Hřebenovka po Orličkách - díl druhý

Hřebenovka po Orličkách - díl druhý

Pokračování našeho treku po hlavním i vedlejších hřebenech Orlických hor. 

Naše putování jsme začali opět brzo ráno v Olešnici pod OH (Orlické hory). Odtud jsme to vzali po nám již známé asfaltce k horské chatě Číhalka, i když je možnost šlapat po červené tzn. rovnou na Vrchmezí. Jenže, to je většinou lesem a hódně do kopce. Volíme tedy pozvolné stoupání k Číhalce a pak po prašné cestě na sedlo a hranici s Polskem. Tam jsme pokračovali po hraniční stezce na Vrchmezí, která je občas pěkně zarostlá. Tudy se asi moc nechodí, sem tam možná nějaký turista. Není to tak dávno, co touhle stezkou chodilo denně několik polských hlídek jejich hlídačů hranic, kteří byli velmi nepříjemní, občas víc než bylo zdrávo. A bylo jedno, jestli vše bylo před "klíčema", nebo po nich. Teprve až vstupem Česka i Polska do schengenského prostoru, tahle nepříjemnost spolu i s kontrolováním dokladů zmizela.

Z Vrchmezí (polsky Góra Orlica) byly dvě možnosti jak pokračovat dál. Buď to po červené tzn., a nebo opět po hranici. Zvolili jsme druhou možnost, jednak proto, že se jde mimo lesy na sluničku a pak tam není takový provoz. Cesta mezi Šerlichem a Vrchmezím je dost frekventovaná. A to jsme ještě nevěděli, jak krásné budou cestou výhledy do Klodzka - Kladska. Na české straně je les a není nic moc vidět.

Počásí nám přálo, bylo modro, teplo. Cestou zralé borůvky a občas i brusinky. A za celou dobu cesty po hraniční stezce kromě rozeřvané skupiny kolistek na Vrchmezí, jsme nepotkali ani nohu ...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

začínáme opět v Olešnici pod Orličkami ... cestou jsou různě opravené a udržované roubenky, tahle je obvzláště povedená ... to o kus dál mají svéráznou koupelnu pod širým nebem ... není nad to sedět ve vaně ... už jsme v sedle ...
hraniční stezkou dál a výš ... úvodní stoupání a trosku džungli vystřídala pěšinka a borůvky ... směr dobrý ... rezervace Hořečky je přímo na hranici ...
trošku zarostlá část stezky ... pozvolna stoupáme pod Vrchmezí sluníčko, modro a ne moc vedro ... dole pod horami je kolem 40°ve stínu ...
turistický přechod Vrchmezi - Gorlica ...ta pracovní doba je trošku divná ... jestli pak jí někdo dodržuje ??? Vrchmezí (Gorlica) 1084 mnm, vrchol je kousek na polském území (nemůžeme mít všechno) ...stávala tady do roku 1946 horská Rübartschova chata a rozhledna, záhadným způsobem vyhořela a do teď nebyla nálada a asi i peníze na její obnovu,ale v souvislosti s velkými investicemi do turistického ruchu na polské straně hor, se uvažuje o jejím znovu obnovení ... už aby to bylo ! jehlan na vrcholu Vrchmezí - v září 2012 byl na vrcholu odhalen nový pomník připomínající, že na Vrchmezí v minulosti vystoupili císař Josef II. (1779), americký velvyslanec v Prusku a pozdější šestý prezident Spojených států amerických John Quincy Adams (1800) a slavný polský hudební skladatel Fryderyk Chopin (1826) ... Trojhranný tvar také příznačně vystihuje rozdílný název vrcholu: česky Vrchmezí, v němčině zní název Hohe Mense a Poláci ho nazývají Orlica.
na vrcholu jsme nějaký čas pobyli,odpočívali, fotili a byli jsme tam sami ...moc lidi ani neví, že tady něco vůbec je, všichni (někdy i davy) totiž chodí nebo jezdí na kolech po Masarykově cestě (ze které není vůbec nic vidět, vede totiž lesem), která vede na Vrchmezí od Šerlichu ... " Vrchmezí. (Hohe Mense, 1083). Rozhledna zřízená od kladského spolku turistů je 28 m vysoká; velmi dobrý hostinec Rübartschův, z emigrantské české rodiny Rybářův ze Strakonic; rád ukáže Pelclovu českou kroniku. Nocleh 1.-, 1.50. Vyhlídka z Vrchmezí je všestranná a úchvatně krásná. K severu a východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Kralického Sněžníku s vysokou rozhlednou, za ním Jeseníky a před ním oba hřebeny Orlických hor s údolím Divoké Orlice s řadou dědin; k severu velbloudí hřbet Hejšoviny a táhlé stěny Broumovské. Do Čech viděti je přes Olešnici až na Krkonoše, na středohoří , Kunětickou horu, k Hradci Králové......až na Žamberk. " jediné místo, kde je trosku vidět do východních Čech ...
útulna kousek pod vrcholem - vzpomněl jsem si na Ronyho a jeho noclehy po kopcích ... vlevo Polsko, vpravo Česko, před námi Šerlich ... tak by měli všude růst borůvky .... skoro rovina - v horách ...
rezervace Bukačka je dost utajená, kdo nejde přímo po "čáře" tak o ní nevi; ale asi to je tak dobře ... jak dlouho bude trvat, než vše zaroste ... podle gpsky jsme tak v půlce cesty ...
návod jak se chovat v přírodní rezervaci ... na české straně je CHKO Orlické hory a na polské cosi chrání, ale mají tam fungel nové sjezdovky a lanovky ... jedna z nových sedačkových lanovek na hřeben hor z polského zimního střediska Zieleniec zatím je jich šest a další se mohutně staví ...  za zábranou je Česko a CHKO ... ani bych to tady nechtěl vidět v zimě ...
lanovky a vleky jsou nové ... hodně se tady investuje do zimního vybaveni střediska v Zielenieci, kde vzniká velká a údajně levnější konkurence Deštnému na české straně ... starý polský hraniční patník, asi z dob před válkou, kdy byla hranice o pár desítek metrů jinde ... ještě jeden kopeček na skoro rovině ...
 Masarykova chata je postavena na hřebenu Šerlichu v nadmořské výšce 1019 m s výhledem do Čech i do Polska.Byla postavena v režii českých turistů, za rok od slavnostního položení základního kamene v roce 1924. rozcestník kousek od Masaryčky ... pomník TGM z roku 1935, busta vydržela do roku 1950, pak jí dobří lidé schovali, nainstalovali ji opět až v roce 1968 a jak všichni víme ne na dlouho, v roce 1972 musela opět někam do úkrytu ... zpátky a snad už natrvalo se TGM vrátil až v roce 1990 ...
chatu slavnostně otevřel v roce 1925 Alois Jirásek, od roku 1935 je tam i meteo stanice, v září 1938 přepadla chatu jednotka Freikorpsu a chtěli jí vypálit, po dobu války sloužila jako zotavovna a lazaret pro zraněné německé vojáky, po válce nějaký čas opět spravovali chatu čeští turisté a nesla jméno TGM, do roku 1990 byla jen chatou ČSTV a teď opět nese jméno Masarykova chata ... od Masaryčky je pěkný výhled do krajiny kolem České Skalice a Rozkoše, když je dobrá viditelnost je vidět Dobruška, Opočno, HK a hlavně chladící věže elektrárny Opatovice nad Labem ... Masaryčka od silnice vedoucí na hřebeny Orlických hor, která byla vybudovaná až deset let po dokončení výstavby chaty v roce 1935 ...teprve až po roce 1974 byla dostavěno pokračování horské silnice za Orlické hory do Bedřichovky a dál do Bartošovic a Mladkova ...  tady hranice opouští hřeben Orlických hor a prudce zatáčí a spadá do údolí Divoké Orlice  za horami ...
rozcestník v Šerlišském sedle, máme v nohách cca 15 km a půlku putování po hřebenovce Orlických hor ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.