Hamr na Jezeře lll. Oybin a Brniště
vydáno 15. srpna 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Saský Kurort Oybin nám nabídne na zlatém podnosu neobvyklý zážitek v podobě barevných pískovcových věží a hudbou okořeněné prohlídce hradu Oybin. Je to jako třešnička na dortu v krásné krajině plné podivuhodných útvarů, jež vznikaly v pravěkých mořích. Poslední den jedeme do nedalekého Brniště. Pěšáci uskuteční výstup na Tlustec, bikeři vyrazí po cyklomagistrále Ploučnice k Ralsku a České Lípě.
Kurort Oybin - mezi skálami
Hrad Oybin
Čtvrtý den jedeme do Lužických hor. V Sasku jde vlastně o Žitavské hory. Nejznámější horou je Oybin (514 m n. m.), obrovský pískovcový masív uprostřed údolí obklopeného vulkány jako je Hochwald (749 m n. m ). Tato malebná krajina se tvořila v průběhu milionů let. V období křídy se nejprve usadil a sedimentoval pískovec, jenž v třetihorách vyvřela sopečná magmata. Původně zde žili Lužičtí Srbové, kteří se živili mimo jiné i těžbou pískovce. Území Horní Lužice bývalo součastí zemí Koruny české. Zittau český panovník Přemysl Otakar II. udělil městská práva, český král Karel IV. zase v roce 1365 přivedl na Oybin řád celestínů. V 17. století toto území připadlo Sasku jako léno českých zemí a definitivne se ho vzdal císář František II. v roce 1815.
Kurort Oybin a jeho okolí poskytují mnoho příležitostí k vandrování. Na kola však musíme zapomenout, pokud chceme vidět více. Parkujeme na místě, které jsme s Jirkou na kolech projeli první den, nedaleko věží Kelchsteinu. Kolem dalších skal sestoupíme do města, ale brzy ho zase opustíme. Hrad Oybin totiž leží vysoko na skalách nad námi. Zprvu netušíme, co můžeme čekat. Rozlehlé ruiny hradu i klášteru nás budou bavit přes dvě hodiny. Grandiózní zbytky středověkých staveb v kombinaci se skalními plošinami a výhledy do okolí vytvořily z Oybinu jednu z hlavních atrakcí Horní Lužice. Zdejšímu skalním masívu daly rozmary přírody podobu včelího úlu a my budeme jednotlivé buňky procházet.
Kelchstein nedaleko našeho parkoviště nad Oybinem...
...
Rosenspitze.
Skály Oybinu.
...
Kurort Oybin.
Už příchod k hradu pobaví.
Pod hradem Oybin.
Na počátku 14. století byl hrad Oybin rozšířen a opevněn, protože chránil dvě důležité obchodní cesty vedoucí přes horský průsmyk. Hrad nedobyli ani husité, když se obrana hradu ukázala jako silnější. Vzhledem k jeho poloze se tomu nedivím. V několika místnostech hradu nalezneme expozice artefaktů minulosti a jedné temnější nás překvapí dvojice v historických oděvech. Myslím si, že nás budou chtít vyfotit a za patřičný úplatek obdarovat společnou fotografií, ale ukáže se, že to jsou Moravané zabývající se historií. Pokouší se o foto se zrádným spodním světlem. Od boku se přidávám, první fotky jsou nanic, ale ta poslední jako jediná vyjde velmi hezky. Ukazuji jim ji a odcházím za kamarády. Načež mne dohledají a domlouváme se, že jim fotku emailem zašlu. A protože chtějí ode mne i společné fotky, kde budou on i ona, usadím je na jakýsi kamenný trůn, na velmi zajímavé místo.
Hrad Oybin byl na počátku 14. století rozšířen na opevněný komplex, který měl chránit dvě obchodní cesty vedoucí přes horský průsmyk.
...
Karel IV., český král a německý císař, vytvořil na Oybinu významný milník postavením císařského domu a založením kláštera pro celestinský řád.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Klášter...
...
...
..
Ztrácím tím kontakt s přáteli. Zatímco oni stoupají na věž, já lezu k vyhlídkové skalní plošině "Südplateau". Míjíme se u hřbitova, který je součástí klášterní části. Jdu na protější vyhlídku, když vysokým klášterním oknem zaslechnu známou melodii. Dole v klášteře zahájili svoji hudební produkci houslista s klavíristou, aby ještě více ozvláštnili atmosféru, jež zde vládne. Když sejdu dolů, melodie již plní připravené lavice diváky. Vystoupám na věž, ale fotky se mi moc dělat nechce. Na úzké terase jsem dost nejistý.
Radši při sestupu úzkým schodištěm točím video. Dole v klášteře pak vidím, jak mi zbylá trojice mává skrze klášterní okno, z kterého jsem dolů před čtvrt hodinkou shlížel já. Usadím se a poslouchám Yesterday a další chytlavé hitovky. Pak hážu do klobouku padesátikačku a jdu hledat ostatní. Ale na koncert se vracíme všichni. Čas máme, já jen lehce upravím další trasu pochodu.
...
...
...
...
...
Na Vyhlídce.
...
...
...
...
Töpfer a Scharfenstein, skalní vyhlídky
Sestupujeme jinou trasou do Oybinu, abychom na opačné straně údolí Goldbachu znovu okusili strmost zdejších pískovců. Stoupáme k vrcholu Töpferu (582 m n. m.), poté točitým schodištěm na skalní útvar Töpfer nad restaurací. Skvělým výhledům na trojmezí Německa, Polska a Česka, jež leží kdesi pod námi, nic nebrání. Vidíme německé Zittau i polský důl Turów s hnědouhelnou elektrárnou. A trochu nudné rovinky.
Sestupujeme do Oybinu...
...
...
...
...
...
U vrcholu Töpferu.
...
...
Töpfer...
...
...
...
...
...
...
Od Töpferu jdeme do skal Wackelsteinu a na Českou vyhlídku. Z ní skalami klesneme na mýtinu, abychom znovu vystoupali na červenou značku. Zde v Sasku jsou turistické trasy značeny stejně jako u nás. Hřebenem dorazíme k Scharfensteinu a strmou věž po železných schodech vylezeme. Jen Jirka poprvé, my ostatní si výstup z minulosti zopakujeme. Říkáme si "stačilo" a lesem jdeme zpět k parkovišti.
Večerní pohodové rozprávky s obsluhou restaurace znovu zakončíme řádně prochlazeným Jägermeisterem. Předtím si podruhé dávám telecí líčka na víně se šťouchanými brambory a chválím zdejšího kuchaře. Jen mu doporučuju zařadit na jídelní lístek kohouta na víně. Narážku na narušitele nočního klidu pochopí všichni ihned.
...
...
...
Sestup od České vyhlídky.
...
...
Scharfenstein...
...
...
Slon.
...
Cyklotrasa Ploučnice
Cyklomagistrálou Ploučnice do České Lípy
Pátý den balíme a po snídani jedeme do nedalekého Brniště, kde se nalézají do pískovcových skal vytesané reliéfy. Nejprve ale budeme mít jiný program. S Jirkou pojedeme cyklotrasu Ploučnice a od České Lípy se vrátíme zpět.
Hotel Pacifik v plné kráse.
Roman s Marií polezou cestou necestou na vrchol Tlustce (591 m n. m.), výraznou čedičovou kupu. Kopec je významnou krajinnou dominantou, vystupující asi 300 m nad okolní krajinou. Býval téměř zcela porostlý lesy, ale koncem 20. století byla jejich čast zničena těžbou kamene. V malém rozsahu se na Tlustci čedič lámal často, ale větší lom, který zde vznikl, zůstal od poloviny 20. století opuštěný. Až novodobá těžba ohrozila svým rozsahem existenci kopce. Geologický průzkum zjistil velké zásoby čediče a bylo rozhodnuto o otevření nového lomu. Plány počítaly s odtěžením celého vrcholu kopce, čímž by se jeho výška snížila asi o 170 metrů. Tomuto záměru se postavily různé iniciativy a dnes je lom uzavřen. Na vrchol nevede žádné turistické značení a tak je nečeká snadný úkol.
My s Jirkou nasedáme na elektrokola a odjíždíme k Ploučnici do Novin pod Ralskem. V pondělí zdolaný vrchol nás vítá přívětivě. Napojíme se na cyklotrasu č. 15 Ploučnice a zanedlouho jsme v Mimoni. Meandry Ploučnice zůstávají za hlavní cestou, kolem které cyklostezka vede. Až u obce Ploužnice se vydáme do lesů. Bývalý vojenský prostor Ralsko projíždíme okolo letiště Hradčany. Nad námi jsou Hradčanské stěny, které jsem kdysi měl možnost si projít od Máchova jezera. Borové lesy nám pohledy na skalní plošinu nedovolí. Cesta rychle ubíhá, z lesů vyjíždíme u Veselí, odkud máme dobrý výhled na Spící pannu. Kopec v PP Provodínské kameny ji zde natolik připomíná, že původní Lysou skálu nová přezdívka víceméně nahradila. Pamatuji se na výstup kamenitým srázem při západu slunce a krásný výhled z vrcholu Spící panny. To jsem se ještě po českých zemích toulal i s Lenou.
Ploučnice se neustále pod námi kroutí, její meandrující nivu zde chrání jako přírodní památku. Blížíme se do České Lípy, ale okresního města se jen dotkneme. Přehoupneme se přes kopec a uháníme skalnímu městu na obzoru. Nedaleko leží Sloup v Čechách, ale my vystoupáme do Svojkova, odkud budeme již sjíždět zpět k Brništi. Na celé trase jde o jediné větší stoupání. V údolí Svitávky máme možnost navštívit několik jeskyní. Pusté kostely skrývají rozsáhlé podzemní prostory s klenutým stropem, které podepírají mohutné skalní pilíře. V místě jeskyně kdysi býval pískovcový lom. Na skále vedle jeskyně vidíme vytesaný obraz Ukřižovaného Krista, u něhož klečí Panna Maria a Maří Magdalena.
Vyjíždíme z Brniště a Tlustec necháváme za sebou.
Ralsko.
Poštovní most v Mimoni.
Všechna zastavěná území nesou název Ralsko.
...
Hradčanské letiště.
Spící panna (Lysá skála).
...
Ploučnice...
...
...
Cyklomagistrálou Ploučnice můžete uhánět jako o závod.
...
Špičák u České Lípy.
...
Jeskyně v údolí Svitávky - Pekelné doly
Kousek dál nás dvojice turistů láká do štoly, kterou tvoří 300 m dlouhý podzemní náhon v údolí Svitávky. Ten přiváděl vodu do místní zrcadlárny, kolem níž brzy pojedeme. Náhon vznikl v druhé polovině 18. století. Největší atrakcí je zde bezesporu jeskynní komplex rozlehlých podzemních prostor a chodeb, v němž sídlí motoklub Pekelné doly. Celé pískovcové podzemí má rozlohu kolem 3 500 m² a je v něm stálá teplota 12°C. Světově ojedinělá je rovná pískovcová 110 m dlouhá klenba procházející skálou, kterou podpírá přes 30 pilířů. V jeskyních byla v roce 1984 natáčena pohádka S čerty nejsou žerty. K vidění tu je váha na hříšníky. Jeskyně mají celkem 10 vstupů, do jednoho z nich po zaplacení 60 Kč můžeme vstoupit. Na prohlídku celého jeskynního systému nám nezbývá čas. Vítá nás potemnělý prostor s výklenky obydlenými kostlivcem či čarodějnicí, která nás skřípavým hlasem zve na jakousi sytě zelenou "dobrotu" uvařenou z bylin natrhaných o půlnoci na hřbitově. Slabší povahy rychle mizí z jejího dosahu, já si babiznu natáčím na video. Pekelné doly slouží i jako parkoviště motorek, jejichž siluety se ztrácí v mihotavém slabém světle. Musíme rychle pryč z tohoto pekla, protože Roman s Marií už netrpělivě přešlapují na parkovišti u Brniště.
Pusté kostely ..
...
...
...
Pekelné doly...
...
...
...
...
Zaparkované motorky Motoklubu Pekelné doly.
...
Stezka se skalními reliéfy
Když tam dojedeme, ještě se pěšky vydáme do lesa na Stezku mezi skalami. Z nich na nás shlíží kamenné obličeje a různé výjevy z naší historie. Projdeme kamennou soutěsku, kde se míjíme s bikery a obracíme se nazpět. Na druhý pokus se nám podaří slézt lesem k parkovišti. Trasa nebyla dlouhá a tak se již kolem 14 hodiny vydáváme na cestu domů s pocitem, že tenhle kraj stojí za další návštěvu.
Kostel sv. Mikuláše v Brništi.
Sochy ve skalách...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Skalní kaple.
...
...
Ohodnoťte článek
Anketa
Navštívili jste hrad Oybin?
54%Ano.
46%Ne.
Hlasovalo 28 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Třeboň a Schwarzenberská hrobka
- Lovy beze zbraní - ptačí svět
- Praha už volá, Praha už volá...
- Co se skrývá v trávě l.
- S báglem - Kuba
- Drahanská vrchovina - Moravský kras ll.
- Půltucet (květen 2019) - příběh fotografie
- Půltucet (prosinec 2022) - příběh fotografie
- Kvilda - město duchů
- Toulky po Slovensku a Polsku II.
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Drahanská vrchovina - Moravský kras l.
- Cyklotoulky Železnorudskem a Hartmanickem
- Půltucet 2020 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy
- Hlenka - houba, která leze
- Hallstatt a jezera Solné komory ll.
- Splnění dětského snu aneb návštěva novozélandského Milford Sound
- TOP 12: zastavení v čase (rok 2016)
- Půltucet (září 2021) - příběh fotografie
- Český ráj - Hruboskalsko a brdský Třemšín z Rožmitálu
- Expedice Dolomity 2011
