Hřebenovka po Orličkách - díl třetí

Hřebenovka po Orličkách - díl třetí

Další pokračování a fotky z našeho přechodu Orlických hor po jejich hlavním hřebenu. 

Vyrážíme ze Šerlišského sedla pod Masarykovou chatou po červené tzn pod Malou Deštnou, dál na vrchol Velké Deštné a pak až kam dojdeme. Počasí je k nám opět velmi přející, modro a teplo. Cesta až na Velkou Deštnou je bohužel asfaltová (občas i asfalt teče) a na můj vkus hodně frekventovaná. Po hraniční stezce, kde jsme šli sami, už nepůjdeme. Hranice vede údolím Divoké Orlice pod horami. Potkáváme nebo předcházíme hodně lidí, jsme na nejnavštěvovanějším úseku hřebenovky. Hory jsou tady ale pro všechny, že. Od Velké Deštné to je už je zase všechno při starém. Jen my, modro, teplo a hory. Víc snad ukážou fotky, podívejte se ...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

pokračujeme ze sedla pod chatou ...Masarykova chata je vidět i z asfaltky, která je tady hřebenovkou ... chůze po asfaltce nic moc ... cestou potkáváme kromě davů lidstva i tuhle rezervaci, ale jak je psáno, rašeliniště podle kterého se jmenuje, je ponecháno vlastnímu vyvoji - to podle mého, že casem zmizí, protože zaroste, nebo se pletu ? kousek jsem popošel, abych si rašeliniště vyfotil, jenže už všude byla voda ...
pohled do údolí Divoké Orlice na Bedřichovku a Orlické Záhoří ... hory v oparu jsou Kralický Sněžník a ty bližší Gory Bystrzyckie v Klodsku ... tady je hlavní hřeben hor dost rovný ... chata horské služby nad rozcestí turistických cest pod ¨velkou Deštnou 1103 mnm ... dost jsem se načekal, až bude na fotce jen chata ...
tahle stezka vede na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou 1115 mnm ... ještě před nedávnem tady byla dřevěná rozhledna, ale kdosi rozhodl a rozhledna není ... v turistických mapách a v mapových podkladech do gpsek stále je, a lid, který neznaje zdejší poměry a jde na kopec s tím, že se bude kochat pohledem do krajiny, má smůlu a velmi silně nadává na poměry ... tak nezbývá nic jiného, než vylezt na nějaky pařez a kochat se tak ... cedule informuje o tom, jak to tady bylo ... no nic moc na nejvyšší vrchol hor ...
naštvanost na zdejší poměry (je lepší české slovo) ani nemůže vychladnout, tohle byla teplota v cca 1111 metrech na boudě horské služby, pochopitelně ve stínu ... stezka pokračovala pod hlavním hřebenem až do sedla Pod Homolí, naštěstí už bez davů, jen my, modro, teplo a hory ... pokračujeme táhlým stoupáním na Homoli ... stezka vede i mokřadem, pěkně se pod náma pohupovala ...
tam někde jsme šli, nenápadný kopec je Koruna 1101 mnm a vedle hřeben Vápenného vrchu, který je o 9 metrů nižší ... kamenný vrchol Homole 1001 mnm ... opět jdeme mořadem a rašeliništěm ... další kopec se jmenuje Tetřevec ...
z planiny pod vrcholem je pěkný výhled na údolí Divoké Orlice a Polské Klodsko ... tohle jsou Vápenný vrch a Koruna, podle mne nejvíc zalesněný hlavní hřeben hor ... vrchol Tetřevce je stranou hřebenové stezky, tohle info tabule co je tady k vidění ... z Tetřevce jde stezka opět skoro po rovině ...
blížíme se ke Kunštátské kapli ... jsme 1037 metrů nad mořem, nikde ani noha
kompletní oprava kaple a její fasády byla v roce 2004 a jak je vidět, ani nejnovější fasádní hmoty neodolají horskému počasí ... i zdejší vrata kaple jsou na řetěz, novodobý zvyk ve zdejsích krajích, co není na řetězu zmizí ... dost jsme se divili, že značná část naší cesty najednou vedla kosodřevinou ... až tady nám vše bylo vysvetleno - v sedmdesátých letech minulého století začaly ve velkém mizet lesy v nejvyšších horských partiích, jednak spadem všelijkého sajrajtu a také hodně neuváženou těžbou dřeva; tak aby hory zelené, kdosi moudrý rozhodl, že vsude nasází ve velkém kosodřevinu ...
experiment se moc nepovedl, kosodřevina se začala hodně rozrůstat a likvidovat zbytky původního horského lesa,no a teď se rod Kolowratů, kterému opět lesy patří, snaží za vynaložení nemalých prostředků obnovit původní horský les cestou z pod vrcholu Homole jsou desítky bunkrů, postavených na obranu republiky po roce 1935 ... bunkrová linie měla republiku ochránit před vpádem tehdejší hitlerovské armády, jak to dopadlo, všichni vime  ... Pěticestí 1004 mnm, dost důležitá křižovatka turistických cest ...
chata horské služby na Pěticestí ... snad mají zachránáři dost dřeva na zimu ... zajímavé mraky ... pohled na Orlické Záhoří a polské Mostowice ...
most přes Divokou Orlici do Mostowic-foceno z vyhlídky u Pěticestí ... kostelík Panny Marie  v Mostowicích, malé horské vesnici na hranici s Českem ... české Orlické Záhoří ... fotky (a udrženy v ruce) jsou foceny z vyhlídky u Pěticestí ... tady kus za Pěticestím naše letošní putování po hřebenovce Orlických hor končí, na Komáří vrch, Mezivrší a Anenskou rozhlednu se snad podíváme příští rok ... ... ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.