlků na Šumavě. Ti se do ní vrátili. Snad podobné to bude i s medvědy, pár by se jich po Šumavě toulat mohlo, stejně jako tomu je dnes v Beskydech a Javorníkách. Vždyť po sousedním Slovensku se jich dnes po horách potuluje na dvanáct set.

Zatím se musíme spokojit s jinou zvěří. Výstup k vrcholu zpestří setkání s pasoucí se laní, které chvíli trvá, než nás identifikuje jako své ohrožení a uprchne do hloubiny bukového lesa.

Vrchol Liščí hory zdobí kamenitá skalka a hezký platan s odlupující se narůžovělou kůrou. Jelikož horu před námi kdysi zdolala i nějaká těžká lesní technika, a projela vrchem mezi mladou bučinou jako horký nůž máslem, klesáme po jejích hadích stopách. Zkrátíme si tím cestu k Březovým Ladám, kam sestoupíme.

Skok přes Zelenohorský potok.

Pod Liščí horou sprchlo.

Pod Liščí horou...

...

...

Laň pod Liščí horou.

...

Stoupání k vrcholu Liščí hory poskytne výhled na Pravětínská Lada.

...

Liščí hora - vrchol...

Platan s odlupující se kůrou zdobí vrcholovou plošinu.

Mezi mladou bučinou z vrcholu sjel těžký stroj a umožnil nám sestup jinou cestou.

Krátkou zastávku v kempu zvolna se plnícího stálými hosty, kteří zde mají svě zázemí nejen v podobě různých obytných garsonek, ale i jednoduchých zálesáckých přístřešků, bohužel nepodpoříme pivkem, protože v kiosku momentálně nikdo není. Svačíme z vlastních zásob a dobíráme pitnou vodu, rozvedenou po celém kempu.

Procházíme si ho a já koukám, jestli někde neuvidím čundračku Blanku. Zahrádky jsou jediným kempem, kde si umím představit, že bych v něm trávil léto nebo dovolenou. Zvláštní na tom je, že se nikdy neumístí mezi nejlepšími kempy u nás v různých rubrikách, zatímco v létě zcela přeplněný kemp Sedmihorky, kde přežívá hlava na hlavě a není v něm k hnutí, vyhrává. Kdysi jsme v něm s dětmi jednu noc z nouze strávili, příště v létě ani omylem.

Okolí Zelenohorského potoka chrání PR Pravětínská Lada.

Louky Březových Lad.

Orchidej prstnatec májový.

Kemp Zahrádky poskytuje dost prostoru pro klidnou dovolenou těm, kteří upřednostňují kontakt s přírodou před ubytováním v penzionech a hotelech.

Most u kempu Zahrádky.

Křížová cesta u Borových Lad...

Kaple sv. Anny.

...

Do Borovky přicházíme dost unaveni a proto osamocený vrchol Kamenáče necháváme na zítra. Rovnou míříme na pivo a brzkou večeři do restaurace penzionu Borůvka, pod který spadá i náš penzion.

Borová Lada a Paseky

Kamenáč, Nad Pasekami, Hrb, Výška, Homole

mapa Kamenáč

Vrchol nad Svinnými Lady bude prvním z dalších několika tisícovek posledního dne našeho sběratelského úsilí. Z penzionu mizíme brzy ráno. Popojedu k Františkovu a po lesní cestě, obtáčející Kamenáč (1 048 m n. m.) až samému vrcholu, snadno dosáhneme nejvyššího bodu. Jdu sám daleko vpředu a přesto za sebou stále slyším vencův zvučný hlas. Připomíná mi kresleného Kamenáče Billa, ale nebyl ten němý? Zřejmě je spokojený, že zatím jde vše podle jeho plánu. Mně ale plaší všechnu zvěř.

Kopečky jsou nahoře nedaleko od sebe hned dva, ale žádný z nich nemá vrcholovou tyč. Dokončíme okruh kolem Kamenáče a sestoupíme do Františkova, přímo k bývalé podzemní továrně, kterou za války budovali Němci pro výrobu dílů k stihačkám Messerschmitt. U zátočiny Teplé Vltavy ještě navštíme pomníček věnovaný převaděčům, nebo-li Králům Šumavy. Z Pivního hrnce, nedaleké skály nad ostrohem řeky, měla pohraniční stráž zdejší most jako na dlani.

Františkov...

...

Podzemí skrývá německou továrnu, kterou za 2. světové války postavili nacisté, aby tu mohli montovat proudovou stíhačku Messerschmitt ME – 262. Nadzemní části fabriky byly odstřeleny v 50. letech. (www.mapy.cz)

Teplá Vltava...

Pomník převaděčům...

...

Pivní hrnec, skalní ostroh nad Teplou Vltavou.

mapa Hrb

K dalším několika vrcholům půjdeme od Paseky, samot nad Novou Hutí. Pečlivě promýšlíme trasu, aby nebyla příliš dlouhá. První tisícovku dosáhneme snadno. Vrchol Nad Pasekou (1 041 m n. m.) určuje padlým stromem vychýlená tyč. Rozhodneme se vynechat Kamennou horu a pokračujeme rovnou na Hrb (1 074 m n. m.).

Paseky u Nových Hutí.

Vrcholek Nad Pasekou...

Skalnatý vrchol s raritou, kterou je vyřezávaný dřevěný jezevec, hlídající bedýnku s vrcholovou knihou. Ta již trochu zetlela, listy jsou slepené plísní a vlhkostí, a málokdo se do ní zapíše. Překvapí mne poslední zápis, který je od Romana Szpuka, jehož příběhem začala skvělá kniha o šumavských samotářích Raději zemřít v divočině. Jak jinak, zápisem s řádky veršovanými.

Něco připíšu, zatímco náš Roman se vybavuje se Strakoňáky, kteří se rojí pod skálou s jezevcem. Opět je na hoře přeromanováno.

Vrchol nese s sebou pověst o tom, jak financové naháněli přes kopečky pašeráka. Ten byl při útěku těžce zraněn a zachránil se jen díky tomu, že našel útočiště v jezevčí noře u Hrbu.

Pod Hrbem.

...

Hrb...

...

...

...

Jezevec na Hrbu.

L. P. 1728.

...

...

...

Hájenka u rezervace Najmanka.

...

Nad Vydřím potokem...

...

...

Pohled přes Paseckou slať k Přilbě.

Kousek cesty k Výšce (1 117 m n .m.) ještě doprovázím kluky, ale pak sestoupím k mokřinám přírodní rezervace Najmanka. Zde chvíli zkoumám dlouhé šňůry žabích vajíček. Přeháňky posledních dnů a chladný květen jistě žabkám pomohl.

Přes louku se vracím k Pasece a přejíždím k jezýrku U Kyzu, kde se později setkáme. Mám dost času na prozkoumání jezírka a jeho okolí, jen nepatrně poznamenané těžbou zdejšího křemene, suroviny pro sklářství.

Vytěžený křemen (kýz) se používal k výrobě skla v okolních hutích od 16. století do 19. století. Pak nastal úpadek skláren nejen na Šumavě. Před zpracováním ve sklárnách se vytěžený křemen leště drtil v nedalekém Pucherském mlýně na Zadově.

Jezírko U Kyzu.

...

...

Odkvetlý devětsil. Jeho kulaté léčivé listy na vandrech využívám jako obklad na bolesti kloubů, zad či svalů.

Poslední naši tisícovku odkryje nicotný výstup na Homoli (1 001 m n. m.). Nicotný, avšak důležitý. Padly další tisícovky a dnes jich Václavovi chybí pouze 25, zatímco mně něco přes 30. To je již výzva k zdolání všech zbylých.

Vrcholek Homole.