Hrad Kámen

Hrad Kámen

Při návratu z Hrubého Jeseníku jsme měli díky nedělnímu slejváku dost času se ještě někde zastavit. Fronta a neustálý déšť nedovolily žádný turistický vedlejšák a proto jsme vzali za vděk zastavení u hradu Kámen, kde jsme shlédli historická jednostopá vozidla v místním muzeu.

Hrad Kámen jsme míjeli již mnohokrát a já s nevolí pozoroval, že jsem jediný, který by ho rád prozkoumal. Při návratu z Hrubého Jeseníku v propršené neděli konečně nastala vhodná doba k jeho návštěvě a více než hodinového zdržení jsme nelitovali.

Malá botanická zahradu pohled k hradu zpříjemní...

...

...

Populární Nanuk by se dobře prodával i dnes.

Tato fotka byl i tip do květnového Půltuctu s názvem uvězněná a možná měla šanci i na boj o první místo, nakonec jsem se rozhodl pro černobílý bicykl.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

10. června 2020 15:13

azave říká

Jojo dobrej Kamen. Maj tam motorky a jine ruzne prskolety, na kterych jsem taky jezdival. Fakt dost dobrej Kamen ... 

Rony

10. června 2020 15:18

Rony říká

Jsem se ukliknul, nejdříve jsem chtěl dát Hrubý Jeseník, takže Kámen je jen zkrácený a dodělávám ho dodatečně. Ale vlastně není moc co dodat, fotky ho ukazují nejlépe...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Karel

11. června 2020 09:39

Karel říká

Fakt hezký, Šlápoty občas sleduju a líbí se mi. Tentokrát mě ale uchvátily ty stromy. Fakt unikát nebo kuriozita? Vznikly přirozenou cestou?

Rony

13. června 2020 11:03

Rony říká

Pátrání po tomhle zvláštním stromu, který není součástí botanické zahrady uvnitř hradu, ale před jeho branami, nikam nevede. Snad uvnitř pahýlu starého stromu z jeho semínka vyrostl mladý, takto dobře chráněný.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.